Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Jaro je hezké, ale hladové. Letos není pouze hladové, ale také suché a bude hůř – pravděpodobně. Není nad to, mít před chalupou malý, roztomilý rybníček. Ale také není nad to, když si člověk neplné své sny příliš rychle, když si je poctivě hýčká! To je neméně důležité. To je letošní velké téma – rybník. Ono to bylo i loňské téma a možná, že bude i napřesroční!

Nám začíná klasický rok, jako každý jiný. Čekáme, kdy nás navštíví náš Honzík, který jezdí většinou v době probíhající Tour de France, tudíž našim dětem přináší vhled do světa sportovních klání. Letos je to ale vše trochu nahnuté, protože se rozhodl, že konečně, po mnoha letech dodělá svou závěrečnou práci školní. Ono v jeho věku už je celkem načase. A taky mu koneckonců nic jiného nezbývá. Všechny poslední, náhradní poslední a úplně nejposlednější termíny vypršely a zbývá už jen jeden. A navíc takové hezké téma – v názvu jsou dvě zásadní slova – desémantizace a oralita. Vůbec neprosím o pochopení, ale přeci jen jedna prosba. Znáte nějaká oblíbená slova, při kterých vám naskakuje husí kůže, a které vznikly nějak a používají se nějak, ale vůbec jich na tom místě netřeba? Nebo slova, o kterých už vůbec nepřemýšlíte, používáte je zcela automaticky a přitom jsou svým obsahem nesmyslné – například kolegyňka, nebo žákyňka, sestřinka, ahojky, čauky – zdrobněliny, které vznikly a existují a často popisují zcela paradoxní skutečnost. Moje kolegyňka – kolegyňka, která má 115 kilogramů a do malé, milé a životem zatím netknuté holčičky má tak daleko, jako dokončení práce k Honzíkovi. A co emotikony? Máte po ruce nějaký hezký příklad, že emotikony jsou fantazii a jazykovou schopnost vyjádření potírající, nevhodné a nesmyslné, nebo vám připadají jako dobré pro vyjádření emoce tam, kde k tomu není prostor? Sem s emotikony, kde podle vás nemají co dělat, anebo naopak, kam přesně sedí! Příklady, příklady a další příklady. A názory samozřejmě.

Tím se těším na opětovné vášnivé diskuze s již snad odiplomovaným Honzou, který pláče vždy, když se podívá ne emotikony v mých článcích, který jazyk a jeho zdravou, spisovnou podobu tvrdě obhajuje, který se pohrdavě dívá – sedíc nad mými koláči na mou čtečku :) a vyráží neohroženě do orálního boje za tištěné knihy.

Dnes úplně první jarní zelenina

Toto jídlo dávám proto, že stačí vyjít na zahradu a do sklepa,  nasbírat a šup, talíř je plný. Je to velmi jednoduché – cibule, pórek, medvědí česnek, mrkev, bršlice, divokou pažitku, kopřivy a česneková pasta. Samozřejmě sůl, trochu pepře, pak také balzamikový ocet, olej a nějaká příloha – například rýže.

Rozehřejeme olej, přidáme cibulku, pórek, na proužky nakrájený medvědí česnek,divokou pažitku, bršlici i kopřivy (předem omyté). Na kolečka na struhadle krájenou mrkev. Vše osolit, pokapat řádně balsamikovým octem, dochutit pepřem a přidat česnekovou pastu s medvědím česnekem.

 

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce – čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

 

14 komentářů to “Jarní zelenina”

  • zigzag:

    Dobrý večer,

    co se týče zbytečných zdrobnělin a slov, ze kterých mi naskakuje husí kůže = koncík (to má být koncert), zdarec palec, těhule, príma lidičky, děcka (mezi mladými i relativně mladými, jak se používá na Moravě, např. tak co, děcka, deme?)a také moravské Hej a mazec, nejhůře obojí v jedné větě: Hej, tak to je mazec! brrrr!

