Co noveho na kopci

Archive for the ‘Naše fauna’ Category

Ve čtvrtek nám dole ze statku přivezli jalovici, kterou nám vybrali – tedy vybrali dvě a pan domácí jel udělat poslední verdikt. Vybral tu méně doporučovanou, prototže sice prý o něco neklidnější, ale vemeno skvělé – lépe řečeno struky – na ruční dojení ideální. Marjánku přivezli ve čtvrtek, rozkoukala se velmi rychle, zapadla a zdála se býti více než klidná. A termín otelení byl 19.dubna.  Ovšem převoz, nové prostředí a vše kolem zapůsobilo, v pondělí už Marjánka chodila s nohama roztaženýma od nás až po Krkonoše, protože neměla kam natěsnat vemeno, které nateklo neuvěřitelně a v úterý ráno, když jsem vyšla z chalupy, viděla jsem už z dálky, že začíná porod. Z Marjánky visel blánový vak. Read the rest of this entry »

Dnes jsem odvážela vejce a to mě tak trochu navedlo k tomu, abych napsala něco ohledně vajec, o čem jsem se v minulém článku o vejcích a stejně tak v prvním o slepicích nerozepsala úplně do detailů. Většina lidí po letošní trochu hysterické kampani ví, jak jsou označovaná vejce klecová, z podestýlky, halová, z výběhu a bio. Barva žloutků je často zmiňovaná a proto je většině lidí už jasné, že mnoho betakarotenu = hodně oranžové vejce.

Ale barva skořápky se nezmiňuje často a může přetrvávat domněnka, že má barva skořápky nějakou souvislost s výživou a „ustájením“ slepice. A protože to tak není ani náhodou, přidávám pro ty, kteří si chtějí udělat další zářez ve zbožíznalství trochu informací o skořápce vajec a vůbec o souvislosti skořápky a barevné škále.

Není barva jako barva 

Barva skořápky se pohybuje od zářivě bílé až po tmavě hnědou včetně všech odstínů béžové, hnědé, načervenalé, s tmavšími tečkami nebo bez nich. Na květen máme objednaná kuřátka Araukan, která snášejí vejce  nazelenalá, namodralá nebo  narůžovělá.

U běžných plemen slepic má skořápka stejnou barvu, jako ušnice slepic. Slepice, které mají bílé ušnice snášejí vejce bílá, slepice, které mají ušnice červené, snášejí vejce hnědá. Je to krásně vidět na fotce vlevo u naší Vlašky koroptví, která má ušnice zářivě bílé. Naopak na dalším obrázku je naše mohykánka Šumavakna, patří k ní pravé hnědé vejce a její ušnice jsou tmavé.  Barva skořápky se tvoří ve vejcovodu a je to poslední fáze při tvorbě vajec. A pozor, během snáškového cyklu se mění barva i u jednotlivé slepice, nikoli barva základní, nýbrž odstíny základní barvy. Na počátku snášky je barva vejce sytá, postupně během snášky pigment slábne a na jejím konci je oproti začátku znatelně světlejší. Bílá skořápka bývá většinou křehčí než skořápka hnědá. Bílá vejce mají víceméně slepice lehčího rázu, dobré nosnice, které ovšem nejsou příliš na maso.

Podle tabulky níže je to především Vlaška, Leghornka, MInorka a Hamburčanka. Read the rest of this entry »

Je to podobné jako minulé léto – mnoho závazků, kolik toho napíšu a nějak to nestíhám :-). Se zvířaty to bylo v minulých dnech více než smutné. 14 let nic a pak se to semele najednou. Pojde kráva na intoxikaci, narodí se během naprosto nádherného nekomplikovaného porodu mrtvý býček a začne se třást kobyla- hodně podobně jako kráva. Tentokrát jsme zavolali veterináře hned (krávě by nepomohl pravděpodobně ani jeho dřívější příjezd), možná by se dostala z toho sama, ale injekce vážící toxiny a následně je pak vyloučí s  močí ven byla psychicky příznivější :-). Ráno jsme šla na pastvinu a zdálo se mi, že to, že stojí sama mimo koně je divný, ale šla jsem zase v klidu domů. Pak nám přijela moc milá kupující zeleniny, pan domácí šel ke zvířatům a už na mě volá- teploměr !  Mě tady prostě vůbec nic neposlouchá, jen pes na „můžeš“ to když má něco sežrat a spinkej. Read the rest of this entry »

Jak to vše začalo slepicemi

Je to už nějaký čas, kdy jsem  reagovala na dotaz ohledně chovu slepic. Dávám ho tedy na náš web, protože chov slepic tak, jak ho znají ti, kdo vyrostli v hospodářství je bez drobných nuancí, které se mohou !!! vyskytnout těm, kteří berouce chytrou knihu do ruky, opustivše právě město,jsou  naprosto přesvědčeni o tom, že co chtějí, stane se !!!

Je to přesně 14 let, co jsme opustili okolí města a odstěhovali se na samotu a jako první jsme si samozřejmě pořídili slepice. Neměli jsme absolutně povědomí o tom, jaké plemeno, zda těžké, lehké, vysoké, zakrslé.Věděli jsme jen, že chceme slepičky respektive vajíčka. Tak jsme přijeli za místním pánem, byl to pán v bagančatech, montérkách, bez předních zubů, trochu koktal a byl nesmírně příjemný. Posléze jsme se dozvěděli, že je to pan Inženýr starosta místního města, toho času ve výslužbě a že vyměnil místo starosty za stodolu s kuřaty, která dovede do stáří 8 týdnů a prodá – a nejsou ledasjaká -jsou to americká nosná !!!
Inu zajásali jsme a koupili jich tehdy 20. Ještě než jsme je ale přivezli, tak jsme si v hlavě a posléze snad i na papíře namalovali, jak jim uděláme luxusní kurník. Úplně to vidím jak dnes – sedíme u stolu a povídáme o tom, jak bude mít kurník na jižní straně skleník, dokonalá krmítka, samospadávací dvířka na kukaních, kolik musí být kukaní, dotékání obilí, dotékání vody – kapénkovou napáječku, popeliště, pískoviště a spodní část odsouvací na kompost, no prostě slepičí ráj na zemi. Inu začali jsme stavět. Během jednoho odpoledne jsme z přivezených krajinek, pod kterými málem klekl vozík i auto, protože pan domácí řekl, že krajinky co váží 1000 kg se na vozík musí naložit a k nám že to není zase až takový kopec – jsme postavili budovu, dva metry vysokou, metrdvacet širokou se čtvercovou základnou. Střecha plochá, mírně zkosená – takový trochu větší záchod, ale měl okénko :-) . Pardon – dvě. Vycpali jsme ji polystyrenem a ten pak překryli lepenkou. No a bylo hotovo, koza se nažrala…. slepičky měly kde bydlet a my si nezničili svůj sen. Budova dostala své jméno, protože jako mnoho dalších budov zde jsme po dokončení zjistili, že mírně padá k jihu (nevadí, však tam bude skleník  )) jsme jí dali jméno „pipíza“ Read the rest of this entry »

Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.

Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná.  Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- Read the rest of this entry »