Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Zelenina dušená’ Category

V sobotu přišla  návštěva, tudíž definitivně přišlo jaro. Kdyby přišla – vyjela s vozíkem na dítě za kolo ten kopec až k chalupě. Když je někdo takto namakanej, svaly mu koukají z rukávů, má smůlu, dostane hned palici a jde mlátit kůly :-). My s Ester sázíme ve skleníku, pikýrujeme, objednali jsme si konečně sadbovače, těch -2 mě donutilo poptat i polystyren v rolích, který se dělá přímo na skleník, ale to až v samostatném článku o jarním vyšinutí po vyjítí sluníčka a o sázení. Taky jsme se po mnoha dotazech na nějakou brigádu rozhodli dát na stránku o virtuálním kopci nabídku pro dobrovolníky, co to obnáší a jaká je zrovna práce – podotýkám, finančně ze strany zájemců to neobnáší nic, naopak  – nezvyklé prostředí může být mentálně  trochu náročnější.

Dnešní jídlo je jen obyčejné z té zeleniny, která zbyla a jako malý předzávazek, protože například brokolici zavařuje asi málokdo a je fakt pro zimu celkem dobrá, navíc kdo jí pěstuje ví, že jde velmi rychle do květu a její zavaření tím pomůže značně ve sklizni.

Potřeba je : 3 větší cibule, 1 zavařená sklenice jedlého jeřábu, 2 zavařené sklenice brokolice ve slaném nálevu, 2 zavařená sklenice zelených fazolek ve sladkokyselém nálevu, dvě mrkve ze sklepa, jedna sklepní červená řepa. Olej, sůl, tymián, rozmarýn a 250 g slaného sýru. 

Nejprve je nutné oloupat a nakrájet cibuli na plátky, vložit do hrnce či pánve na rozpálený olej, přidat jeřáb bez šťávy – tedy slitou zavařeninu, přidat na proužky nakrájenou červenou řepu, přidat obsah dvou sklenic zavařené brokolice – opět slité, přidat na proužky nakrájenou mrkev, slité a na půl nakrájené zelené zavařené fazolky, osolit, přidat sušený tymián a rozmarýn a za občasného míchání dusit. Dusí se, protože naložená zelenina obsahuje poměrně dost vody. Když je zelenina už celkem měkká, přidá se na kostičky nakrájený slaný sýr – mozarella, balkán, jádel. Ještě chvilku míchat a pak podávat s uvařenými bramborami smíchanými se lžící másla a nakrájenou cibulovou natí.

Už pomalu začíná docházet na taková jídla, jako je dušená mrkev a kedlubna. Co se dá dělat, sněhu je stále tolik, že nejsou vidět ohrady, to znamená minimálně 130 cm. Jestli někde taje, prima, tady to není :). A protože je ten sníh navíc těžký a mokrý, nechce se nám nikam i přesto, že zásoby brutálně docházejí. Ale gigantů a mrkve ve sklepě ještě spoustu a tak došlo i na obyčejné dušení. Pokud člověk zkusí přidat sumach, který nevěděl jistě na co je a dostalo se mu rady, že na vše :-) a pokud přidá hrst barevného pepře a citronový pepř a tymián, nemůže to prostě dopadnout špatně. Navíc jsem Verunku dostala do nepěkné situace, protože na Scuku jsem si přečetla jednu z dalších recenzí na pana Sapíka, alias restauraci U koně, kdy scukařka píše o tom, že tak dobrou posypovou cibulku ještě nejedla. A protože rodiče bydlí velmi blízko pana Sapíka a mají dobré vztahy, proprosila jsem Verunku, aby mi v pátek, kdy k němu šla, zjistila dvě věci. 1)  Jak se dělají šišky v kožichu – to se mě totiž mailem zeptala jedna paní, co čte tento blog, že to bylo oblíbené jídlo babičky, která již nežije a ona neví přesný recept. Hledala jsem všude, ve všech svých knížkách, v knihovně, ale nikde nic. Víme, že to jsou bramborové šišky polité smíchanými vejci se smetanou a cukrem a zapečené, ovšem  poměry vážení, poměry…… a pan Sapík nevěděl. Je to tedy na vás, kdyby kdokoli věděl, jak se dělají šišky v kožichu, sem s tím, budu moc ráda.