  • tera1:

    Moje maminka jako správná dáma nekleje, ale když jí něco rozohní s oblibou si ulevuje hláškou „pšákrevcholera“, což mi dneska připadá roztomilý, jako holce mi z toho naskakovala husí kůže :)
    Další z oblíbených nesmyslů je pozdrav „papouš“, myslím, že to pochází z knihy G. Durella Mluvící balík, což je, myslím, kniha která by se Vašim dětem, Kláro, líbila.
    No a taky se u nás používá „fišléfl“, což je jakýkoli udělátko na jehož název si nemůžu vzpomenout.

    • Miloš:

      My jsme doma obracečce věcí na pánvi říkali fišléfl. Byl hliníkový a snýtovaný. Původně nejspíš obracečka na ryby, filé… (fish).

  • Tak já používám slovo Cambus. Používala ho už moje babička a nevím, jestli vyjadřuje to co tím myslíme. Vlastně ani jeho význam vědět nechci :-) nejčastější spojení je “ koukej si uklidit ten bordel nebo bude cambus!!“. Taky říkám šuspajtl ale to je opravdické slovo i když jsme se kvůli tomu doma pohádali než jsem ho drahému našla ve slovníku :-) A co se jmen dětí týká, máme doma Honzu ale od miminka mu říkám Míšo – od slova medvídek, a nebo Myšáku. Druhý syn je Tomáš a říkáme mu Terezko, Terez, Terínku a nemá to nic společného s tím, že bychom chtěli holku :-) Má to svůj celkem milej příběh.

  • Lenka:

    My máme Anežku, Matouše, Sáru, Ruth a Ester, a zatímco tři nejstarší nijak nezdrobňuju, holkám říkám stále Rutičko a Esterko, i když jim už je třiadvacet a šestnáct. Každej to má jinak :)

    • Krásná jména! Ano, souhlas. Já občas taky ty dvě poslední nějak zkomolím, ale nebudu raděj psát jak :) Btw. Ruth je jméno, které bych si ještě přála pro dítě a Rivka a Ráchel. A Ester měla být Sára a tak to máme skoro komplet :).

      • Lenka:

        A mně se líbí ta Jentl, to je krásné jiddish jméno. Rivku a Rachele jsem také ještě chtěla :)

        • yaya:

          Chtěla jsem Rufuse, moc jsem ho chtěla, ale byla jsem vždy přehlasována. I tak máme pěkná jména, až tak specifická, že je nemůžu napsat :). (Jeden emotikon na závěr)

    • Alena:

      Úžasná jména, všechna. Židovská jména jsou obzvláště krásná, bohužel nám většina z nich nejde k příjmení…

  • Alena:

    Hlásím, že nesnáším slovo „mimísek“ a od té doby co mám dceru se s ním setkávám často. Moje okolí vůbec moc nechápe, že holce říkáme Julie a když jsme s mužem řekli, že případný kluk se bude jmenovat Kvido, tak to se všichni moc ptali: „a jak mu budete říkat? Kvidoušku?“ Moc nechápu, Kvido je Kvido a Julie je Julie.

    • Ano, to byl taky jeden z důvodů, proč máme nesklonná jména. Ale s Kvídem – říkali jsme si to samý. Úplně stejně. Pak přijel kamarád Filip a pan domácí mu říká, Kvído – protože je nesklonný. A Filip se usmál a říkal – jo Dodínek to bude!!! :). No takže máme taky Kvida a Huga a Jentl a Ester a je to zajímavý, ale ve většině případů jsou to stále Kvido, Hugo, Jentl a Ester. Někdy Kviďan no, to je pravda. Ale Dodínek nikdy :)

      • Alena:

        Hugo je taky super jméno. Asi bude další v pořadí, budeme-li mít někdy dva kluky. Všechna jména jsou krásná, ale ne všechna se mi líbí jen tak, tak se snažíme vybrat právě ta, která jsou.

        Ještě k těm emotikonům, to u nás bylo jednou málem na rozvod. Já je ve své mailové komunikaci používám a muž to vůbec nechápe. Že prý nejsem schopná napsat větu či myšlenku bez toho, abych ji musela emotikonem dovysvětlovat. Já si ale říkám proč ne. Lidé se na tom domluvily, většina ví, co to znamená, tak co…. :)

      • Kikuš:

        …ale myslím, že jsem jednou zaslechla „Hugánku“… :-)

Přidejte komentář