Co noveho na kopci

Posts Tagged ‘sekaná’

Sedí nám Ležák! Chápu, že to není úplně pochopitelný, trochu oxymorón, ale je to tak. Ještě by to šlo zkomplikovat trochu více – náš běžec Ležák sedí. Už druh den Ležák sedí a Thürgau běhá úplně nepříčetně kolem budky, pak dobíhá všechny slepice a skáče na ně. Měsíc to nemůže vydržet. Obáváme se, že náš běžec dostane infarkt. Další recept bez přesné gramáže. Mám ve váze baterky, nezapomněla jsem vážit, ale prostě se mi nechtělo. A tak jsem sekanou dělala podle oka a přidávala to, co jí udělá lepší a chutnější. suroviny předkládám, jak s nimi naložíte je čistě na vás. Sekaná chutnala velmi dětem, není to tedy pouze pokrm pro dospělé. Výborné je vyrábět tuto sekanou poté, co člověk potřebuje tofu. Při výrobě domácího tofu zbyde velké množství sojové drtě – okary, kterou lze tímto způsobem dobře zpracovat. Read the rest of this entry »

Některé dny jsou jako na potvoru. Ale vše je relativní a zase jsem si vzpomněla na ten báječný příběh od Anthonyho De Mella

o jednom sedlákovi, kterému utekl nádherný hřebec a všichni ho litovali, řkouce – „ to je ale smůla“ a milý sedlák na to  odpovídal „smůla nebo štěstí, kdo ví?“  Hřebec se mu za pár dní však vrátil a přivedl s sebou stádo divokých koní. A vesničané přicházeli se svým „ to je ale štěstí “ a milý sedlák na to  odpovídal „štěstí nebo smůla, kdo ví ?“  Zdatný sedlákův syn začal divoké koně krotit a jeden z koní mu ošklivě zlomil nohu. A přicházeli vesničané to je ale smůla“ a milý sedlák na to své „smůla nebo štěstí, kdo ví?“  O pár dní později projížděli krajinou vojáci a verbovali do války, ale brali jen bojeschopné mladíky a tak byl syn sedláka ušetřen a vesničasné přišli se svým štěstím, na které jim sedlák odpovídal se stoickým klidem „štěstí nebo smůla, kdo ví? “

Včera jsem jela na poštu s knížkami plateb, které se uskutečnily až nyní a už dva km od chalupy se mi nějak zatavily brzdy do ráfku. Kdyby mě v tento moment měli rozdělovat do dvou skupin – pro chytré a pro silné, vyhrála skupina – pro silné. Brzdy jsem od ráfku nějak dostala a dojela dolů téměř bez brzd. To téměř je tam důležité. Jakmile jsem je, už naštěstí, nedaleko pošty použila, kolo mi bouchlo a já byla bez stěžejního dopravního prostředku. Ale protože tu máme kraj cyklistů, kterým jejich stará a nepotřebná kola dělají doma v kolové kůlně nepořádek, odmítají taková kola prodat, neboť by se za prodej styděli, přijde jim vhod, že si tedy po chvilce přemlouvání někdo jejich kolo odveze. A tak jsem se zpátky domů vezla na úplně luxusním specializovi, jehož jedinou vadou bylo příliš tvrdé pánské sedlo a to, že mi ho po přijetí domů okamžitě rozebrali. Není úplně špatné žít v oblasti plné nadupaných sportovců. Read the rest of this entry »