No a 2) jak pan Sapík dělá cibulku. A ten se podíval na Verunku a pravil “ no prostě jí usmažím“ :-))). Tak mi pak volala, nejen, že jsem sketa, že jí píšu, že o ní píšu v článku a ona se pak natěšená  dočte, že mi volá i kvůli namáčení čočky :-)), ale navíc stojí v hospodě u SApíků a ptá se na jak jí přijde po odpovědi úplně dementní dotaz a to kvůli mě :). Takže nemám ani recept na šišky v kožichu, ani recept na dokonalou cibulku, ale přesto dlužím napsat – mám nejlepší sestru na světě :), kterou tu stírám nejen já, ale udělá to pro mě i ona sama dobrovolně :-) (Ona ale nakonec podotkla, že jí jenom řekl, že jí prostě usmaží a pak prosolí, což já nikdy nedělala -přiznávám a ode dneška to tedy dělám :-)), protože fakt dobrý!) Read the rest of this entry »

Tento týden je u nás celkem klid. Odjela štěńata, odjela Eliška – jedno štěně odjelo na základě komentářů pod článkem „Špulky“ do nedaleké vesnice k paní, která je moc milá, a která už po tom, co vloni pošel pes jako dlouholetý člen rodiny psa nechtěla. Ale pak  si přečetla komentáře a pro jednu Špulku, které dali jméno Čert si přijela. Nepochybuji o tom, že se bude mít dobře.

Pro Elišku si přijela maminka s přítelkyní a to bylo báječné setkání. Paní Elišková nás ten den zapojila do osobního systému, který asi zatím nemá jméno, ale říkejme mu – každý z toho vyjde dobře -. Vzala to přes známého, který má extrémní nadmíru jablek a začali nakládat. Známý ovšem není troškař a přinášel bednu za bednou, takže k nám dorazil kombík absolutně narvaný jablky. Navíc ještě rysy syna z průmyslovky pro Kvída, sešity pro děti na psaní, sušené houby a cukrovou řepu!!! Pán byl velmi rád, že se zbavil jablek a my po jarním mrazu zase moc rádi, že máme jablka. Za tu výslužku jsme ovšem nemohli zůstat dlužní, tak jsme nanosili dýně, mrkev a na večer správně rozleželý sýr a víno, tvaroh a mléko pro Špulky a Elišku. Za to jsme však navíc dostali rebarborový koláč, což se trochu nelíbilo Elišce, neboť odjíždí, ale dozvěděla se, že nemá smutit, protože od pána s jablky nafasovali koláč švestkový. Není nad to, když někomu něco přebývá a jinému schází a všichni jsou rádi, že si povymění trochu svých jistot :-).

Navíc přijeli naštěstí večer, takže stačilo, abysme zhasli a mohli jsme je tudíž pozvat dál, protože za světla by bylo vidět, že přetože jsme s Eliškou od rána říkali, že by se mělo uklidit — se neuklidilo ! :-))

No ale ještě než Eliška odjela, měli jsme takto připravenou dýni Hokaido a přetože je Hokaido moučná, takto je výborná a vůbec to nevadí! Read the rest of this entry »

Sbíráme měsíček a začíná nám trochu přerůstat přes hlavu.  Myšlenky typu – chtělo by to sušárnu – ale ničíme hned v zárodku. Na příští rok to má měsíček spočítaný. Letos byl zasetý tolik jen proto, že jsme si mysleli, že to horní políčko nezvládneme a zaořeme ho jako zelené hnojení. Ale přijela potvora Eliška, my to zvládli a teď nevíme co s tím. :-)) Příští rok ho bude jen čtvrtina a místo zbytku bude špenát :-))).  Nicméně je to krása, ta barva je neuvěřitelná a i po usušení, sytě oranžový, když ho dávám do papírové tašky, do pytle, do ještě většího pytle…. Sběrna ho vybírá, ale všechny sběrny jsou bůhvíkde a jeden pytel je sice objemný jako malá kráva, ale váží sotva 3kg a už vidím, jak to nesu na poštu a poštovné vezme 75% částky, kterou dostaneme od sběrny, takže vlastně děláme letos takovou milou charitu pro Českou Poštu :-) A tak jsme raděj našlapali včera sklenici na olej a budu to pít ! Pořád, denně, s meduňkou a mátou- to je na nervy, aby mě přešly roupy na lány měsíčku.

Máme po eko-kontrole, předevčírem byly tři návštěvy pro zeleninu a včera dvě. Navíc všichni dost milí. S jednou návštěvou jsme se shodli, že kadeřávkové chipsy jsou fakt výborný, ale že si člověk musí dát bacha, aby ho nesnědl už namočený v olivovém oleji, ještě před upečením :-)). Další návštěva přijela na kole, dost nás s Eliškou naštvala, protože s tím vozíkem na malé děti za kolem vyjela až k chalupě a u nás to vyjede až domů jen Kvído (musím tedy dodat, že jednoznačně proto, že pan domácí má vždy na kole minimálně jedno dítě a 50 kg nákladu :-)), já končím kus za silnicí a volám – “ počkejte na mě!“ a jsem ráda, že za mnou většinou táhne kolo ještě Jentl :-) a vyměnili jsme zeleninu za moravské meruňky. Read the rest of this entry »

