Archive for 2011
Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic. A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-). Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.
Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).
Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.
Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.
Tak máme za sebou druhé narozeniny. Když si Kvído vzpomněl, že chce jet na vodu, zdálo se mi to jako moc dobrý nápad. Pan domácí ale pravil, že to vůbec není špatnej nápad a v tom momentě jsem zbystřila. Při postupném narůstání vody a nadstavu Orlice metr a půl jsem začala ztrácet jistoty. Ale pan domácí, který tyhle světské radovánky zvládá výborně byl nad věcí a porobený zemědělec, který jel s námi a přibral si k ženě ještě jejich čtyři děti byl taky zcela nad věcí. Ale co já? A druhá matka?
Každý výjezd z chalupy by měl člověk brát jako odpočinkový den. Většinou je to však zcela naopak. Budíček ve čtvrt na pět- po zaspání až v pět a pak super rychlý maraton dojení a zároveň oblékání dětí. Celkem svižná cesta na vlak
Read the rest of this entry »
Protože je právě cuketová sezóna, a protože dostávám hodně dotazů na konkrétní recepty z cukety, a protože spoustu lidí nerado tráví čas psaním slova „cuketa“ do vyhledávacího políčka a neradi si je vyhledávají v jednotlivých rubrikách, vytvořila jsem stejně jako pro špenát a stejně jako je to pak v zimě v plánu pro všechnu ostatní zeleninu :-)), samotnou stránku pro cukety. Stránka je na horní liště pod vegerecepty,
zelenina, jednotlivé druhy zeleniny. Pevně doufám, že další druhy nebudou čekat až na zimu, ale v zimě nejpozději :-))
Není to rozděleno na sladké a slané, ale tím lépe- alespoń člověk, když bude hledat slanou, zaujme ho zcela neplánovaně nějaká sladká :-)). Přeji tedy všem veselé cuketování a díky i za případný nový recept, který nesmírně ráda vyzkouším.
Kromě toho, že jsem si objednala mezivýpůjční službou asi patnáct nových knížek o sýrech, nové neživočišné syřidlo a mléčné kultury, které musí být v mrazáku jejž nemáme, ale který jsem zařídila tak, že si kultury nechám v mrazáku 7km daleko a budu je používat jen, když půjdu okolo :-), krom toho, že jsem až dodnes používala zavařovací teploměr a maximo-minimální a po vložení se do věci pana domácího a jeho tvrzení, že už mi dávno říkal, ať si koupím pořádný teploměr a po zakoupení pořádného jsem zjistila, že můj současný jeden ukazuje teplotu a 12*C nižší a druhý o 10*C nižší než je ve skutečnosti a po zjištění, díky lékařskému, že správně měří ten nový, a že tedy mé sýrové pokusy začínají zcela nanovo (někdy je lépe prostě nevědět :-), se u nás doma neděje v podstatě nic. Jenom narostlo strašně květáků a brokolic, všichni jsou na dovolených, nikdo je nechce a tak čtyři sežraly slepice, ty už vykvetly a zbytek je na mně. Tedy ne abych je zkonzumovala, ale něco s nimi udělala.
Další květákovo-brokolicové jídlo je tedy marinovaná směs s rýží. Je náročnější v tom, že je třeba začít večer, ale není to zase žádná hrůza vyvařovací. Je však třeba neustále ochutnávat, zda tomu ještě něco chybí nebo ne a konečná konzistence je podobná klasickým čínským rychlojídlům. Zelenina je díky tomu, že není vařená – uvnitř lehce křupavá a zvenku má příjemnou kukuřičnou krustu.
