Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Když se vydá kniha, chce to soutěž, to je jasný. Ale soutěž o udělání sýra je moc jednoduchá. Podle tý knížky ho udělá každý :D. To by nebyla žádná sranda a všichni by viděli jen fotky sýrů, takže taková soutěž je k ničemu. A tak jsme se uchýlili k záškodnické soutěži. K něčemu, co nás provází každý den, aniž bychom si to často uvědomovali. Rádi bychom vás pozvali, abyste se po vámi zvolenou dobu stali režimními kolaboranty. Pro někoho to bude nadmíru jednoduché, pro někoho to bude zkouška ohněm. Je nám úplně jedno, zda to vydržíte jeden den nebo celou dobu, až do 30. května do půlnoci, dokud bude soutěž trvat. Je to jenom a úplně na vás. Nikdo vám do toho nebude mluvit. Jedinou vstupenkou, která bude platná pro případnou výhru jedné ze 3 knížek Domácího mlékaře bude emailem zaslaný příbě(vámi zvolené délky – hlavně ať to má pointu), ve kterém popíšete, jaký to mělo průběh (klidně i ten jednodenní) a také vždy, co to bylo, co to ukončilo. My ty příběhy postupně uveřejníme a nakonec vybereme tři výherce. A o čem to tedy celé bude? Na to je třeba si přečíst malý úvod, vezměme si jako malého zástupce PGPR.

Dnešní doba je prima. Jsme natolik vtažení do procesů, které po zásahu člověka nejsou už dávno přirozené a přijde nám to tak normální, že nám přirozené připadají. Čokoláda je prostě kakové máslo, ještě trochu kaakového másla a dobrá čokoláda je ještě trochu víc kakaového másla a k tomu cukr, vanilka, ořechy, mléko nebo taky bez cukru a bez mléka a bez ořechů. Dle volby.  Zatím to vypadá zcela jasně. Pak si sednou dva a rozhodnou se, že přidáním lecitinu a  polyglycerolpolyricinoleátu – PGPR (E476), ušetří na jedné zásadní věci – na kakaovém máslu. Lecitin dovolí hmotě zemulgovat a bude pak hezky tvárná, PGPR jí taky pomůže zemulgovat a spojí něco, kde je málo tuku, jako by se to spojilo, kdyby tam ten tuk byl. A jsme na křižovatce. Ostatní totiž neřeknou – no, není to ale ptákovina, dávat někam něco, když to jde bez toho? Ale začnou debatovat o tom, kolik tam toho může být. Němci to například zcela zakážou. Eu do toho nejde tak razantně, naopak, zvýší povolené množství.  Takže toho, čeho smělo být v roce 1976 2,6 mg na kg váhy, toho může být nyní už 7,6 mg. Bylo několik studií na krysách a kuřatech a na ně vznikly hned nějaké protistudie, tak jak to bývá. Studie tvrdí, že je to bezpečné, protistudie, že je to docela nebezepečné, protože se krysám i kuřatům začaly dít teda divné věci v ledvinách a játrech a studie kontruje, že ty krysy to měly proto, že to bylo příliš veliké množství, proto dáváme danou hranici. A zárvoveň oponuje, že na lidech vše ok,  protistudie na to – ale na lidech to bylo jen jednou a na 14 dní. Zajímavý na tom je, že se člověk, ať dělá co dělá, nikde nedozví, jaké množství těch miligramů ta která čokoláda a sušenka – a že to obsahují skoro všechny na trhu, vlastně obsahuje.

A k tomu jedna skvělá zpráva (už z roku 2001 – je to č. 10 z bulletinu Ústavu zemědělských a potravinářských informací pod ISSN 1213-4139 ).

pgpr

 

 

Nyní jsou samozřejmě publikované různé další studie i protistudie i mnohé závěrečné práce a mnoho z nich se opírá o tento dokument

Food Chem Toxicol. 1998 Sep-Oct;36(9-10):743-5. Human studies on polyglycerol polyricinoleate (PGPR). Wilson R1, Smith M.

Abstrakt

V roce 1950 a 1960  bylo provedeno mnoho studií z důvodu prověření toxicity Admul WOL,  polyglycerolpolyricinoleátu (PGPR). Jako součást těchto šetření byly  studie na lidských subjektech. Během let  1964 a 1965 bylo pro PGPR použito 19 lidských dobrovolníků – no nene, takové množství lidí už je ale o něčem vypovídající!, jejichž strava obsahovala konstantní hladinu tuků a bílkovin. Přijímali PGPR v polévkách, koláčích a tyčinkách po dobu 2 týdnů. Byly stanoveny normální hodnoty biochemických parametrů.  Nebyl pozorován žádný konzistentní účinek PGPR , ani neměl PGPR žádný toxický účinek na játra a ledviny.  Množství spotřebované, až do 10 g / den, bylo ekvivalentně přibližně 63 krát odhad maximálního možného příjmu – denní příjem tedy 2,64 mg kg tělesné hmotnosti / den. Proto byl na základě této studie přijat závěr, že spotřeba Admul WOL- PGPR, nemá žádné nežádoucí účinky na člověka.

 

 

Vůbec není důležité, zda je to nebezpečné, nebo bezpečné, buďme nakloněni bezpečí, protože jinak jsme celkem v čoudu – mrkněte do skříně, je to fakt úplně všude, ale tenhle článek je proto, abychom se spíš zamysleli, zda jsme někdo z nás schopen zkusit to třeba bez toho? Kompletně? Ne kvůli zdraví, ale kvůli logice věci. Kvůli přirozenosti, selskému rozumu. Cítíte tu absurditu?

Jdete do toho?

Zkusíte to kompletně bez aditiv? Jakýchkoli? Samozřejmě těch přiznaných výrobcem.  Ty aditiva, o ktrých nevíte, přesto, že se snažíte je zjistit se  nepočítají (to že vypiju točenou malinovku a předpokládám, že tam nic není je samo jiný případ :). Vytáhnete vál, vejce, mouku, budete motat rohlíky, vařit, péct, smažit, vše ze základních potravin?

 Nejprve vám to trochu zkomplikujeme

složení pečiva a chleba (nebudu psát koho, protože byli jediní, kdo ho ochotně poslali, jedná se o menší podnik :)

A pokud jste stále ochotni do toho jít, pak vám to trochu usnadníme

Kam se přídatné látky nesmějí přidávat

Přídatné látky  (aditiva nebo také lidově Éčka)  se kromě několika výjimek nesmějí přidávat do:

nezpracovaných potravin,

– medu,

– oleje a neemulgovaného tuku,

– másla,

– pasterovaného nebo sterilovaného mléka a smetany,

– neochucených kysaných mléčných produktů,

– minerální vody,

– kávy (kromě instantní),

– nearomatizovaného čaje,

– cukru,

– sušených těstovin (kromě bezlepkových těstovin anebo těstovin pro hypoproteinové diety)

–  do neochuceného podmáslí.

Poznámka: Nezpracované potraviny jsou ty potraviny, které neprošly technologickým pochodem, který by způsobil podstatnou změnu původního stavu potraviny. Mohou to být potraviny očištěné, dělené, loupané, zbavené skořápek, mleté, řezané, krájené, upravené, chlazené a zmrazené, bez ohledu na to, zda jsou nebalené, balené nebo potraviny v ochranné atmosféře. http://www.viscojis.cz/jak-nakupovat/pidavne-latky

Takže prostě v žádné základní potravině to prostě být nesmí.

Naopak obsah přídatných látek se nemusí uvádět na čerstvém ovoci a zelenině. Pro ošetření jablek je povoleno použití těchto lešticích látek (aditiv): včelí vosk (E 901), kandelilový vosk (E 902), karnaubský vosk (E 903) a šelak (E 904) – leštidlo.

dost vám může pomoci stránka http://www.zdravapotravina.cz/ ale zrovna dnes mají nějaký výpadek.

Takže souhrnně

  • Zkuste jíst kompletně bez aditiv – bez jakýchkoli, i těch pozitivních.
  • Podmínky si zadejte sami – skončím hned jak to nezvládnu, jak to nepůjde, neskončím, budu pokračovat, atd. Je to na vás. Jedinou zdravou motivací je rozum.
  • Pak o tom napíšu a hodím to do mailu my@conovehonakopci.cz pod vlastním jménem nebo přezdívkou(příspěvek může samozřejmě obsahovat fotky).
  • Články se budou průběžně dávat na stránku během doby trvání soutěže (jestliže během soutěže žádné vaše příspěvky uveřejněny nebudou, znamená to, že se nikdo nezúčastnil :).
  • Budu čekat na 1.června, kdy vyhlásí 3 výherce knížky.

50 Odpovědi to “Velká soutěž o knihu Domácí mlékař”

  • Další, již mimosoutěžní příspěvek

    Když jsem četla na blogu conevehonakopci o této výzvě, přišlo mi to jako super experiment. Už z předešlých let mám trochu náskok, protože některé potraviny jsem, na základě podobné úvahy, už z jídelníčku dávno vyřadila. Takže jsem si říkala, že to nic nebude, budu si více vařit a chystat svačinky a bude to OK. Haha
    I přesto, že jsem měla pocit, že už mám složení všech svých oblíbených potravin prostudováno, že kupuju hlavně čisté potraviny bez zbytečných aditiv a že to je vlastně všechno super a že si většinu svého jídla stejně už vařím, jsem musela uznat, že to není tak jednoduché.
    Jak jsem vlastně postupovala? Už dávno jsem ze svého jídelníčku vyřadila většinu umělotin jako: barvené, ochucované a ovoněné potraviny, nekupuju nic co má nápis trvanlivé, vyhýbám se potravinám, o kterých všichni víme, že jsou nezdravé (ale někteří je kupují v podstatě pravidelně), uzeniny a podobné věci kupuju pouze pro výjimečné příležitosti, snažím se vyhýbat sladkostem. Ztížila jsem si to svou bezlepkovou stravou, ale i tak se to dá nějak ukočírovat. Tak jednou týdně navštívíme s mužem město a zajdeme nakoupit do supermarketu.