Špenát stále roste, dnes jsme byli opět u zubaře, tentokrát nikoli se mnou, ale s Jentl, které chudince natekla pusa až po ucho a bavili jsme se s panem zubařem, jaká je on mediální hvězda našeho blogu, protože o něm píšeme v každém druhém článku :-). Přitakala jsem -ano, jsem buďto doma nebo u zubaře. Zbývajících možností mnoho není :-)). Pravda je, že zuby čtyř dětí něco z toho krajíce ukousnou, ale stále jsem to hlavně já, kdo si tuto část těla tak pečlivě opečovává :-)). Dokoupila jsem další semínka kedluben, první už pomalu narůstají a narůstají a špenát v jídelníčku za chvilku vystřídají právě kedlubny a květák.  Máme tady stále Elišku na výpomoc, což je prima, protože když člověk dělá oběd, má pocit, že mu nic neutíká venku a navíc je postaráno o tříletého milovníka Huga, který se stal Eliščinou stráží a zrovna nedávno, dívajíc se na ní pravil “ zakázal jsem si dívat na prsách- ale jenom na těch malejch“:-)). Některé z nás provází různé životní směřování už odmalička :-))  A pak také s Eliškou šlapeme- šlapeme úspěšně- už máme sedm sudů. Šlapeme trávu do sudů na senáž, protože velké senážové balíky jsou příliš drahé, mají na sobě strašně igelitu a tak jsme si kdysi pořídili ekologičtější variantu- koupili prázdné sudy kam šlapeme trávu jako zelí a v zimě pak mají naše Marie šťavnatou píci jako příkrm a my více mléka. Je to trochu dřina – je to takový „nature gym“ nebo “ fitcentrum na kopci“. Vůbec často přemýšlím, proč v těch posilovnách už dávno všechny ty přístroje nenapojili na nějaký zdroj. Alespoň světla třeba :-)) Read the rest of this entry »

Špenát patří k zelenině, která je tak podvědomě neoblíbená a přitom uvařená jídla ze špenátu nemusí být vůbec, ale vůbec špatná- naopak.  A navíc např. dnešní jídlo, je i velmi rychlé a jednoduché, nenáročné na suroviny. Náročné pouze na špenát. :-)

Potřebné suroviny jsou pouze brambory, mléko a máslo na kaši – množství brambor podle počtu strávníků. Na špenát pro 3 dospělé a 4 malé porce pro děti: náruč špenátu :-), 1 velká cibule, 2 veliké červené papriky, sůl, červená paprika.

Nejprve uvařit oloupané, omyté a nakrájené brambory v osolené vodě. . Uvařené pak rozmixovat s mlékem a máslem na bramborovou kaši. Na  2 kg brambor dávám cca 200 ml mléka a 80 ml přepuštěného musla. Mezitím, co se vaří brambory omýt špenát i se stonkem – samotné listy se stonkem. Já sama dělám na pekáči na plotně, ale lze použít větší hrnec. Na oleji osmahnout cibulku nakrájenou na proužk do světle hněda, přidat nakrájenou červenou papriku na kousky a potom vloži špenát. Přikrýt. Po cca 10 minutách zamíchat krásně dušený špenát, který pustil šťávu. Osolit, okořenit červenou paprikou, promíchat a je to. Read the rest of this entry »

Když se to, tak se to…. to asi zná každý – mé patálie s citronovou buchtou, která mi trochu zhořkla už nebudu rozpitvávat -cokoli, co se tváří jako citronová buchta, to mi zřejmě není souzeno, a když se povede – což bývalo běžné, tak mi alespoň není souzeno o ní psát, protože se pak při pověšení článku s buchtou  přestane zobrazovat stránka na jiném prohlížeči než je firefox – prostě stop citronové buchtě :-))) Tímto se zároveň omlouvám všem, kdo od včerejšího večera nemohli stránku otevřít – chápejte – může za to citronová buchta !!!! :-)) Evidentně!

Doma graduje příprava na přezkoušení ve škole ,decentně graduje a protože jsou zase venku sněhu kupy, je -12 a nikam se nám nechce,  tak se ani nejde z kopce nakoupit, takže pomalu, ale jistě dochází určité druhy zásob a musí se vyjít s tím, co je. Třeba hořtice není. Ale byl puding – mlíka je stále dost :-))) Read the rest of this entry »

