Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Včera se nám stala báječná věc. Utekla hluchá Špulka za cyklisty okolojedoucími. To ona občas dělá, protože jak je hluchá, přesto, že je to velmi poslušný pes, když vás nevidí, neslyší. A to ona si dává hodně bacha, aby neviděla, když nechce. Třeba, když kolem jedou cyklisti. Kolem, znamená zhruba 100m daleko. A chvíli po tom, co utekla, ozvala se rána jako z děla a někde někdo vystřelil. Vždy klidný pan domácí mě vyšokovanou, co je se Špulkou a Elišku vracející se ze záhonu uklidnil, že to byl Bábel, že bouchl do plechové střechy boudy.

Nám se rozplynula představa myslivce, hrdě stojícího nad malým hluchým psem, který hrdě stojí nad dohnavším cyklistou, když v tom zazněl druhý, zcela jasný výstřel. Eliška akčně sedala na Jentlino kolo a jaly se jí hledat. Já šla dolů do lesa, odkud jsem ránu slyšela a další. Když jsem byla v lese, měla jsem pocit, že to vystřelilo hned vedle mě. Tak jsem se pro jistotu vrátila na pastivnu a šla pastvinou až na konec, kde pod pastvinou je krásná mez, pod kterou není vidět. Hned nad mez se přesunula všechna zvířata a strašně je zajímalo, co se děje pod mezí. Došla sem až na konec pastviny, kde končí mez a podívala se za mezí dolu pod ní, kde zhruba dvacet metrů pod mezí, přesně v místech, kde nad ní stála zvířata, stála trojnožka s terčem z kartonu a padesát metrů níže stála dvě auta a tři lidi, opření o kapoty a mířili přímo na mě. Jeden se díval dalekohledem. Žádné pistole, hezky dlouhé kvéry měli, netuším, co to bylo, ale vzduchovky rozhodně ne. Byla sem zcela konsternovaná.

Když jsem na ně zavolala, že to doufám nemyslí vážně, uklidnilo mě, že sklopili zbraň :-). Vůbec jsem se necítila jako Bruce Willis, ta situace byla tak jednoduše obyčejná. Být na mušce někoho s puškou je velmi jednoduché, zvláště, když si jde střílet proti obytnému baráku, 10 zvířatům, které ohromně zajímá a nenapadne ho tak triviální věc, jako podívat se, co je nad mezí! Byli příjemní a zkusili ještě smlouvat, že by to tedy otočili proti lesu. „Myslíte proti tomu, kde za chvíli vyjde moje dítě, co hledá uteklou Špulku?“. Netuším, zda pochopili přesně, co jim říkám, ale odjeli. Uff. Není na domobranu :) Pak jsem se vrátila a panu domácímu to bylo hrozně líto, že tam nebyl, že měl čas na improvizaci a mohl se nechat jako zatřelit, což jsem moc ráda, že tam nebyl, aby se oni na oplátku nejali ho doopravdy dodělat. :)

No a konečně mi přestalo být líto užít smetanu, jsem máslově zcela dosycena a tak se konečně vrhám opět do svého oblíbeného receptu na preclíky. Je to recept vydařený chuťově a to velmi. Je ze sešitu Chleba a ostatní druhy pečiva. Není to recept na ty dokonalé německé preclíky, klasické, a to proto, protože  jsem srab. Tady dávám na ně odkaz k Maškrtnici, jsou krásné, ale já zatím nejem schopná louhovat. Až to přijde, opustí mě obava, půjdu do toho!

Tak tentokráte ty naše, které máme oblíbené,obyčejné, více houskové,  jsou křupavé, lepší čerstvé, první den a je třeba zachovat opravdu dané suroviny. A ty jsou: 500g celozrnné mouky pšeničné, 40g droždí, 1/8l mléka, 1/8 l smetany, špetka soli, 1lžíce cukru, 50g másla, 1 vejce, lžička citronové šťávy, vejce a mák na potření.

Nejprve je nutné zadělat kváek z trochy mouky, droždí, cukru a mléka. Po vzejití se přidají ostatní suroviny a vše se řádně prohněte. Nechávám 3/4 hodinky až hodinku kynout. Pak udělám preclíky na plech, potřu rozkvedlaným vejcem, posypu mákem a nechám ještě 20 minut v klidu. Dávám do trouby na 200°C.  Jsou výborné čerstvé.

