Archive for the ‘Zelenina pečená’ Category
CUKETOVÁ SEKANÁ S BRAMBOREM
2. srpna 2010 v 21:08 | Klára | Obědy
Jsem bohužel nějak unavená :-), ale stále si spolu s Pollyanou říkám – je to dobré proto, že se pak člověk těší na zimu. Tesaři snad už dorazí :-))))))), my se vystěhujeme z kurníku a bude více chuti psát a vařit nové věci. Teď jsem vskutku ráda, že uvařím již vařené a upeču již pečené :-)). Náš čeledín nás na chvíli opouští, ubude báječných komplimentů a zítra pokračuje náš narozeninový maraton hlav rodiny a já se tiše modlím, aby to někam, kam se pojede, nebyl moc daleko. A taky zjišťuji právě, jak to píšu, že ještě není ten dort……. :-)).Krávy mi včera sežraly jeden záhon mrkve a růžičkové kapusty a já se vztekala a vztekala a pak jsem konečně zjistila, proč nám teď mají snahu utíkat každý den z pastviny, když je plná jetele – jsou to krávy gurmánky !!!!! Zjistila jsem to zcela náhdou. Brzy ráno jsem nad pastvinou sbírala maliny, když se zpoza hradby malin na mě vyřítilo něco funícího a hekajícícho. Bylo mi divné, kdo si tam dělá takové pěkné cestičky – naše Mařenky – Máří, Mánička, Mařenka a Manka – se šly pěkně napást těch velikých – potvory !!!!!
A večer nám těsně nad hlavami přeletěly dvě stíhačky, ale asi opravdu jen 50 m nad lesem – prý ty nové – grippeny – takže jsme viděli dnes polovinu vozového stíhačkového parku ČR – prý jsou v republice čtyři :-)) a děti měly Matějskou. Pan domácí jim udělal nápodobu labutí při západu :-)
Minule – při grilování, mi Veska vnukla v komentáři nápad na cuketovou sekanou. Je to inspirace podle tohoto receptu a musím říci – báječná!!! Je výborná jak teplá, tak studená a řekla bych, že nejlepší konzistenci má, když vychladne a pak se ohřeje nebo osmahne. Výborná je ale i čerstvá. Read the rest of this entry »
Když jsem psala nedávno recept na květák v koření, napsala jsem tam tuto větu:
„Na květák v trojobalu, na placky, karbanátky, květák s bešamelem, mozeček a květákové vdolečky rozhodně ještě dojde“ a když jsem si to včera četla, zhrozila jsem se,že jsem nemohla být při smyslech , když jsem to psala! Nevím, kdo z vás už jedl někdy květákové vdolky, já tedy nikoli Ale když jsem to napsala, muselo mě to napadnout, a když mě to napadlo, asi jsem měla pocit, že by to mohlo jít. Tak mi zbývaly dvě věci. Buďto to tam zpětně vymazat :-)) nebo je fakt zkusit udělat. Takže jsem dnes natrhala květák a pustila se do toho. Řekla bych, že se jídlo celkově povedlo – jen nám oběma přišlo, že to bylo celé takové trochu moc „mastné“. Prostě olivový olej, máslo ve vdolcích, majonéza….. ale kdo je zvyklý na maso, nepřijde mu to asi příliš , pro nás bych příště dala méně oleje do lilku a vdolky rozhodně pomazávala jen vejcem – nikoli máslem. Ono upřímně – byla vůbec hloupost kupovat lilek, když má člověk plnou zahradu květáků a kedluben, ale když ten obchod navštívíme tak málo, což mě sice moc těší, ale pak tam Read the rest of this entry »
Makovec – další z evergreenů kulinářských dobrot. Makovec, ať už jen na plechu, nebo
ve tvaru bábovky jako dnes, nikdy nezklame. Kdo má rád mák, makovec jako když pohledáš ! Maková bábovka je lehká a na rozdíl například od Francie, v Čechách je mák jako doma.
Když jsme měli na návštěvě tři francouzské wooferky, dalo nám velmi mnoho vysvětlování, že je nechceme nijak omámit, otrávit, že neděláme nic nezákoného. To byl teprve začátek jejich návštěvy ! Nikdy mě nenapadlo, jak může být mák v některých zemích tabu ! Když jsme procházeli po záhonech a oni se mě ptali co to je, ukazujíc na mák, horečně jsem přemýšlela jak kulantně odpovědět. Ale celý týden přežily, byly skutečně a nefalšovaně unavené z práce, kterou si přijely vyzkoušet – my také !!!, protože jsme museli eliminovat vše, co jsme připravili jako „lehká práce“ a museli jsme najít ještě nějakou „lehčí“, což už začínalo být pomalu nad naše síly :-))). Ale holky byly moc milé – bez ironie. Jedna si nakonec vezla domů vzpomínku, neboť předposlední den návštěvy u stolu Read the rest of this entry »
Je tolik ředkviček, že se musí prostě spotřebovat stůj co stůj.
Tak mě napadl starý babičky štrůdl – tedy lépe řečeno – těsto na něj!
