Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Celkem vzato byl konec týdne dost hektický, přezkoušení, přezkoušení průdušek jednoho dítěte, aby se potvrdila doměnka pana domácího, že je zcela zdravé, záhy vstávat a pak jít z Hlaváku až na Karlov a po celé cestě nepotkat jediného z těch mluvících, mluvícího česky. Pana domácího houkajícího á 5 minut, že chce domů, děti se peroucí o to, kdo štípne lístky, čekání na Elišku na zpáteční cestě s jejím hluchým psem – tedy čekající na různě kolem sebe mávající Elišku rukama a Špulku, totiž toho psa, který se vždy ležérně otočí a dělá, že to mávání nevidí. Příjemnou paní průvodčí, která nás z vagónu pro rodiče s dětmi příjemně vyvedla do jiného vagónu, protože ve vagónu pro děti nesmí být psi, aby nás tam vystřídali tři urostlí chlapi s dvěma lahvemi slivovice , nabízející mi místo, když jsem se vracela pro zapomenutou bandasku s tahini omáčkou.Bylo to příjemné chodit po Praze s pixlou od Balkánu v ruce. Člověk měl pocit, jako by byl právě na borůvkách. .-) Udělali jsme navíc takovou malou mezikulturní družbu. Když jsme jeli na přezkoušení, zastavili jsme se v Biozahradě, shlédli zákulisí jedné malé české příjemné kavárny a přivezli si domů právě tahini- to v té bandasce. Nejen tedy tahini, ale ta je pro dnešní recept celkem klíčová. Přivezla jsem si taky mnoho různých dalších malých bonbónků v podobě zodpovězených otázek, které se nahromadily v hlavě od odjezdu Rachada od nás. Read the rest of this entry »
Těšíme se na bouřku, sušíme tvrdé housky a chleba od návštěvy, co přijela z Prahy a jsme nějací trochu unavení :-) Návštěvu jsme ubezpečili, že klidně může dojet ještě večer, i když potřebuje odpočívat, tady že se nepracuje- pan domácí přidal, že hlavně klíííd, že tady je to jako v rusku- muži přemýšlejí o smyslu života a ženy pracují :-) a návštěva ještě než dojela, naložili jsme jí po cestě na vůz a jeli skládat balíky. Neradno věřit ničemu :-)) za tento malý úskok pak dnes vyndaváme alespoň luky. Jídla začínají být rychlá, 
protože se suší, pěstuje, stále ještě učí – přezkoušení se přesunulo až na konec týdne a hlavně- odjela Eliška, ale ona zase pevně doufám na konci týdne dorazí. Zkoušeli jsme to různě, jak jí tady udržet, nakonec se při odchodu i Hugo rozbrečel, ale Eliška odolala a odjela vstříc svému životu. Read the rest of this entry »
Občas se člověku stane, že když nese jídlo na stůl, slyší už z dálky věty typu „nemám rád rejži a špenát!!“ No tak alespoň jedno plus- v tomto jídle není rýže, jinak je to pro dotyčného dost smůla :-)) Pak taky není dobré nechat nablízku původní recept, ze kterého si člověk bere inspiraci, v tomto případě z knížky The best-ever vegerarian od LindyFraser. Protože pak během oběda každý otevírá knížku, hledá recept a celý oběd se nese v duchu- ale tady ty nudle mají bílý a tohle je tam červenější a tohle je jinak naaranžovaný atd. atd.:-)) Nicméně recept je to záživný, dost zábavný, na fotce vypadá ještě o něco zeleněji než ve skutečnosti – i tak je ta zelená opravdu hodně sytá :-)) a noky se dají jíst i druhý den studené. Špenát prostě vůbec nemusí být nudný a jednotvárný. Navíc ho mám na záhoně ještě docela dost :-)))
Na nudle, které budeme dělat podle tohoto postupu potřebujeme
me 450 g celozrnné mouky, 4 vejce, trochu soli a 100 g čerstvého špenátu. Čerstvý sýr na posypání. Místo vody si namixujeme do těsta špenát- doporučuji dělat tak, že se špenát nemixuje nasucho, ale s vejci a pak celou hmotu přidáme k mouce se solí a uhněteme těsto. Těsto vyválíme, necháme oschnout a nakrájíme dlouhé nudle. Lze samozřejmě využít i strojek na těstoviny. Read the rest of this entry »
Chléb je alespoň pro nás každodenní potravina. Nebo víceméně každodenní. Pokud to máte také tak, tak jste museli postřehnout, že chleba je extrémně rozdílný od dob minulých a spoustě výrobkům chleba se nazývajícím jméno „chleba “ vůbec nesluší, protože to s ním nemá téměř nic společného. Někdo má to štěstí, že má blízko sebe ještě kvalitní pekárnu – mimochodem doporučuji článek Petry Pospěchové z Ihned o chlebu a v diskuzi doporučované pekárny, které se právě pekárnami pečícími chleba ještě mohou nazývat. Někdo to štěstí nemá a zvykl si. A jiný si nezvykl a nezbývá mu než si zvyknout :-)) nebo si začít péci chleba sám doma. 