    Když mám doma všechno potřebné, je třeba z toho něco vytvořit. Protože jsou to vesměs základní potraviny, musím každé jídlo chystat zvlášť a to zabere více času než jen strčit do tašky rohlík se salámem a jít. Takže strávím spoustu času tím, že vymýšlím, co budu vařit či chystat, samotnou přípravou a následným mytím nádobí. Nijak si to neulehčuju, protože kolikrát chystám každé jídlo zvlášť a někdy i pro každého zvlášť :-) Jsou dny, kdy mě to baví a těším se na to a jsou taky dny, kdy přípravu svačin a obědů odbudu a mám pak v práci hlad :-)
    Ideální by bylo, kdybych si lépe zorganizovala přípravu a neztrácela čas dumáním, co budeme jíst. Když totiž nic nevymyslím, uchyluju se k rychlovkám, které nejsou úplně nutričně vyvážené (a pak se kolikrát stane, že mám brzo hlad), anebo si prostě koupím nějakou hotovou věc a tím vlastně porušuju svůj závazek jíst bez aditiv.
    Čas a jeho lepší organizace mě taky kolikrát odrazuje od toho, pustit se do výroby svých vlastních potravin. Zatím jsem se dostala jen ke zpracování mléka. Začali jsme zase odebírat mléko od kravičky z naší vesnice, takže si můžeme více vařit pudink, různé kaše a dělat palačinky a z nespotřebovaného mléka dělám tvaroh. On se vlastně dělá sám, protože zkyslé mléko se jen přecedí a je to hotovo. Taky jde celkem lehce vyrobit domácí jogurt nebo čerstvý sýr. Kdybychom měli mléka víc, tak by se určitě dali udělat i jiné druhy sýrů, máslo, zpracovávat smetanu, to už je ale časově náročnější.
    Taky si pečeme vlastní chleba, sice jen v domácí pekárně a s pomocí droždí, ale nejsme závislí na kupování trvanlivého pečiva, které stejně plesniví. Další level by byl kváskový chléb (to taky není zas takový problém), anebo třeba pečivo (rohlíky, housky – až budu mít troubu).
    Těším se, až si pořídíme slepičky, protože kupovaná vajíčka nejsou nic moc a musím s nimi šetřit, aby mi vystačily do dalšího nákupu. Z domácích se dá udělat spousta dobrot z deseti vajíček a není to takový problém :-) A taky domácí majonéza. Ta se mi povedla právě jen z čerstvých domácích vajíček.
    V létě a na podzim si samozřejmě děláme vlastní marmelády a kompoty a nějaké nakládané zeleninky, takže v tomto jsme už celkem soběstační, nic z obchodu nekupuju (kromě toho, že teda koupím x kilo cukru, musím koupit to ovoce nebo zeleninu a taky želírovací přípravek, ale sklenice máme vlastní :-))
    Když je chuť, tak se dá vymyslet spousta jednoduchých sladkých, ale zdravých dobrůtek, takže ani bez sladkostí bych nemusela být úplně. Jen jde o to si to naplánovat a udělat si chvilku času. A hned je postaráno o svačinky na několik dní. Dokonce jde i spousta věcí upéct trvanlivě – sušenky, perníčky, musli tyčinky, atd.

    Ale abych dokázala, že jsem schopná už i teď zvládnout jeden den na čisté stravě, přikládám můj klasický jídelníček na jeden den.
    • snídaně – postrouhaná mrkvička a jablíčko, rozinky, slunečnicová semínka, nesolené arašídy, med
    • svačina – domácí tvaroh, domácí zavařenina
    • oběd – tofu na cibulce, vařený brambor, pečená řepa
    • svačina – chleba z domácí pekárny (hladká mouka, žitná mouka voda, droždí, sůl), máslo, sýr (domácí zatím neumím, tak třeba nějaký kvalitní kozí ze specializované sýrové prodejny)
    • večeře – zeleninový salát, olivový olej, vejce na tvrdo, zakysaná smetana (domácí smetana zaočkovaná lžičkou koupené), domácí pečivo

    No a je to. Žádné aditiva tam být nemusí. Samozřejmě z doma vyrobených a vypěstovaných surovin (nebo od zkušenějších farmářů) by to bylo ještě lepší. Celkem si dovedu představit, že to tak i může fungovat.

    To je můj cíl do budoucna.

  • A ještě po soutěži přišel další příspěvek – samozřejmě se dalším a dalším vstupům vůbec nebráníme :D

    Dobrý den,
    zde je můj příspěvek. Omlouvám se, posílala jsem ho třicátého ale neodeslal se.

    Začala jsem jíst bez éček, když jsem se dozvěděla od kamarádky o vaší soutěži, a nepřemýšlela jsem o výhře, ale chtěla jsem to zkusit, takže co na tom bylo nejhorší byla zmrzlina, kterou jsem nejedla.
    Jídlo bez éček mi pomohlo také v tom, že mě vedlo víc k tomu abych pekla housky a buchty atd.

    No ještě bych asi měla dodat, kdy jsem začala jíst bez éček – to bylo 18.dubna a vydržela jsem až do konce i když to nebylo jednoduché. Když se blížilo ke konci, tak jsem se rozhodla že sice neomezím éčka úplně, ale že to omezím.
    Omlouvám se že to není zrovna A4, ale ujel by mi vlak
    s přáním hezkého dne Magdalena

  • Všechny příspěvky jsme umístili do komentářů pod tento článek, aby byly na jednom místě a nyní už jen vyhlásit, kdo dostane knížku.

    Slíbili jsme, že 1.6. vyhlásíme výsledky a tak se také děje. Nejprve velké poděkování všem, kdo napsali i gratulace těm, kdo popřemýšleli o tom, co je v současných potravinách obsaženo a jak moc jsme ochotní to tolerovat, čemu nejsme ochotni se vyhnout a naopak, co zásadně odmítneme.
    Knížky vyhrávají
    Alena – toho času v těhotenství, Soňa a Ester
    Prosíme o zaslání adresy na e-mail my@conovehonakopci.cz

  • Příspěvek Peter a Fero

    Tak, můžeme pověsit první příspěvek ze soutěže o knížku Domácí mlékař. Ostatní stále neéčkují a neaditivují a tak jim to vyhovuje, že to zatím nepřerušili a nemůžou o tom nic napsat. Pan domácí tvrdil, že ani nikdo nenapíše, a tak byl velmi překvapený, když přišel tento příspěvek do soutěže. Uklidnil se teprve tehdy, když zjistil, že to vlastně příspěvek do soutěže není, nicméně protože je první, a vlastně tak trochu, hodně vzdáleně život bez aditiv připomíná, tak ho započítáme :D.

    Zdravím všetkých syrárov z Kopca!

    Napriek tomu, že syry robím len niečo vyše roka, podarilo sa mi už urobiť Nivu, aj krásne diery v ementáli – vyrobil som si lis na syr – a v neposlednom rade medzi svoje úspechy radím aj to, že som objavil Vašu stránku a musím sa pochváliť aj tým, že už asi dva týždne som hrdým majiteľom Domáceho mliekára / v ktorom je neuveriteľné množstvo inšpirácií/, ktorého mi doniesol môj syn, momentálne študujúci v Brne.

    Rád by som sa s vami podelil o príbeh, aby som vám ukázal svoju cestu k výrobe vlastných syrov.

    Celý život som prežil v Košiciach a keďže som ako dieťa chodieval k starým rodičom do malebnej baníckej osady, ktorá je situovaná v hlbokej doline v Slovenskom Rudohorí, k rôznym poľnohospodárskym aktivitám som nemal veľmi kde pričuchnúť. Povolaním strojár ale odmalička rád varím a je to môj veľmi pekný koníček.

    Manželka pochádza z pomerne veľkej dediny na okraji Zemplína, kde sa odjakživa poľnohospodárčilo a teda má k týmto prácam veľmi blízko.Rodičia jej zomreli už pred rokmi a ona sa rozhodla opraviť rodičovský dom, aby sa na starobu mala kam utiahnuť.Postupne sme urobili novú strechu, vymenili najhoršie okná, novú kúpeľňu napojili na verejnú kanalizáciu a bolo už načase urobiť aj niečo s kuchyňou, ktorá bola v dezolátnom stave.

    Manželka v dedine objavila veľmi zdatného majstra – Fera, ktorý bol synom jej krstného otca a teda členom rodiny.Fero, ako som sa dozvedel, choval kozy a z ich mlieka vyrábal syry, ale zároveň kupoval farmárske kravské mlieko, keďže toho kozieho bolo málo.V jeden víkend niekedy v apríli pred rokom sme sa s manželkou dohodli, že tam pôjdeme, ona sa bude hrabať v zemi, ja uvarím halušky s bryndzou, ktoré robím mimochodom vynikajúce a Fero pomaly dokončí rekonštrukciu kuchyne.

    Po ceste, keďže chalupa je asi sedemdesiat kilometrov od Košíc, sme mali čas s Danielou – tak sa manželka volá – porozprávať sa o rekonštrukcii. Sťažovala sa mi, že s Ferom nie je spokojná, že jeho robota je pekná, kvalitná, ale často kamsi odbehne, je nedochvíľny a už to celé trvá akosi dlho. Mala pravdu, dohodli sme sa na ôsmu ráno, ale Fero prišiel až po pol deviatej, ale hneď sa pustil do dokončovacích prác. Dohodli sme sa, že ak ma bude potrebovať, zakričí na mňa a tak sme každý mali svoju prácu. On bol v kuchyni, Daniela na záhrade a ja som pomáhal raz tu, raz tam. Ako sa blížilo poludnie, pomaly som začal variť v jednej z izieb, kde sme si vyrobili núdzovú kuchyňu, halušky.

    Manželka odbehla do obchodu a ukázať sa kámoške a tak sme sa pri robote s Ferom zblížili a pokecali.O chvíľu mu ale zazvonil telefón a on musel narýchlo kamsi odbehnúť. Manželka sa vrátila a už dosť nervózna komentovala, že znovu ho niet…

    Odišla do záhrady. Vzápätí sa vrátil Fero a vysvetľoval mi, že má kozy, ktoré ráno odviedol kamarátovi do sadu – vyrašila už prvá tráva – a nechcel tam skoro ráno otravovať, preto sa zdržal. Ale krajšia bola druhá správa, totiž keď teraz odbehol, volal mu ten kamarát, že jedna z kôz sa okotila a má dve mláďatá, preto musel odbehnúť. Tým sa úplne všetko vysvetlilo a ja som odišiel k svojim hrncom.

    Blížil sa čas obedu a tak som všetkých zvolal. Halušky nám všetkým veľmi chutili – nič iné som ale ani neočakával. Poobede v rámci siesty som sa Fera pýtal akú má školu, keďže na stavbe robil absolútne všetko – vodu, odpad, elektrinu, omietky a aj dlažbu a obkladačky. Rozhovoril sa o sebe a tak som sa dozvedel, že po revolúcii jeho otec prišiel o prácu a založil si malú stavebnú firmu. Fero ako dorastajúci mládenec ak chcel pár drobných, otec mu dal kľúče od stavby a on tam išiel raz pozametať, neskôr aj jednoduchšie práce až nakoniec už robil úplne všetko.

