Posts Tagged ‘kedluben’
Už není zima. Sice tu bude zase -8, ale zima není. To je otázka mentálního cvičení. Zjistili jsme s Eliškou, že pokud jde člověk do kurníku, má tam osm spacáků a myslí si, že je plus dva, použije jen tři, je mu krásně, i když se druhý den ráno dozví, že bylo -6. Tak to asi s naší hlavou často je. A protože není zima, může se sázet, i když jsou občas sněhové plotny, že se do nich boříme až po kolena. Dnes jsme jeli s panem domácím na koni ke schránce a on mi otevřel své srdce. Pravil – “ vy se k sobě s tím Bábelem tak hodíte!“ rozuměj – s tím koněm, který má 650 kilo a je to nejmastodontovatější ze všech mastodontů. Je mi zcela jasné, že tím myslel jeho roztomilost, ale pro jistotu jsem se neptala. :) Pan domácí jezdí bez sedla a zcela plynule a přirozeně a já jedu se sedlem a celou cestu dolů i nahoru není slyšet nic jiného než pomalu a prrrrrrr a Bábe sakra prrrrrr – s rukama až u silnice. Pan domácí mi vždy se stoickým klidem poradil, jak mám dát ruce dolů a zaklonit se, jenže kam se zaklánět, když už ležíte hlavou na koňově zadku a on pořád cválá….. naštěstí se vždy po sto metrech natolik unaví, že ho začnu vždy a znovu mít ráda. Read the rest of this entry »
Už dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, tedy v uvozovkách, protože z Prahy z přezkoušení jsme si přivezli nějaký bacil. To je vždy daň za cestu do hlavního města. Jinak je po přezkoušení, děti spokojené, já spokojená potažmo i pan domácí a kdyby nebylo toho bílého sajrajtu, co ho tu každou 
noc připadne minimálně pět čísel, přičemž jsme právě zhruba na devadesáti číslech, tak je ráj na zemi. Z Prahy máme zážitků spoustu, překvapující množství hospod, barů, kaváren a bister, podél cesty z Hlaváku na Karlov, na Karlák, na Kampu a na Břevnov, které každoročně přirůstají, setkání se Skuprzem a filosofické dvě hodinky Skuprze a pana domácího z kontejneru na tvrdý papír, kam se schovali před mrazem, zatímco zbytek rodiny navštěvoval tchýni. Na Karlově prostě buď do policejního muzea nebo do kontejneru. Se Skuprzem je to vždy trochu o hubu, ale tentokrát alespoň včas pan domácí zakročil, zakázajíc Skuprzovi kouřit – „až venku, mám tu tchýni, kdyby to chytlo, byla by ostuda!“. Nad pobytem v kontejneru se nepozastavil ani jeden, na rozdíl od okolo procházivších kolemjdoucích. Také občas zažijete situaci, kdy potřebujete vedle sebe někoho, kdo je nad věcí, je to pragmatik a nepodléhá zbytečné ustrašenosti a on je bohužel zrovna v kontejneru?Ne? Tak to buďte rádi! :-)) Read the rest of this entry »
Komentáře
Veska | 17. června 2010 v 21:44 | Slintám ráno a stejně tak i večer,fakt asi k tobě jen s plným žaludkem,úplně cítím tu vůni jídla a pohody 
Strasne moc sa mi paci Vas blog, receptiky, netradicny zivotny styl, aj nasa spolocna zaluba v peceni chleba doma… K cibulacke som chcela len jednu poznamku – raz v pripade takmer prazdnej chladnicky som ju varila tiez a nasla som kusok hermelinu. Pokrajany na kococky do horucej polievky ju robi uplne neodolatelnou…
[2]: Moc tě zdravím a moc děkuji – to je milé !!!
Rozhodně mě moc baví péct chleba 
)
a s tou polévkou, souhlasím, hermelín mě nenapadl, to rozhodně zkusím. Myslím, že cibulačka má velmi vřelý vztah k sýrům, nejlépe k těm, co se trochu táhnou.
Jablka oloupeme, nakrájíme na kostičky nebo půlené čtvrtky, nasypeme do větší nádoby – u nás cca 3 litrové. Oloupeme citron a nakrájíme na kousky. Přidáme do nádoby. Nasypeme trochu skořice, jeden hřebíček, cukr dle chuti a zalijeme vroucí vodou jako čaj. Po vylouhování je to vynikající limonáda. Na virozy je lépe pít horká, jinak lze samozřejmě nechat vystydnout.