Potřeba je na něj: květák, brokolice, tři stroužky česneku, sůl, olivový olej, šťáva z půlky citronu, tři lžíce palmového cukru, tři lžíce medu, dvě lžíce maizeny, tři lžíce kukuřičné polenty instantní, dvě menší cibule, 100g rozinek, sladká paprika, kurkuma, balsamikový ocet. Read the rest of this entry »
Člověk slovy Jonathana Swifta – nikoli „rozumný“, ale „rozumu schopný“ udělal obrovský zábor. Patří mu v Evropě v podstatě všechno. Poprvé si svou devastační roli lidé uvědomili až v roce 1872, kdy byl vyhlášen jako první národní park na světě Yellowstonský národní park v USA. V naší blízkosti to pak byl rok 1909 a devět národních parků ve Švédsku- a Češi vyčkávají a debatují ! A to až do roku 1963, kdy byl vyhlášen KRNAP.
Read the rest of this entry »
A je to zase po roce tu. Náš narozeninový maraton dětí. Nejprve jsme si to, že nedostávají dárky, ale jsou hlava rodiny celkem dost chválili, teď je to rok od roku více a více náročné.
Včera to byla jízda do mlýna, který zprovoznil vnuk původního majitele, který kdysi na stejném místě zakoupil chalupu a vystavěl z ní mlýn. Nejprve ho zavřeli na pět let Němci, za černé mletí, protože mlýn je v Sudetech a to měl dost štěstí, že rovnou nedostal kulku. Pak osvobodili Bayreuth, kde byl zavřený spojenecké jednotky a milý mlynář se vrátil domů. O pár let později ho zavřel bolševik a v osmašedesátém si mlýn mohly zpět koupit děti… to jen velmi krátký výcuc z poutavého vyprávění současného mlynáře,který se se ženou rozhodl, že dědečkův mlýn uvedou opět v provoz a i přes původní neznalost řemesla mlýnského, otevřeli krásnou expozici,na které je vidět spousta práce. Read the rest of this entry »
Je tu okurková sezóna ! Dostala jsem bednu okurek a naše vytrvale rostou – zatím sbíráme salátovky, ale nakladačky už se mají taky čile k světu a těším se na vlastní sběr. Protože máme zavařené okurky moc rádi, patří ke každoročním chlívkovým sklenicím – tedy sklenicím uloženým ve chlívku na zimu, s dostatečně zajímavým obsahem. Byly doby, kdy jsem se s tím nijak nepárala, nepřemýšlela příliš nad obsahem, nad konzervanty atd. , milé okurky jsem prdla do DEKA a bylo po legraci. Okurky byly zavařené hned, protože se nemusely zavařovat, byly měkké, křupavé a to, že je to něčím vykoupeno, o tom jsem moc neuvažovala. Ale čas jde svou cestou a někdy se myšlení začne ubírat svým směrem :-)) a tak mi leží jedno Deko ve skříni už deset let a já si dávám závazek, že ho ještě dnes vyhodím. .-)
Když ne Deko, tak co tedy? Jednoduše sladkokyselý nálev – ocet , cukr, sůl, voda, koření a i v tomto případě, nesmírně důležitý je postup, totiž krátká, nejkratší možná doba sterilace a pak následná piplačka s ochlazením lahví. Piplačka proto, že všech šestnáct lahví, co se vejde do hrnce, musím vyndat, horkou vodu vylít do dřezu na nádobí, nechat tam trochu té horké a přilít studenou, vložit lahve – voda musí být teplá, aby nepraskly. Pak postupně odlévat a přilévat studenou, až budou zcela ochlazené. Kdo má doma studnu, a má v ní hodně vody, tak stačí pouštět do hrnce studenou – ovšem ne na sklenice, jednu sklenici vyndat a pouštět jen do horké vody a pouštět tak dlouho, dokud se sklenice neochladí, ale pomaaaalu – aby nepraskly, aby si stačily navyknout.
Dám do éteru svůj lák a teplotu a budu nesmírně ráda, když připíšete svůj oblíbený zavařovací recept. Okurky budou, nejsem žádný velký patriot a ráda vyzkouším nové, osvědčené a zaručeně nejlepší recepty.
