Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Tak to máme za sebou paní Müllerová! První kolo je za námi. Plán se trochu pozměnil, po sto metrech běhu jsem to otočila a šla se obléknout do podkopcového a vedle pana domácího na Sáře šla hezky po svých. Škoda, že s ní nakonec nejel až k urně, ale nechal jí před volební místností :).

Po volbách bylo třeba nakonec navštívit přeci jen ještě místní stomatologii. Jaké štěstí, že ordinuje  pátek od pěti! Věděla jsem, že půjde buď nerv nebo zub a poprvé v životě jsem se k tomu postavila čelem. Když šlo 0sm nervů a zub nakonec nevydržel ani jeden, není důvod, aby to zrovna u devátého bylo jinak. Požádala jsem tedy  o zkrácení čekací lhůty a abychom ho vzali rovnou. Sice tu nebudu moci psát příští půlrok o tom, jak navštěvuji zubaře v souvislosti s čištěním kanálků, ale dle jeho názoru do tří let stejně zmizí většina mých úst, tudíž tu i nadále bude největší mediální hvězdou :-). Po 14 dnech mě nebolí půlka hlavy, dobře se mi běhá – i když mi pan doktor říkal ještě ve dveřích – a neběhat! A náš pan doktor báječně, ale báječně trhá zuby. No, uvědomila jsem si taky, jaký je to dar panečku. Někoho to potká mnohem později, to nevratné odcházení částí lidského těla. Já jsem dostala mnohem více času, abych byla vyrovnanější :).

Jo a taky mám velikou potřebu udělat minianketu, jak štípete dřevo? Jak pan domácí, tak naše španělská oper Vítek se mi totiž nesmírně smějou, když mě vidí štípat. Pan domácí to nazval „baletem“ a tvrdí, že jsou dvě metody, na sílu a na přesnost. A pak také prohlásil, když jedno odlétnuvší polínko dostal přímo do otočeného kolene, že když štípe on, ví, kam to rozštípnutý polínko poletí. Já mu na to bezelstně odpověděla, že já nikoli. tím pádem je asi jasné, do jaké skupiny patřím. Do jaké skupiny štípačů patříte vy? Při testu – rozdělili jsme si vás na ty „chytré“ a na ty „silné“ byste patřili kam? :) a nyní už 

Květákové rizoto

Systém vaření rizoto, jak se vaří a připravuje je podrobně popsán v tomto článku o rizotu. Na květákové rizoto je třeba 500 g rýže arborio, 1 větší cibule, olivový olej, 800 g květáku syrového, květákový vývar z květáku vařeného, sůl, zelený pepř – půl hrsti, 3 feferonky (nedávat, pokud rizoto budou jíst i děti) 100 ml červeného aromatičtějšího vína.

Toto rizoto je ideání uvařit v momentě, kdy máme dva květáky. Jeden použijeme na rizoto a z druhého uděláme jído, kdy je třeba květák povařit. Potřebujeme na rizoto totiž květákový vývar.

Nejprve si rozpálíme olej a ohřejeme květákový vývar. Olej rozpalujeme již v hrnci, ve kterém se bude dělat celé rizoto. Proto je dobré s tím s velikostí hrnce počítat.  Do horkého oleje vložíme na kostičky nakrájenou cibuli a na kousky krájenou sušenou feferonku. Přidáme na malinké růžičky rozdělený čerstvý květák – bez košťálu.

Vše chvíli mícháme a přidáme rýži.

Rýži necháme mírně zesklovatět, osolíme a začneme s přiléváním horkého květákového vývaru. Nejprve dva čtvrtlitrové hrnky. Stále mícháme děrovanou vařečkou. Jakmile se všechna voda vsaje, přidáme v hmoždíři rozdrcený zelený pepř, červené víno a další hrnek horkého vývaru.

Opět mícháme. S přiléváním vývaru pokračujeme tak dlouho, dokud není rizoto krásně ideálně měkké.

 

 

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

 

 

Miniaplikace

33 Odpovědi to “Květákové rizoto”

  • Štípu dobře, štípu ráda. Jen to létá, kam si chce. Relaxace výborná. Poslední dobou mě k tomu můj milý ale vůbec nepouští, brání si svůj štípací koridor. Kradu sekyrku potají.

  • jark:

    Ach jo, neštípu od té doby, co jsem od jedné za štípnutí dostal facku.-…

    • Ach jo, mám stejnou zkušenost, tak teď už jenom mlátim sekerou .)

