Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Tímto článkem bych ráda začala sérii o horčicích, mé oblíbené pochutině. Dnes přináším velmi jednoduchý návod na základní anglickou hořčici, která se vyrábí nejlépe v malé dávce na přímé použití do pokrmu a v případě použití k pokrmu ji necháváme po dobu jednoho dne uležet.  Je tedy vždy nejlepší čerstvá, max. jeden den uleželá.

Tato horčice se vyrábí ze žlutého hořčičného semínka a je poměrně ostrá. Na základní verzi použijeme pouze hořčičné semínko a vodu.

I tuto základní verzi si však můžeme dochutit již při výrobě bílým balzamikovým octem, kuchyňskou nebo mořskou solí, špetkou cukru, trochou pepře. U anglické hořčice to však není nezbytné, zkusme nejdříve její čistou verzi.

Horčičné semínko umeleme na mlýnku na obilí. Přesto, že se jedná o olejnaté semeno, není problém na mlýnku trochu semene umlít. Pokud nevlastníme mlýnek, můžeme velmi úspěšně použít mlýnek na kávu (výsledná hořčice bude trochu hrubší).

Tento prášek zalijeme trochou vody –  na 1 díl hořčičného prášku cca 2–3 díly vody a rozmixujeme ponorným mixérem. Pokud je horčiče přiliš hrubá, přilijeme trochu vody.

V následujících článcích budou následovat sofistikovanější recepty, kde je již třeba semínko namáčet po delší dobu a ochucovat, abychom dosáhli přesně té hořčice, kterou si přejeme vyrobit a moc se na ně těším.

Co je vlastně hořčice? Hořčice je rostlina, kterou pěstujeme ve dvou druzích – bílou a černou. Pěstujeme ji nejen pro kuchyňské účely, ale také jako pícninu a rostlinu vhodnou pro léčení. Hořčičné olejnaté semeno obsahuje glykosid a nigrin, který účinkem nigrosinu a vody dodává hořčici palčivou hořčicovou silici pro kterou právě horčici máme v kuchyni tak rádi. V kuchyni zpravidla používáme bílou hořčici, někdy s malým přídavkem černého semene a před použitím ji meleme na moučku. Z bílé hořčice vyrobíme omáčku žlutouu zatímco z černého semene spíše nazelenalou. Mezi nejostřejší hořčice patří anglická, nejmírnější je potom německá, kterou vyrábíme s moštem. Nejpikantnější je potom hořčice francouzská. Bílá hořčice užívaná vnitřně je močopudná, účinkuje dobře při hemeroidech nebo plynatosti, zevně se pak používá ve formě kašičky jako obklad pro povzbuzení krevního oběhu, např. při revmatismu, zánětech v krku a bolestech hlavy. Kašičku rozděláme s vodou, naneseme na plátno a přiložíme na bolestivá místa. Tento obklad však sundáme nejpozději za 1/4–1/2 h, protože delší působení by mohlo způsobit zánět kůže. Pokud máme příliš citlivou kůži, přidáme před rozděláním k semenům hořčice také trochu pšeničné mouky. Hořčicová silice Tato silice je výtažkem z odmastěného semene černé hořčice, které se máčí po dobu 24 h ve 3–6 dílech vody a poté se destiluje. Jedná se o nejjedovatější silici vůbec, její větší dávky mohou způsobit náhlé ochrnutí nebo i smrt. Používá se proto značně zředěná s lihem nebo vodou a i poté je třeba velké opatrnosti (nesmí přijít do očí, nosu a na žádné vnitřní sliznice).

Přidejte komentář