Domácí vševěd z roku 1929 od Josefa Kafky, em. ředitele geol.oddělení národního
muzea v Praze píše o omáčkách toto: “ Omáčka je tak důležitý výtvor umění kuchařského, že jsou jí namnoze věnovány celé knihy. Proslulý anglický kuchař Soyer vyslovil se, že úprava omáček v kuchařství je tolik jako mluvnice a sloh při učení se řečím nebo tónová stupnice v hudbě. Účelem omáčky je zdokonaliti chuť pokrmu a suché pokrmy příjemnějšími a záživnějšími, jmenovitě uváděti v činnost čivy chuti a žlázy slinné.“
Svíčková omáčka – tradiční, možná i národní české jídlo – výborná omáčka ze svíčkové –
velice kvalitního,šťavnatého zadního masa skotu. Je to omáčka smetanová z kořenové zeleniny. Pokud člověk maso nejí, není nic jednoduššího, než si svíčkovou udělat také, ovšem bez svíčkové :-)), což se může zdát možná trochu zvláštní, ale věřte, že to lze, i když výsledek , který očekáváme je samozřejmě trochu odlišný od omáčky vařené s pomocí svíčkové – masa.
Tento vegetariánský recept je malinko složitější svou přípravou, stejně jako svíčková klasická, ale rozhodně stojí tato příprava zato. Pokud dáte omáčku komukoli na talíř, můžete být bez obav, okamžitě pozná, že se jedná o svíčkovou. Jak vzhledem, tak chutí. Navíc je tu takový malý bonus a to nutriční. Tato omáčka není zahušťována moukou, protože toho netřeba, je sama o sobě velmi hustá. Rozbalit zbytek tady»
Žemlovka – zase jídlo, které je často spojováno se školní jídelnou, u nás naštěstí moc ne a
navíc, když jsou jablka a tvaroh, není nad žemlovku :-)). Lepší varianta je, upéci si svoje housky a rohlíky, nejlépe karlovarské. Nebo babička mě učila, že nejlepší žemlovka je z vánočky. Souhlasím. Ale většinou sníme vánočku dřív, než z ní stihnu udělat žemlovku, i když dělám rovnou dvě , takže bohužel – dnes jen naprosto obyčejná, z konzumních housek, co přivezli rodiče a které zbyly, protože byl domácí chleba. Takže taková základní, chudá, nízká variantka žemlovky. Ze surovin pak je hotový jeden pekáč klasické velikosti. Většinou se na lepší žemlovku ještě přidává jako úplně horní vrstva sníh z bílků, ale to dělám jen, když potřebuji žloutky a to nepotřebuji, takže nic :-)))
suroviny: 8-9 housek, 5 větších jablek, 500g tvarohu, moučkový cukr, skořice,pytlík rozinek, máslo, 2 vejce. Mléko na namočení housek a vanilkový cukr.
Tak na dnešní článek jsem se ohromně těšila. Bavilo mě to a to moc! Trochu jsem
ustrnula u kváskového domácího chleba z celozrnné pšeničné a žitné mouky a už je to trochu fádnía tak došlo k rozhodnutí, že je čas pro změnu. Vytáhla jsem všechnu svou možnou chlebovou literaturu, začetla se a navíc mi napomohlo, že jsem šla s dětma do knihovny a chtěla koupit
kvásek, protože se mi zkazil, jenomže už bylo odpoledne a kvásek už nebyl. A já
potřebovala nutně chleba ! Tak jsem se rozhodla , že ke změně konečně dojde. Našla a upravila jsem si chléb z oblíbeného časopisu jen s chlebovými recepty – časopis je asi špatný výběr slova, spíše sešitová kuchařka. Jedná se o titul „CHLÉB A DALŠÍ DRUHY PEČIVA“ od Jirího Kónigsmarka z nakladatelství práce.