      • Anonym:

        Ach jo, asi jsem to popletl. To „stipani“ musi byt neco jineho nez moje obycejne sekani. Podle vyse a nize vylicenych prihod jsem nejdrive nabyl dojmu ze jde o neco jako gladiatorske zapasy, kde se nekonci ani kdyz tece krev, ale ted je mi jasne ze to je nejaka forma namluv, kazdopadne to bude mit neco spolecneho s rozmnozovanim.

  • Paní Elišková:

    Dobrý den všem na Kopci!

    Včera jsem četla na vašich stránkách o štípání dříví. Anketu jsem poctivě vyplnila a chtěla jsem poslat i příspěvek a pár obrázků jak naložit s naštípaným dřívím, pokud ho máme trochu více. http://conovehonakopci.galerie.cz/5982377-drevo

    Co se týče štípání, štípu ráda, všude, cokoliv a čímkoli. Protože jsem dětství a mládí z velké části prožila na chalupě v Krkonoších a topilo se jen dřívím, mám celkem dobrou průpravu. V poslední době mi sice ubývá sil a tak si už netroufnu na pořádný špalky, ale zase mi dorostla omladina a ta si s tím poradí. Můj sedmaosmdesátiletý otec si vozí všude s sebou malou fiskarsku a jakmile je příležitost štípe alespoň třísky. Říká, že se tím drží ve formě a asi má pravdu, protože i já beru štípání mimo jiné také jako posilování, ale lze tím i trochu vybít vztek, splín, meditovat. Má to opravdu mnoho funkcí, kromě té základní, že je čím topit. U nás bylo a je vlastně do dneška ( ale v Krušných horách) zvykem celé léto chystat dříví tak, abychom na podzim měli v chalupě zásobu suchého otopu alespoň na několik týdnů do jara, kdy se mohlo začít dělat nové.

    Byla jsem i účastna několika úrazům. Já jsem naštěstí nikdy nebyla postižena. Soused v Krkonoších si dostatečně nerozkročil a prosvištivší sekera, která minula špalek skončila v palci u jeho nohy. Přesto, že to byl chlap jak hora, ušel pár kroků a skácel se na zem. Pak nastalo hemžení, odvoz do Vrchlabské nemocnice a poměrně dlouhá léčba. Odskočená polínka můžou také nadělat paseku, převším na holeních štípače, nebo na někom v okolí. Proto si snažím dávat pozor a při štípání nedovolím, aby se někdo pohyboval v mém blízkém okolí, nebo tam sama nelezu, pokud štípe někdo jiný. A ještě jsem viděla docela raritu. Štípač si zasekl sekyru do pořádného špalku a při nadzvednutí nad hlavu se mu poleno převážilo dozadu a pak neodvratně následoval pád na hlavu. Naštěstí to na šití nebylo (ale jen tak tak), zvládli jsme to s lokální desinfekcí, přitlačeným tamponem a ledem.
    Tak to jsem přispěla se svojí troškou do mlýna.
    Mějte se moc hezky, buďte zdraví, veselí a spokojení nejen v letošním novém roce ale na pořád.
    Zdraví
    Pani Elišková

  • Mirabelka:

    Moc pěkný recept, určitě vyzkouším!
    Já štípu dřevo velmi ráda, ale cca před rokem a půl jsem skončila v nemocnici: šla jsem štípat prořezané větve z kadeřavé vrby na malé kousky, aby se to vešlo do krbových kamen. A co se nestalo: jedna silnější větvička dostala takovou rotaci, že mě trefila přímo do oka! Byla to šílená bolest! A najednou jsem cítila na obličeji krev…..vypotácela jsem se ze zahrady domů – naši 4 psy začali šílet, že se něco děje…..s hrůzou jsem se podívala na sebe do zrcadla: no, masakr, horní víčko jedna veliká krvavá štěnice a natržená kůže na víčku, strašná bolest celé oční koule a nejhorší bylo, že se mi kolem čočky dělal tmavě černý kruh…..
    Nedalo se nic dělat a začala jsem shánět v našem okresním městě očního lékaře, což se mi podařilo až na čtvrtý pokus, bylo už odpoledne….tak jsem musela sednout do auta, nasadila tmavé brýle a jako Žižka na jedno oko jsem dojela do města, kde na mě čekal už manžel. Paní doktorka mě prosvítila oko a konstatovala, že je tam krev v přední oční komoře a že musím na ošetření na oční oddělení do nemocnice v sousedním okrese…..
    Bylo krásné teplé zářijové odpoledne a my se tedy vydali do sousedního okresu. Tam jsem strávila zbytek dne, měla jsem zhmožděnou oční kouli, krevní výron v oku, natržené víčko a pohmožděnou oční jamku….dostala jsem ATB mast a kapky. Vypadala jsem, jako když jsem se někde servala, oko jako krvané jelito!
    Doma jsem se skulila do postele, ledové obklady a kapání do oka. Jo, a naši psy, jak byli z toho vyplašení, že se něco stalo jejich pánčičce, tak doma vykulili odpadkový koš a všechno to roztahali po bytě!
    Ale na štípání dřeva jsem nezanevřela, jenom když mám nějaké větve, tak si beru sluneční brýle, nebo takový kryt, co se používá při práci s chemikáliemi.

