Author Archive
Ráda bych vás k tomuto projektu pozvala a úplně poprvé začlenila vaše příspěvky nikoli jako komentáře, ale přímo jako články a to pod stránku VAŠE MARMELÁDY A DŽEMY. Read the rest of this entry »
A pak jsme u večeře měli výchovu k občanství a zcela spontánně probrali výživové směry. Co je to vegetariánství, veganství, co jsou vitariáni, frutariáni, jaký je rozdíl mezi brehtariánstvím a anorexií a vše to začalo zcela nevinně. Naprosto demagogickým článkem v jakýchci novinách na internetu, který nám přečetl pan domácí, o deseti nejnebezpečnějších potravinách. Nebudu na něj dávat ani odkaz, protože na takovou věc neradno lákat. Bylo tam mnoho zeleniny – např. brambory a to proto, že jsou nebezpečné v bramborovém salátu kvůli salmonele. Nelžu! :-) Read the rest of this entry »
Včera jsem poslala Jentl k dojení, ať se všech zeptá, co chtějí k obědu. Nadšená z toho, že mám smetanu, navrhla jsem koprovku, svíčkovou, segedin a hamburger s hranolkama. Bylo mi zcela jasné co vyhraje, ale zmýlila jsem se na plné čáře. Pan domácí chtěl nekompromisně svíčkovou a děti nakonec odhlasovaly koprovku. Byla s hamburgerem fifty fifty, že jim je to jedno a tak vlastně na plné čáře vyhrála koprovka :-). A za odměnu pro tuto báječnou volbu dnes dostaly ten burger a hranolky a domácí broskvovou zmrzlinu, kterou navíc míchal pan domácí. Tak se to u nás nějak zavedlo – pan domácí kuchyni příliš neholduje, ale míchá tvarohy a zmrzliny.
A ještě než se pustím do této krmě, mám dotaz na všechny majitelé krav a telat. Dnes nám ppl přivezla pár důležitých hospodářských nezbytností a poprvé jsme objednali k tupláku i tzv. plovací cucák – je to gumový dudlík, který má plavat v mléce v obyčejném kyblíku a tele si ho cucá No, to je záměr. Máme tři. Všechny tři jdou po vložení do vody nebo mléka okamžitě ke dnu. Dole je malý ventilek a malinká kulička – uvnitř. Ať děláme co děláme, dáváme shora, vzhůru nohama, nasáváme, foukáme, přitlačujeme, mačkáme, jakmile dudlík pustíme, je na dně. Z toho jsme na dně i my :-). Tak jsem i zavolala do obchodu, ale tam se smáli a říkali, že jsme první, kdo se ozval, že to nefunguje, což samozřejmě vůbec neznamená, že to ostatním funguje, možná se jen neozvali, ale taky je to možná takový trest za ten včerejší test a já se nyní pokorně ptám tady na webu, zda s tím někdo nemá zkušenost, jakým fíglem se to používá? Nejvíce pravděpodobné nám přijde, že dáme teleti dudlík do pusy a pak ho přinutíme i s dudlíkem vložit hlavu do kyblíku. Co uděláme, až ho upustí, to netušíme :) Je to přesně tento. Read the rest of this entry »
Dnes ráno nás vzbudil telefon v 6:15 což je vlastně 5:15 a to znamená zcela, ale zcela nekřesťanská i jiná doba ke vstávání. Pan domácí byl domluven se slečnou sedlářkou, že až pojede do školy, že mu hodí ke schránce chomouty. Na osmou. I to je celkem brzy :), ale pan domácí na to zapomněl a určitě by u silnice na osmou nebyl. Slečna však musela jet do školy dříve a tak nás probudila. Je to zvláštní takové probuzení. Neobvyklé a jiné :). Včera jsme měli také velmi brzké vstávání. Museli jsme vstát velmi brzy, dříve než děti, abychom zkontrolovali, zda velikonoční zajíc, který nosí a různě schovává různé potraviny u nás po louce, zda je čilý a zdravý a vůbec v pořádku a jak jsme ho tak hledali, přijdeme ke kravám a tam leží před boudou tele a má úplně žlutou hlavu. Pan domácí říká – Veselko? Co ti je? A v tom na nás Veselka vykoukla zpoza boudy. Nebyla to Veselka. Byla to dvojčata Máří, na která už 14 dní čekáme. No nakonec to dvojčata nebyla, ale dvojnásobný býček. Jednu nohu má jak Veselka dvě a je o hlavu větší než ona, i když je o šest dní mladší. A jmenuje se příznačně – Apríl. :) A komu ještě nemonu nezmínit hlášku Huga po návratu domů. „Hugo -máme bejčka! Jooooooó? A já myslel, že bejčka nechcete! “
Takže máme ušité nové podušky do chomoutů, můžeme zase začít jezdit pro dřevo a ještě než jsme se stačili podívat na předpověď, přišla nám zpráva od Elišky, která se k nám chystá od příštího týdne. Hezky to má naplánovaný, akorát se jí na to rozsvítí – snad. A ve zprávě byl hezký tip na hymnu letošního jara od Migu 21, protože když ráno člověk vyjde ven a vypadá to tam takto , je to přesně to pravé a je to právě tento song. Read the rest of this entry »