    „Dobre, Fero,“ vravím mu „ale ešte stále neviem nič o tvojom vzdelaní“ „Jój“ on na to: „neuveríš, ale ja som vyučený zootechnik, tam som pričuchol k zvieratám.“ Takže tak on začal s kozami, robí nádherné ťahané syry, ktoré aj údi a z nich obložené misy, z ktorých každá je malým umeleckým dielom.

    Poradil mi čo a ako, dal prvé syridlo, neskôr aj plesňové kultúry na syry s plesňou vnútri aj na povrchu a vlastne mi našiel koníčka ktorý, verím, ma bude dlho napĺňať. Zatiaľ ešte stále kupujem mlieko z automatov, ale verím, že v dôchodku, ak bude čas, pribudne koza…a aby jej nebolo smutno, najskôr budú dve.

    Joj, ale úplne som zabudol na pointu tohto príbehu.

    Vtedy, počas obedu, mi Fero odpovedal na otázku, či sa aj živil svojim vzdelaním:

    „Pravdaže, ešte fungovalo družstvo, tam som robil a keď mali ženy dovolenku, veru som aj dojil kravy!“

    „To vážne???“ nedalo mi.

    „Pravdaže, poď ku mne domov, ukážem ti diplomy, ja som totiž dva razy získal titul NAJLEPŠIA DOJIČKA OKRESU HUMENNÉ!!!“

    Smiech, ktorý nastal sa snáď ani nedá opísať a vždy keď si s manželkou na to spomenieme, veru, smejeme sa neuveriteľne.

    Všetky tie jeho neskoré príchody mu Daniela dávno odpustila, ale na dvojnásobnú dojičku roka nikdy nezabudneme!

    • Niva:
      24.5.2015 (18.25)

      Peter, zdravím. Přeju Vám, aby se sýry dařily a brzy jste měl i své mléko. Máte dobrého učitele.S Ferem a Domácím mlékařem se nemáte čeho bát. Ferovo sýry a jeho nádherně naaranžovoné sýrové výtvory mě vždycky dostanou. Jak vidíte sýrařská rodina je veliká, i to je na sýraření krásné. Dává dohromady lidi, a i když se nikdy neviděli jsou sýrařskými přáteli. Vítejte mezi námi sýraři. Iva
      Odpovědět

      avatar Anonymní:
      25.5.2015 (13.41)

      Ďakujem za privítanie, Iva…a blahoželám ku krásnemu veku!!! :-D
      Odpovědět

      avatar pop:
      24.5.2015 (17.25)

      Jsem na nesprávné niti,ale přesto na správné,,,,
      Mohl by mi někdo poradit,jen tak nezávisle,,,,jaký sýr ,by jste nechali zrát,ve sklípku ,který má parasmetry: teplotu 11 až 14 stupnů a vlhkost 89 až 91 % díky za inspirativní odpověd! Pop
      Odpovědět
      avatar hanakol:
      24.5.2015 (7.15)

      Tak tohle mě rozesmálo:)) Manžel taky pochází z Košic, ze sídliště, bydlíme na vsi u Znojma, a když tuhle přitloukal v osm večer nové latě do ohrady pro kozy (protože kůzlata se naučila prolézat mezi těmi starými ven a devastovat zbytek zahrady), prohlásil: „Kdybych zůstal bydlet v Košicích, tak bych teď seděl u nějakého stupidního seriálu a vrtal bych se v nose.“ Mě nikdo nevymluví, že život na vsi je rozhodně pestřejší. Držím palce, aby ta koza panu Petrovi klapla co nejdřív. Já sama si už život bez nich představit neumím.
      Odpovědět

      avatar Hana:
      26.5.2015 (11.41)

      Hola Hanko (asi :-) ), mohla bych poprosit abyste se mi ozvala na mail – my jsme totiž před pár lety koupili u Znojma chalupu (do které se časem chceme přestěhovat) a pomalu si v kraji vytváříme okruh známých podobných zálib jako máme my (trvale udržitelný život) a žádného majitele koz mezi nimi zatím nemáme – a přitom ty býložravce určitě budu chtít a byla bych vděčná za někoho, kdo by mi v začátcích poradil :-). Moc děkuji. hana.rej@seznam.cz
      Odpovědět

  • Příspěvek do soutěže – Soňa

    Další příspěvek, přesně podle dikce soutěže vám nyní předkládáme. Celý experiment nemá být o tom, že vše ze dne na den změníme, ale právě jen o nahlédnutí do situace, jak to vlastně reálně vše je. Díky moc za něj.

    Krásný den na kopec. Tak poslušně hlásím, že jsem to nedala. Opravdu jsem byla rozhodnutá, že bez těch příšerností, co nám cpou do surovin dokážu normálně uživit rodinu. Jak jsem se mýlila. Jsme velká rodina – já, manžel, 2 dospělí synové a 3 menší děti. Takže množství jídla je fakt velké. To už jsem nacvičená – všechno ve velkém. Ale největší problém u mě byl čas – normálně na 8 hodin denně pracuju, navíc jsme na vesnici, takže dojíždíme do práce i do školy a školky. Ráno odjedeme z domova v 6.45 a když brzy, tak se vracíme kolem 17.00 hodiny. Protože děti jsou dost aktivní, každý den má někdo nějaký kroužek, někdy všichni tři a tak většinou ještě čekáme a vracíme se i kolem sedmé večer. To se nedá.

    Ráno snídaně – domácí buchta, domácí rohlíčky, dalamánky, kváskový chleba – to by bylo v pohodě. Horší to bylo se svačinama – to jsem i psala na diskuzi – na skoro celý den udělat svačiny jen z domácích zdrojů – to bylo to, co mě dostalo. Prostě jsem neměla čas to připravit. Když jsem oznámila, že přestávám kupovat byť 90% šunku, protože nejde o obsah masa, ale o konzervanty a barviva, můj pubertální chlapec plakal – jako fakt plakal. Pak jsem nastudovala složení kupovaných tvrdých sýrů, které milujeme – a světe div se – bylo to i v nich. Takže bych musela zrušit i sýry, to už by plakaly i dvě mladší děti. Takže my bychom přežili jen pondělky – to ještě zbývá něco domácího z víkendu.

    Šunku si doma dělám taky, ale ze 2 šunkovarů nám vydrží cca na 3 dny a fakt jí nedělám každý týden. Na domácí sýry se chystám už dlouho, dokonce mám koupená syřidla a začínající sadu, ale nějak jsem ještě nenašla odvahu.

    Takže já to vzdala. Dál se snažím, co jde udělat doma – pečivo, jogurty, lučinu, vegetu, sirupy, občas tu šunku, sladké jen peču, kupuju kvalitní suroviny, zavařuju, co se dá – až si ze mě dělají srandu, že zavařím i šišky a zužitkuju je :-).

    Nekupuju polotovary, ani dochucovadla, ale sýry, šunky nebo párek, občas sušenku, zmrzlinu nebo tříšť dětem, dortík v cukrárně – to prostě koupím. A to už nepočítám to, co si děti koupí sami, když jedou na kroužek do dalšího města a dostanou peníze „pro strýčka příhodu“.

    Ale duševní zdraví je taky hodně důležitý, tak jsem se rozhodla, že budu spokojená s tím, co zvládám v nějakém rozumném tempu. Jinak vám všem moc fandím a děkuju za vaše stránky, za inspiraci a cenné informace. Mějte se hodně rádi a díky, Soňa

    • Hanka:
      28.5.2015 (15.18)

      Zda se mohu zeptat, Vy to Kláro zvládáte s manželem při práci?? Nemyslím takovou, kdy musíte ráno odejít na x hodin a poté se vrátit. Myslím jakoukoli činnost, která generuje finanční příjem rodiny.
      Odpovědět

      avatar Klára:
      28.5.2015 (15.49)

      Hanko, nejsem si jistá, jesli vám dobře rozumím, na co se přesně ptáte. Jestli zvládáme jíst bez aditiv? To ne, to ani moc neřešíme. Máme většinu jídla svého, chleba, sýry, mléčné vůbec, zeleninu, ale třeba čokolády svoje zatím nemáme a tak ve volbě zda jí jíst či nejíst, neb téměř všechny mají aditiva, volíme jíst :D. Markantní většinu máme svou, co nemáme své, kupujeme jako základní surovinu a co nemáme jako základní surovinu, to si koupíme a dopřejeme – není toho mnoho a není to stále a hlavně, to neřešíme. Je to postupná cesta.

      Pokud se otázka týkala jakékoli činnosti, která generuje finanční přínos rodiny, tak taková činnost není. :D. Finanční přínos je naštěstí vždy vedlejší produkt toho, co děláme. :D.
      Odpovědět
      avatar Hanka:
      28.5.2015 (17.58)

      Aditiva vůbec neřeším :-) Jestli jsem pochopila správně, tak výroba samotná vás uživí?
      Odpovědět
      avatar Klára:
      28.5.2015 (18.24)
      @Hanka: Čeho myslíte výroba? My nic nevyrábíme :D. Myslela jsem to tak, to, co děláme, to děláme. Cíl není mít za to peníze. Nebo vás možná vůbec nechápu, to je možné. Zkuste to nějak jinak, díky.
      Odpovědět

      avatar Jitka M.:
      28.5.2015 (7.48)