Ale nejprve, než napíšu recept, tak něco o okurkách, protože nač jsou konkrétní recepty, když člověk nemá povědomí, co je to vůbec za zeleninu, jak se chová a jak se k ní chovali v minulosti?— otázka je, zda tato osvěta nepovede u většiny k rychlému nájezdu skříně s Dekem .-))
Podle vševěda se okurky považují všeobecně za těžce stravitelnou zeleninu, ale prý tomu tak není, nýbrž přípravou se teprve okurka těžce stravitelnou stává. Předně tím, že se z ní vymačkává voda, za druhé tím, že se upravuje s ostrým octem, solí a pepřem. Tato příprava pak může způsobovat zažívací problémy. Avšak okurka pojídaná svěží, pouze se solí a pepřem a chlebem , jest zcela lehce stravitelná. Rovněž okurku s cukrem a ochucenou citronovou štávou, snesou i lidé s churavějícím žaludkem a okurku se smetanou mírně kyselou snášejí dobře i ti, kteří si po pojídání okurek vždy na problémy stěžovali. Naproti tomu sterilované okurky jsou obtížněji stravované. Read the rest of this entry »
Léto je léto. Pan domácí začíná být lehce sociálně neinteligentní :-)) Skoro až 
asociální. Léto je někdy sociálně náročné. Eliška odjela ve středu s tím, že pojede asi do Rumunska, a že pokud jí to nevyjde, vezme rumunskou vlajku, nějakou muziku a přijde .-)). Na Elišku se těšíme, neboť zapadla celkem přirozeně do rodiny a příliš z ní nevyčnívá. Po tom co odjela běhají děti kolem baráku a zpívají si od rána do večera “ nemám rád anarchii, tak jsem se dal k policii“ – není nad to tříbit hudební vkus dětem již v útlém věku. Zpoza baráku jim přinotovává pan domácí svým Schmitzrem a jeho „těžko- Anežko- něco udělám, co tě potěší, těžko, Anežko- dneska už se chlap v zoufalství nevěší „. Na druhou stranu, jsem vděčná, že tu běhají děti s punkem v ústech a vymazávají z mp3 jejich slovy “ pět angels“, které tam jsou nahrané a získají je rovnou s přístrojem. U pana domácího bych klidně i nějaký plytký song o lásce a nějakém jiném kýči klidně zkousla .-))
Už jsme si celkem zvykli, že letošní léto se nese v rytmu katastrofických scénářů a tak po Marii, býčkovi a Slávě přišel včera na řadu Bábel. Nepostaví se na nohu. Večer v šest k nám přijela sličná slečna veterinářka, co tu byla již před deseti lety na koni, kdy zdaleka veterinářkou nebyla, pobylu u Bábela dvě hodiny, prohmatávali s panem domácím vše co šlo a nakonec po tel. konzultaci se rozhodlo, že to zatím není definitivně ani zlomený, ani natažený, že snad nějaký nášlap a Bábel dostal zapařovací obklad – takový obklad pro koně, to je mnoho vaty, obvazů a stříbrné pásky a budeme čekat pár dní, zda se nějaký neviditelný hnis zviditelní. A to tam před příjezdem padla ještě jedna moje końská dávka arnikové mastičky. Ale toto už přestává být celkem legrace, už to bereme jako normál, takže už by to mohlo pomalu přestat :-))
Zahrada se umírnila, plevel přestal růst, měsíčku si nevšímám- nechávám ho v tomto období na semínko a tak se lehce stane, že když prší a člověk jde zkontrolovat, co voda položila, že najde v záhonu schovaných osm obrovských květáků. A tak jsem se rozhodla, že když je to léto, zase by se hodil nějaký hamburger. Navíc jsme tu měli návštěvu s holčičkou a chlapečkem a chlapeček si několikrát přidal s tím, že chce tohle „maso“, to, že mu moc chutná. Nejlepší pochvala pro vegetariánského kuchaře – když si malé dítě vezme květákový karbanátek a chce to maso ještě jednou ! Read the rest of this entry »
