Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘housky’

Dnešní tip na nedělní snídani. Je to rychlé, je to dobré a především, dobré je, když to baví dělat děti. Hvězdičky z celozrnné mouky, bez přídavku hladké, posypané mákem, kmínem a slunečnicovým semínkem. Soutěž o knihy Domácí mlékař se evidentně povedla, všichni jsou tak zaujatí nejezením aditiv, že odmítají skončit a psát o tom (naše dvě děti, které se dobrovolně zapojily do striktní verze už měly několikrát na kahánku, ale zatím to vždy hrdě ustály – ty zbývající dvě (dva) pro jistotu ani nezačaly). Získali jsme semínka od Mlsné farmářky z akce „Dýně pro tchýně“ a skleník se už zase plní  neuvěřiteným množstvím sazeniček a stejně jako každý rok nastupuji do nejtěžšího období – vydržet z období –“Přesadíme toho jen tolik, kolik fakt potřebujem a  nepřeklopit do každoročního – je tam ještě 56 dýní, kam to vysadíme? Není to škoda?“ Před receptem na hvězdičky ještě jedna siestová… Read the rest of this entry »

Včera jsem poslala Jentl k dojení, ať se všech zeptá, co chtějí k obědu. Nadšená z toho, že mám smetanu, navrhla jsem koprovku, svíčkovou, segedin a hamburger s hranolkama. Bylo mi zcela jasné co vyhraje, ale zmýlila jsem se na plné čáře. Pan domácí chtěl nekompromisně svíčkovou a děti nakonec odhlasovaly koprovku. Byla s hamburgerem fifty fifty, že jim je to jedno a tak vlastně na plné čáře vyhrála koprovka :-). A za odměnu pro tuto báječnou volbu dnes dostaly ten burger a hranolky a domácí broskvovou zmrzlinu, kterou navíc míchal pan domácí. Tak se to u nás nějak zavedlo – pan domácí kuchyni příliš neholduje, ale míchá tvarohy a zmrzliny.

A ještě než se pustím do této krmě, mám dotaz na všechny majitelé krav a telat. Dnes  nám ppl přivezla pár důležitých hospodářských nezbytností a poprvé jsme objednali k tupláku i tzv. plovací cucák – je to gumový dudlík, který má plavat v mléce v obyčejném kyblíku a tele si ho cucá No, to je záměr. Máme tři. Všechny tři jdou po vložení do vody nebo mléka okamžitě ke dnu. Dole je malý ventilek a malinká kulička – uvnitř. Ať děláme co děláme, dáváme shora, vzhůru nohama, nasáváme, foukáme, přitlačujeme, mačkáme, jakmile dudlík pustíme, je na dně. Z toho jsme na dně i my :-). Tak jsem i zavolala do obchodu, ale tam se smáli a říkali, že jsme první, kdo se ozval, že  to nefunguje, což samozřejmě vůbec neznamená, že to ostatním funguje, možná se jen neozvali, ale taky je to možná takový trest za ten včerejší  test a já se nyní pokorně ptám tady na webu, zda s tím někdo nemá zkušenost, jakým fíglem se to používá? Nejvíce pravděpodobné nám přijde, že dáme teleti dudlík do pusy a pak ho přinutíme i s dudlíkem vložit hlavu do kyblíku. Co uděláme, až ho upustí, to netušíme :) Je to přesně tento. Read the rest of this entry »

Sladový květ je to, co se stává odpadem při výrobě piva. Při sladování obilí. Je to strašně zdravá věc, která se kupuje v pytlích pro skot a koně, hlavně pro zvířata v laktaci a v rekonvalescenci. Pro zvířata podvyživená, pro lepší výživu. Vypadá to jako piliny, má to spoustu vitamínů a chutná to velmi, ale velmi aromaticky. Velmi aromaticky.  No a když je to tak zdravá věc a tak to tady leží a dostávají to koně a budou i krávy po otelení ( při březosti není vhodné), říkala jsem si, „co je dobré pro koně, je dobré i pro člověka“. A tak jsem se na něj vrhla.  Tentokrát jsem přidala sladový květ do housek a přináším dva recepty, na housky tmavší a více celozrnné a na housky světlejší a celozrnné méně. Read the rest of this entry »

Frekvence příspěvků v tomto období roku je menší, což je pochopitelné. V sobotu jedu s Ester na přezkoušení, navíc přijel Rachad a nejen, že jsme zase nějak zamluvili, že se chci naučit Rachadovo tažené těsto, ale navíc, navíc přivezl dva klarinety a heligonku a díky tomu tedy možná frekvence článků ještě poklesne. Ne, že bych hrála, zkoušela jsem klarinet, a když jsem do něj ani na popatnáctý nefoukla a čtyřletý Hugo mi ho vzal a nástroj ovládal  cekem přirozeně, bylo jasný pro koho nástroje jsou. Takže čtyři děti, pět fléten, jeden buben, dva klarinety a heligonka, aboslutně žádný hudební sluch  a především, především jedna místnost – to je nad mé síly.