      Ahoj, my to máme podobně jako Soňa. Co zvládneme, tak máme domácí, co ne, to kupujeme. Navíc tím, jak mě baví zahrada je to sezonní. Takže v zimě pečeme chleba, zkoušela jsem sýry, víc peču sladké a vařím složitější jídla atd. Jakmile nastoupí jaro a zahradnická sezona, tak chleba kupujeme v malých prodejnách se zdravou výživou. Sýry a jogurty nevyrábím, místo toho večer pikýruji, odpoledne pleju, sázím, jednotím a k večeři máme saláty. A při tom průběžně zpracováváme co je kde k mání, na zahradě i v přírodě, mrazíme, zavařujeme, děláme šťávy, likéry, sušíme. Do toho letos zkušebně kuřata, aby bylo domácí maso. Z kuřat si pár slepiček necháme na vajíčka (bydlíme ve městě, v „satelitu“ :)), jsou to nádherný, klidný Hempšírky, tak snad nebudou sousedům vadit.
      Vůbec mi nevadí, že některé věci kupujeme, jen dbám na to, co kupujeme.
      Máme dva seznamy a těší mě, že je každý rok rozšiřuji:
      Umíme vyrobit (uvařit, vypěstovat..)
      Jsme soběstační
      Naším cílem není dělat si všechno sami doma a umět všechno, to ani nejde. Ale posunout se z té závoslosti do nezávislosti a pocitu „když se něco stane“ dokážu si poradit.
      Umíme třeba vypěstovat velké množství zeleniny, ale už to až tak dobře nezvládáme zpracovat a uskladnit. Tak mě těší, když každý rok připisuji na seznam do kolonky soběstační. Letos to byl například : sušený česnek. Vlastně to začalo tím, že jsme nestihli včas sklidit česnek a ten pak začal klíčit, tak jsem ho všechen nasušila a celou zimu se mi parádně vařilo, zjistila jsem, že ten sušený je lepší a snáž se z něj vaří. Na čerstvo nám stačilo cca 12 hlaviček na celou zimu. Povedená vegeta (nebylo kde uskladnit zeleninu) a sušené cukety ( v polévce či guláši mají konzistenci hub) byly další přírůstek do seznamu. Vlastní brambory, které vydržely uskladněné jen v garáži až do jara atd. Taky rozšiřujeme množství vlastních semínek a úspěšně semenaříme, takže třeba fazolky jsme letos (zelené i suché) už taky nekupovali a tak podobně.
      U sýrů jsem třeba zjistila, že si je budu v klidu kupovat. Jejich vaření mě bavilo, ale časově to bylo strašně náročné a výsledek neodpovídal úsilí. A taky jsem zjistila a musela si přiznat, že nechci každý den řešit mlíko a tudíž jsem ze seznamu plánů škrtla mléčné ovce (Kláro, klobouk dolů, jak zvládáte celé to zpracování mléka).
      Šunku jsem zkusila, výsledek dobrý, ale plánuju ji až bude vlastní čuník, tedy vlastní maso (nebojte, nebude v satelitu :)).
      No a proč to píšu: Na konci celého snažení, nebo tedy spíš v jeho průběhu, je sílící uvědomění a jakási odpovědnost (no, to zní hrozně, ale je to tak) nad tím, co se děje u nás doma a kolem nás a že nám to není jedno a chceme to dělat jinak, i když třeba v malém.
      J.
      Odpovědět
      avatar Kolemjdouci:
      27.5.2015 (20.04)

      To je moc hezké, ale to opravdu sami nedáte. Jedině zapojit ještě někoho z rodiny, kdo má více času a je této myšlence nakloněn. (babičky, dědečci, bratři, sestry, švagrové…) A to ještě pokud jsou blízko. A nebo se domluvit s někým na barteru. Fuj to je škaredé slovo. Jde samozřejmě o výměnný obchod. Někdo bude dělat třeba šunky, jiný zase sýry, další třeba pečivo a budete si to vzájemně v nějakém poměru vyměňovat. Když budete dělat jednu věc, dá se to zvládnout. Pokud ale chcete všechno sami a nemáte dostatek času, nejde to. Já jsem se domluvil s bratrem, ten udělá občas domácí šunku a já zase kváskový chleba a měníme…. Jen musíte dávat pozor, ať nedopadnete jako Ivan http://www.protivir.com/watch/sy1I31jXHTU
      :-))
      Odpovědět

      avatar Klára:
      27.5.2015 (20.14)

      Myslíte postavit to tak jako – příbuzní versus aditiva? :D Tak to je možná velmi jednoduše vyřešeno, proč jsou nyní ve všem aditiva :D
      Odpovědět
      avatar Kolemjdouci:
      28.5.2015 (16.39)
      @Klára:
      Tomu nerozumím. Myslím to tak, že když má více lidí (ideálně v rodině) na určitý způsob stravování stejný názor (stravovat se pomocí základních surovin, obejít se bez polotovarů či hotových jídel s chemickými přísadami), je lepší, když si výrobu jídel mohou rozdělit mezi sebou a o jednotlivé produkty se podělit. Je to časově méně náročné.
      Odpovědět
      avatar Klára:
      29.5.2015 (21.10) (Upravit)

      Hezký večer, ano já to přesně pochopila, ale psala jsem to jako nadsázku. Ragovala jsem na vaši větu: Jedině zapojit ještě někoho z rodiny, kdo má více času a je této myšlence nakloněn. (babičky, dědečci, bratři, sestry, švagrové…) a hned mi vytanuly na mysli ty zástupy, které stojí před volbou – jíst bez aditiv s pomocí tchýně či s aditivy bez pomoci :D. Omlouvám se, že jsem to zavedla úplně jinam…. hezký večer, ať se daří :D
      Odpovědět
      avatar Kolemjdouci:
      30.5.2015 (8.20)

      Ano, ano, tchýně bych z tohoto seznamu úplně vynechal! :-)) …(Uzené snězte sami) :-))
      Odpovědět

  • Příspěvek do soutěže – Alena

    Proč jsou u nás v masně všichni pořád takoví veselí?

    Aneb, život s aditivama.

    Když pominu ten začátek, kdy kolaborovat musíme skrátka všichni a panem bohem jsou pro nás rodiče, tak ta opravdová a vědomá kolaborace musela začít až někdy kolem studií na základní škole. Byla jsem totiž nucena ne jenom k tomu, abych byla ve tříde premiantkou, ale taky k tomu, abych se učila houslím, které jsem z duše nenáviděla. Nástroj jako takový mi vůbec žádný problém nedělal, to ne, ale ty hodiny! Dokonce jsem podezírala některé vyučující z toho, že se jim povaha t&ea cute; hudební výchovy taky moc nezamlouvá a ve skrytu duše proti tomu možná taky vznášeli své námitky. Kolaborovali jsem ale obě strany najednou a tak nikdy nikdo nemohl přijít na to, že ten druhý třeba taky trpí. Ba co víc, člověk se musel držet skrátka i sám před sebou; totiž připustit sám sobě, že to co dělá mamince takovou radost, je právě to, co mně tak ubíjí, bych nemohla v žádném případě. Kdyby maminka přestala mít radost, na svědomí bych to přece měla já a nikdo jiný, ne? Trpět a zakázat si prohlédnout ten pocit je ale úplně jiná úroveň než trpět a být si toho vědom.

    No a pak jsem přestala zvládat být premiantkou, byla to zátěž, kterou jsem už nedovedla být schopna unést i přes sebevětší zapření. Ono, pořád jsem se snažila co to šlo, ale ty výsledky už nebyly a nemohly být tak zářivé jako kdysi. Taky rodiče mých spolužáků to snášeli jenom těžce, protože pak neměli po ruce nikoho, koho by svým dětem mohli předkládat za vzor a i s odstupem času byli schopni říct takové věci jako například: “… ale Aleno, tys přece byla elitou!”. Jo byla, ale pak, když jsem jí být přestala, se ten tlak nikterak nezmenšil. Akorát jsem najednou měla víc času na to, abych začala bedlivěji pozorovat své okolí. A v něm figurovali lidé, kterým se ve škole vedlo podstatně hůř než mně. K mému překvapení jim to ale na první a ani na druhý pohled závažnější problémy nedělalo. Byli přátelští, vtipní, spoločenskí a mohla bych jmenovat dalš&iacu te; adjektiva. Jenomže tady jde o něco zcela jiného. Až v patnácti jsem totiž přišla na to, že člověk, který absolutně a bez výhrad neslouží a neodevzdává se režimu, může být ve svém nitru normální, charizmatický a okouzlující i přes to všechno. Ten model, který jsem měla zafixovaný do té doby, ale něco podobného vůbec nepřipouštěl. Bylo pro mně nesmírně obtížné něco takového přijmout, protože to nebyla jenom statistická odchylka; netýkalo se to pouze několik jedinců. Byl to fenomén, který sám zpínal ruce a prosil o to, aby se mu věnovala větší pozornost. Odvaha ale dosud nebyla k mání.

    Na vysoké škole to bylo už jenom trápení, ale pořád jsem to brala tak, že jestli-že selžu, pak jsem na vině jenom já. Nemohla jsem se přece jen tak vyvléct z uvázku, který mě jistil a spadnout na zem. Nechat se porazit tím, co má větší sílu a nepodrážet zárověň ty ostatní, tak tahle kombinace mi přišla jednoduše fantasmagorická. Ty ostatní očekávají výsledky, ale ne od sebe, nýbrž od druhých a dávají to znát v jednom kuse a to celkem agresivně. Na to aby jsem procitla, ale muselo uběhnout ještě několik let.

    Ve třiceti jsem se často přistihla při představě, jak si povídám sama se sebou ve dvaceti. Byla jsem k té dvacítce tak neohleduplná a kritická, že jsem byla přesvědčena o tom, že tenhle rozhovor by nemohl trvat víc než minutu, protože jsem tehdy musela být ale pěkně hloupá. Když tenhle princip ale člověk aplikuje důsledněji, přijde na to, že jednou bude mít taky o deset let víc a proč pak tedy ihned v témže momentě již nezavře pusu?! Je to, co z ní pořád leze až o tolik důležitější než-li to ticho, které by nás ji nak mohlo obklopovat a chovat ve svém náručí?

    Řehoř Samsa z Kafkovy Proměny se v jednu chvíli rozhodl, že dál tenhle tlak svého okolí snášet nehodlá a proměnil se v chrobáka. Jak by to ale jeho nejbližší mohli vystát? Vž dyť byli navyklí na to, že Řehoř je právě tím, co již tak dlouho a tak dobře znali a ne něčím jiným. Nemůže být přece něčím jiným! Jak to, krucinál!? Kdyby to byl Řehoř, už dávno by od nich dobrovolně odešel a oni by mohli žít v klidu dál a s úctou na něho vzpomínat. Řehoř si byl vědom toho, že jeho proměnu nebyl nikdo v rodině schopen přijmout a proto jednoho dne jenom tiše v koutu, krátce před svítaním počkal na to, až mu hlava samovolně dočista sklesla a z chřípí se mu slabě vydral posledni dech.

    Taky jsem se rozhodla odejít ode všeho pryč. To rozhodnutí ale nebylo nikterak emocionální nebo odevzdanecké. Bylo to právě nadšení z možnosti a hlavně z povinnosti vůči nikomu, ale jenom vůči sobě. Zakuklit se, ztratit se z dohledu, nereagovat na výstrahy, vydírání, a pak jenom vyletět jako motýl a radovat se například už jenom z toho, když se po kostele v neděli najednou setkám s dřívější kolegyní z gymnázia a jdeme si sednout do kavárny. Řekla mi, že se jí nedaří přiv& eacute;st svou snachu na lepší chodníčky. Jenomže já mám za to, že biskup Lidumil nám v Bídnících svým konáním nekonáním předvádí nejkrásnejší a nejjistější recept k tomu, když chceme někoho převychovat. Co jiného by v sobě mohlo mít tu moc, aby z trestance udělalo slušného člověka, když ne Láska?

    A jenom Láska.

    Bez aditiv.