Chudá večeře – vařené brambory s kořeněným tvarohem a syrečkem byly sice dobré,
ale děti se vrhly na puding a brambor i tvarohu dost zůstalo, a protože mi bylo hodně líto to dát slepicím, tak jsem něco přidala a udělala bramborové placky. Večeře byla okamžitě pryč :-). Jak je to smažené, tak to prostě chutná. Na záhoně jsou ještě nějaké zbytky hlávek zelí, které ještě nejsou ve sklepě, tak jako příloha dušené čerstvé zelí a rajská polévka, tentokrát z čerstvých rajčat, která jsou ještě ve skleníku. Vzhledem k počasí jaké je, jsou ale víceméně oranžová – do červené jim trochu chybí.
Suroviny na bramborové placky se zelím: vařené brambory a tvaroh se syrečkem z předchozího dne. 1 vejce a trochu mouky – tolik, aby se těsto nelepilo a bylo hezky tvárné. Trochu pepře a sůl. Olej na smažení. Hlávka čerstvého zelí, dvě cibule, trochu cukru, trochu másla, sůl, kmín, lžíce mouky na zapražení zelí.Hrst rozinek.
Nejprve se rozmixují brambory – např. ponorným mixérem. Přidá se vejce, sůl, pepř a tolik mouky, aby se těsto nelepilo. Placky jsem tentokrát tvarovala pouze ručně a vkládala do rozpáleného tuku. Jemná příchuť syrečku v plackách byla výborná ! Rozbalit zbytek tady»
Tento týden byl jakýsi výletní. Zhruba po pěti nedělích – kromě jednoho vynuceného
výjezdu zase do civilizace. V úterý na keramiku – to byl také vynucený výjezd – tak během tohoto návštěva místo u stolu a čaje – u stolů a čaje a hlíny. A dnes do knihovny. Po strašné dlouhé době sami, bez pana domácího, který přesto, že tvrdí “ času dost, tak nač spěchat a jestli ne, tak proč stavět barák“ :-) má trochu předzimní starost o zazimování celé rodiny a zůstal doma. Máme takovou zvláštní zkušenost, že člověk asi vyzařuje cosi, co působí na hodně lidí kolem. Někdy sejdeme dolů a pětkrát za den se dozvíme, že máme hezké děti. Podruhé jsme zase dotázáni, jestli jsou všechny naše. A dnes to bylo – jak to, že nejste všichni? V úterý jsme se vraceli naše 4
Pečivo se pomalu hromadí a nastal čas začít s přehledným soborem, který bude stejně jako
„BÁBOVEČNÍK“ neustále na titulní stránce ve sloupci vlevo. Protože pečivo se dělá často, tak ať je pěkně po ruce :-))
Pečivo jako základní česká potravina k snídani a často i k večeři – vedle chleba jistě nejpoužívanější potravina – housky, rohlíky, dalamánky, croissanty, veky, bagety……atd.atd. Je jich mnoho a mnoho, každému podle jeho gusta, každému z jakéhokoli druhu mouky.
Zde se objeví jak housky klasické konzumní – z bílé mouky, tak různé pečivo z mouky celozrnné. Mimochodem, je to asi týden, co jsme museli jet vlakem pryč a ráno jsem rychle upekla housky. Měli s sebou i kupované rohlíky – ale ty zbyly v tašce. Jaká radost a teplo na hrudi :-))) Rozbalit zbytek tady»
Smetanový zákys je surovina, kterou můžeme posléze – hotovou, použít buď jako už definitivní produkt, ale hlavně se dále používá při zpracovávání mléka.
Každé mléko může při vhodných podmínkách kysnout a státi se z něj kyselé mléko – ale podotýkám – při vhodných podmínkách ! A protože je právě mléko surovina dost náchylná k chytání čehokoli odkukoli co do něj zásadně nepatří, je mnohem jistější ho zaočkovat rovnou tím, čím chceme, aby mléko nechytalo zbytečně to, co nechceme .
Než napíšu jak , nejprve tedy proč. Smetanový zákys je potřeba při zaočkování smetany, pokud chceme chutné máslo a kyselé podmáslí. Pokud totiž stlučeme smetanu sladkou, udělá se nám takzvané máslo čajové, které je sice výborné, ale není tak dobré, jako máslo ze smetany kyselé. Je ho navíc o něco méně – je tedy ze sladké smetany menší výtěžnost másla. Více o másle zde.
