Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Máme po letošním prvním sesunu z kopce dolů na nákup. A zároveň návštěva žužaba. Když tříleté dítě stojí  u kamen a procítěně se ptá, “ kdy už pojedeme k tomu žužabi?“ a člověk mu pět minut nerozumí, tak začne kopat nožičkou do země a vztekat se, že „pčece k žužabi!“, tak pak člověk elimminuje všechna místa, kam jede a nakonec ho to napadne. Když přijde ta poslední indicie “ pčece k tomu žužabi, co má lízátko!!!“ :). Takže Vesko a Janino – bravo- jen s tím žubem to bylo vedle. Jelo se proto, že někdo – totiž já, o žuba přišel a měl dostat novýho žuba, ale nedostal, až jindy, naopak, k zubu přišel ještě o nerva. Sláva knížce od pana domácího- Kaše, strava naše! :)) Já ho tak nemáme ráda !!! toho žužaba. Už jsme spolu zažili hodně. Jeden rok 96 x na kole dolů a zase domů, to si to jednou i člověk rozmyslí. Už jsem se jednou i uchýlila k tomu,že jsem si odlomený kousek zubu rašplovala pilníkem pana domácího na motorovou pilu, protože mi těch 14 km kvůli pořezanému jazyku přišlo hodně zbytečný – a nepoznal to žužab :-))) Pak mi jednou po vytrženém zubu,když se ven dostávali zbytky kořene,  chtěl odpomoci pan domácí, vzal pinzetu a já se po chvíli začala stydět, jak že nejsem měkká, že nic nevydržím. Nakonec to stejně skončilo zase u žužaba – tentokrát u žužabky- záskok a ta panu domácímu i mně pogratulovala, že jsme moc šikovní, a že je dobře, že se nám to až zase tak dobře nepovedlo – že se trochu obnažila dáseň a tahali jsme už čelist :-))). Žužab je prostě prima výlet. Dokoupili jsme vše potřebné a s plným vozem a  nejoblíbenějším výletním pamlskem, totiž minerálkou s rohlíkem, jsme se vydali zpět k domovu. Doma už nás čekala návštěva a ranní buchta- výborný recept od Banditky- tvarohová buhta- ale přestávám to mít nějak pod kontrolou. Buchta čekala na talíři na prázdném stole až se vrátíme a bohužel zmizela dříve, než jsem stihla zavelet k fotce. Takže hned zítra jí dělám znovu a tentokrát i s dokumentací :-)

Bramborové šišky jsou moc fajn jídlo – tentokrát nejsou vařené, nýbrž pouze smažené a jsou s domácím uskladněným a nikoli s kysaným zelím. Pravda je sice trochu úsměvná, ale jasná a nelze se za nic skrývat- zelí vždy sklidíme do sklepa, že ho v prosinci našlapeme. Letos jsme tedy taky sklidili, jenomže jsme nenašli pečlivě uskladněné zelňáky ve sněhu, protože ve sněhu je vše, co je z nepromokavého materiálu a bylo to původně pod střechou a proto kysané zelí prostě bude hned jak ho došlapeme, protože zelňáky už vykoukly ven :-))

Na šišky se zelím je třeba: 1500 g brambor, 400 g celozrnné pšeničné mouky, sůl, majoránka, 3 stroužky česneku, 2 vejce, olej, 2 hlávky zelí, 3 cibule střední velikosti, 3 lžíce cukru, dva hrnky vody, 4 lžíce mouky celozrnné pšeničné, lžíce kmínu,trochu octa,sušená saturejka.

Nejprve je třeba dát vařit brambory i se slupkou do osolené vody. Po uvaření brambory oloupeme, vložíme do mísy, přidáme trochu soli, lisovaný česnek, majoránku – hodně – alespoň tři lžíce, 400g mouky, obě vejce a uhněteme pečlivě těsto. Je lepší si brambory buď nastrouhat, nebo dát do mísy od robota a udělat těsto lopatkou rovnou z celých brambor. Lopatka těsto krásně uhněte do hladka. Z těsta vytvarujeme v ruce šišky- v tomto poměru by se nemělo těsto lepit, nebo jen velmi jemně a šišky vkládáme na pánev do rozpáleného tuku, kde je smažíme do zlatova.