  • Klaris:

    neštípu, něco bych si uštípla :D
    ale jo musela jsem, muž ráčil odjet na pár dní pryč a já byl nakonec nucena si rozštípnout aspoň pár prkýnek abych měla na podpal :) Přežili jsme já i sekera, ale napříště to zase s radostí nechám muži :D
    Velká polena máme chválabohu již předštípána zapůjčenou štípačkou

  • yaya:

    hm, štípu když musím, to znamená ráno třísky na zátop do kamen – u kamen, jinak už nemusím a doufám, že nebudu muset. Je to fajn meditace, ale spíš pro chalupáře, než pro chalupníky. Od loňska máme štípačku – vrut. Ten muj si to nemůže vynachválit, za odpolene udělá zásobu na 14 dní s přehledem a nebolí ho záda. Já čekám, kdy místo useknutého palce si na to namotá střeva. Hm, fajn představa, hlavně to zachraňování… Když jsem štípat musela, koupila jsem si kalač – byla jsem na něj moc pyšná, ale první návštěva mi řekla, že je dámský – 3,5 kg, to mě dost zklamalo. Tím se dá rozštípnout skoro všechno, jediná práce na tom je, to zvednout. Menší kusy sekyrou dělám švihem, koukám kam to přijde. Zásoby děláme na zimu, většinou nám vydrží až do silvestra! No a potom se to už nějak pytlíkuje, ne úplně ze dne na den, ale vždycky na pár dní dopředu, kdyby něco :). Zatím to psychicky zvládám docela dobře. (Ty zuby, Ti Kláro nezávidím, to musí být masakr.)

    • caso:

      Toz kazdy jsme jiny, pro mne to meditace opravdu je. Drevo sekam v zime, a to moc jine prace venku (krome krmeni, bahneni apod) neni, takze mi to nevadi a aspon to pak na jare neni pro zlenivele telo takovy zahul. Taky s vekem dost menim nazor jak je lepsi ruzne veci delat, napriklad chystani dreva pouze za pomoci lidskeho sadla znamena v podstate jeden den v tydnu delat drevo (cca 50 dni), ale se zapojenim fosilnich otroku na porezani je to radikalni zrychleni. Pokud jde o pouhe stipani (bez tezby, dopravy a narezani), tak za pul dne je zasoba na 14 dni urcite. (taky asi zalezi jak a v cem clovek topi). Osobne mi stipani dreva na cely rok vychazi tak na 8 – 10 dni rocne, coz neni takova hruza. Jednou jsme to zkusili s kamarady plne zmechanizovat (stipacka a vsecko ostatni) a ve trech jsme udelali za tyden drevo pro tri rodiny, ale byla to hrozna honicka a otrocina (bylo to i s porezem).
      Jo a jeste, k metode, mam na stipacim spalku pripevneny kus duteho kmene (buk) do toho vlozim stipane polinka, tak odskoky od pneumatiky nehrozi a da se o kraj i lehce dotuknout. Sukovate tvrdohlavce stipy kalacem nebo kliny. Sekeru mam kovanou od (podobny profil jako svedske stipaci sekery wetterlings) kovara, topora jasanova, nebo i jina, co mi zrovna padne pod ruku, u stipacich seker nepozoruju rozdil v materialu topurka (u rezbarskych seker to je neco jineho).
      A v neposledni rade, meme vsichni doma zimni periny (a v zaloze spacaky), a kdyz je v zime doma na svetr, tak nam to zas tak nevadi.