Už jsem tak nějak smířená. Letos jaro nepřijde. Každý večer na půl devátou a ráno na půl devátou se díváme na norskou předpověď – tedy nikoli na to, jak bude v Norsku, ale na jejich výbornou předpověď pro Čechy a každý den nám přidávají mráz na další dubnový den. Navíc za tři dny tu má napadnout dalších 20 cm sněhu. Tak jsem to včera vzdala. Svou lednovou a únorovou radost z toho, jak to bude báječný běžecký rok, vystřídala houževnatost, s jakou jsem překonávala každý den úsek od chalupy k nějakému kolejnatému místu – tedy silnici. V duchu milovala traktoristy a majitele čtyřkolek a byla na sebe pyšná. Včera mi došlo. Protože milí traktoristi se na to vykašlali. Už nemá cenu protahovat, už je tu přeci jaro!!! Všude je sníh. Všude. Je těžký a mokrý a všude se musí minimálně 2 km k nejbližší silnici a co je horší, nakonec 2 kilometry do kopce domů. Do dalšího kopce domů. Read the rest of this entry »
Toto je moje noční můra. Děti milují Marmite a my taky a tak se spotřeba této pochutiny značně prodražuje. A tak už velmi dlouhou dobu přemýšlím, jak to udělat. A samozřejmě nezůstalo u přemýšlení, došlo i na činy. Nejprve však, co to vlastne Marmite je? 
Marmite slovy prodejce je:
Vhodný je pro vegany především pro svůj bohatý obsah vitamínů B, a to hlavně B12, který se hůře získává. Dále má vysoký obsah riboflavinu a niacinu. Neobsahuje žádný tuk, ani cukry. Výborný je na pečivo (stačí malá vrstva), do polévek, či při vaření do omáček a jiných jídel. Má velice specifickou a nezaměnitelnou chuť.
Je to pochutina, která je typická pro Anglii a velmi podobný je australský Vegemite. Je to pochutina, která dělí svět na dvě části – na „milovníky“ a „odpůrce“. Má velmi specifickou chuť a upřímně řečeno, nelze mít rád Marmite jen tak trochu. Buď ho člověk miluje, nebo ho nemůže ani cítit. Existuje stránka „marmite odpůrců“ a na té je k vidění veliké množství zcela nepředstavitelných kombinací, jak si odpůrci této lahůdky představují, že se vyrábí. Vařená kočka s galonem motorového oleje je jen jedna z možností, jak si vyrobit marmite doma :).
Marmite si lze nejjednodušeji představit jako něco, mezi maggi a masoxem i v přesně takové mezi konzistenci. Je to tmavé, konzistence medové, velmi aromatické a velmi, velmi specifické. Dává se to na chléb, na toasty, na pečivo, do polévek a omáček a jeho obrovská výhoda je naprosto fantastický obsah vitamínů skupiny B.
Pro vegany a vegetariány je to navíc velmi dobrá možnost, jak si pochutnat na nějaké pikantní záležitosti. Mít možnost, dát si na chléb něco, jako je sardelová pasta, očka, nebo podobné, velmi typické pochutiny.
No a tak jsem se jala zkusit to tedy doma. Pročetla jsem obrovské množství stránek a receptů v několika jazycích, jak na Marmite, tak na Vegemite, ale stále to bylo takové nějaké doma neudělatelné. Nejvíce zajímavý se zdál postup z této stránky a tak jsem to zkusila. Read the rest of this entry »
Venku je zima a každý potřebuje svoje na to, aby se zahřál. Včera narozená jalovička potřebuje pořádnou dávku štěstí a tři matky, co se kolem ní motají, aby jí zahřály. My potřebujeme pořádné pracovní rukavice na další a další dřevo, stahovák na sundání ložiska od upadlého kola na vozíku, který má to dřevo dovézt, došité podušky na chomouty pro koně, kteří mají ten vozík s upadlým kolečkem táhnout, 12 měsíčků, aby rychle vyrostlo, požlo se, ušušilo a získala se tak další krmě pro krávy a hlavně, pořádně záživný a záhřevný chleba, aby k tomu všemu byl morál.
Už tady mám jeden recept na moskvu, kterou jsem zkoušela a zkoušela a to přesně tady. Ovšem dostala jsem mail od Halky, jeden z těch báječných, nikoli jen inspirativních, ale rovnou velmi praktických mailů – od Halky, která u nás byla před dvěma lety jako „děvečka“ na výpomoc a v mailu jsem dostala přeložených 7 ruských chlebů z ruštiny s původním odkazem, který vám samozřejmě přikládám.
