Co noveho na kopci

Posts Tagged ‘vdolky’

Naše kobyla Sára nás napíná co to jde. Už je na spadnutí, hříbě má být každou chvílí, ale ona vyčkává a vyčkává. Dostali jsme instrukce, že hříbě má mít jméno od „H“. A to je něco na mlýn pana domácího – když něco musí. A tak hned provokativně prohlašuje – bude to Hajtra, nebo Herka :). Také už pomalu dochází semínka kukuřice, střihnu si totiž občas poslat nějaké dvakrát. Jednu obálku dám Elišce, aby byla tak hodná a poslala jí z Prahy a následně další den posílám ta samá ještě jednou, když u  silnice čekám na pošťačky a předávám přebytky přijezdivší na kole. A protože mám s sebou ještě čtyři děti, které mají rozdělené barvy aut a do toho všeho křičí –  mám 15!, tak dochází k takovým excesům, že si nesu balíček, který posílám s arnikou milé paní na oplátku, za to, že mi pošlala pnoucí jahody. Doma si pečlivě předepíšu vážená paní Kamila, protože zbytek neznám, ten přijde až na balíčku, že ho tedy podle odesilatele dopíšu a předám k další cestě. Ale jak je tam moje nákupčí, hodně barevnch aut, křičící děti, pošťačky, tak samozřejmě tušíte co přijde – předávám ke své cestě balíček s adresou „vážená paní Kamila“ :) a pak běžím dva km domů, abych stihla zavolat na poštu a nadiktovat adresu celou.

Zítra nás čeká bojovka, protože děti po tom, co se tu někdo zmínil, že je maškarní a my je tam neprozřetelně vloni vzali, letos jsme nasadili přemlouvací taktiku a museli nabídnout alternativu. Chovají se dost obchodně, potvory malý. A tak, že budou mít bojovku. My, takoví neskauti pohodlní. Prý na čarodějnice a protože to bylo bratru za dva měsíce, všechno jsme slíbili. No a je to tu a my tu tři sedíme na posteli s blokem a vymýšlíme, kam je pošleme. Pan domácí přichází s nejsofistikovanějšími nápady – třeba kilometr dlouhá meliorace, nebo nora jezevce….. my s Eliškou se držíme více vzadu. Pak taky nějaký poklad na konci, což bude asi zakopaná termoska s domácí  zmrzlinou. Hledáme prostor, kde budeme potřebovat vykopat pořádnou díru… když už se mají bavit, ať to má trochu smysl.

A tak také už jsem po přezkoušení klidnější a mám více chuti přemýšlet o tom, co uvařit a tak se pouštím do čtyřzrnných vdolků. Jsou nečekaně bezva. Jsou z pohanky, barevné kukuřice, celozrnné pšenice a ovesných vloček. Vypadá to zdravě, ale věřte tomu, bylo jich 22 a byly za chvíli v čudu. Read the rest of this entry »

Včera  jsem se ukrotila, nezadělala na chleba, ale na bramborové vdolky. Já kdykoli nyní otevřu internet, ať je to téměř jakákoli stránka jakéhokoli zaměření, všude mám pocit, že se o objevují články o dietách.  Jsem celkem „krvomléčný“ :-))typ, tedy ideální adept na nějakou dietu. Problém je, že máme doma pana domácího, který atakoval jako horní hranici váhu 70 kg pouze když jsme vlastnili potraviny a on permanentně kontroloval kvalitu potravin s obsahem 50 a více procent sacharidů a tuků a protože přebývaly často jogurty, klasickou večeří byl valašský smetanový jogurt. V podstatě se už narodil s buchtama na břiše a nikdy pro to, aby vypadal dobře nemusel nic dělat. A tak kdykoli já se rozhodla, že bych měla vypadat lépe a radostněji, lakonicky se otočil na děti a pravil “ tak děti, Klára bude zase protivná!“. Nebo – „vezmi si fotku svojí babičky, podívej se jak vypadala a neblbni!“ a tak  jsem se postupem let naučila brát více věcí s větším nadhledem. Nedávno jsem třeba četla o krabičkové dietě, inzeráty na ní atakují člověka velmi často a když jsem šla od schránky na běžkách domů, napadlo mě, proč vlastně lidé platí tak obrovské peníze za pět krabiček přivezených až domů. Proč si za stejné, ne-li menší peníze nepořídí domů na každý druhý den hospodyni, co jim krabičky uvaří, nakrabičkuje a ještě po sobě uklidí? Je to ale divný, ten náš svět:-). Read the rest of this entry »