Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Sladový květ je to, co se stává odpadem při výrobě piva. Při sladování obilí. Je to strašně zdravá věc, která se kupuje v pytlích pro skot a koně, hlavně pro zvířata v laktaci a v rekonvalescenci. Pro zvířata podvyživená, pro lepší výživu. Vypadá to jako piliny, má to spoustu vitamínů a chutná to velmi, ale velmi aromaticky. Velmi aromaticky.  No a když je to tak zdravá věc a tak to tady leží a dostávají to koně a budou i krávy po otelení ( při březosti není vhodné), říkala jsem si, „co je dobré pro koně, je dobré i pro člověka“. A tak jsem se na něj vrhla.  Tentokrát jsem přidala sladový květ do housek a přináším dva recepty, na housky tmavší a více celozrnné a na housky světlejší a celozrnné méně.

Na první variantu je třeba :  250 g hladké mouky, 950 g  celozrnné nepřesáté mouky, 100 g sladového květu, 50 g droždí, 740 g vody, 51 g soli,

Na druhou variantu je třeba : 750 g hladké mouky, 400 g mouky celozrnné, 100 g ovesných vloček, 90 g sladového květu, 50 g droždí, 780 g vody, 50 g oleje a 51 g soli.

Housky pak uděláme jednoduše podle tohoto receptu na základní housky. Posypávám mákem, ale i různými jinými druhy semínek – sezamem, lněným semínkem, slunečnicí.

Pokud se vám líbí pečivo v tomto receptu, podívejte se na ostatní pečivo a chléb jako e-knížka chléb a pečivo z Kopce – čisté pečivo bez fotek.

 

 

 

21 komentářů to “Housky se sladovým květem”

  • zememeric:

    ahoj, jak u Vás dopadla obleva? zůstalo něco bílé ?

  • Nany:

    dobrý den na kopec,chci Vám poděkovat za tyto stránky.Díky Vaší zábavě,předávat své zkušennosti s tím,co zrovna žijete,jsem se naučila péct chleba,housky,rohlíky a mnoho dalších dobrot.Jen ty rohlíčky stále nechtějí být křupavé.Chuťově i vzhledově jsou k mé spokojenosti, ale nevím, jak docílit, aby kůrka na nich byla křupavá.Můžete mi prosím poradi?Možná je chyba v tom, že na začátku malinko troubu napařím,protože mám strach aby se mi neroztrhaly.Také jsem se chtěla zeptat, sladový květ kupujete v nějakém pivovaru, nebo někde jinde?Dopřála bych našim kozám, trochu vitamínů :).Všechny Vás moc zdravím a přeju hezký den.

  • xv723:

    Dobrý den Kláro,
    předně se omlouvám, že píšu do komentářů pod článek, kterého se můj příspěvek vůbec netýká, ale nenašla jsem žádnou emailovou adresu nebo prostor kam bych Vám mohla napsat. Obdivuji Váš postoj k životu a to jaká energie se ve Vás skrývá. Hltám každý článek. Chtěla bych Vám moc poděkovat za inspiraci a to, že lidem ukazujete jak se dá žít jinak. Nechci napsat lépe, protože pro spoustu lidí by to lépe nebylo, ale například pro mě jste opravdová inspirace. Přivedla jste mě znovu k otázkám, které mi dlouho běhají v hlavě. Možná znovu vyvstaly i z toho důvodu, že každým dnem čekáme naše první mimino a člověk má nějak víc času dívat se okolo a přemýšlet nad tím jak pojmout vlastní přístup k nové situaci. Každý den kolem sebe mám spoustu matek, které jsou vyloženě nešťastné z vlastního života. Stěžují si na nedostatek času, na uječené děti, na to, že nic nestíhají jak by si představovaly atd… Přitom mají většinou po jednom dítěti, byt max. 3+1 bez zvířat, dostatek finančních prostředků, často i několik hlídacích babiček, veškeré vymoženosti, které lze do domácnosti pořídit (pračku, myčku, robotický vysavač….). Přes toto všechno jsou neustále nervozní a nestíhací. Čím to je? Co způsobí, že jsou ženy, které mají na starosti několik dětí, které třebas i vyučují doma, starají se o celý velký statek a ještě mají čas na pečení chleba a tvorbu blogu? Opravdu by mě zajímalo kde je ten rozdíl. Jak se to stane? Musí se ženská už narodit s takovým přístupem k životu nebo je to o organizaci času nebo o tom, že člověk nedělí svoji existenci na práci a volný čas, ale že je pro něj práce náplní a radostí? Je opravdu mateřství tak strašné jak kolem sebe neustále slýchám? Děti prý berou čas, energii, nedají Vám žádný prostor, musíte je mít 24 hodin na očích….Opravdu? Není to u Vás třeba trochu jinak? Není to tak, že když je zkrátka potřeba postarat se o víc věcí tak se to musí udělat děti neděti a ty si pak zvyknou, že nemusejí být neustále středem pozornosti a dokáží se zabavit i sami? Není to trochu o tom jak si to zařídí rodiče? Známé mi říkají, že si mateřství představuju hrozně jednoduše, když jim tvrdím, že to třeba jde všechno i jinak, že se stihnu věnovat domácnosti, dítěti i sobě zároveň i když třeba ne v takové míře jako doteď. Netvrdím, že je to jednoduché, ale mám dojem, že existuje cesta. Zvláště, když čtu Váš blog tak jsem přesvědčená, že to lze jen ještě nevím jak. Nečekám, že máte konkrétní návod jen mě zajímá jestli ten dojem, který mám z těchto stránek, že Vás život opravdu baví i přesto, že máte děti a spoustu práce, je správný. Nějak jsem se rozepsala a koukám, že to nemá hlavu ani patu. Třeba ani nelze uplně rozluštit o co mi v předcházejícíh řádcích jde. Pokud tomu tak je, berte to prosím jen jako obrovské díky a obdiv celé Vaší rodině a všemu co okolo sebe vytváříte. Téměř každý den mě popoháníte k tomu znovu a znovu zkoumat cestu k domácímu chlebu (který se mi jednou snad povede jako Vám) nebo dalším věcem, které by bez Vás třeba zůstaly ještě dlouho jen v mé hlavě.

    • Hezký večer. Díky moc za hezký komentář. Mail je nahoře na liště – o virtuálním kopci- je to my@conovehonakopci.cz. No, k otázkám. Je to fakt asi nejvíc o úhlu pohledu. U nás je ten úhel takový, že dítěti je nejlépe, pokud je přítomno tomu, co dělají rodiče. Rodič tu není aktivně pro dítě, ale pro svůj život a to dítě je ho aktivně přítomno. Kdysi jsem četla hezkou věc, jak kolem parku chodí chlapeček každý den ze školy a za plotem dělá zedník. Dítě se každý den zastaví a dívá a dívá. Jednoho dne si ho zedník všimne a ihned mu začne vysvětlovat co dělá a dítě okamžitě zmizí :). A tak je to asi i tady. JInak tedy jsou věci, které se udělat musí. Z naší zkušenosti to je tak, že děti, pokud cítí, že se děje něco důležitého, „neotravují“, vystačí si sami, případně jsou přítomné, ale nic nevyžadují. Jakmile ale cítí, že to není důležitý, tak si svoje vyžadují. Jenže i pak jim člověk může dát najevo, že je buď svolný, nebo mají smůlu.Dítě dnem narození ztrácí 100% závislost na matce a pak je otázka jak moc se člověk dokáže kontrolovat, aby nebyl sobec a aby dokázal to dítě nechat samo sobě. Jenže každý to má prostě nastavený úplně jinak. Jak píše Chálíl Gibrán o luku a šípu – v prorokovi. Asi nemá smysl to nějak opisovat, když už to někdo napsal tak hezky.

      A pak samozřejmě priority. Co dítě „musí“ umět, jak se „musí“ chovat, jak moc „musí“ být čisté, upravené, jak moc se mu musí splňovat sny, zda je či není dobré, když se dítě nudí, zda mu čas organizovat, nebo ho nechat prostě tak normálně žít. Mateřství je pro mě osobně parádnický. Zatím nikdy jsem ho nepociťovala jako obtíž, děti nikdy nebyly navíc. Je to někdy fyzicky náročné, o to víc je však uvolněnější psychika. A pak tedy je k tomu ještě jeden veliký bonus, člověk časem zjistí, jak moc si všichni dokáží udělat společně nějaký vztah. Určitě hraje velikou roli, že jsme většinu času všichni spolu. Tam ovšem hraje dost zásadní roli, jak moc je člověk pod nějakou masírkou a jak moc je tomu schopen odolat.. Ale je pravda, že nejsem moc sociální typ, nemám potřebu se vzdalovat z domova a čas trávený jinde než doma je pro mě přítěží. Jsem ráda s panem domácím a dětma. Možná stačila napsat jen ta poslední věta:-).