      • yaya:

        Vy jste chlap a já jsem ženská, já radši medituju vleže, eventuelně vsedě na koni v krajině, práce mě moc nebere :))). Nicméně přiznávám, že se o sebe umím postarat, ostatně jsem žila 2 roky sama s malým děckem na samotě v lese bez elektriky, vody, peněz atd.. a jsem na to patřičně hrdá ;).

  • petra štípek:

    ňam!
    A propo, hledám tady na konci tu anketu, kam se hrdě zaškrtnu! Prosím o kolonku: ani chytrá ani silná, ale ráda a s chutí. Tudíš efektní (ne však efektivní). Pro jistotu sem si zkonrolovala význam slova, souhlasí to dokonale (=vyvolávající neobvyklý, zpravidla překvapivý dojem) :D

  • caso:

    Dobry podvecer, chacha, sekani (=stipani dreva) je daleko vetsi veda nez se zda. Je potreba neustale cist material, aby se clovek nedrel zbytecne, a nebyl moc nebezpecny okoli. Velice ovsem zalezi jak moc je suche / mokre, sukovate, druhu dreviny, delce polena, vysce spalku a v neposledni rade i na sekere.
    Dle meho skromneho nazoru silou si mohou dovolit sekat pouze „salonni“ sekaci, kdokoliv kdo pripravuje vetsi mnozstvi (topeni na zimy / zimy) se musi naucit sekat svihem, v pravou chvili sekeru lehce naklonit a pri zaseknuti prakticky pustit (ne uplne, ale jen tak vest lehce v prstech, asi to nedokazu popsat slovy), jinak brzy prijde o zapesti, lokty, ramena a to nemluvim o urazech. Je to jedna z nejmeditativnejsich cinnosti co znam. Da se to dost prirovnat k seceni kosou, znam osmdestniky, co si dokazou stale nasekat dravo na zimu, takze nejaka velka sila opravdu neni nutna.
    Predpokladam, ze znate trik s pouzitim dute obruce (treba duty kmen, pouzita pneumatika), kam se postavi stipana polena, ktera potome mute nastipat naraz, a neni nutne sbirat spadle kusy, ktere je treba nasbirat na drobnejsi.
    Omlouvam se, ze jsem se tak rozepsal, sekerou jsem se nejakou dobu zivil a je to moje oblibene tema.

    • MOc zdravím caso, parádní návod. Seču ráda, nejraději hodně veliké špalky, abych si připadala důležitá a taky měla pocit, jak hezky pracuju. A tak tak přemýším jak seču uprostřed té pneumatiky, rozmáchnu se ve svém baletním stylu, to znamená velmi daleko za hlavu a švihem seknu. Špalek se nerozsekne a tak zvednu opět nad hlavu, ale protože se pan domácí zlobí, že mu ničím špalek sekáním otočenou sekyrou – to dělám, jen když se nedívá, bouchnu tedy tupou stranou polene do špalku. A omylem se strefím do té pneumatiky, špalek se zaseknutou sekerou, na jejímž druhém konci je má ruka se odrazí a sekyra dopadne tupou stranou na mé čelo – btw. víte že na tuto stránku chodí mnoho žen? :)))) Proč si mysím, že se to stane? Já zásadně odmítám přiblížit se k cirkulárce. Ale jednou jsem měla potřebu panu domácímu ukázat, že už by to teda měl nařezat a demonstrativně jsem jí pustila. První špalek se sekl, vystřelil ven a rozsek mi čelo. Já si dokážu i cirkulárkou rozseknout čelo víte? :))

      • caso:

        verim, verim, cirkula je dablovo lejno, jak by rekly nase deti

      • hanaka:

        Mně pan domácí k cirkulárce úplně odmítá pustit, fakt nechápu proč :-))) A na zásoby nařezaného dřeva se u nás taky nehraje, kór teď, když je chalupa obskládná starým šindelem. Pan domácí odchází do práce se slovy: není nařezaný dřevo, ale můžeš topit ty šindele – no a já pak celej den stojím u kotle, protože šindele hrozně rychle hoří a jsem celá černá, jak se do toho našeho pitomýho kotle snažím nasoukat šindele na stojáka a některý se ne a ne vejít! A večer pan domácí přichází, pohledem přejede hromady šindele a prohlásí, že toho zk….ho šindele vůbec neubývá :-)

    • jari:

      @caso: ano ano, jak píše caso…patřívala jsem ke skupině kreativně v prostoru, ale nestíhala jsem se včas pustit sekery…od těch dob tenisový loket, ač netenista, nikdy jsem raketu nedržela v ruce…
      P.S. ten, kdo měl štípání u nás běžně v náplni práce, si vyjel zalyžovat na týden do Tater řkouce “ teď bude teplo a nemusíte topit“ a já mu to věřila…v lednu :-(