Zaočkovat smetanu pro přípravu másla a nechat jí 12 hodin zaočkovanou zrát je mnohem jistější postup, jak nechat smetanu dokud sama nekysne nezaočkovaná. Ona nakonec kysne také – ale častěji už s příměsí hořkosti nebo nesprávné příchuti.
Další věc, proč je zákys docela fajn věc, jsou sýry. Sýry zaočkované smetanovou kulturou rychleji zrají, jsou rychleji žlutší a měkčí.
Třetí a docela zásadní věc je kyselé mléko ! Takové kyselé mléko s bramborem na loupačku se dnes už téměř nekonzumuje. V současné době se mnohem více používá podmáslí nebo kefír. Dříve to byla naprosto standardní večeře. Zaočkované mléko navíc v chladu vydrží i několik týdnů !
Tedy jak na to ….
nejprve je třeba si zakoupit u MILCOMU a.s. buď v Praze nebo v Táboře smetanovou kulturu.
Jedná se o pytlíček, který obsahuje kulturu na zaočkování 1 l mléka, vydrží poměrně dlouho v chladu (samotná kultura) a stojí 30 kč. Zakoupení lze spojit i se zakoupením kultury jogurtové nebo syřidla. Rozbalit zbytek tady»
Palačinky jsou velmi žádané, ale stejně jako omelety, musí se smažit neustále a
dlouho !!!! Ale protože je stále k dispozici mléko a vejce není nad to, udělat si občas palačinku.
Podle wikipedie se název velmi podobný české „palačince “ dá najít na různých místech Evropy. Rakousko-bavorské „paltschinke“ je prý převzato z české palačinky, která je ovšem zase vypůjčena s maďarské „palacsinta“. A toto maďarské slovo pak pochází z rumunksého „placinta“,což znamená zákusek, koláč a to je slovo řeckého původu. :-)))) Tak teď jsem z toho jelen !!
V ruských fast foodech se prý palačinky na tisíce způsobů podávají místo hamburgerů a u nás na kopci se zase podávají většinou na málo způsobů, zato tisíckrát !!! Rozbalit zbytek tady»
Toto jídlo je opět variace na vaječnou omeletu. Jde ale o to, co je pro koho příjemnější
dělat. Na každou omeletu se rozdělává nová várka vajec s moukou a strouhankou zlášť, stejně tak se pokaždé přisypává cibulka a omeleta se zdobí. Tyto bochánky jsou zjednodušené v tom, že se těsto umíchá najednou, včetně cibule a zeleniny a poté se nalévá do formiček na muffins či do formy na biskupský chlebíček a peče se v troubě. Odpadá zde tedy navíc smažení na tuku, což může být pro někoho ve výběru také zásadní. Toto jídlo, i přes pečení v troubě, je velmi rychlé, chutné a celkem lehké. Navíc variabilní – zelenina se dá podle chuti měnit, dají se přidat např. žampiony atd.
Bochánky podávám s vařeným bramborem a s tatarskou omáčkou s česnekem a kysanou smetanou.
Suroviny na 1 formu na muffins – 12 bochánků a navíc na malou formu na biskupský chlebíček :
5 vajec, 5 bílků, 1 sterilovaný hrášek 200g, 1 sterilovaná kukuřice 200g, 2 střední cibule, sůl, 5 vrchovatých lžic mouky celozrnné pšeničné, 5 lžic strouhanky,1/4l mléka. Rozbalit zbytek tady»
Ranní jablečná, obyčejná buchta, která je vylepšená kokosem a zapečeným sněhem, ale
to jen proto, že jsem měla zbylé bílky a nechtělo se mi z nich nic dělat a bylo mi jich líto dát slepicím. Buchta je to obyčejná, velmi jednoduchá, ale sytá.
suroviny: 5 vajec, 1+3/4 hrnku cukru, 3 hrnky mouky celozrnné pšeničné přesáté, hrnek kokosu, hrnek+1/2 oleje, vanilkový cukr, prášek do pečiva, kg jablek, skořice, 1/2 litru mléka,bílky na sníh s trochou cukru a asi 4 lžícemi kokosu.