      A ještě názor zda se s tím člověk rodí, nebo získává. Nejvíc prospívá asi mít hodně času na přemýšlení bez vnějších vlivů. A jednoznačně být v tom s někým podobně nastaveným. Určitě to není otázka nastavení, ale, jaký člověk považuje za nejdůležitější. Hodně podobný tomu, co píšete je to, když se podíváte, zda-li znáte nějakou matku s postiženým dítětem. Jak jsou to neuvěřitelně vyrovnaný ženský, jakým způsobem se postižení u dítěte pro ně stane jakýmsi darem a přitom jejich život je fakt řádně náročný. :)

      • xv723:

        Děkuji za reakci. Taky mě mnohokrát napadlo, že je to o prioritách a hodně taky asi udělá, jak píšete, že je člověk typ spíše „rodinný“. Také jsem nejspokojenější doma, když můžu cosi tvořit pro blaho mého okolí a mé. Chápu, že pro někoho kdo potřebuje velkou a častou společnost může být podobný životní styl jako máte vy celkem dost problém, ale takoví lidé nemají asi ani potřebu toho dosáhnout a tak nad tím nepřemýšlejí a netrápí se tím. Tak snad se nám podaří smysluplně naplnit náš čas a spravedlivě ho rozdělit mezi tvořením myšlenek a jejich realizaci. Ať se Vám vše daří a je zde stále více dobrých nápadů a hezkých fotek, které povzbudí.

    • Zdravim xv723, naše druhá polovička používá ráda mnoho slov a naše první polovička má despekt k receptům jakéhokoli druhu. Tak jen – vše je v našich hlavách .

      • Tereza:

        Přesně, jak říkáte, je to v hlavě.

      • xv723:

        Hezky shrnuto :)

        • yaya:

          jen bych dodala – děti jsou radost. A cizí recepty opravdu nepotřebujete. Prostě ty super hyper matky neberte vážně, ony jsou jen líné a vše je jim na obtíž. Já se jim obloukem vyhýbám, děti jsou náročný, ale tak to má být. Dá se to v pohodě zvládnout, chvíle, kdy je to na doraz jsou opravdu vyjímečný.

          • Yayo, přesně tak, děti jsou radost, ale k tomu ostatnímu mám nějak potřebu se vymezit :). Nemyslim si to samý a myslím si, že právě tyto věty hrozně vyhrocují spoustu věcí, který by vyhrocený být neměly. Ona ta psaná forma je hrozně hloupá v tom, že člověk nevidí emoce a tak to často pochopí jinak než je to myšlený. Jen Prostě ty super hyper matky neberte vážně, ony jsou jen líné a vše je jim na obtíž. Já si nemyslim, že by byly matky líný a bylo jim vše na obtíž. Mají jen jiný hodnotový žebříček a jiný hodnoty někomu jinýmu logicky přinášejí priority jinam. Ale tahle generalizace je podle mě hrozně ošidná.

            • yaya:

              máš pravdu, taky je mezi nimi spousta rozdílů, různých motivací, frustrací atd. Mě akorát už nebaví být za všech okolností korektní. Je fakt, že u psanýho textu to vypadá hůř, než když se to řekne. Holky co se věnujou dětem, to je zase něco jiného – mně je těch dětí líto, místo aby si hrály chodí už od mimina do kroužků atd… Světe div se, že si už ani hrát neumí.

