Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Zelenina restovaná’ Category

Letos je u nás neuvěřitelné množství ovoce, takže džemy střídají marmelády a zase džemy. Stromy a žebříky, košíky, pecky a zase pecky. A činnost, kterou ze všeho nejvíc nesnáším, a to je umývání zavařovacích sklenic. Nedá se vařit moc doma, abychom byli schopní usnout a tak, když to jde, vaříme a pečeme venku. Vaření je v pohodě, ale skóre pečení není nijak závratné. Už jsem zkusila popel, rošt, květináč, římský hrnec a je to tak padesát na padesát, kdy je to výborné, kdy trochu vyuzené a kdy úplně černé. Dnešní borůvkový koláč a kváskový chleba odmítám zkazit a budeme mít doma saunu.

Také roste poměrně hodně hezké zeleniny, musím zavařit kopr a začínají se kulatit květáky. Toto jídlo je tedy nejen dobrá spotřeba květáků, ale také lehké, pikantní letní jídlo.

Je na něj třeba květák – množství dle potřeby strávníků, čerstvá cibulka – svazek včetně natě, černucha setá, sůl, pepř, sojová omáčka shoyu, naturamyl – kukuřičný škrob, javorový sirup, trochu koření červená paprika, kurkuma, olej a Dal Makhani masala -velmi pikantní směs koření na černou čočku.

Květák je nejprve nutné rychle povařit – vložit opraný a bez košťálu, rozdělený na růžičky do vroucí osolené vody. Nechat vařit asi pět minut. Po této době nevylít vývar, nýbrž pouze růžičky vyjmout a vývar z květáku použít na uvaření brambor. Read the rest of this entry »

Kromě toho, že jsem zcela  sebereflexivně zareagovala adekvátním pohybem (začala jsem šlapat senáž) na své sociálně nepřizpůsobivé děti, lépe řečeno dítě, které mi po tom, co jsem si řekla, že budu lepší matka a šla s ním skákat na trampolínu, sdělilo tuze nepěknou větu o mém pozadí, kdy použilo expresivní výraz, jaký používá o pozadí našich slezských noriků a k tomu přidalo ještě slovo „tlustou“ (velká by znělo v ten moment jako balzám),  přečetla jsem si u pana Cuketky v komentáři na jeho japonské nudle  o ručně tažených čínských nudlích. Chyba!  S energičností sobě vlastní a za pomoci Kvída, jsme shlédli několik postupů, přečetli mnoho receptů a pustili se do ručně tažených nudlí. Měli jsme elán, byli jsme ho plní!

Byli! Nyní máme za sebou mnoho várek. Z hladké mouky, z celozrnné, z hladké mix s celozrnnou, z celozrnné krmné, která má méně  lepku, z té samé míchané s hladkou…… . Jednou se těsto trhalo a nebylo vůbec tvárné. Při stejném poměru, ale jiné mouce bylo tuhé a jednou bylo skvělé a tvárné, ale jen chvíli. Jednou z toho byly nudle, které jsem nakonec strčila do strojku na těstoviny, podruhé štúdly a příště už mám najitou variantu – kapání do polívky. My se nevzdáme, je to výzva, nicméně klidně si necháme poradit. Read the rest of this entry »

Jeden batoh, druhý batoh, třetí, čtvrtý a můj. Naštěstí jsou děti skromné a v batohu má každý jedno tričko, náhradní mikinu, až si přesně za pět minut nošení umažou tu základní, plavky, protože babička s dědečkem, u kterých zůstávají po přezkoušení, nacházejí k mé veliké potěše největší radost v tom, vzít ve svých 70 letech děti do bazénu. Čtyři děti – čtyři skoroneplavce. Pevně doufám, že babička ani dědeček nedostanou navíc v bazénu nečekaný infarkt, že tam bude schopný plavčík a že nejteplejší voda bude v brodítku.

