Author Archive
Pečete na Velikonoce něco zvláštního? Nějaké cukroví, které nikdy jindy neděláte? A děláte perníky?
Pokud ano, vkládám a oživuji opět perníkový speciál, protože pokud vás štve to veliké množství cukru a vůbec kombinace cukru a tuků ve velikonočních vejcích a zajících a rádi byste udělali něco trochu jiného, mnohem přirozenějšího a bez rostlinného tuku, lze si udělat krásné velikonoční perníky a pro inspiraci vkládám letošní Míšiny fotky jejích perníčků. Read the rest of this entry »
Venku očekáváme zítřejší mráz a -15 v týdnu a pevně doufáme, že už to za týden rychle skončí a nastane sázení a sázení a sázení. A zatím, než to přijde, jedna malá hádanka. Čím jsou nabarvená naše velikonoční vajíčka? Je to čistě přírodní barvivo.
Není tvaroh. Nejsou suché housky. Mák se na to nehodí. Tak co šoupnout na jablečné knedlíky? Jaká byla vaše nejbizarnější pokrývka na knedlíky?
Pokud se vám líbí sladké recepty na této stránce, lze si stáhnout e-knížku se sladkými recepty – čisté vařivo bez fotek.
Máte rádi jaro? Už je u vás? Tak to se máte. Všude slyšíme – no hlavně, že už přišlo jaro. K nám tedy jedznačně nikoli. Poslalo maximálně telegram a to se ještě na půl cesty pošťák otočil a metelil zpátky na poštu. Jaro není. Je led, děti jezdí na bobech nejrychleji za letošní zimu, je sníh, je deprese a já už bych si tak přála pověsit prádlo ven a vysít všechna semínka a vůbec….. Read the rest of this entry »
To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-). Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »
Děti někdy napadne šílená věc. Ale to se dá ještě přežít. To si člověk řekne – nechodí dolů často, dopřejme jim to. Horší je, pokud to napadne mě. Když mě to pouze napadne, je to ještě dobré. Ale pokud mě to napadne a hned s tím jdu na trh, to pak následuje šílený pohled pana domácího, který vypadá přesně, jako by si klepal na čelo, že právě zase nepřemýšlím, jestli si to uvědomuju? A poslední takový nápad byl, že bychom, než skončí zima, mohli navštívit Marušku dole v tělocvičně, aby si děti mohly zkusit lezeckou stěnu. Pan domácí vyvaluje oči a celý obličej půl metru před sebe, děti křičí jedno přes druhé – na stěnuuuuuu a já jsem v jednom okamžiku ráda, jak jsou děti rády a zároveň vyděšená, co zase budeme muset absolvovat. A stěna je ve středu, což je dneska a na dnešek celou noc sněžilo a abychom tam byli v devět, musíme vstávat na šestou, pan domácí nakrmit a napojit, Ester zabezpečit koně, děti se všechny obléknout, svléknout kalhoty a následně umokřené punčocháče, najít všechny šestery rukavice a čepice, vyzvednout po cestě španělskou oper Vítka na chatě a hádat se, kdo bude prošlapávat tu šílenou spoustu sněhu a proč nejde ten za tím a jde si sólo vedle. Po hodině výšlapu jak do druhého tábora v Himálaji, se dostat na autobus, sebrat Miloušův sedák, navázat všechny děti postupně na lano Read the rest of this entry »
To byla dosti náročná volba, dát sem tento článek, nebo nedat? Obyčejná Kollathova snídaně. Snídaně pojmenovaná po známém lékaři, který se narodil v roce 1892 v Gollnově, jako syn praktického lékaře George Kollatha. Před válkou odmaturoval a po válce dostudoval medicínu. Po druhé sv. válce stál v popředí hygienického institutu, z Rostocku, z východní zóny emigroval do Hannoveru a zde publikoval své stěžejní knihy. Pro výživu je důležité Kollathovo rozdělení potravin do šesti hodnotových úrovní. Čím nižší je stupeň zpracování, tím má jídlo vyšší hodnotu. Rostliny mají vždy vyšší hodnotu než zvířata, a syrové potraviny vyšší hodnotu než vařené jídlo. Zásadně důležité je tedy zpracování potravin a ideální jsou potraviny tepelně neupravované. Takto připravené jídlo, smíchaná netepelně upravená celozrnná mouka s ořechy, sušeným ovocem a ovocem je tedy zcela ideální výživný prostředek, který, pokud se jí jako snídaně, připraví tělo na minimálně 4 hodiny bez hladu, pomůže v detoxikaci a spoustu dalších pozoruhodných věcí. Jakmile otevřete kdekoli na ineternetu stránku s termínem „Kollathova snídaně“, všude je rozepsán základní recept Andre von Lysebetha a jeho základní jogové knížky. Všude je tento recept přepsán i s pozitivy, která Lysebeth uvádí právě v souvislosti s používáním Kollathovy snídaně. Read the rest of this entry »
Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny, účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko, i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky. Vše se úspěšně tedy podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.
Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci. Read the rest of this entry »
Včera jsem běžela na poštu a na náměstí, tam kde mají celý rok venku vystavenou zeleninu, měli banány trochu jeté. Ono je upřímně docela málo dní, kdy zelenina vydrží venku bez újmy. A v našich mínusech je logické, že banány budou trochu přešlé. Ale bylo tam 14,90 a tak jsem se zastavila a přemýšlela, jestli je odnesu, nebo neodnesu. Protože když už je budu kupovat, nějakých šest banánů to nebude. A přemýšlela jsem dost dlouho na to, aby paní prodavačka stihla vyjít ven, sebrat cedulku, přepsat jí na 9,90 a vrátit se zpátky. Takže jsem je vzala a logicky ještě po cestě v kravíně pět a půl litru mléka, aby byl koktejl z čeho udělat. A protože tyto banány jsou ideální na bábovku, je tedy jedna banánová bábovka. Read the rest of this entry »
Zimní období je prý ideální doba na nabírání kilometrů a tak máme spolu s Ester novou zábavu – “ Tour de okolí!“. Já po svých, ona na svém koni. A protože ho nemůže zatím moc nacválávat, máme naprosto ideální tempo. Oběma vyhovující. Z kopce mu to nandám, protože Ester se trochu bojí rychle, což je pochopitelný, když je všude sníh a led a do kopce mu ten obrovskej náskok odpouštím. Jsou oba ještě mladí a nepoučení! 
A taky jsem si dnes vzpomněla, jak mi kdysi Lenka sdělila, že lidstvo se dělí na dvě poloviny. Jedna jsou Potterovci a druhá Pratchettovci. Já se přiznávám – jsem kovaný Potterovec. O HP vím asi úplně všechno, i to, co Rowlingová nenapsala a vím i tak důležitý věci, jako kde jsem přesně běžela, když jsem tu samou kapitolu slyšela minule. Pan domácí, jak asi tušíte, je Pratchettovec a Pottera samozřejmě považuje za znak duševní nedozrálosti. U Pottera jako jediné plus vidí, že paní Rowlingová vyzdvihla tzv. nepřizpůsobivé obyvatelstvo. Ale my, tolerantnější část rodiny, která své nedostatky zná a váží si jich (občas), tak necháváme pana domácího, aby nám hlásil své oblíbené pasáže a hlášky. Tento týden vede “ Pokud chceš porozumět muži, musíš začít myslet egovarlaticky!“. Děsím se dne, kdy mi pan domácí sdělí, že konečně zcela potlačil své ego :-). Jaké máte oblíbené hlášky z Pratchetta vy? Případně teda, co nevíte o Harry Potterovi no:) Read the rest of this entry »