          • Nemyslim si, že jsou super, hyper líné, jen jsou nenaplněné a tak se naplňují dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

          • Tereza:

            Já znám právě docela dost maminek, co se svému dítěti věnují stále a pořád, protože si myslí, že pro něj dělají to nejlepší a ono to dítě to vyžaduje a pak následuje to, že ten zbytek nestíhají a šílí, protože, když chtějí něco udělat, tak to jejich dítě jim „visí na noze“..takže všeho moc škodí..chce to zlatou střední cestu, mít to v hlavě srovnané a vědět, že když náhodou chci něco udělat, tak dítě se nezblázní a zvykne si, že se svět netočí jen kolem něj…

          • Fearn:

            @yaya: „Super hyper matky“ a „líné“…neprotiřečí si to? Já mám zatím jen jedno dítě a kamenem úrazu pro nás vždycky bylo okolí, jeho rady a jeho představy o tom, jak máme fungovat. Pak jde o to, jak moc je člověk proti tady tomu imunní, protože ten tlak je někdy neskutečnej. My si zatím všechno děláme tak, jak zrovna chceme a jak stíháme. Zatím žijem v Praze a plánujem přesun na venkov, máme dva psy, trávíme hodně času venku, doma máme chlupy, bordel atd… V okolí už zaznělo, že nám dítě určitě zabaví sociálka, babičky lamentujou kvůli každýmu klíštěti, které kluk venku chytí, psy bysme podle nich měli radši „dát pryč“ a já nevím co ještě. Je to hodně těžký poslouchat, ale těžší by bylo tomu okolí vyhovět, protože těch rad je tolik, že se stejně nezavděčíme všem. Chápu ale rodiny, které se o to pokouší, protože ten stres z toho, jak se na ně kdo bude dívat, když dítě nebude mít to a to a nebude chodit tam a tam…to fakt není nic příjemnýho. Krom toho se člověku začne honit hlavou „Když to říkají a dělají všichni, neměli bysme taky? Nebude to pro to dítě lepší?“ Pak se asi člověk snadno uvrtá do něčeho, co třeba sám nechce.

            • yaya:

              ok, jsou ty supermatky, co musí všechno zvládnout, všude být a všechno vědět a mají stres z toho že to nejde a pak jsou ty jenom líné, které děcko obtěžuje, protože má svoje nároky a omezení. Většina je někde mezi a to je ten moment, kdy si to protiřečí a přece to tak je. Nechtěla jsem se dotknout nikoho konkrétně, vycítila jsem z otázky xv723: a vaší reakce též vnitřní nejistotu, že je těžké udržet si svůj svět vůči tlaku okolí. Na to Vám mohu odpovědět jen tak, že znám pár rodin v Praze- tedy ve velkém městě – a někdo se nechá v něčem ovlivnit, jiný v ničem a s přehledem si jede svoje. Já sama jsem s tím problém neměla, ale já jsem hodně radikální :).

              • Fearn:

                No co se týká mě, vnitřní nejistota nehrozí, mám v tom celkem jasno. Chtěla jsem jen říct, že je možná dobrý podívat se na ty „super hyper matky“, které jsou nešťastné, i z jinýho úhlu. Někomu je tlak okolí jedno, někoho to mrzí, ale neovlivní ho to a někoho to ovlivní, aniž by si to třeba uvědomoval. A není dobré hned to soudit, stejně jako není dobré soudit někoho, kdo se ovlivnit nenechal a vychovává děti po svým.

              • Já jsem třeba strašně ovlivnitelná, problém mám se vším a všude. Nebýt pana domácího, nevím vůbec kde bych byla:). A to, že jsem ovlivněná a manipulovaná si často uvědomím až po. Lepší se to, lepší, ale hlavně díky tomu, že žiju tam, kde žiju, že mám čas si věci rozmyslet, pokud nezapracuje má nejvěrnější kámoška – netrpělivost. :-) No a pak to co udělám, si často někdo mýrnix týrnix odsoudí a vůbec netuší, jak se trápím – mám jít nahoru nebo dolů? doprava nebo doleva? Máme to těžký my, co nemáme jasno a máme potřebu být perfektní. Průser je, že každou chvíli jsou ty požadavky na perfektnost stršně jiný. Už by to mohl někdo sladit a aspoň bych konečně věděla, jaký mám zaujímat postoj :)

                • yaya:

                  Tak ti nevím, jestli to máš těšží ty, nebo já, co vím všechno nejlíp :))). Já bych řekla, že nejtěžší to má moje okolí. Ale taky se snažím ;).

  • diana:

    Ty fotky jsou prostě nádhera!

Přidejte komentář