Tak nám začal úplně obyčejný rok. Postupně řídnou návštěvy, už se jí i něco jiného, než štoly, cukroví, oplatky a nakládané papriky :-), pan domácí si dopisuje se Skuprzem a leží ve filozofických myšlenkách, a přemýšlí, aby mu řádně odpověděl a já bych mnohem raději viděla, kdyby ležel mezi rozdělanými dlaždičkami, klidně podkládajíc si Descartem kolena a klidně by mu je Skuprz mohl podávat – ty dlaždičky. :-)  Jsem totiž nyní mnohem více, než na filozofii světa, zvědavá na to, kdy bude položena dlaždička poslední. Je to povrchní to moje uvažovní a přízemní a tak, abych si dodala trochu sebevědomí, jdu zpět ke svým mandalám a tentokrát je to výtečný celer, dušený v broskvové šťávě.  Celer je výborná věc, ale podotýkám, není to jídlo pro děti, nebo alespoň pro mé ne. je pro děti příliš silný, je to příliš intenziví jídlo. Doporučuji proto hlavně pro dospělou společnost nebo pro děti toho celeru jen tak „trošičku“.

Na dušený celer je třeba: 1 větší celer, 1 citron, 1 velkou plechovku cca 820g nakládaých broskví, sůl, olej, 2 cibule, brambory, 2 lžíce másla na brambory, 1 lžíci Shoyu omáčky, 2 lžíce solamylu – bramborového škrobu.

Nejprve ze všeho je nutné oloupat, očistit a omýt brambory, nakrájet je a do osolené vody uvařit. Mezitím si rozpálit olej  na hodně a vložit do něj oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Oloupat celer, rozpůlit ho a nakrájet na plátky zhruba 3/4 cm silné. Když je pěkně hnědá cibulka, vložíme na ní na prudko plátky celeru, pěkně otočíme, posolíme a nakapeme na ně šťávu z celého citronu – vymačkáme ho co to jde. Pak celer přiklopíme. Občas odklopíme, promícháme plátky, otočíme je a když jsou už pěkně naměklé, nalijeme na ně šťávu z celé plechovky broskví. Opět dochutíme solí podle chuti, přiklopíme a necháme dusit do měkka. Ne příliš dlouho. Po chvíli ochutnáme celer, zda je dost měkký, nasypeme na něj dvě lžíce bramborového škrobu, promícháme a když omáčka pěkně zhoustne, nalijeme na ní jednu lžíci sojové omáčky shoyu. To už je poslední operace. Pak už stačí jen nandat na talíř brambory, které jsme slili a promíchali s dvěma lžícemi másla, celerové plátky a ozdobit půlkou broskve naplněnou buď brusinkami či rybízovou marmeládou či jakoukoli marmeládou.


veg
Bramborové noky jsou alternativou k bramborovým knedlíkům. Těsto na ně může být
bramborové špalíčky
malinky řidší, než na knedlíky a mohou být bud hladké, nebo jemně rýhované vidličkou. Udělala jsem pár rýhovaných, ale mé dnešní odhodlání – vzít každý ten malý kousek a narýhovat ho vidličkou vzala velmi brzy za své, takže nakonec jen hezky hladké noky. A podle hesla „mírná nerovnost, oku lahodí“, není špalíček, jako špalíček :-))
Suroviny potřebné na noky : brambory – množství těsta dost nabyde přidanou moukou, proto zhruba jen polovinu brambor, které se vaří normálně jako příkrm, na zhruba 1 kg brambor 2 vejce, mouku – tolik, aby vzniklo hezké, nelepivé těsto, sůl.
Na špenát: dva špenátové protlaky, 2 vejce, sůl,50 ml smetany a 3 lžíce mouky.
Na cuketu: 2 cibule, 1/4 cukety, paprika sladká, sůl, pepř, nové koření,olej Read the rest of this entry »
Dýně Hokaido – jméno má po japonském ostrově Hokaido, kde se pěstuje na sopečné
hokaido
půdě, je stejně jako cuketa, ohromně vděčná zelenina. Je to dýně menších rozměrů, než jaké dýně se běžně pěstují v Čechách. Sbírá se od necelého kilogramu až do zhruba třech kilo. Barvu má s jemnými odstíny, ale běžná je sytě oranžová. Někdy je s bílým proužkováním, někdy je do zelena a někdy do stříbřitě šeda. Uvnitř má semena, která na vaření vysemeňuji a dýni používám na některé pokrmy loupanou, na některá jídla i se slupkou.
Dýni používám na spoustu způsobů a tento je jeden z nejoblíbenějších. Když chci udělat doma hokaidovou polévku a neprozřetelně se o tom zmíním předem, většinou se mi dostane odezvy “ a proč ne tu pečenou, proč polívku tu až z příští dýně „- ale z příští dýně se to většinou opakuje :-)
Pokud se dýně sklidí nebo koupí a nestihne se z ní nic uvařit, rozhodně to není žádná katastrofa, protožehokaido vydrží v podstatě  v dobrých podmínkách uskladněná až do jara – do ledna určitě. Ideální podmínky jsou zhruba +10 st.C Read the rest of this entry »