Co noveho na kopci

Archive for the ‘Studená jídla’ Category

Když se jeden rozhodne, že napíše článek o majonéze, druhý musí mít zákonitě k snídani několik druhů pomazánek :)). Velmi jednoduchých, polovičně zdravých – je to totiž jen čerstvá zelenina a druhá půlka je jak jinak – majonéza. Na doplnění třetí misky to byla obyčejná pomazánka z nivy – žádná lehká, tentokrát s majonézou :-)

Na mrkvovou pomazánku je třeba: dvě větší mrkve, sůl, citronová šťáva z půlky citronu, špetka pepře a 2+1/2 lžíce majonézy.  Na celerovou pomazánku je potřeba půlka velkého celeru, sůl, citronová šťáva a 3 lžíce majonézy. Do obou lze přidat jemňounce nakrájenou cibuli, do mrkvové pak stroužek česneku, ale dnes je to bez … Někdo tyto pomazánky nazývá falešný losos a falešný humr, ale upřímně řečeno, já si to nedovolím. Je to prostě mrkev a celer a jsem na to hrdá :-)))

Takže jak na to – zcela prostě, oloupeme mrkev, oloupeme celer a oboje nastrouháme – oboje zvlášť. Dáme každé do jedné misky, přidáme do obou majonézu, osolíme, mrkvovou jemně opepříme a obě značně zakapeme citronovou šťávou. Zakapeme – prostě tam vymačkáme půlku citrónu.  Pak vezmeme mixér a rozmixujeme. Není to nezbytně nutné, mě osobně vyhovuje i nemixovaná, ale děti mají raději pomazánku tak, jak je to správné.

Pomazánku lze vložit do pytlíku a ozdobit chlebíčky, ozdobit nakrájenými půlměsíčky citrónu, ale protože je to obyčejná snídaně pro šest lidí, která v jednu chvíli bude a v druhou už jen prázdný stůl,  jsou to prostě jen naplněné keramické misky.

Pomazánky tentokrát s domácím kváskovým chlebem a domácím máslem.

Naše děti, potažmo naše rodina je zvyklá co se jídla týká na ledacos. To, na co se ale logicky příliš zvyknout nedá je „fast food, protože do nejbližšího a to je hodně nadnesené místní bufáč nazvat fastfoodem, je 7 km vzdálený. Nejrychleji je to na kole, to jsme dole za 20 minut a nahoře za hodinku – takže to už se to rychlé občerstvení notně zpomalí. To nemluvím samozřejmě o zimě, ale o létě,když je hezky a člověk nemusí mazat lyže. I když v zimě ho to zase žene tedy :))

Takže hamburgery znají děti jen domácí. Není tam jenom ta dálka a ekonomika, ona i nějaká ta idea tam hraje svou roli, ale když přijede babička z velkoměsta, přiváží poslední dobou pravidelně rostlinné párky. Zatímco na mocca soufflé, na domácí chleba, domácí rohlíky, na všechny ty normální těstoviny se děti dívají s lehkým nadhledem jako na běžnost nejběžnostnější, takové sojové párky a z nich pak párek v rohlíku – to je něco !!!!!!! Nejmocnější dar gastronomie.

A protože prarodiče právě včera dorazili a přivezli plnou igelitku bílkovin v podobě vegepárků a salámů a klobás, děti okamžitě křičely – bude párek v rohlíku !!!

Párek v rohlíku je nesmírně jednoduché jídlo, pokud máte doma paličku na maso s kovovou násadou, je o to jednodušší. Ale k tomu dojde. Nejdříve je důležíté si ten „fast food“ trochu zpomalit a tím ho neuvěřitelně zlepšit – bez legrace. Večer před tím se vezme 1kg bílé mouky, 40g droždí, trochu mléka, lžíce a půl soli a tři lžíce oleje + tolik vody, aby se vyhnětlo vláčné, ne příliš lepivé těsto. Nejprve se tedy udělá jen z trochu mouky, trochy mléka a droždí kvásek. Zhruba po 10minutách kvásek vyběhne a se zbytkem přísad se zadělá těsto – vláčné a ne příliš lepivé. Těsto se ihned šoupne za okno, do chodby, do lednice- prostě do teploty od +2do +10.

Druhý den ráno se vytáhne těsto z chladu, uzme se rukou vždy kousek těsta, vytáhne se z něj rukou něco jako trojúhelník a pak se ten tvar zdokonalí mírně válečkem na nudle. A nyní jsme na křižovatce. Buď děláme jen obyčejné rohlíky, zarolujeme tedy rohlík od širší strany k samotnému cípu, nebo a to je výborná varianta – udělám rohlík pro pana domácího, který nebazíruje tak jako děti na tom párku, co kouká z rohlíku. Vytáhneme těsto, ale před tím, než ho zarolujeme, vložíme do něj asi dvě minuty uvařený a před vložením do vody svléklý ze střívka, rostlinný párek. Rohlík pak zarolujeme stejně, jako by tam žádný párek nebyl. Oba druhy rohlíků nakonec potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme mákem. Dáme na plech a dáme péci.

Po upečení do zlatova  uděláme s rohlíky to, co je nutné – uřízneme jim prdelku a vezmeme buď vařečku, nebo v lepším případě, paličku na maso s kovovou násadou, kterou jsme na plotně nahřáli a násadou uděláme v rohlíku díru – tunel od uřízlé prdelky až po co to jde. Párky – svléknuté a uvařené v horké vodě namočíme v hořtici a vložíme do rohlíku. Radost je na světě a nepochopení pana domácího, proč má fotit rohlík na talířku, ve kterém není ani párek také. Rozhodně si myslím, že se může párek obalit i v plátku sýra, prostě fantazii se meze nekladou.

Chleby se obalí v rozkvedlaném vajíčku se solí a osmaží. Ozdobí kečupem a hořticemi a posypou cibulkou.

Naplňuji přání všech okolo, že chleba se má v pažitce máčet

:-)

Komentáře

1 Věrnýý Náštěvníčeek ♥♥:))) | Web | 2. května 2010 v 7:24 | Reagovat

HM…VYPADÁ TO CELKEM CHUTNĚ

2 vegereceptynakazdyden | E-mail | Web | 2. května 2010 v 8:26 | Reagovat

Věrnýý Náštěvníčeek ♥♥:)))