13 komentářů to “Oblíbené obyčejné preclíky”

  • Upekla jsem je dle receptu.
    Byly moc dobré. :-) Jen mě překvapilo, že mi hodně naběhly, tak šly spíš do podoby houskám. A i chuť se mi povedla taková housková. A sůl taky příště musím měřit na větší špetky… :-)

  • Veska:

    Občas mám pocit,že si lidé pletou les s místem vhodným pro jejich koníčky … je to zadarmo a nikdo je nebuzeruje
    připadají si pak jako neomezení vládci světa a nejsou ochotni se přizpůsobit nebo dokonce omezit …
    Naposled když se sázeli stromky v lese připadla jsem si jako na cyklodráze … kolem nás se jezdilo na terenních motorkách až se manža naštval a zavolal revírnikovi … vyřešilo se to samo,jeden z nich zahučel do řeky
    takže za asistence policie a hasičů je chvíli klid

  • A Kláro, nejsi srab. Vždyť dovedeš vyrobit i mýdlo a odvážíš se s ním i pak dál pracovat a mýt, to považuju za velkou odvahu;)
    Preclíky jsou pěkné!

  • danadufkova:

    A co Špulka,už je doma? Občas mi zůstává rozum stát nad tím, co si lidi všechno dovolí. Před 14ti dny jsme byli v lese se psem a když jsem byli asi uprostřed „divočiny“, najednou se těsně za námi ozvala motorka a vyřítil se jezdec. Bylo to před kopcem, takže byl náležitě rozjetý. Měli jsme co dělat, abychom svolali děti i psa do bezpečí. Nemůžu popsat výraz motorkáře, který byl evidentně zaskočený tím, že uprostřed lesa narazil na lidi a nemůžu ani popsat výrazy, které ze mně vyletěly, protože na tyto motodebily jsem dost vysazená. Ale kdybych se dívala do hlavně, tak by asi ze mně nevypadlo nic. Přeji jen příjemné zážitky :-)

    • buraci:

      Už jsem zažila, že se na nás vyřítili motorkáři, čtyřkolkáři, náhodní střelci ještě ne. Ale nejhorší jsou ti vašnostové v zeleném na posedu… Při tréninku se psem (uvázaným, v postroji, na cestě) na mě tento nadčlověk začal řvát, že on má „zakrmíno“, tj. poházel řepu a jablka kolem posedu a teď čeká, až přijde něco, co by mohl na místě zastřelit, a já svým dupáním a tím, že si dovoluji do lesa vodit psa, očekávané oběti ruším. Stařec byl rudý vzteky, máchal kulovnicí a já jsem měla najednou pocit, že by mě nejraději na místě popravil. To se odehrálo za světla, o víkendu, asi 200 m od vesnice. Lovec samozřejmě dorazil až k posedu terénním vozem, jeho zvuk zřejmě zviřátka milují…

  • Ó jé, to jsem se po ránu zasmála! Čas začít alespoň s výrobou praků a kladením plen na blata?! :-D

  • Ovečka:

    Kláro, zkuste preclíky místo louhování namáčet v roztoku jedlé sody, splní to také svůj účel, preclíky jsou krásně červené, lesklé a udrží si déle křupavost. Já mám taky z louhu strach ;o))

    • Janina M:

      Zeptala bych se, v jaké koncentraci se roztok dělá.

      • Ovecka:

        Já postupuju metodou pokusů a omylů. Dám vařit asi litr vody, do ní lžíci sody a do ní děrovanou naběračkou vkládám vychlazené preclíky, pak po okapání rovnou s nimi na plech. Povrch je po „louhování“ lepkavý, hrave udrží mák, semínka, sůl, pokud chcete mít preclíky sypané. Vychlazení je důležité, ony po pobytu v lázni dost změknou. Většinou dělám jen kroužky, jednoduchý tvar se snadněji přendává. Zkusím ještě nakouknout do knihy o lidovém pečivu, tam jsou informace určitě podrobnější.

  • Pěkná kovbojka za humny, jen co je pravda…

  • Jste statečná žena.

Přidejte komentář