A jinak sázíme a sázíme. Pro letošní rok jsem se rozhodla, že nejsme žádná béčka, a že se nenecháme městským člověkem tak jednoduše uťápnout, aby on si mohl ve městě dělat to, co mi tady na venkově nemůžeme. A tak si jako letošní projekt dávám za cíl uvést v život tzv. guerilla gardening neboli partyzánský způsob osazování. Setkalo se to s velikým úspěchem. Elišku to nadchlo a ptala se , zda to budu dělat zásadně v noci? Uvažuji o tom. O co jde? Jde o to, že prostě nejsme schopní udělat pořádnou konstrukci na pnoucí fazole a já chci pnoucí fazole a chci a chci a chci! A každý rok se udělá konstrukce a každý rok jí mírný vánek od Krkonoš pořádně semele. Ale odmítám se vzdát a pro letošní rok přebírám městské móresy a jdu do toho. Osadím všechny sloupy Čezu, cca kilometr od nás počínaje a posledním sloupem, který je na našem pozemku konče. A výsledný produkt by se mohl jmenovat „čezole“. :)

No a pak v návalu pracovního vypětí jsme vysadili 560 různých druhů salátů. A tak uvažujeme, jak se jich posléze zbavíme:-). Můžeme je prodat ze dvora, ale to bude zlomek, můžeme jet na místní trh, nebo a to je nejlepší varianta, postavíme děti k silnici. A na té samé silnici, o 3 km níže vždy v rozmezí půl kilometru dáme ceduli : čerstvý salát , na druhé bude farmářský salát, na třetí : biosalát, na čtvrté : zelený salát (chápej že je ekologický, ne zelený) na páté :salát od babičky a šestá cedule bude již na vrcholu kopce a o tu vedeme spor. Buď tam bude stát pan domácí s cedulí vyprodáno, nebo děti – kterým můžeme místo salátů  v souvislosti s jejich přirozeným vzhledem klidně připnout ceduli „přispějte na děti z Afghánistánu“ nebo fakt saláty, ale vzhledem k silničnímu provozu na naší silnici to asi budou saláty ani ne tak zelené, čerstvé a bio jako především zvadlé :).  V každém případě, těším se na saláty a vzhledem k jejich počtu uvažujeme i o množstevních slevách :)

A taky mě tady Katka tedy trochu popohnala se svýma krásnýma rohlíkama, že už dost bylo zkoušení, a že už by nějaké housky nebo rohlíky z kvásku mohly konečně vyjít a tak přání otcem myšlenky a housky jsou na světě. Oproti houskám z droždí jsou maličko jiné, jsou bezvadně křupavé, pokud se zapaří trouba, je třeba nedělat je z úplně tenké vrstvy těsta, ale spíše jim dopřát a osobně mi přijdou lepší první den. Druhý sice nejsou tvrdé, ale velmi se zvýrazní chuť kvásku.

A tak jak na kváskové housky?

Na kváskové housky je třeba 300g žitno-pšeničného kvásku, vysvětleno níže, 1Kg hladké mouky, 300 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, sůl, 4 lžíce oleje  a voda dle potřeby. Vejce na potření a mák.

Kvásek připravuji na toto pečivo třídenní, první den si vezmu trochu žitného kvasu, do kteréh přidám pšeničnou celozrnnou  mouku a vodu. Stejně pokračuji i druhý a třetí den.  Kvásek je hezky narůžovělý, protože je z většiny z pšeničné mouky.

Čtvrtý den pak zadělám rovnou s oběma moukami, solí, olejem a vodou dle potřeby na hezké vláčné těsto. Zadělám, řádně prohnětu a nechám kynout.

Z vykynutého umotám housky, potřu rozkvedlaným vajíčkem a posypu mákem a nechávám ještě na pultě dokynout. Potom přenáším do trouby na rozpálený litinový plát a peču do zlatova. A to je vše :).

 

veg
K večeři obyčejné sladké makové housky, ale protože už vyrostla rebarbora a po včerejších
rebarborový koláč
vdolcích jsem si nedovolila dělat sladký oběd, totiž sladké knedlíky, uzmula jsem kus těsta na housky a udělala jeden plech rebarborového koláče.
Suroviny na 1 plech koláče a 9 velkých dlouhých housek : 1100 mouky pšeničná celozrnná přesátá,(Mělo být 1000, ale těsto bylo dnes velmi hutné a těžké, takže přidáno ještě 100g mouky),  1vejce a 1 žloutek, 90g másla,  250g cukru, 1 vanilkový cukr, mák na posypání, máslo na pomazání, 50g droždí, citronová kůra, 1/4-1/2 l mléka.  Na koláč: 600 g tvaroh + 1 vejce + moučkový cukr a vanilkový cukr a 4 nakrájené a oloupané stonky rebarbory.