A právě poslední dobou se pod články o domácím kvásku a domácích chlebech hromadí dotazy na upřesnění jak na to či ono, tak jsem se rozhodla, že si udělám takový hezký den s kváskem, žitem, pšenicí, tužkou, papírem a hlavně – hodinkami :-)), abych trochu více přiblížila to, co dělá v receptech stále ještě problém.Navíc většina lidí si pod pojmem krásný chleba představí čerstvý a voňavý bochník, nikoli chleba z formy, takže vycházím vstříc a je to tentokrát bochník. Read the rest of this entry »
Špenát stále roste, dnes jsme byli opět u zubaře, tentokrát nikoli se mnou, ale s Jentl, které chudince natekla pusa až po ucho a bavili jsme se s panem zubařem, jaká je on mediální hvězda našeho blogu, protože o něm píšeme v každém druhém článku :-). Přitakala jsem -ano, jsem buďto doma nebo u zubaře. Zbývajících možností mnoho není :-)). Pravda je, že zuby čtyř dětí něco z toho krajíce ukousnou, ale stále jsem to hlavně já, kdo si tuto část těla tak pečlivě opečovává :-)). Dokoupila jsem další semínka kedluben, první už pomalu narůstají a narůstají a špenát v jídelníčku za chvilku vystřídají právě kedlubny a květák. Máme tady stále Elišku na výpomoc, což je prima, protože když člověk dělá oběd, má pocit, že mu nic neutíká venku a navíc je postaráno o tříletého milovníka Huga, který se stal Eliščinou stráží a zrovna nedávno, dívajíc se na ní pravil “ zakázal jsem si dívat na prsách- ale jenom na těch malejch“:-)). Některé z nás provází různé životní směřování už odmalička :-)) A pak také s Eliškou šlapeme- šlapeme úspěšně- už máme sedm sudů. Šlapeme trávu do sudů na senáž, protože velké senážové balíky jsou příliš drahé, mají na sobě strašně igelitu a tak jsme si kdysi pořídili ekologičtější variantu- koupili prázdné sudy kam šlapeme trávu jako zelí a v zimě pak mají naše Marie šťavnatou píci jako příkrm a my více mléka. Je to trochu dřina – je to takový „nature gym“ nebo “ fitcentrum na kopci“. Vůbec často přemýšlím, proč v těch posilovnách už dávno všechny ty přístroje nenapojili na nějaký zdroj. Alespoň světla třeba :-)) Read the rest of this entry »
Špenát patří k zelenině, která je tak podvědomě neoblíbená a přitom uvařená jídla ze špenátu nemusí být vůbec, ale vůbec špatná- naopak. A navíc např. dnešní jídlo, je i velmi rychlé a jednoduché, nenáročné na suroviny. Náročné pouze na špenát. :-)
Potřebné suroviny jsou pouze brambory, mléko a máslo na kaši – množství brambor podle počtu strávníků. Na špenát pro 3 dospělé a 4 malé porce pro děti: náruč špenátu :-), 1 velká cibule, 2 veliké červené papriky, sůl, červená paprika.
