Až se někdy rozhodnete, že půjdete na nějaký běžecký závod, mám pár tipů
- Nechcete, abyste přišli na start a vedle vás si známá dala ruku na pusu a s nefalšovaným zděšením se zeptala: „Ježíši, ty taky běžíš? “
- Když si vsugerujete, že to byl jen drobný exces, který jste špatně pochopili, s podobnou dikcí se jich objeví asi dalších 7
- Na poslední občerstvovačce nechcete potkat 69 letou paní, která evidentně běžela celou dobu před vámi (to běžela je docela stěžejní termín:) )
- Když přiběhnete totálně splavená na poslední občerstvovačku, nechcete, aby se na vás Olča podívala a řekla: „Ty si ale běžíš dneska tak na pohodu ne? “
- Chcete někoho předběhnout a když k tomu konečně dojde, máte takovou euforii, že uhnete z trasy – ten někdo si toho na rozdíl ode mě naštěstí všiml
- A nechcete nakonec minout odbočku na ten nejvyšší nejhorší nejposlednější kopec s převýšením 200 m asi na 200 metrech a běžet nejdřív dolů a pak k němu ještě navíc zpátky nahoru.
- Chcete poslouchat Máňu která vám několikrát pochválí nohy
- Chcete to příští rok běžet znovu, protože máte velké rezervy a organizátoři jsou fakt skvělí! Klobouk dolů.
Běh Broumovskými stěnami
Regulerní závod s velmi dlouhou tradicí, který pořádá Ski Police nad Metují. Pokud chcete na začátek něco lehčího, načerpat závodní atmosféru – tak jsou Broumovky dobře i špatně. Dobře pro atmosféru (závodu se účastní především srdcaři a to napříč republikou a není jich mnoho, což je úplně jedno, prorože vám stejně hned utečou) a špatně proto, že patří k jednomu z nejtěžších trailových závodů vůbec. Většina trasy vede terénem – vsuvka po asfaltu je naprosto minimální. A terén neznamená nějaké terénní cesty, ale spíše stezky, kameny, skály. Jedná se o technický běh, výběhy a seběhy, čítající převýšení 1250 m a úseky odpočinku by se dalo říci – chybí. Je to ale skvělý závod, kterého se každý rok účastní většinou do stovky, když tak něco málo přes běžců. Každý rok někdo nedoběhne, ať už vlivem podcenění, vyčerpání, přepálení nebo drobného úrazu. Většina se ale dostává do cíle – ti první v čase jen o málo lepším než je jejich maratonský čas, přesto, že Broumovky mají jen necelých 25 km. Občerstvovačky jsou k dispozici po každých 5 km a největší lahůdkou je Šefel nakonec, takový milý bonbonek! Vřele doporučuji dobře si nastudovat trasu, i když je po cestě velmi dobře značená – žluté puntíky, o kterých se vám pak bude ještě chvíli zdát, stačí chvilka nepozornosti a dáváte si pár km navíc – jako já tadičně všude (i když trasu znám a studuju jí od rána do večera). Výhodou při tomto běhu je být si jistý v sebězích, jsou velmi technické a pustit to co to jde je sice trochu riskantní, ale dá se tam něco nabrat.
A subjektivně?
Vše začíná na Honech, na lesní cestě naproti rybníku. Odtamtud vybíhá balík běžců, některé už ten den vůbec nezahlédnete. Každý to má jinak, ale trasa z Honů na Honský špičák ještě jde, sice je to hezké táhlé mírné stoupání na začátek (nejprve dlouhá rovinka lesní cestou), ale ve vychozeném tvrdém lesním terénu. 
Od Honského špičáku přes Laudonovy valy to je sic technické, nicméně tam je to o běhu a trochu to napálit – pak už to moc nepůjde. 
Výlez na Kačenku a po skalách na Hvězdu – kdo nezná, bude se mu cesta moc líbit a stejně tak to pokračuje dalších vlastně 20 km. Mezitím nějaké uvolnění směrem na Slavný, kde to fakt frčí a naopak šílený výběh po kamenech pod Korunu – tam to vyloženě nesnáším a je to mordor. 
Pod Šefel je cesta výborná, na Šefel už přebírá úplně jiná adjektiva. Ti, co se ani nepozastaví jsou už dávno pryč a vy, vy se opiráte uprostřed o strom nebo kolena a říkáte si: „To jako fakt? Co tu dělám? “. Pak si zákonitě vzpomenete na podcast Makej vole a přemýšlíte, zda zrovna hledáte houby nebo klíče. Základ je nezabloudit právě pod Šefelem, což se mi ještě s jedním mladším kolegou a starším POlákem stalo – doběhli jsme téměř do Lhoty – Šefel jsme neignorovali schválně, prostě jsme přehlédli jeden žlutý puntík na stromě, na to bacha, oněch 500 m zpátky do kopce je nekonečných. A z Šefelu už k Lidmanům, oběhnout budovu a dát si pivo!