Zavařování je v plném proudu. Mohl by to být proud tedy ještě větší, ale chybí
suroviny- zeleniny je dost, což o to, s ovocem je to však letos prachmizerné. Třešně žádné, borůvek málo, rybíz taky nic moc. Ještě, že alespoň Katka přivezla pár meruněk, které jsme zase ale snědli, takže marmeláda z nich taky žádná. Zvýšený limit pana domácího na počet marmelád – na 250 na rok asi letos tedy nebude :-)
Jsme tu taky po delší době sami a včera jsme úspěšně absolvovali tři preventivní prohlídky u lékaře- pohodové podotýkám, jen ty dětské ranní moče jsou stále jakýsi problém – skleničky připravené, nadepsané jmény všech dětí, ale pak, když je jdu vzbudit, většinou na to zapomenu. Pak děti prolévám a prolévám, mám nutkání dát všechny tři skleničky Kvídovi, aby to vzládl za všechny, ale je to nakonec poctivě každý do své- už to tedy většinou ale nebývá ta ranní :-) V těchto okamžicích vždy vzpomínám na prohlídku před čtyřmi lety, kdy pan domácí z nějakého důvodu nemohl, já byla těsně před porodem a byla opět hromadná prohlídka tří dětí. Měli jsme tu půjčeného formana, kvůli rychlému odjezdu do porodnice (protože jízdu na voze s koňma do poradny šest dní po termínu a následný odvoz sanitkou do porodnice, protože když mě viděl lékař, sanitku ihned zcela nepochopitelně objednal – jsem si nechtěla opakovat- asi stárnu ) což byl nakonec možná větší problém, jak jít pěšky, protože Hugo se narodil s váhou 4,5 kg, já měla břicho od nás až do Prahy a na situaci, kdy půl hodiny šteluji sedačku, abych se za ten volant vešla, tedy šteluji- jsem napresovaná za volantem a snažím se popadnout dech a sedačku posunout co nejdál dozadu, abych vzápětí zjistila, že v této pohodlné poloze zase nedosáhnu na pedály a přemýšlet jak takto dojedu k doktorce – s úsměvem dodnes vzpomínám :-)). Read the rest of this entry »
Stejný salát na mnoho způsobů díky ochucenému oleji – to je ohromná výhoda domácí bylinné sklizně. A nejen saláty, ale i obyčejné těstoviny s ochuceným olejem a není třeba už ničeho. Na brambory, zeleninu, do majonézy, prostě a jasně všude. Udělat ochucený olej není žádné umění, v nejjednodušším případě lze sehnat nějaké byliny, s dostatečným předstihem koupit kečup ve skleněné láhvi, voskovaný papír, nůžky a gumičku a samozřejmě nějaký olej. V mém případě to je olivový a slunečnicový. Nikoli kombinace, nýbrž každý zvlášť.
Ve složitějším případě, který jsem již dávno vzdala a už ho nepraktikuji :-) je i dárková verze, kdy si člověk navíc ještě sežene láhev okrasnou, klidně i s úzkým hrdlem, která vypadá mnohem efektněji, protože díky tomu, že olej darujeme, vykonáme jeho zásadní poslání.
To, že už z něj byliny nepůjdou vyndat, že tam po odebrání části oleje a vykouknutí bylin ven začnou plestivnět, to už není zase až tak náš problém :-)) Pro sebe jednoznačně hrdlo velké, takové, aby šel olej pěkně přelít a nemusel se do nové láhve po 14 dnech překapávat po kapkách a připadat si při držení ruky nahoře a čekání a čekání a čekání až to překape a nemoci se hnout, protože pak by byl olej všude – trochu jako blbec :-) Read the rest of this entry »