  • Příspěvek do soutěže Silvie

    Dnes se roztrhl pytel s posílanými příspěvky do soutěže a tak je postupně vkládám. Velmi se omlouvám Silvii, která si dala tu práci, že v připojeném wordu zaslala i spoustu svých jídel na ukázku… ovšem … kopírovat každý obrázek zvlášť do galerie, dávat k němu popisek, případně ho i upravovat je poměrně zdlouhavé a nám dnes ráno s kletry na zádech odjely všechny děti na vandr. Vzaly si koláče, tousty, jablka, sýr, obrovský baťohy a vyrazily na vlak, na další vlak, na ještě další vlak, pak na cestu z Mnichovic k babičkám, po cca půl hodině si uvědomily, že žlutá, po které jdou je správná žlutá, ale oni jdou ve špatném směru a tak to otočili a po hodině došly zpět do Mnichovic, stále s těmi velkými batohy. Nevolali, jsou drsní :D. A pak ještě pár kilometrů a dorazily kam měly. A to vše píšu proto, že jsme tady s panem domácím sami a to prostě nebudu kopírovat fotky do příspěvku a tak ho vkládám naprosto jednoduše jako přílohu v pdf. Děkuji za pochopení :D.

    Dobrý den všem na kopci,

    Nevím jak začít…… už třikrát jsme smazala úvod, nejsem asi zrovna talentovaná na spisování příběhů s napínavým průběhem a šťasným koncem….

    Několik let, z důvodů zdravotních nebo z důvodů hubnoucích nebo nevím proč, se zajímám a čtu různou literaturu o stravování. Už jsem toho přečetla opravdu hodně a co jsem si z toho všeho vzala je to, že když ty všechny nabyté vědomosti shrnu, tak zdravé je asi nejíst vůbec nic…..

    Vyzkoušela jsem kde jaký směr, ale nakonec se mi stejně po nějaké době začalo z toho nařízení a zakazování dělat blbě. Na druhou stránku jsem se ale spousty věcí naučila, vyzkoušela a i oblíbila, takže k něčemu to všechno bylo.

    Vaše výzva o stravování bez aditiv mě zaujala, hodně o tomto přemýšlím a snažím se ve svém životě zpracovaným potravinám vyhýbat a co nejvíce se stravovat tak nějak podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, i když ne vždy se mi to daří J

    Moje povídání není tak úplně o tom jak dlouho jsem vydržela nebo nevydržela bez aditiv, ale spíše moje cesta (dlouhodobá – pořád po ní jdu, občas pěkně zakopnu) k tomu abych se těmto věcem dokázala časem úplně?(jde to?) vyhnout.

    Největší překážkou je pro mě zejména to, že se většinou přes týden stravuji ve firemní restauraci, kde vaří dobře a je na výběr mnoho jídel, i relativně zdravých, avšak člověk nikdy nevím co za suroviny do jídel dávají. Občas si něco uvařím doma a donesu do práce v krabičce, ale z časových důvodů (asi blbý time-management) to spíše nestíhám a tak tedy převažuje obědová strava z restaurace.

    Dalším kamenem úrazu jsou návštěvy u známých nebo rodinné obědy, oslavy….. tak to je mnohdy taky boj, člověk nechce urazit, tak si dá co mu strčí pod nos. A taky, když se zajde jednou za čas s přáteli na pivo… no tak to už je úplně škoda mluvit… J

    Snídaně, večeře a svačinky zvládám naštěstí připravovat sama, většinou z potravin bez aditiv. Víkendy jsou moje největší radost, protože to experimentuji s vařením, pečením, mixováním, kvašením, kváskováním, klíčením, namáčením, sušením a podobně, musím přiznat, že někdy je to takový hnus co z toho vyleze, že se to nedá, ale většinou se to povede a já si slavnostně zapíšu do svého kuchařského zápisníku nějaký nový vyzkoušený recept.

    A nyní, místo povídání, trochu těch obrázků, co jsem občas zachytila na telefon abyste viděli, jak to reálně s tím mým stravováním vypadá.

    Fotografie jídel lze shlédnout zde.

  • Příspěvek do soutěže Alena

    Dobrý večer na kopec,
    můj příspěvek do soutěže berte jako velké poděkování za Vaše štědré a nezištné předávání rad a zkušeností! Bezmála rok čile vykrádám Vaše stránky a kromě všech těch výborných výrobků bezděčně sklízím obdiv širokého okolí vlastně jen za to, jak krásně umím číst a držet se receptů: „Cože??? Tohle jsi dělala sama?“ „No jo, na tom nic neni, je to podle receptu.“ „Ale stejně, jsi fakt dobrá, je to vynikající!“ „Né fakt, mam to všechno z takovejch stránek, jsou tam i fotky… a teď mam ještě tuhle knížku…“ „Hm, hm…“ (Vidim, že od obdivovatelů získávám další body za skromnost…) Takže vůbec nechápu, jak je možné, že jsem Vám ještě nenapsala – vím, jak je odezva důležitá, a je mi jasné, kolik Vás to musí stát času!
    Vaše soutěž přišla ve chvíli, kdy jsem se zoufalá brodila hromadou lízátek, sušenek a všech těch báječných „tukových cukrovinek“ imitujících čokoládu, které děti (stěží) přitáhly z velikonočního koledování místo kraslic. Jala jsem se je co nejekologičtěji likvidovat (přece takový svinstvo nemůžu hodit ani slepicím) – požírat je sama. Váš článek o aditivech byl záchranným kruhem – polyglycerolpolyricinololeát a hlavně ta nefalšovaná radost, kolik se tam toho nového může nacpat, aniž by se to poznalo, to mě dostalo! Člověk to tak nějak všechno ví, ale plně dolehnout jsem to na sebe nechala až tentokrát … Zhruba od konce dubna jsem tedy zase o kousek přitvrdila: já coby předvoj se stravuju už úplně bez aditiv, muž s vědomými přestupky, děti jen, kolik snesou a každé jinak – jsou malé, ale zas ne úplně, a větu „protože je to zdravější“ už opravdu nechtějí slyšet. Prvotní motivace byla ekologická – kupovat co nejméně výrobků v obalech na jedno použití, které „přežijí“ nás, naše děti, jejich děti… Znamená to tedy, že vyjma másla vyrábím (vesměs podle Vás) všechny mléčné výrobky, převážně z našeho kozího mléka. Co neumíme vyrobit, oželíme, a těšíme se, až to budeme umět. Peču kváskový chleba, v mezičase „rychlovky“ z droždí, spousty koláčů sladkých i slaných… Vyvinula se u nás závislost na kimči (mimochodem velký dík i za tip na knihu Síla přírodní fermentace), nakládáme, moštujeme, sušíme, zavařujeme – suma sumárum většinu dne stojím u plotny a u škopku, ale daří se, tak mě to těší a baví… A hlavně se těším, kam až to „dopracujeme“ – jedna splněná výzva hned vyvolává další…
    No a teď ta pointa. „Co to ukončilo.“ Minulý týden mi začalo nějak nepříjemně smrdět a nechutnat jinak lahodné mléko… a sýry… a tvaroh… a všechno. Jdu si namazat chleba svým nejoblíbenějším mléčným produktem – tvarohovou pomazánkou se lněným olejem, lněným semínkem a česnekem (viz dieta dr. Budwigové) – a najednou vím, že to nedám. Jdu dojit a při pohledu na dvě nalitá kozí vemena se mi zvedne žaludek a už vůbec se mi nechce na „to“ šahat! Prostě v pátém týdnu těhotenství rovnýma nohama do nevolnosti těžkého kalibru s nulovou tolerancí ke všemu kozímu. Mléko zpracovávám s odporem, ochutnat nemůžu. Ze stavu „uplně šíleně špatně“ mě do stavu „strašně špatně“ dostane jen (kupovaný!) rohlík s máslem. Sním o obložených chlebíčkách, vlašáku, taveňáku… Večer podojím, upadnu do kómatu, zapomenu sýry ve formě a kvásek v lednici a celou noc mě pronásleduje noční můra, že je ráno a já musim jít dojit. Doufám, že to brzy pomine, jenže… při prvním těhotenství mi žaludek naruby obracela vůně indulony a nesnášim jí dodneška… Tak nevim…
    Se srdečným pozdravem a přáním všeho dobrého Alena

    • katka1:
      30.5.2015 (9.06)
      Dobré ráno.
      Všechny „bezaditivní“ příspěvky jsou krásné, ale tenhle je nejlepší. Aspoň tedy za mně.
      Aleně přeji úspěšný boj s aditivy a těhotenskými chutěmi :))
      Katka
      Odpovědět

  • Příspěvek do soutěže Ester

    Skoro dva měsíce bez éček

    Takže čím to začalo – jak jinak než vyhlášením soutěže. No vlastně mě vůbec nezajímala výhra, jen jsem byla zvědavá, jestli se to dá vůbec vydržet a věřte nebo ne, dá .
    Jak to probíhalo? Asi nemá smysl sem psát co všechno jsem jedla a nejedla. Co bylo nejhorší vydržet je jednoznačně zmrzlina. Co bylo nejlepší, tak to opravdu nevím, asi to, že jsem zjistila, co všechno vlastně jím. Za celou dobu jsem našla aditiva v takových věcech, u kterých bych to nečekala, například olivy a u některých věcí mě to ani nenapadlo, a až po tom, co jsem je snědla, jsem si uvědomila, že asi nemusely být bez aditiv, například puding.

    Když už byl konec, tak jsem si řekla, že dál budu jíst s éčkama, ale jen v omezeném množství. No a na to přišly narozeniny dědy, kde jsem vypila spousta coly a snědla dva nanuky, ale teď už se to opravdu snažím zase zmírnit .

    To je asi můj příběh do soutěže.

  • Kocour:

    Ještě k té čokoládě a éčkám.
    Z tohoto hlediska je nejpoctivější belgická čokoška, protože belgičani měli donedávna potravinářskou normu, kde jako čokoláda může být označený jen výrobek na bázi kakaového másla a veškeré ztužené tuky a podobné zrůdnosti nebyly povoleny.
    Bohužel toto pravidlo bylo před několika lety prolomeno pod tlakem anglických čokoládoven Cadbury, které zažalovaly Belgii u EU za bránění svobodnému obchodu (protože z belgického pohledu neměly produkty anglických čokoládoven se skutečnou čokoládou mnoho společného a jako čokoláda se proto v Belgii nesměly prodávat).
    Přesto jsou díky tradici a národní hrdosti výrobky belgických čokoládoven bez ztužených tuků a lecitinu a od jisté doby vlastně ani jinou čokoládu než belgickou Carte D’or nekupuju… stačí třeba dvakrát ročně, ale kvalitní.

