Co noveho na kopci

Když jsem psala nedávno recept na květák v koření, napsala jsem tam tuto větu:

„Na květák v trojobalu, na placky, karbanátky, květák s bešamelem, mozeček a květákové vdolečky rozhodně ještě dojde“ a když jsem si to včera četla, zhrozila jsem se,že jsem nemohla být při smyslech , když jsem to psala! Nevím, kdo z vás už jedl někdy květákové vdolky, já tedy nikoli  Ale když jsem to napsala, muselo mě to napadnout, a když mě to napadlo, asi jsem měla pocit, že by to mohlo jít. Tak mi zbývaly dvě věci. Buďto to tam zpětně vymazat :-)) nebo je fakt zkusit udělat. Takže jsem dnes natrhala květák a pustila se do toho.  Řekla bych, že se jídlo celkově povedlo – jen nám oběma přišlo, že to bylo celé takové trochu moc „mastné“. Prostě olivový olej, máslo ve vdolcích, majonéza….. ale kdo je zvyklý na maso, nepřijde mu to asi příliš , pro nás bych příště dala méně oleje do lilku a vdolky rozhodně pomazávala jen vejcem – nikoli máslem. Ono upřímně – byla vůbec hloupost kupovat lilek, když má člověk plnou zahradu květáků a kedluben, ale když ten obchod navštívíme tak málo, což mě sice moc těší, ale pak tam člověk je a prochází a neví, co by koupil, protože toho moc nepotřebuje, tak koupí lilek, když je tak hezkej a ten se mu pak doma začne kazit, protože má tu haldu květáků a už tak hezkej není …. poučení pro příště :-)))

Nejprve jsem dala vařit do osolené vody očištěný, omytý a na růžičky rozebraný květák. Když se uvařil do měkka, rozmixovala jsem jej a přidala do kvásku, který jsem udělala z 300g mouky, droždí a vody. Přidala vejce, rozpuštěné vlahé máslo, na kousíčky nakrájené bylinky, utřený česnek a vše řádně vyhnětla. Přidávala jsem tolik mouky, kolik bylo třeba na vláčné těsto, které se sice trochu lepilo, ale již drželo tvar. To bylo celkem 700g mouky, i s tou na kvásek. Těsto jsem dala kynout do tepla. Zhruba za hodinu bylo těsto již vykynuté a pak už stačilo jen vytvarovat na vymazaný plech vdolečky, trochu udělat uprostřed důlek, pomazat vejcem a máslem – vzhledem k výše uvedému bych už potírala jen vejcem a dát péci.

Vdolečky jsem ozdobila bylinkovou majonézou a lístky saturejky. Majonéza je podle tohoto receptu, ovšem nakonec je v ní ještě svazek rozmixované čerstvé dobromysli.

A nakonec lilek na černo – na černo proto, že je po udělání opravdu dost černý :-))).

Nejprve si nakrájím cibuli na plátky a česnek na plátečky. Lilek neloupu, pokrájím na tenčí plátky, cca 5mm a kolečka lilku vložím na hluboký talíř – mohou se překrývat, jsou toho 2-3 vrstvy. Pokladu česnekem a cibulí, okořením a zaliji trochu olivovým olejem. Nechám asi 20 minut. Poté vložím na rozpálenou pánev, kde se celá masa po zhruba 10 minutách natolik zmenší, že se vejde celá na pánev, aniž by se lilek překrýval. Nechám restovat tak dlouho, dokud není úplně měkký, černý a prostě hotový :-)))

1 Veska | 22. června 2010 v 20:24 | Reagovat

Mńam,už tu zase slintám a to je večer a já jsem po večeři,ale klidně bych lilek ještě zvládla v krásné přírodě …

2 Veska | 22. června 2010 v 20:34 | Reagovat

Já nevím proč,ale normálně jsem si představila ,že květákové vdolečky jsou sladké ještě koukám na ten dresing nahoře s přemýšlím z čeho to je marmoška,že by kiwi jo
Takže jsem se utvrdila v tom,že představa
může být jiná než se napohled zdá ,že
což ale nebrání si k tomu dát marmošku ,
děda klidně k polévce přikusoval koblih z marmoškou a problém neměl,jedině že by koblih nebyl koblih a nás děti tím mystifikoval