Nejprve uvařit oloupané, omyté a nakrájené brambory v osolené vodě. . Uvařené pak rozmixovat s mlékem a máslem na bramborovou kaši. Na 2 kg brambor dávám cca 200 ml mléka a 80 ml přepuštěného musla. Mezitím, co se vaří brambory omýt špenát i se stonkem – samotné listy se stonkem. Já sama dělám na pekáči na plotně, ale lze použít větší hrnec. Na oleji osmahnout cibulku nakrájenou na proužk do světle hněda, přidat nakrájenou červenou papriku na kousky a potom vloži špenát. Přikrýt. Po cca 10 minutách zamíchat krásně dušený špenát, který pustil šťávu. Osolit, okořenit červenou paprikou, promíchat a je to. Read the rest of this entry »
A už se zase těším na zimu :-))) Navíc jsem naprosto neuvědoměle slíbila, že budu dělat v květnu oplatky na řemeslném trhu u nás v klášteře a doma práce fakt každý den od pěti a na to není člověk vůbec zvyklý, tak jsem se z toho chtěla na poslední chvíli vykroutit, pan domácí se smál, protože mi průběh mé aktivity, znajíc mě třiadvacet let, předpovídal do nejmenšího detailu, ale přijela Eliška a bude oplatkovat a vaflovat se mnou. Chladící zařízení chladí, štípky mouchají a já tenhle článek chci napsat už tři dny a začínám být tak trochu ve skluzu :-)). Stejně jako každý rok chodím každé ráno kontrolovat ledový salát, jestli udělá hlávku, nebo neudělá :-)), děti mají příští týden přezkoušení a už jsem jeden den zapomněla vyměnit kefírové houbě mlíko – ale jeden den jí asi nezabije, naopak jí celkem posílil, narostla mnohem více :-))). Mám za sebou také jeden rozvoz zeleniny na kole – takové trochu fiasko, protože jsem na to nebyla zcela připravená, neměla doma žádný obalový materiál, vzala bedny, kolo a batoh, papírová krabice se na prahu u Radka po vyndání z batohu rozpadla, věci propadly dnem na práh a pak doma jsem navíc zjistila, že dva nejhezčí saláty propadly už do batohu :-)) a přivezla jsem si je zase domů. Vajíčka přežila, další tři bedýnky taky, ale zelenina vypadala po mé cestě, jak kdyby byla z první světové a já taky, protože mě bolela pusa a já zcela vážně přemýšlela o totální náhradě :-))) ovšem máme výborného zubaře – to je trochu schizofrenní situace – sympatický zubař :-)) a ten mi z té dásně, o které pan domácí tvrdil, když jí vymýval zahnutou jehlou s kysličníkem, že je nějaká „znekrotizovaná“ :-)))) nějaká černá, tak z té mrtvé dásně, na kterou nešlo sáhnout mi vyndal jakousi černou třísku :-)).. Pan domácí byl pak doma smutný, že ten zákrok mohl udělat sám, ale že jsem se zbytečně moc cukala. :-)) Read the rest of this entry »
Znáte Bok choy? Já ho neznala. Dostali jsme od americké tetičky semínka a radu, že je to vynikající. Na semínkovém pytlíku to je evidentně „čínské zelí“, ale na druhý pohled je to trochu jiné čínské zelí. Není kompaktní, listy nemá vyloženě uzavřené, je více otevřené a listy jsou více kapustovité, jsou tmavě zelené. Zato řepíky jsou křehké, tlusté a bílé.
A tak jsem shlédla druhou stranu pytlíku, kde je celá mapa USA a hledala ideální výsev. Čínské zelí se v Čechách vysévá až 15. července, tak jsem zjišťovala, jak to mají za velkou louží. Zcela jinak. Každý stát to měl jinak, ale všechny hezky v dubnu. Trochu mě překvapilo, že stejná mapka, se stejnými čísly byla na všech pytlících, co jsme dostali, ne na všech bok choyích, ale na veškeré zelenině. Možná nějaká americká mičurinovina, ale což…. riskla jsem Oregon, to je tak náš kopec :-)) a vysadila tedy v dubnu.