  • Sona:

    Já bych strašně ráda do toho šla. Už dlouho se snažím co jde dělat doma. Ale velký problém mám např. se svačinama dětí do školy – střídám šunku, sýr, paštiku. Mám 3 děti a mají velkou spotřebu. Ovšem – šunku udělám doma 1x do měsíce ze 2 šunkovarů (bez rychlosoli) – do 2 dnů je pryč. Sýry – k těm se teprve odhodlávám a ve všech koupených Ečka jsou. Prosím, co dáváte dětem do školy? Doma pak teplá jídla, to už si hlídám dlouho. Sirupy dělám doma, kečupy též, tatarku ani majolku jsem nekoupila už 2 roky, peču chleba, rohlíky, dalamánky. To všechno bych dala, ale ty svačiny????

    • Kolemjdouci:

      Nevím, jaký máte způsob stravování (normální/dělená/paleo/GAPS/bezlepková…), ale co třeba chléb, máslo a na kolečka vejce na tvrdo, nebo různé domácí pomazánky..(tvarohová, rybí, avokádová, medová-našlehaný med+máslo a ořechy, v zimě třeba sádlo s cibulí, domácí sekaná+okurek atd…) a domácí marmelády. A hlavně ovoce a zelenina.

      • Sona:

        Děkuju za reakci. Jíme tak nějak od všeho něco,snažím se bez chemie. Ale 3 děti školou povinné, plno kroužků,vesnice – takže jsem taxikář, já chodím do práce na 8 hodin. Ráno vypadnem v 6.45 a večer se vrátíme zase kolem šestý. Ale díky za nápady – nějak si to budu muset přeorganizovat, aby to šlo a zkusím to.

    • Teď, když si čtu dělení stravy od Kolemjdoucí, přemýšlím, jaký máme systém stravování my – asi – dělená. Dělíme na málo a hodně :D.

      Taky jsem o vašem dotazu včera přemýšlela. Je to vždycky jen o větší porci práce, bohužel. Na jednu stranu, pokud člověk jí normálně, přirozený věci během většiny času, asi je zcela logický, že si prostě někdy uleví kvůli svačinám. Na stranu druhou, je blbý, když je to zrovna kvůli svačinám pro děti :D. Já nejsem asi dobrý rádce, svačiny do školy neděláme, nikdo se nestravujeme nikde bokem, ale pokud bych musela, sáhla bych asi do domácího lineckého :D, nějaké rolády piškotové, buchet, koláčů, štrúdlů, sladkých keksů, sušenek skořicových, kakaových, brownies, coockies – co se týká sladkého a pro slané na chleba se smaženkou, s vejci, s různými druhy tvarohových pomazánek (tvaroh s kapií, česnekem, cibulí, pažitkou), různé pomazánky z luštěnin, různé druhy sýrů, sýrové pomazánky, domácí rohlíky, sendviče – to je podle mě hodně oblíbený. Když jsem dělala na Pražském Hradě, chodila za mnou babička bydlící na Břevnově a nosila mi svačiny. Kdo dělá na Hradě, potřebuje svačinu, to je jasný :D. A většinou to byly docela hodně nápadité tousty, takové ty spečené měkké tousty z přiklápěcího toustovače, plněné sýrem, ananasem, jablky, skořicí, salátem, řekdvičkami, atd. Pak lze do krbiček různé saláty. Rozhodně nevidím nic špatného na domácí pizze ke svačině. Plněné bagety sýrem, pomazánkou, zeleninou, ovocem. Ovocné saláty. Domácí jogurty, kefíry, pribiňáky, termixy, domácí puding. Slané sušenky, sýrové sušenky. Ořechové pomazánky, nutella z datlí a lískáčů.

      Ještě jsem se zeptala dětí, co by rády na svačinu : sendvič s paprikou, rajčetem, salátem, sýrem a uzené tofu. Druhý jogurt s ovocem nebo chleba se zeleninou.

      • Anonym:

        Moc děkuju za tipy. Linecké na slano – to mě vůbec nenapadlo, z toho se dá udělat spousta dobrot a děti to milují všechny. Jinak každý má jiné chutě, tak je to náročný. Ale fakt to chci zkusit. Takže večer sednu, sepíšu, co je v našem časovém presu – ráno v 6.45 odjezd z domova,večer v 18.00 návrat – vůbec v mých silách a napíšu, jestli to dávám :-). Díky. Soňa

        • Eva:

          My jsme taky dlouho řešili svačinky a nejvíc se osvědčilo něco sladkého – domácí ovesné sušenky, nějaká buchta, loupáky. U všeho ostatního hrozí, že se to rozdělí na části a rozpatlá po stěnách krabičky, takže chleba s pomazánkou moc nehrozil. Ještě rohlík s pomazánkou- to šlo, to se jim po krabičce nepatlalo (asi proto, že rohlík jim víc chutnal, chleba je moc obyčejný). Jednu dobu si děti nosily vločky s něčím ve skleničce, někdy dcera jen ovoce nebo zeleninu – to bylo ale vždycky období,že je to chytlo a nechtěly nic jiného, a pak zase našly spoustu důvodů, proč toto ne(u vloček s jogurtem: „oni se mi smějou, že to vypadá, že už to někdo jedl přede mnou“).

      • Sona:

        Omluva – zapomněla jsem se přihlásit – níže :-) je ode mně.

  • katka1:

    Ještě jeden Mlékař by se hodil, ale soutěžit nebudu neb na to nemám :-)
    V rodinném stravování je, jak psal Kolemjdoucí důležité táhnout za jeden provaz. Názory na to co jíst a nejíst jsou u nás slušně řečeno velmi nejednotné a v rámci zachování domácí pohody, už některé věci prostě neřeším :-) .
    Rozhodně vařím doma a převážně ze základních surovin, žádné polotovary, hotové omáčky, sypké směsi a podobné. Když po mě chce dítko koupit pseudojogurt s čokokuličkami, tak mu ho koupím, i když u toho trpím :-). Ono to přejde, ne samo, ale vysvětlováním a příkladem. Soudím tak podle staršího syna, který měl zase období chipsů a coly. Horší je to s dospělým, toho už to asi nepřejde :-).
    S mlékem a mléčnými výrobky je to u nás jasné, máme krávu :-). Tavené sýry jsou tabu už dávno, občas koupím nějaký zajímavý „lepší“ sýr pro inspiraci.
    Mouku beru celozrnnou ze mlýna, ale i balenou bílou polohrubou a hrubou z obchodu. Peču chléb, a zkouším rohlíky a vše možné, chléb nekupuji vůbec, bílé rohlíky občas.
    Cukr používám jemný krystal, dávám ho bez problému všude, s vyjímkou nepečeného cukroví. Snažím se aby bylo doma stále něco sladkého upečeno, pak se nikdo neshání po sušenkách. Klidně koupím třeba piškoty, ale vyhýbám se všemu, co má náplň.
    Čokoláda je kapitola sama pro sebe :-). Svou závislost jsem aspoň přetransformovala směrem ke kvalitním hořkým čokoládám. Ovšem kolik těch fialových mléčných jsem už snědla … Stydím se :-))
    Vegetariáni nejsme, ovšem maso máme z vlastního čuníka a určitě nekupuji salámy, to je fakt zbytečné. Ve všední dny, když jsou děti ve škole, si vařím vege-mňamky. Oblíbená je fazole, kuskus, zelenina.
    Ovoce a zeleninu máme hodně z vlastního, zbytek dokoupím, moc si s tím hlavu nelámu. Když dojde cibule, koupím českou, když mám chuť na banán, koupím si ho.
    Vím, že to není úplně k tématu, ale nesoutěžím a takhle to prostě chodí u nás :-)
    Katka

    • kupicek.mar:

      Katko, u nás je to podobně. Ale dočetla jsem se, že taky ujíždíš na čokoládě. To je hrozná droga, to znám, ale je to fakt droga, v minulosti, když jsem s ní přestala tak na týden, tak už člověk takovou chuť nemá, ale pak ji znovu okusí a znovu to jede… Vkládám Ti sem jeden úžasný recept na čokošku, je to tedy hodně pracné, ale lepší chuť čokolády jsem asi nepoznala:http://zivakultura.cz/2013/12/gaps-cokolada/. Markéta

      • Kolemjdouci:

        Jedna věcná: Chuť na sladké přestává, když konzumujete dostatek vlašských ořechů a mandlí. Vyzkoušejte denně 5 ořechů a 5 oloupaných (spařených) mandlí….a dejte po čase vědět :-))

        • katka1:

          Vyzkouším.
          A připomněla jste mi ještě jednu mou úchylku :-). Miluju kešu. Ale nepražené a nesolené.

        • A já miluju všechno. Fakt, nekecám :D. Úplně všechno a teď bych si dala čokoládu, vlašáky, mandle a kešu – ty jsou nejvíc nejlepší :D. A nejraděj mám mandle s čokoládou a kešu :D. Je to utopie. Já chutě nezaženu nikdy ničím, protože mi chutná úplně všechno.

          • Tak to se přidávám do klubu….mám prostě ráda jídlo…a to tak že moc :-D :-D…..a dokonce to mám potvrzené přes čínský horoskop….prý se praseti zavděčíte jakýmkoliv dobrým jídlem…a v čem jsem narozená?…v roce vepře :-D……s pozdravením….pherenis

  • Inka:

    Dobrý den Markéto.

    V případě A1 a A2 se opravdu jedná o malou změnu v bílkovině.
    Gen beta kaseinu – CSN2 měl původně alelu A2, poté v průběhu historie (odhaduje se řádově na tisíce až desítku tisíc let zpět) došlo k mutaci a vytvořila se alela A1. Rozdíl je pouze ten, že v sekvenci (řetězci) aminokyselin je na 67 pozici místo prolinu histidin, jinak je vše stejné. To však zapříčinilo, že bílkovina (beta kasein) která se tvoří při sekreci mléka u A1 nositelek je při trávení mléka štěpena takovým způsobem, že vzniká látka BCM – 7 na rozdíl od A2.
    BCM – 7 byla různě označována za příčinu vzniku některých chorob, což se zase jinde popřelo viz výše. Ovšem je to stále předmětem studií. Pouze čas ukáže. Vysloveně je to běh na delší trať. Rozhodně to ale není tak, že když vypijeme sklenici mléka, stihne nás následně infarkt myokardu.
    —————————–

    Pokud se jedná o gen související s laktózovou intolerancí, tak je to LCT gen + MCM6 gen. Ale nevím, jestli to z toho poznáte. Pro Evropany je obvykle mutace 13910 T/C někdy se uvádí i 22018A/G

    U laktózové intolerance je to právě obráceně. Úplně původně byla u člověka naprogramována produkce „laktázy“ (enzym pro štěpení laktózy) pouze v raném dětství – z důvodu příjmu mateřského mléka a později se tvorba zastavila (podobně jako u dnešních lidí s intolerancí – dětství nebo dospívání). Až když se člověk přestal honit za zvěří a naopak ji začal chovat a holdovat mléku, tak došlo k mutaci genu. Výskyt intolerance se u jednotlivých národů liší.