      • jako by mi z vašeho příspěvku vyznívalo jari, že v lednu musíte sekat dříví vždy na ten den? Že nemáte ani na týden dopředu? Neříká u vás ten kdo štípe dříví běžně, nikoli ten, kdo to má jako kulturní balet či náhlé vzplanutí a tréninkový prvek, že je potřeba býti fatalistou a brát věci tak jak přijdou? :-))) Jsem ráda, život není o naštípaném dřevu do foroty že? :-)

        • Tytka:

          Zdravím, tak to nevím:o). Manžel má, hrubě odhaduji, asi 40 kubíků dřeva připraveného přímo na vkládání do kamen a stále doplňuje novým. Zásoby, prý, nikdy nejsou dost velké:o). K tomu mám vždy připravené i třísky na podpal, to je, panečku, komfort!

        • jari:

          …no jasně, jakýpak zásoby, co kdyby se oteplilo a naštípané dříví zbylo :-) o co dýl se ten den štípe o to kratší dobu se přece topí, néééé? :-)
          žádné fatum alébrž lenora tomu tady říkáme :-)

          • Zdravim jari,na kopci jsme slovo lenora nebo lenost zcela vymýtili. Jelikož pokud člověk pasivně nekonzumuje, v podstatě pořád něco dělá. A podpořit se to dá taky citátkem „morálka výkonu je morálkou otroků“.

        • irena:

          Milá Kláro, je pravda, že dříví nachystané do zásoby zmizí mnohem rychleji než dřevo připravené na aktuální až akutní spotřebu. Já se zabývám štípáním dřeva průběžně dle potřeby, většinou ráno po obligátním kolečku tj. slepice,kačeny, králík a kočky.Ale přesto bych uvažovala o pronájmu manžela Tytky :-).Zdravím na kopec z nížiny zasypané sněhem.

          • Tytka:

            Když on štípe tak rád, no zakázala byste mu to:o))?!Jeho hlavním povahovým rysem je ale preciznost a k zimě patří precizní příprava na zimu. Jako příklad uvedu ještě toto, máme rozbité hrablo a on koupí pro jistotu tři, co kdyby, že….:o)!

            • … a on koupil pro jistotu tři… to měl ovšem do minulého týdne celkem nervy ne? :) a ještě hlavním povahovým rysem je preciznost… no, na to se ovšem dá nahlížet mnoha směry. Pan domácí je například také velký perfekcionista. Tudíž, pokud nenazraje situace tak, že výsledek byl by perfektní, raděj se do toho ani nepouští …. :)))

      • Já neříkám bejt fatalista – já říkám tak trochu fatalista :)

    • Vladimír Říha:

      Tak u mě to bylo jinak. Před cca 5 lety jsme koupili chalupu. Vlezl jsem do dřevníku a snažil se štípat starou sekerou polínka dlouhá cca 0,5 metru. Bohužel, kužel, jak se u nás říkalo. A tak jsem o tom klábosil na fórech a dopracoval jsem se k tomuto postupu. Elektrickou pilou nařezat polínka dle kamen cca do 30cm. Pak na polínka skoro jenom pouštět štípací sekeru Fiskars. To není reklama, ale holý fakt. Ten rozdíl mezi sekerama byl impozantní. Takhle jde štípání takřka bez námahy.Ještě je důležitý štípat polínko po létech.

      • Milena:

        Mám také vetší sekeru zn. Fiskars, ale když jdu sekat něco většího a tvrdšího tak si beru sekery po dědovy ještě z dob Rakouska-Uherska. Ta kvalita oceli byla u nich ještě lepší než je dnes Fiskars a mnohem déle držela ostří.

        • Vladimír Říha:

          No já jsem do asi 10. kolena pražák. Sekeru jsem viděl naposledy na táboře :-)). Tak jsem zašel do krámku a sekerku jsem zakoupil. Měla tak dobrý tvar, že po zaseknutí ze špalku nešla ven a špalek se ani nehnul. Mýho trápení si všimli kamarádi a zhora uvedenou sekeru mě dali k narozkám. Sekeru od řemeslníka s tradicí bych moc rád vyzkoušel, protože dobré řemeslo se bohužel už dost zapomnělo. Tak si tý sekery važte.

Přidejte komentář