Dnes jsem začala moskevským žitným chlebem, jako úplnou klasikou a následovat budou další. Obzvláště se těším na Borodina. Ale dnes tedy s kompletním postupem tmavá Moskva, která je přeložena z této stánky a mírně upravena podle citu při vaření. Read the rest of this entry »
To už vůbec není ani legrace. Mám sto chutí vynést si ven lehátko, které nemáme a k němu slunečník, který také nemáme a předstírat, že to až nehezky jarně paří. Aby bylo naprosto jasný, že nad takovýhle srandičky, jako je předpověď na příštích 7 dní pod mínus čtrnáct a až do třicátého čistě v modré barvě, jsme povznesení. Obě krávy mají po termínu a drží holky, ale jsme zvědaví, kdy jim dojde, že se to nedá držet až do května, a že telata budou muset z břicha ven. Když to bude jalovička, je jasný, že to bude Sněhurka, Sněženka nebo Závějka. Když býček, tak Mrazík. Read the rest of this entry »
Venku pořád sněží, dochází dřevo, dochází elán, dochází slušná nálada. Probíráme neustále vyjmenovaná slova, zapojujeme elektrické obvody, děti se naučily pájet a pomalu nám začíná letošní zima lézt krkem. Včera jsem běžela s první várkou koření a byla šílená, ale šílená zima. Foukal vítr přímo do k… obličeje, v mp3 Dick Francisův sympatický detektiv, právě si lebedící na californské pláži a já měla na jazyku poslední třetinu cesty neustále chuť štrúdlu. Miluju štrúdl. Já tedy bohužel miluju každé jídlo. Ale nejvíc ze všeho chleba a štrúdl. Těsto odpočívalo u kamen a hnalo mě posledních pět kilometrů silou několika koní. Před chalupou jsem minula jedno dítě sedící na suchém záchodě, zpívající si a vidouc mě, utichnuvší a zvolající – huráááááá a spěchající domů. A já byla tak ráda, že mají radost, když se stejné hurá ozvalo i uvnitř chalupy a všichni sborem volaly – Klára je tu, Klára je tu! Ale pak jsem zahlédla pana domácího sedícího u stolu, potutelně se usmívajícího a nenechajícího si ujít přivítání vlastní. „Si asi myslíš, jak se na tebe těší co? A máš z toho radost co?“ a pak jen významně ukázal za kuchyňské okno. Poklesla mi brada a smutně jsem jen odvětila – no jo, tak to vyndejte! Read the rest of this entry »
Včera jsem běžela do našeho města pod kopcem, koupit pytlíky na zip, protože nám zase přišlo objednané koření. Protože je dobré udržovat sociální kontakt, protože má kolem sebe člověk pár fajn lidí, občas nakupujeme komunitně. Včera byl vrchol jedné takové komunity. Dorazily dvě bedny koření od Samuela. (Tato reklama je za dobré služby – není placená:) Každá po patnácti kilech a dorazily samozřejmě jen k silnici. Já nakoupila pytlíky, pan domácí musel k silnici a vzhledem k tomu, že není příliš komunitní typ, budu to mít ještě drahé. Navíc si dnes všimnul, že má u vozíku upadnuté kolo, u vozíku, který je dimenzován na jedna a půl tuny a všiml si toho dnes, když se vrátil s Hugem a přivezl pět velkých žoků vlny, protože už občas vidíme mezi trámy, že vychází slunce. |No, nebudu lhát, častěji vidíme, že zapadá :). No a tak je jasný, že to upadlo kvůli těm dvěma bednám po patnácti kilech a teď bude muset shánět zase nějakého dalšího komunitního typa, který mu to svaří. Nebo vysoustruží novou poloosu. Z města jsem to vzala oklikou, protože naše španělská oper zůstala jednou cestou z hospody u žebříku ve skalách, poměrně dlouho tam zůstal a okolnosti tomu chtěly, že zapíchl lahváče, co si nesl domů do sněhu a lahváč tam zůstal.
Takže jsem měla pytlíky, lahváče, jako bonus i ztracený zapalovač a celý večer jsme pytlíkovali. Byl to takový hezký, skořicový astmatický večer. To je zajímavý, jak je člověk stále v pokušení sníst tu lžíci skořice :-), když jí balí. Jen to zkusit.:) A poslední díl komunitního seriálu, totiž rozvoz, respektive roznos mě čeká. Dnes první. Do Prahy a do Plzně neběžím, to si počká zde. Ale napadlo mě to už v pátek, když jsem takhle byla na malém ranním výletě naproti rodičům pana domácího, že je strašně neefektivní, že skuteční sportovci netrénují třeba tak, že je nezaměstnává pošta. Já běžela jeden, asi 7 km kus tím způsobem, že zastavilo auto, vyšly dvě pošťačky, zazvonily u domu, já je předběhla, oni nasedly, předjely mě, ujely padesát metrů, zastavily,vystoupily, já je doběhla – předběhla a takto po celou dobu. Takový ruční a nožní – tedy běžečtí a koloví „mesenžři“ by ohromně naplnili trh práce :-).
No a když už jsme zase u koření, je nezbytné odkázat na jeden fakt prima článek Michala Hromase na jeho Rozinkách a mandlích. Máte vy osobně nějakou opravdu oblíbenou kombinaci koření? A nacopak? A nějakou opravdu vlastní směs? Sem s ní ! A taky – u nás zvítězil na plné čáře Badyán. Které je vaše nejhezčí koření?