    V zásadě existují dva odlišné přístupy. Jedni považují původní produkci laktázy pouze v raném dětství u lidí s kyji za normální a dnešní stav většinově bezproblémového trávení mléka po celý život (tvorba laktázy) vidí jako úchylku. Druzí naopak považují za odchylku neschopnost produkovat laktázu po celý život, bezproblémové trávení mléka a mutaci genu vnímají jako přirozený vývoj a adaptaci na podmímky. :)

    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24465990/

    Kdyby jste si Markéto chtěla případně najít nějaký gen podle označení nebo i opačně, ale je to bohužel v angličtině, netroufám si vůbec odhadovat:
    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/gene/

    Jinak nejsem kovaná v genetice. Je to obor, který velmi ctím a ctím také to, že má dnes poměrně úzké specializace, na nějaké velké podrobnosti opravdu nejsem pomazána.

    S pozdravem
    Inka

    • kupicek.mar:

      Inko, děkuji. Myslím, že jste hodně „pomazána“ i tak :-). Genetický profil dcery je snad na tisíci stránkách, zkusím „prolistovat“ flashku. Laktózovou intoleranci má prokázanou. Mléko ale začala pít, ale užívá předtím enzymy a snad jí to nevadí. Každopádně Vaše fundované odpovědi si raději vytisknu na papír, časem bych je tady těžko hledala. Kam až jsme se dostaly od „éček“. Díky za odkazy, ty budu určitě často procházet, díky. Markéta

  • Přeji hezkého dne na kopec….je pravdou, moc nepíši, jen vždy se zaujetím přečtu příspěvky a nechám se váma inspirovat….ale na komentář se už nedostane……a koukám…ha soutěž….člověk tvor soutěživý…..co kdyby z toho něco káplo…..a ono to téma do mé notky….tak to zkusím….sice jsem zrovna vypila instatní kávu a ne mletou sama sebou…ale což….začít se má pomalu….k snídani byl mnou pečený kváskový chléb s máslem….takže snad částečně splněno….tudíž se zkusím připojit a uvidím jak dlouho mi to vydrží, přestala jsem podporovat všechny ty možné reklamní spoty tím, že kupujeme minimum mlsů…mléko máme od krav, tvaroh si udělám též….sejra se mi ještě nepodařilo ;-) .
    Pokud každý začne sám u sebe, přestane podporovat ty, kteří chtějí jen zbohatnout na druhých….jednou se to zlomit musí…vždycky byla hrstka a rozsotla se ve větší skupiny atd atd. Pořád věřím, že náš národ není tak konzumní společností v jádru…..je to dřina…..změnit se to ovšem dá….jako cokoliv….jen chtít ;-).

    Moc děkuji za příspěvek a jdu do toho ;-)

    S hezkým pozdravením…..pherenis

  • Ludwig:

    Ahoj Klaro.
    Moc pekny clanek.. jako vsechny Tvoje dalsi.. proto zde na tuhle Tvoji stranku tak rad chodim.
    Take bych se rad zapojil do souteze, ale nezlob, se, nepochopil jsem JAK KONKRETNE muzu soutezit.
    Mam treba napsat muj tydenni jidelnicek detailne co doma jime, nebo jak je to mysleno?
    Prosim o objasneni., nebot jsem to nepochopil.
    Jinak uz davno kupujeme jen zakladni suroviny a z nich si doma delame dalsi veci.
    Chleb pecu taky svuj, maso nejim kdyz nepocitam obcas kousek ryby tak jsem temer vegetarian.
    Uzeniny nejim, s vyjimkou uzeneho tofu, a to jen obcas.
    Fastfudy a podobne hnusy bych nedal ani praseti, kdybych nejake mel doma v chlivku.
    Nejake jedovate limonady neexistuji, 1x rocne si udelam 10 litru domaciho sirupu z domacich malin, rybizu, ostruzin atd (co zahradka da) a to nam vystaci na cely rok. Hlavne to pijou deti.
    Kdyz dceri koupim (v Nemecku) ale cokoladu, tak je v ni sojovy nebo slunecnicovy lecitin, to je taky ecko, ale neni to nejake chemicke jedovate ecko.. To E 476 se zde pouzivat nesmi, nastesti.
    Nebo kdyz ji koupim gumove medvidky barvene stavou z mrkve, repy,chlorofylem atd tak je to taky prece OK.

    Jinak ale uz nevim jak bych zdraveji a bez ecek mohl jist :-)

    • Hezký den, taky zdravíme. Tak v tom článku a experimentu nejde o zdraví. Jde tu především o to, aby si člověk uvědomil, kde všude ze sebe nechává dělat blbce. To, zda si uvědomí jak je během tohoto našeho strkání hlavy do písku hazardováno se vším možným je už pak na každém z nás. Někomu bude více vadit dopad na zdraví, někomu na živ. prostředí, někomu hlavně ta absurdita. Je to jako se vším.

      Vše jste přesně vyjádřil lecitinem. Pan domácí ho striktně nejedel čtyři roky a během těch čtyř let, pokud se to někdo dozvěděl, nejčastější údiv byl nad tím, že lecitin je přece apriori zdravý, proč se mu vyhýbat. Je to prosté. Lecitin spojí nespojitelné. Zkuste spojit tuk a vodu. Nespojíte. Musíte to zemulgovat. Kde chybí tuk, který tam má být, tam šoupnem lecitin a budeme mít kompaktní hmotu. Přeci je vám jasné, že výrobci nejsou natolik altruističtí, že přidávají lecitin kvůli tomu, že je pozitivní? Přidávají ho proto, že na tom více vydělají. A člověk jen kvůli své nevědomosti a pohodlí sám ze sebe dělá blbce, protože jí něco, o čem si myslí, že je něco úplně jiného než to je. (Problém je, že se musíme zamyslet nad tím, že změnit stravu není vše, je to jen to poslední a pokud nezměníme nic dalšího, budou nám éčka hodně chybět. to hazardování může být i opačné. Jsou i éčka v našem způsobu života, ať se nám to líbí nebo ne, pozitivní a to ta, která spojují naší pohodlnost s bezpečím. Něco dvakrát zavařit je mnohem méně pohodlné, než do toho šoupnout nějaké konzervanty, a když to nejsme ochotní dělat doma my, nedivme se těm, kdo na tom navíc ještě vydělávají peníze a i o tom experiment je, o tom toto vše si uvědomit). Nejde vyhodit éčka a nezměnit způsob života. Pociťujeme, že je módní vlna řešit j ídlo, ale bohužel jako vše je potřeba na to nahlížet jako na celek a ne na jednotlivosti.

      Tento experiment má za účel nechat nahlédnout člověku, co vše jí, aniž by si to uvědomoval a nechat mu popřemýšlet o tom, proč. My nechceme v příbězích žádné šílenosti, je nám zcela jedno, jak to kdo pojme. Jde o uvědomění, že i ten, kdo jí v podstatě přirozeně, kápne na potravinu, která ho dostane, u které vůbec netuší, že je to jiná potravina, než si představoval. Jestli pak napíše stroze svůj jídelníček, nebo napíše – tak jsem začal, byla jsem nadšen, šlo to jak po másle a pak bum, dali jsme si nudle s mákem, a protože používáme cukr, bylo po prdelkách, neboť protispékací látka v moučkovým cukru prostě je… atd. atd.

      Je to v podstatě hrozně jednoduchý. Máme 4 školou povinné děti a chceme v podstatě to samý, co od nich – slohovou úlohu na téma – mých pár minut, hodin, dní, měsíců bez éček :D

  • Ahoj, jsem asi trochu dál. Prvního března jsem si zvolil roční experiment, inspirovaný filmem mý věci. Jde o to, si každý den přidat jednu potravinu k ostatním. Začal jsem s vodou, přidal jablko, pšenici a mrkev. Dnes mám za sebou 42 dní, tedy 42 potravin. Vešlo se do toho i koření a už vlastně nevím co si zvolit. Začátky byly ale krušné. Chlebové placky bez soli třeba s řepou. Ale začátky to byly inspirativní, právě díky uvědomění, co vlastně jíme. Pár zajímavostí: hovězí maso 13 den, sůl 15 den, čaj 23 den, koření (paprika) 27 den, káva 37 den. Sice Vašeho úžasného mlékaře, který stojí za to mám, takže soutěžit nebudu, ale mám prosbu, kterou jsem poslal přes facebook zprávy a týká se složení sýra. Co vše si musím přidat, aby byl experiment relevantní. Každou složku či potravinu si musím koupit, nebo musí růst. Takže žádné rohlíky, salámy, čokoládu atd. Takto jsem např. zvolil běžně dostupné E224 = siřidlo do vína. Díky moc za odpověď. JardaZ.

  • Eva Moudrá:

    Jdu do toho :-)

  • Kolemjdouci:

    Markéto, to není utopie. To je realita přemýšlejícího člověka. Nic jiného nám nezbývá, pokud chceme ovlivnit to, co ještě můžeme. Asi máte výhodu v tom, že všichni táhnete za jeden provaz. U nás se bohužel občas přetahujeme. Ale nejhůř na tom jsou malé děti s „úžasným“ systémem školního stravování…
    Doporučuji také přečíst (poslechnout):
    http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/parkinson-alzheimer-rakovina-cukrovka-milan-calabek-radi-jak-tyto-nemoci-lecit-prirodnimi-latkami–146773
    http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/milan-calabek-fruktoza-jako-sladidlo-nici-nase-jatra-zpusobuje-obezitu-a-stoji-za-celou-radou-nemoci–1470328
    a vůbec za zamyšlení stojí celá řada: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti

    • kupicek.mar:

      Poslechnu si. Ale když vidím většinu lidí kolem mé osoby, tak utopií je, že by všichni začali jíst zdravě a to proto, že se o tom ani nesnaží přemýšlet, ani to tom neví, že by to šlo jinak. Takže z toho důvodu ty Babišovské giganty asi nezlikvidujeme. Ale ať je nás víc a víc. Z mého okolí: Lidi k „jiné“ stravě přimělo zhoršené zdraví, ale i tak je to minimální procento :-(. Hezký den

    • Kolemjdouci:

      Děkuji za úpravu, jen se z prvního odkazu vytratila na konci „5“. Je to tedy:
      http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/parkinson-alzheimer-rakovina-cukrovka-milan-calabek-radi-jak-tyto-nemoci-lecit-prirodnimi-latkami–1467735

      Jink je to samozřejmě o přístupu, informacích, zkušenostech a přemýšlení. Co je důležitější. Zdraví nebo peníze, pohodlnost a to materiálno, kterým se obklopujeme?