Já osobně mám plný batoh jídla do vlaku, jídlo chtějí hned pět minut po tom, co si umažou tu mikinu, pití do vlaku, kilometrickou banku z aukra, díky které ušetříme na cestě do Prahy tisíc korun, tři plné šanony a jedno CD naší pololetní práce, notebook nechávám doma, učebnice vracíme až v září s vidinou, že si je ještě během prázdnin projdeme :-). To je dobrý argument,  jak si trochu ulehčit batohu a svědomí. Navíc mám asi po deseti letech s sebou knížku, protože Eliška se zpozdí a jedu domů sama.  Těším se těším na dovolenou s panem domácím.

Naposledy, když byly děti takto na týdenních prázdninách u babiček v sousedství velkoměsta a taky jsem se těšila, ovce vzdálené sousedky prorazily ohradník a ležely mi v zelí. Vzniklou dírou utekly krávy i kobyly. Koně jsme našli hned, protože stáli za ohradou, krávy jsme ovšem hledali asi půl dne. Já běhala po kopci, ptala se náhodných pocestných. Pan domácí jel naším intermezzem, že kopec objede z druhé strany – totiž na krátko pořízeným subarem libero. Z dáli jsem viděla, jak však pan domácí najednou otevírá dveře a dělá něco, jako že z té lanovky brzdí. Nebrzdil. Bylo to něco zcela triviálnějšího. Měl díru v nádrži jako tenisák, všude crčel benzín a pan domácí chtěl dojet k baráku, aby nádrž co nejrychleji podložil plechovkou. Subaru libero má nádrž pod zadkem řidiče – muhehehe – obávám se, že noha z auta připravena k výskoku by byla dost naprd. Takže na kolo a pro těsnění na auto. Já stále běhala po kopci. Pak  ten krpál na kole zpátky, lehnout pod auto a vyměnit těsnění.

Read the rest of this entry »

Jsem ve svém živlu. Ještě když tu byla Eliška, snesli jsme spolu a ještě s Ester z kurníku malá kamínka, když byl pan domácí někde pryč, aby až přijede, vše bylo hezky ve skleníku nainstalováno, protože poslední, co chce člověk slyšet, když má opak tvůrčí krize – nejsem schopná najít správné slovo:) – je “ kdo to zase bude uklízet?“. Když už to stojí na místě, většinou to pan domácí spolkne a odejde kroutíc hlavou :). No a protože má v noci mrznout, poprvé topím, olalá, ze skleníku jde kouř, uvnitř bylo 16°C, už je tam jen 8, ale já nezoufám, chodím na zdravotní procházku á hodinu – přikládat, v rámci ekologické stopy sbírám všechny popadaný větve v okolí a jestli tam ráno přijdu a bude tam nula, oběsím se:).

Jinak pan domácí má novou zábavu. Hledá koně. Ne naše, ty najít není problém, stojí u bedny se senem a pokud nejsou tam, tak jsou u ohrady v místě, kde za ohradou sídlí sud se senáží, hlavou sledují každého kdo vyjde z chalupy a už od dveří ho provázejí velmi hlasitými zvuky – zní to přesně jako – “ tak dělej a otevři sud!“ Takže ty nehledá. Hledá nějakého koně, který nebude na práci, bude na něm moct jezdit  bez sedla, jak to on hezky umí, bude si s ním hrát a bude ho respektovat – pan domácí koně. Ví jen, že už nechce hucula :-). Už tři dny slyším – to je on,lépeřečeno ona – hledá klisnu, tu ne, tu taky ne, ta je hezká, ale stojí všechno co máme. Ale dnes vykřikl zcela jasně, že jsem si byla jistá, že to je ono. Já říkám,“tak mi řekni co to je!“, “ ne, to musíš vidět“. No, upřímně, neošidím vás o to:-))  Jak říkala Petra, které jsem to sdělila – alespoň už nebudete mít problémy s vodou. Jednou za čas dojedete k rybníku a pak vydržíte zase nějaký čas bez vody :).