Bok choy je všude. Ve skleníku vyrostlo jako první, přesazeno ven a do fóliáků, na hnůj, na kompost – prostě všude. A taky k obědu, k večeři, zase k obědu a naštěstí- pravda je 15. červenec a většina začíná kvést ! Bylo to na to, hned jak to udělalo definitivní stav, dát fotku do přebytků a poskytnout dál, což jsem neudělala, protože jsem hamoun a chtěla jsem mít zdravou rodinu hezky při jaru…. No, takže díky tomu, že jsem si chytře schovala semínka, jdu na druhou várku :-)) a mezitím, než to vysadím, tak sem dám včerejší a dnešní oběd. Read the rest of this entry »
A je to tady zase ! Jako každý květen ! Už zase někdo pořád chodí a má hlad. V zimě se zase stále jedlo a nic nedělalo a teď všichni chtějí stejný jídelní režim, ovšem to se nedá při pracovním nasazení zvládnout a málokdo to doma chce přijmout :-)). Pan domácí už zase prodává kopec a tentokrát kupuje loď a jedeme na loď. Je to každý květen, rok co rok :-)), takže je mi jasné, že stačí vydržet. Přijela Eliška a báječně si popovídali o lodi, o tom pěkném nicnedělání na moři, o tom jak se naučí jíst ryby, ryby a nic než ryby, a že to nikomu z nás nebude vadit. A svou novou báječnou ideu zakončil slovy – „jo, a kapitánský zkoušky jsou rad dva, stačí na to jen tři víkendy- to zvládneš !“ :-))). A tak jsem na tento každoroční evergreen reagovala zcela prostě- byly k večeři obyčejné brambory s tvarohem! Naše ryby a nic než ryby :-)) Eliška pak odjela stopem s kefírovým zrnem v batohu – taková keška na cestu do Prahy :-)), kterou poctivě předala, liška sežrala další dvě slepice, tak jsme jich deset přiobjednali – jako rezervu nebo jako další baštu? uvidíme :-) jo a taky jsme všechno snědli a už jsme naší teď nikoli oper,ale plečce Elišce neměli večer co nabídnout dobrýho, tak jsme si vzpomněla na poslední tři kousky baklawy. Říkám „a mám tu ještě takovou nepovedenou baklawu“ a Eliška má evidentně slovo baklawa spojený s něčím moc hezkým :-))). Vůbec nevadilo, že byla nepovedená….
A právě z předbaklawování mi zbylo listové těsto a nechtělo se mi nic moc dělat a tak jsem si vzpomněla, jak oblíbenou pudingovou buchtu dělám tak, že jí peču s již hotovým pudingem. „Proč ne listové těsto?“ říkám si a jdu na to. Dopadlo to skvěle, vřele doporučuji tento postup, neznám nic jednoduššího- tedy pokud už máte hotové to těsto :-))
Potřebné suroviny jsou listové těsto, 2 litry mléka, 1 krabička maizeny nebo 4 pudinkové prášky, 120 g cukru krystal, na polevu 1 bílek, 160g moučkového cukru, trochu citronové šťávy nebo rumu. Read the rest of this entry »
Dnešní jídlo by se mohlo jmenovat – vypletý oběd ! :). Špenát v řádku už pěkně narůstá a bylo třeba mu odlehčit o mezišpenát, ale člověku je ho líto vyhodit, když už je tak hezky střední, tak z toho byl velmi příjemný oběd. Navíc přijela Eliška, která mi chce pomoct od dalšího plevele a navíc už je kefíru 3litry denně a nikdo nechce to zrno, už tomu začínám říkat houba :-), co se množí a mě je jí líto, tak jí zkusím usušit – jde to? No a tak jsme si udělali kefírovo- pudinkovou zmrzlinu- z uvařeného vychlazeného pudinku a ochuceného rozmixovaného kefíru. Dobrota veliká – vřele doporučuji !
Ale zpět k obědu. Není složitý, naopak, velmi velmi jednoduchý. Je na něj třeba i dost málo surovin – brambory, 100g másla, čerstvý špenát- množství dle vaší chutě, od velké obejmuté dlaně až po náruč :-), vejce podle počtu osob, sůl, majonézu, balsamikový ocet – 1 lžíci, kefír asi 100g.
Postup jasný – oloupat a omýt brambory a nakrájet je na plátky asi 3/4 cm tlusté, vložit do osolené vody a uvařit. Po uvaření vodu slít a vložit cca 70g másla na asi 1kg brambor. Jemně promíchat, aby se brambory zbytečně neroztříštily a přiklopit. Read the rest of this entry »