Mezitím si uděláme zelí – na rozpálený olej vložít nakrájené cibule, osmahnout a přidat na proužky nakrájené čerstvé zelí. Osolit, přidat tři lžíce  cukru, okmínovat,podlít vodou a dusit. Když je zelí již měkčí, tak akorát, přidá se trochu octa, zapráší se moukou a za pečlivého míchání opět dusí. Nakonec se okoření sušenou saturejkou.

8 komentářů to “Bramborové šišky se zelím”

  • Iveta21:

    babička vyprávěla, že když jeli 2 hodiny ve vánici k zubaři a nebyl doma, zaskakoval podkoní :-)))
    Šišky dělá moje mamka, ale vařené obalené ve strouhance, taky doporučuju.

  • Veska:

    si představím jak ze sněhu vykukují zelňáky … jako dědeček hříbeček
    Zelí a bramborové šišky vypadají suprově,mám je ráda v létě jen tak s hlávkovým salátem
    a když je naplníš třeba ochucenou brokolicí nebo květákem tak i zarytí masožravci se utlučou
    Bramborové těsto je strašně variabilní materiál jde z něho dělat cokoliv,dokonce i na sladko jablkový koláč s tvarohem ,dám ho do receptů …

  • Kikus:

    Ano, také si pamatuji na veselou příhodu…dcerka, dva a půl roku, houpe se na houpačce a ptá se babičky, jak to, že sousedi mají „buků“ a my už ne. Babička přemýšlí, rozlíží se, co oni mají a my ne…ptá se, jakou „buků“ myslí dcerka a ta odpovídá – no pšeči naší „buků“. A babička, co je „buků“ a Terezka – babi, copak nerozumíš? „Buků“…tak to chvíli pokračovalo, přišli ještě další konzultatni a pak to někdo konečně vyřešil….řeč byla o ptačí budce, kterou jsme před pár dny sundali z takové železné konstrukce, abychom na její místo mohli pověsit právě tu houpačku…

  • Janina:

    žužab je zcela jistě ( do řeči dospělácké přeloženo) ZUBAŘ :-))

  • jana:

    Krásné povídání, krásný recept! :) Myslíte, že by se daly šišky v rámci zdravějšího stravování péct v troubě na plechu? Nebo z nich udělat třeba placky.. Má těsto konzistenci na pečení? Pekla bych tak na 180 stupňů, ale dobu neodhadnu… Díky!

    • Milá Jano, těsto má konzistenci na pečení, není třeba lžičky, nepatlá se přliš a jde hezky tvarovat „rucema“, jak říkají moje děti:-), ale nejsem si jistá výsledkem – určitě bych troubu dala na hodně- jsou krsně dozlatova a upřmně, mně samotné chuná i těsto neupečené, syrové, takže by neměl být důvod dát ho na plech do trouby a upéci místo smažení. Budou světlejší a měkčí – nebudou křupavé a zlaté, rozdíl v chuti také bude, ale konzistenčně to jistě půjde. .-)

  • Helena:

    Žužaba jsem taky neuhodla, ale story o zubech mi vehnaly slzy smíchu do očí a spoustu zážitků z venkovského života, když doktor daleko a je třeba si pomoci, jak to jde. Třeba když jsem brousila synkovi a jeho kamarádům nožíky na elektrické brusce a samozřejmě bez brýlí – pink, šponka v oku a ne a ne ven. Nakonec jsem vyměkla, zajela na oční pohotovost a musela odpovídat na dotazy typu – jste snad Ukrajinka, že pracujete s bruskou? Šponku vyndali a na brusku už jsem si brala brýle. Raděj za ošklivou masařku, než oční pohotovost:-)

  • Jana:

    Takže jsem žužaba neidentifikovala :-))))))) když ony ty moje dětičky už „pár“ let nešišlají, člověk ztratí přehled:-)))

Přidejte komentář