No a dneska už definitivně slezl sníh tam, kde byla vloni zelenina a kromě zaječích bobků tam je spousta spadané růžičkové kapusty z košťálů, které ožrala kráva a pórek a tak je jasný, že to musí být něco z těchto dvou surovin a navíc celý řádek cibule jsme si tam uschovali. :). A přemýšlela jsem s čím, aby to bylo jiný a tak mě napadlo, že nejlepší bude citrón a karamel.  Read the rest of this entry »

Už dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, tedy v uvozovkách, protože z Prahy z přezkoušení jsme si přivezli nějaký bacil. To je vždy daň za cestu do hlavního města. Jinak je po přezkoušení, děti spokojené, já spokojená potažmo i pan domácí a kdyby nebylo toho bílého sajrajtu, co ho tu každou noc připadne minimálně pět čísel, přičemž jsme právě zhruba na devadesáti číslech, tak je ráj na zemi. Z Prahy máme zážitků spoustu, překvapující množství hospod, barů, kaváren a bister, podél cesty z Hlaváku na Karlov, na Karlák, na Kampu a na Břevnov,  které každoročně přirůstají, setkání se Skuprzem a filosofické dvě hodinky Skuprze a pana domácího z kontejneru na tvrdý papír, kam se schovali před mrazem, zatímco zbytek rodiny navštěvoval tchýni. Na Karlově prostě buď do policejního muzea nebo do kontejneru. Se Skuprzem je to vždy trochu o hubu, ale tentokrát alespoň včas pan domácí zakročil, zakázajíc Skuprzovi kouřit – „až venku, mám tu tchýni, kdyby to chytlo, byla by ostuda!“. Nad pobytem v kontejneru se nepozastavil ani jeden, na rozdíl od okolo procházivších kolemjdoucích.  Také občas zažijete situaci, kdy potřebujete vedle sebe někoho, kdo je nad věcí, je to pragmatik a nepodléhá zbytečné ustrašenosti a on je bohužel zrovna v kontejneru?Ne? Tak to buďte rádi! :-)) Read the rest of this entry »

Pokud jste rádi, že se orientujete v souslovích jako „glykemický index“, „zdravé jídlo“, “ parní hrnec“, „chutná zelenina bez tuku“ – tak pak na tento článek jednoduše zapomeňte :-).

Bezmasé jídlo neznamená automaticky jídlo nechutné a také to automaticky neznamená jídlo zdravé. Lidské chuťové pohárky se oblbují velmi těžko a jak člověk jednou pozná smažené, velmi těžko se toho zbavuje, pokud nemá  uzavřenou dohodu o neútočení se žlučníkem, žaludkem, nebo prostě pokud není natolik disciplinovaný, že to, co už pochopil, dokáže i realizovat v praxi.

Takže dnes to je zcela opačně – je to zelenina chutná, smažená, k tomu jako příloha zelenina restovaná, brambory s trochou másla a navíc jako bonus ještě domácí tatarka.  Ale stojí to za to! Je to rychlé, je to barevné, je toho hodně a roste to právě teď.. Stačí skočit na záhon, otrhat kapustu, vytáhnout mrkev, co ještě zbývá a jeden pórek z řady. Skočit do kurníku pro vejce, do sklepa pro brambory. Jediné, co je „import zvenku“ je olej, ale budiž mu přáno – na mojonézu raděj řepka, na smažení zeleniny upřednostňuju slunečnici. Lis na olej  nekupujeme ! :-)

 

Jídlo je více než jednoduché, zelenina se nevaří, neblanšíruje, nenamáčí – nedělá se s ní kromě omytí vůbec nic. No – okrájí se konečky růžičkové kapusty a okrájí se dočista pórek a očistí mrkev. Read the rest of this entry »

Tento týden je u nás celkem klid. Odjela štěńata, odjela Eliška – jedno štěně odjelo na základě komentářů pod článkem „Špulky“ do nedaleké vesnice k paní, která je moc milá, a která už po tom, co vloni pošel pes jako dlouholetý člen rodiny psa nechtěla. Ale pak  si přečetla komentáře a pro jednu Špulku, které dali jméno Čert si přijela. Nepochybuji o tom, že se bude mít dobře.