Na to jsou suroviny vždy a dovnitř prostě přijde to, co zrovna je – tudíž ředkvičky – ale i spousta jiného !
suroviny: na těsto: 250g přepuštěného másla (pokud není, lze použít prostě 250g másla), 420g mouky celozrnné pšeničné přesáté a 12 lžic vody. Na vnitřek: tvaroh – asi 500g, sůl vejce do tvarohu, rajčata – zhruba 3 ks, 4 stroužky česneku, ředkvičky – svazek – ky , česnek medvědí – listy -asi 10 listů, svazeček dobromysl, sušené oregano, sůl, olivový olej, 3 vejce na polití. Jedno vejce na potření.
Nejprve se uhněte z mouky, tuku a vody těsto. Je velmi vláčné a příjemně se s ním pracuje. Pak se vymaže plech a polovina těsta se do něj vloží – tedy vyloží se těstem plech, včetně stran.
Těsto potírám olivovým olejem. Na těsto se natře tvaroh, který je umixován se solí a listy medvědího česneku a také s vejcem.
Na tvaroh přijde vrstva plátků ředkviček a plátečky česneku, na česnek pak plátky rajčat, nasekaná dobromysl, posypané sušeným oreganem a zaliji třemi rozkvedlanými vejci.
Vše přikryji rozválenou druhou polovinou těsta – ekvilibristický kousek :-)
Nakonec se mašlovačkou a jedním celým vejcem koláč potře. Kdo se radoval, že je těsto bez vajec, po dojití až sem jich napočítal celkem pět :-), prostě když jsou, těžko se mi s nimi šetří :-)))) Koláč se dá péci a nechá vychladnout.
Komentáře
Jarka O. | 15. června 2010 v 15:27 | Báječný nápad, medvědí česnek miluju 
Tak nastala doba, kterou nazývám soukromě “ maskovací “ :-). Jedná se o to, že právě
není zeleniny na záhoně zrovna na výběr – řekdvičky a salát. A jde o to zamaskovat, že pátý den po sobě není salát již salátem, prostě nikdo nesmí poznat, že to je salát :-)))
Když jsem se snažila zjistit recepty na hlávkový salát, našla jsem spousty a spousty receptů na hlávkový salát – lišily se většinou poměrem octa, cukru a vody, záměnou vody za mléko či smetanu, či přidáním jiné zeleniny, sýra či jiné ingredience. Ale to doma ihned každý okamžitě pozná – hlávkový salát :-)). Takže došlo na experimentování.
Začíná jaro, tudíž začíná i doba „obědovečeří“ :-). Při intenzitě venkovní práce, kterou máme a velikosti snídaní k nám s jarem přichází i zcela přirozené přerozdělení denní ho jídla. Vydatná snídaně a pak velmi pozdní oběd. Večeře jsou již jen velmi symbolické. Dnešní jídlo je po včerejších bramborách ve smetaně určené pro jemné odlehčen
í. I toto jídlo je ale velmi variabilní a lze ho trochu přitučnit :-)
Suroviny: Brambory, 4 cibule větší, nakládané kysané zelí (může být i červené), sůl, kmín, 3 vejce rozšlehaná.
5 vejec natvrdo a tvrdý sýr – oboje na pocitu, být nemusí.
Brambory oloupeme, omyjeme a nakrájíme na středně tenké oválky – krájíme bramboru po délce. Nakrájené brambory naskládáme do pekáče tak, aby se kouskem překrývaly. Osolíme. Na brambory poklademe kysané zelí. Na zelí poklademe druhou vrstvu brambor. Osolíme, okmínujeme a poklademe tenkou vrstvou zelí. Naposledy dáváme na zelí na kolečka nakrájenou cibuli, tak, aby byl pokrytý celý pekáč. Pokud chceme použít vejce natvrdo a sýr – doporučuji :-), vložíme ho mezi druhou vrstvu brambor a druhou vrstvu zelí. Vejce nakrájené na plátky a sýr strouhaný. Celé pak zalijeme třemi rozkvedlanými vejci – lépe je vejce nanášet lžičkou, aby vyšlo na celý pekáč. Dáme péci při cca 200st. C. Minimálně na hodinu.
Dalších příloh či obloh netřeba.
Komentáře
docela mne prekvapilo, ze toto jidlo bylo fakt dobrý.ani fádní,ale ani ne kyselé. Po zapečení to krasně drželo tvar, žádné rozpadávání, brambory křehounké a krásně opečené.
Popravde, kdybych tady nemela uvarený brambory a otevrenou sklenici se zelím a byla uplne bez napadu, co s tim, tak bych do toho asi nesla, bala jsem se, za to bude bez chuti a kyselý. teda je pravda, ze jsem to trochu upravila dle nasí ledničky, takze zadny sýr, žádná vajíčka, brambory vařené, ale jinak jsem se držela základního receptu ( teda, dala jsem tam smetanu, abych necim nahradila ty vejce
Moc dobré… brambory jsem použila vařené již předem, zelí červené, což pěkně vypadalo, akorát vajíčka se jím obarvila do modra, ale to nevadilo… Jen mi přijde, že zelí na bramborách udělalo takovou tu pevnou vrstvičku, že pak připadají lehce nedovařené…ale byly moc dobré.
[2]: s brambory v tomto receptu je to tak, že brambory a kyselé se nemají příliš v lásce – ocet do kulajdy nebo i kvásek do kysela přidávám až po uvaření brambor, protože jinak se mi neuvaří. Kysané zelí není tak „agresivní“ a brambory se také rozhodně nedopečou do rozpadava, jsou tak akorát, ale je pravda, že se musí péci dlouho – prostě ochutnávat )