    • Inka:

      Vím, že si teď zcela otevřeně naběhnu na vidle, ale to se nedá i když je jasné, že odkazy jsou vloženy v dobrém. Nemám nic proti domácímu zpracování potravin, natož pak proti Kolemjdoucímu. A už vůbec nechci nějak dehonestovat článek nebo soutěž. Je to čistě věcná poznámka.

      Přečetla jsem si odkaz na ČRo2 – pan M.C. Kdo by se případně pod vlivem hrozby z rozjetí feťácké kariéry z mléka a bídných následků z „kaseomorfinu“ a všeho možného… obával konzumace mléka a nechal se třeba ovlivnit tvrzením pana C. o IRSKÉM MÁSLE … a vyřadil tudíž „zlé máslo“ ze svého jídelníčku…

      Možná není úplně od věci si před četbou výše zmíněných příspěvků o autorovi něco zjistit. Někde je na netu dokonce vylípnutý i jeho životopis (odborník na výživu, kvalitu potravin a medicínu „na slovo vzatý“). Připouštím však, že to každý může vidět jinak. Je to velmi subjektivní.

      Obávaný „kaseomorfin“ zná pouze pan C. Odbornému světu tato substance záhadně uniká. Tak trochu mi to připomíná Klárou zmiňované sýry „zrající pod mrazem“. Tam bych byla i celkem shovívavá k autorovi veledíla, nevím jestli je mráz i v originále a pouze to „nějak“ někam přetáhli a prohnali možná nějakým editorem. Texťáky dokážou být humorné :). Taky se mi dějí věci :). Nebo mohla udělat chybu přepisovačka. Kdo ví, ale odchytit to u takového typu díla asi měli.
      Co už není až tak úplně pochopitelné je to, jak se mrazu hned chytli zejména novináři a začali vytvářet kaskády bludů přes „Goudu zrající pod mrazem“ až po dokonalé pojednání o tom, jak sýrům mráz náramně prospívá a jak je to vysloveně nutné. Kdo by nechtěl takový přemrzlý Limburger :). A jedině s pivem! Samozřejmě mrazivě vychlazeným.

      Podobnost je čistě náhodná. Taky se jedná o jedno písmenko. Všude na světě znají casomorfin x český kasomorfin. Samo o sobě by to nebylo nijak významné. Také dělám překlepy a přeřeknutí jako ostatně všichni. Bylo by to celkem lidské.

      Onen „kaseomorfin“ je převzat z německých bulvárních stránek, najdeme ho potom v češtině u těch, co pana C. ze stránek ČRo2 bezmyšlenkovitě devótně opisují. Bohužel je stopa celkem jasná.

      http://www.agronavigator.cz/service.asp?act=print&val=92501

      Koho by zajímalo IRSKÉ MÁSLO, které se údajně podle tvrzení pana C. vozí do Německa, tam ho „údajně“ přebalují a smíchávají s řepkovým olejem a už to tam neuvádějí…. Když pominu nelogickou souslednost (nechci chytat za slovo), tak mě prostým selským rozumem napadá, jen že něco takového by mohl dělat né úplný diletant, ale vysloveně ekonomický sebevrah. Už jenom že irské.

      Vkládám link k článku v češtině, psaném lehčí a snad i srozumitelnou formou o SNADNĚJI ROZTÍRATELNÉM MÁSLE, které vymysleli v IRSKU. V žádném případě do něj při výrobě nepřidávají řepkový olej a vyrábí se zcela normálním tradičním způsobem. To už by totiž nebylo máslo, jak mnozí velmi dobře vědí. V Irsku na to šli přes výživu dojnic. Bez ohledu na to, co si o problematice osobně myslím, nejde o nic šarlatánského, kyselina olejová není nijak škodlivá. Dobrá roztíratelnost másla i při nižších teplotách je čistě požadavek určité skupiny zákazníků (i v ČR). Nic jiného za tím není.

      http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=658

      .
      Ve vzduchu ovšem visí i možnost, že je všechno jinak :). Přeci jen jsem na rozdíl od autora celoživotně permanentně sjetá opiáty z chlebů a mléka …

      S pozdravem
      Inka

      • kupicek.mar:

        Inko, Vy jste rychlík, oni jsou to články? Já viděla v odkaze rozhlas, tak jsem myslela, že je to k poslechu. Ale teď jsem na to jukla…, no článků o zdravé stravě jsem přečetla hafo, knih, poslechla… To už fakt číst nemusím. Svůj názor mám. K tomu kasomorfinu nebo gluteomorfinu – dokonce dcera měla na to vyšetření. Ale o tom nechci. Spíše v tom Vašem odkazu mě zaujalo: Beta kasein A1,A2. Slyšela jsem něco o mléku A1, A2, že každá kráva má jiné mléko z tohoto hlediska. Je na tom něco pravdy? Nejsem od „krav“, takže této problematice moc nerozumím.
        A, Vy jste taková znalá, jestli mohu ještě jeden dotaz: Vitamin K2. Prý je jenom v másle od krav krmených zeleným? A pokud prý dodávám tělu vitamin D, je potřeba k tomu brát právě K2? Pokud neznáte odpovědi na mé všetečné otázky, tak je hoďte za hlavu. Děkuji a přeji hezký den Markéta

        • Inka:

          Dobrý den Markéto.

          K výskytu vitamínu K2 v mléce je opravdu důležité pro dojné zvíře „zelené krmení“. Vy to Markéto uvádíte dobře:) – zelené krmení, na rozdíl od pana C., který tvrdí, že K2 je pouze v mléce od krav na pastvě. Tak to není. Je zcela nepodstatné, zda si káva píci uškubne sama nebo jestli jí usekneme srpem, kosou či sklidíme mašinou a dáme zvířeti do žlabu. Jasně že je pro zvířata nejlepší možnost celodenního pohybu venku, proti tomu nic, ale na K2 to vliv nemá. Dále se vyskytují tvrzení, že pouze při krmení travinami, to také není přesné. Může se klidně jednat třeba o jeteloviny.

          U člověka K2 také produkuje střevní mikroflora, i tak je většinou nějaký další příjem v potravě nutný. Mléko není jediný zdroj. Ideální pro zachování rovnováhy je pestrá strava.

          U vitamínu D, jestli se musí vyloženě podávat s K2…, no vysloveně nemusí, ale např. při osteoporózách, potížích s kostmi a vápníkem se obvykle doporučuje trojboj – vápník + vitamíny K + vitamín D. má to svoje důvody z hlediska fungování. Někdy se užívá i při oslabení imunitního systému. O vhodnosti a dávkování musí vždy rozhodovat příslušný lékař na základě aktuálního stavu jedince.
          Ovšem vitamín D si dokáže organizmus vyrábět sám v kůži za pomoci „oslunění“. Tzn. že je dobré chodit na přímé slunce. Obzvlášť starší lidé mívají problémy s vit. D, protože už moc nechtějí chodit na sluníčko. Toto se ostatně potvrzuje i u jedinců pobývajících na polárních stanicích v průběhu polárních nocí.
          —————————————————————

          No a A2 mléko ……… rozumím tomu, že Vás zajímá A2 mléko z důvodu alergie na mléko. Varianta A1 beta kaseinu je považována za alergen, může být příčinou nesnášenlivosti. Pro někoho by vhodné mohlo být. Je však otázkou jestli opravdu pro každého, kdo trpí alergií na kravský kasein. Nemuselo by to tak být ve všech případech. Nijak to nesouvisí s laktózovou intolerancí. Tam se bohužel jedná o něco jiného. Je to čistě otázka genu u konkrétního člověka. Někteří to prostě bohužel mají shůry naprogramované. A2 by to nevyřešilo.

          To je takové no …Pro některé alergiky by to smysl mít mohlo, ale pro normálně zdravého člověka s bezproblémovou s konzumací mléka je to spíš tak trochu snobizmus a pro výrobce mléka a překupníky velice výnosný byznys. Tohle opravdu začalo frčet na Novém Zélandu a přeneslo se kam jinam než do USA.
          Přesto samotní Australané A2 mléko nedoporučují jako bezproblémovou vhodnou náhražku běžného mléka pro alergické děti.
          Známí viděli A2 mléko prodávat v nějakém obchodě v Londýně. Je možné že i v rámci kontinentu by se někde dalo sehnat, nevím jestli by třeba něco na ebay …

          .
          Tvrzení, že A2 mléko pomůže proti infarktu, diabetu I atd. je značně sporné a opravdu stále není dostatečně podložené. Kvůli tomu shánět někde A2 dojnici .. nevím no.

          Některé plemena mají přirozeně A1 méně a více A2, jako třeba u nás Jersey nebo plemena chované v severských státech. Uvádí se, že ve Švédsku je celkově mléko na A2 příznivější.

          S pozdravem
          Inka

          • kupicek.mar:

            Inko, děkuji. Tedy Vy toho víte a znáte :-).
            Jestli ještě mohu, a to jenom ze zajímavosti a rozšíření obzoru (opravdu A2 nesháním, i když jerseyky jsou krásné), rozdíl mezi tím A1, A2 mlékem je v uspořádání bíkloviny?
            A… zmiňujete gen – čistě náhodou, nevíte číslo/znak toho genu? Dcera má udělaný genetický profil…, třeba bych ho v tom našla.
            Děkuji a fakt se skláním před Vašimi vědomostmi. Markéta

  • kupicek.mar:

    Díky nemoci dcery jsem do toho šla, budou to dva roky – dieta GAPS. Dieta dceři nepomohla. Ale šlo v ní o bio a nezpracované potraviny. Shánění všeho bio, domácího není vždy jednoduché, ale jde to. Zabere to hodně času a určitě i hodně peněz. Ale, a to je důležité, díky tomu, ač už dcera dietu nedrží, jíme z 90% pouze domácí stravu. Těch 10% budou oleje – olivový, kokosový tuk, koření, ovoce a zelenina teď před novou sezonou procento kupovaného asi zvýší. Ale rohlík, doma dělaný, který vydrží pár dní, je sice tužší /obzvláště z kvásku/, ale dá se další dny jíst. Chleba je dobrý i za týden na rozdíl od toho kupovaného. Asi díky tomu, že nepřidáváte žádná kypřidla,… Ta radost z vlastních sýrů, super! Toť ode mne asi vše, ostatní jděte do toho, ať ukážeme těm průmyslovým gigantům, že nepřežijí. Já vím, … utopie :-(. Markéta

Přidejte komentář