Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Posts Tagged ‘preclíky’

Dnes jsem se pustila do preclíků podle starého receptu v Domácím pekaři. Sebrala jsem odvahu a zúročila několik let čekání (na tu odvahu) a vrhla se do louhování. Poprvé jsem viděla velmi precizně rozepsaný recept na louhované preclíky u Maškrtnice, chtěla jsem to zkusit samozřejmě hned po publikování receptu, ale byla jsem srab. Nakonec jsem se tehdy pustila jen do potírání jedlou sodou, ale zrálo to ve mně a dnes to přišlo!

Protože jsou však mezi námi tací, kteří se do louhování pustit nechtějí (a vůbec se jim nedivím), polovinu várky jsem upekla pouze potřené rozpuštěnou jedlou sodou ve vodě, tak jako vždy. Read the rest of this entry »

Když máte úspěšný týden, nemusí se vždy skončit stejně dobře, jako začal :). Sehnala jsem Elišce odvoz – bude to parádnický odvoz, milý člověk. Dojela úspěšně k zubaři a gratulovala si, jak jsem zvládla hezky incident na kruháči, když do něj Ester vjela v protisměru (nejelo tam žádné auto, což mi mé zásluhy značně usnadnilo). Nasbírali jsme maliny, přemluvili Jentl, že narozeninová túra nebude v Krkonoších, ale blízko nás a pak to přišlo. Read the rest of this entry »

Včera se nám stala báječná věc. Utekla hluchá Špulka za cyklisty okolojedoucími. To ona občas dělá, protože jak je hluchá, přesto, že je to velmi poslušný pes, když vás nevidí, neslyší. A to ona si dává hodně bacha, aby neviděla, když nechce. Třeba, když kolem jedou cyklisti. Kolem, znamená zhruba 100m daleko. A chvíli po tom, co utekla, ozvala se rána jako z děla a někde někdo vystřelil. Vždy klidný pan domácí mě vyšokovanou, co je se Špulkou a Elišku vracející se ze záhonu uklidnil, že to byl Bábel, že bouchl do plechové střechy boudy.

Nám se rozplynula představa myslivce, hrdě stojícího nad malým hluchým psem, který hrdě stojí nad dohnavším cyklistou, když v tom zazněl druhý, zcela jasný výstřel. Eliška akčně sedala na Jentlino kolo a jaly se jí hledat. Já šla dolů do lesa, odkud jsem ránu slyšela a další. Když jsem byla v lese, měla jsem pocit, že to vystřelilo hned vedle mě. Tak jsem se pro jistotu vrátila na pastivnu a šla pastvinou až na konec, kde pod pastvinou je krásná mez, pod kterou není vidět. Hned nad mez se přesunula všechna zvířata a strašně je zajímalo, co se děje pod mezí. Došla sem až na konec pastviny, kde končí mez a podívala se za mezí dolu pod ní, kde zhruba dvacet metrů pod mezí, přesně v místech, kde nad ní stála zvířata, stála trojnožka s terčem z kartonu a padesát metrů níže stála dvě auta a tři lidi, opření o kapoty a mířili přímo na mě. Jeden se díval dalekohledem. Žádné pistole, hezky dlouhé kvéry měli, netuším, co to bylo, ale vzduchovky rozhodně ne. Byla sem zcela konsternovaná. Read the rest of this entry »