3 Klára | E-mail | Web | 22. června 2010 v 20:40 | Reagovat

[2]: No, mě babička vyprávěla – byla z dost chudé rodiny, ze šesti dětí, tak vyprávěla, že maminka dělala vdolky, téměř nikdy v oleji, vždy na plechu v troubě a byly většinou právě suché. Děti dostaly polévku a k tomu vdolek a bylo hotovo. S marmeládou jen v neděli

4 dadaz | 23. června 2010 v 7:38 | Reagovat

noo, babi dělala rozpeky, to je vlastne pecený vdolek, ani na sladko, ani na slano, dalo se to jist s cimkoliv…perfektni to bylo k houbové omáčce

5 ufa | E-mail | 23. června 2010 v 8:44 | Reagovat

U nás dědeček zase pekl k bramboračce, či k podobným hustším polévkám malé langoše…a prý to bylo super. Představit si to dokážu až moc…

6 Veska | 23. června 2010 v 9:00 | Reagovat

No jo tak to potom není koblih,ale vdolek
teda aspoň u nás jo – koblih je smažený ve vrstvě tuku(může být i nemusí s marmeládou) a vdolky jsou jen na sucho v troubě(u nás jim říkáme pekáče – pečené v troubě k čočce,fazolím a i k zelí)v podstatě je to to stejné ,dají se jíst na sladko i na slano v jakékoliv komninaci a s čímkoliv tedy i s marmoškou ,ale v podstatě je to úplně jedno jak se jmenuje to co jím,hlavně že chutná :
(zbytek co zůstane rozmočím do žemlovky a hned mám dvě jídla )

7 Veska | 23. června 2010 v 9:07 | Reagovat

A další věc – klasika bavorské vdolečky se šlehačkou nebo s jahodovou pěnou ty miluji a jsou to vlastně koblihy smažené v tuku takže mystifikace v názvu ,že  
Svým chlapům je ale musím dělat na slano – hodně roztáhnou těsto na placku a usmažit jako langoše a oni si to potřou česnekem a kečupem a posypou sýrem takže mají k obědu langoše a jako zákusek vdolečky se šlehačkou

8 Cirrusa | 23. června 2010 v 9:32 | Reagovat

Ufo, odkud pocházel dědeček? Naši staříčci to také dělali, ale co jsem se provdala, tak tady na mě koukali podivuhodně co jim to dělám k té polévce Jsem si říkala, že to bude asi jiný kraj, jiný mrav. Já teda na sladké nejsem, takže žádné koblihy, vdolečky apod. nemusím, ale ty květákové mě docela lákají, počkám až mhd (můj manžel) odfrčí na nějakou akci a zkusím je…

9 ufa | E-mail | 23. června 2010 v 11:48 | Reagovat

Teď jsme všichni z rodiny v máchově kraji…nevím, nevím, děda bohužel už není mezi námi, abych se ho zeptala, odkud má recept, možná, že nějaká má prababička, nebo někdo takový pocházel odněkud, kde se to takhle jedlo…ale mě to přijde jako dost dobrá kombinace. místo chleba kus langoše…

10 Klára | E-mail | Web | 23. června 2010 v 11:52 | Reagovat

[7]:[9]:[8]: a jeslti můžu se zeptat, máte nějaký osvědčený recept na langoše? Protože já mám jen s bílým vínem a ráda bych upekla nějaké bez něj. díky

11 Veska | 23. června 2010 v 13:25 | Reagovat

Hodně je dělám těsto s jogurtem a naposled i s kefírem

12 ufa | E-mail | 23. června 2010 v 16:56 | Reagovat

jo, s jogurtem jsou takový lehčí, někdy dělám obyčejné těsto, jen do něho zapracuji nahrubo nastrouhanou bramboru předem uvařenou, oni jsou pak takový dobrý… nevím, jak to popsat… jinak langoše dělám tak jednou do roka, protože mě štve jak od toho smažení je začouděná kuchyně, i když digestoř jede naplno..

13 dadaz | 24. června 2010 v 12:05 | Reagovat

delam langose jen mouka drozdi voda -kvásek kynout, testo kynout a pak jeste nechavam kynout ty bochanky, co uz jsou naporcovany na pocet langosu – ten prvni langos se mi nikdy nepovede, uz mne to ani nerozciluje jak je roztahujete? ja jsem naucená na poolejovaném plechu…

14 Veska | 24. června 2010 v 18:56 | Reagovat

to neznám,taky to vyzkouším já je vytáhnu jako pizzu rukou krásně do tenka