Pro Elišku si přijela maminka s přítelkyní a to bylo báječné setkání. Paní Elišková nás ten den zapojila do osobního systému, který asi zatím nemá jméno, ale říkejme mu – každý z toho vyjde dobře -. Vzala to přes známého, který má extrémní nadmíru jablek a začali nakládat. Známý ovšem není troškař a přinášel bednu za bednou, takže k nám dorazil kombík absolutně narvaný jablky. Navíc ještě rysy syna z průmyslovky pro Kvída, sešity pro děti na psaní, sušené houby a cukrovou řepu!!! Pán byl velmi rád, že se zbavil jablek a my po jarním mrazu zase moc rádi, že máme jablka. Za tu výslužku jsme ovšem nemohli zůstat dlužní, tak jsme nanosili dýně, mrkev a na večer správně rozleželý sýr a víno, tvaroh a mléko pro Špulky a Elišku. Za to jsme však navíc dostali rebarborový koláč, což se trochu nelíbilo Elišce, neboť odjíždí, ale dozvěděla se, že nemá smutit, protože od pána s jablky nafasovali koláč švestkový. Není nad to, když někomu něco přebývá a jinému schází a všichni jsou rádi, že si povymění trochu svých jistot :-).

Navíc přijeli naštěstí večer, takže stačilo, abysme zhasli a mohli jsme je tudíž pozvat dál, protože za světla by bylo vidět, že přetože jsme s Eliškou od rána říkali, že by se mělo uklidit — se neuklidilo ! :-))

No ale ještě než Eliška odjela, měli jsme takto připravenou dýni Hokaido a přetože je Hokaido moučná, takto je výborná a vůbec to nevadí! Read the rest of this entry »

Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů.

Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Read the rest of this entry »

Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic.  A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-).  Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.

Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).

Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.

Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak  oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.

Read the rest of this entry »

Kromě toho, že jsem si objednala mezivýpůjční službou asi patnáct nových knížek o sýrech, nové neživočišné syřidlo a mléčné kultury, které musí být v mrazáku jejž nemáme, ale který jsem zařídila tak, že si kultury nechám v mrazáku 7km daleko a budu je používat jen, když půjdu okolo :-), krom toho, že jsem až dodnes používala zavařovací teploměr a maximo-minimální a po vložení se do věci pana domácího a jeho tvrzení, že už mi dávno říkal, ať si koupím pořádný teploměr a po zakoupení pořádného jsem zjistila, že můj současný jeden ukazuje teplotu a 12*C nižší a druhý o 10*C nižší než je ve skutečnosti a po zjištění, díky lékařskému, že správně měří ten nový, a že tedy mé sýrové pokusy začínají zcela nanovo (někdy je lépe prostě nevědět :-), se u nás doma neděje v podstatě nic. Jenom narostlo strašně květáků a brokolic, všichni jsou na dovolených, nikdo je nechce a tak čtyři sežraly slepice, ty už vykvetly a zbytek je na mně. Tedy ne abych je zkonzumovala, ale něco s nimi udělala.

Další květákovo-brokolicové jídlo je tedy marinovaná směs s rýží. Je náročnější v tom, že je třeba začít večer, ale není to zase žádná hrůza vyvařovací. Je však třeba neustále ochutnávat, zda tomu ještě něco chybí nebo ne a konečná konzistence je podobná klasickým čínským rychlojídlům. Zelenina je díky tomu, že není vařená – uvnitř lehce křupavá a zvenku má příjemnou kukuřičnou krustu.

Potřeba je na něj: květák, brokolice, tři stroužky česneku, sůl, olivový olej, šťáva z půlky citronu, tři lžíce palmového cukru, tři lžíce medu, dvě lžíce maizeny, tři lžíce kukuřičné polenty instantní, dvě menší cibule, 100g rozinek, sladká paprika, kurkuma, balsamikový ocet.  Read the rest of this entry »