Archive for the ‘Zpracování prvoproduktů’ Category
O víkendu pokračovala spanilá návštěvní jízda a přijela jedna skoropražská návštěva, která jezdívá pravidelně každý rok a děti se na ní 
pravidelně velmi těší, protože to je návštěva na opačném spektru životního stylu. Když se Hugo Kvída ptal,kdo to přijel, odpověď zněla : „to jsou ty, co vozí Coca-Colu“ :-).
Bláhově jsem nabyla přesvědčení, že srpnem práce končí, vše vyroste a bude klid. Opak je pravdou. Všechno sice vyrostlo a to skutečně hodně. Prodávám, zavařuju, suším, vařím, dělám, že to tam není, omylem to opět nacházím a začínám z toho trochu koktat. Navíc zítra začíná škola. Můj letošní plán je jeden den v týdnu učit pouze v angličtině, kterýžto nápad děti pojaly tak, že budou mít volno :-)). Přišel mi můj objednaný balíček z aukra, totiž vlhkoměr, ph-metr a kapesní miniváha na kultury- vše na sýry, sýry se daří, zrají ve sklepě, kráva dojí a já se rozhodla, že mi k životu schází celkem zásadní věc a totiž- domluvit se francouzsky. Mám za sebou intenzivní kurs s Francouzi, kteří mě plynně naučili říkat “ Jsem divoká cuketa, nebo jsem cuketa domestikovaná“, také jsem pochytila mám ráda …. a poměrně dost věcí a teď sháním audio francoužštiny od EŠKK – kdyby někdo náhodou měl doma, vyměním za kompletní audio a sešity Italštiny pro samouky – zn. sešity francoužštiny mám.
A rajský protlak
Letos je velmi mnoho rajčat a tak lze s rajčaty doslova kouzlit. Pokud ovšem nemáte chuť, čas, prostor, prostě se vám nehcce, není nic jednoduššího, než si udělat svůj domácí rajský protlak. Na rajský protlak je třeba jen veliký hrnec a rajčata. Ponorný mixér je výhodou. Protlak nijak neochucuji, ani nesolím, ani nesladím, prostě jen rozmixuji rajčata a vyvářím a vyvářím a když jsou vyvařená tak, že v nich stojí lžička, nandám je do sklenic a zavářím cca. 3/4 hodiny při 90*C.
Pokud máte zájem o shlédnutí, co lze za protlaky zakoupit na trhu, lze se podívat na tento pěkný přehled.
Dnes pokračování seriálu o domácí výrobě sýrů. Tento díl, nazvaný „mléko“, navazuje na minulý díl o materiálním vybavení.
Mléko je tekutina , bílá a dobrá, nebo naopak alergen a zahleňovač. Žádoucí či nežádoucí. To jsou informace, které spoustě lidí ve vztahu člověk – mléko – používat – nepoužívat stačí. Jsou s nimi celkem spokojeni, vzali je za své a nemíní se v životě více nořit do takových záležitostí, jako do historie mléka, do jeho složení, jeho různých druhů a vůbec dalších podrobností o mléce. Jsou však i tací, kteří by se o něm dozvědět více chtěli a tací, u nichž je to přímo žádoucí a do těch patří právě skupina sýrařů – laiků, protože podle mého názoru – nelze dělat dobře výsledný produkt, když netuším, jak se chová materiál. Nebo možná lze, jenom moje mírně obsedantní myšlení mi to neumožňuje :-) Pojďme se tedy podívat
Co to je vlastně „mléko“ ?!
Jak už bylo řečeno, je to tekutina a je biologická, což znamená, že není vyrobená, nýbrž přirozeně vyprodukovaná. Člověk používá ve své výživě většinou mléko kravské, kozí, ovčí, koňské, buvolí, velbloudí a také od samic jaka a soba. Mléko se skládá z 85% vody, z laktózy- mléčného cukru, z tuku, bílkovin, minerálních látek – hlavně vápníku a fosforu, stopových prvků, vitamínů a enzymů.
Účel mléka je evidentně jasný. Musí podpořit mládě savce a pomáhat jeho minimální imunitě na novém světě. Zajímavé je, že mléko různého druhu je různé a ještě větší zvláštností, že existuje vztah mezi tím, kolik má které mléko bílkovin a jak rychle potřebuje mládě překonat prvotní nebezpečný úsek svého života, který se počítá do zdvojnásobení jeho váhy. Jinak dlouhá doba je to u člověka, jinak dlouhá u telete a podobně. Neliší se však jen množstvím bílkovin, ale také množství tuku, kaseinu a bílkovin mléčného séra. Při výrobě sýrů se samozřejmě nejprve ptáme, z jakého mléka sýr udělat, ale hned na to je třeba si uvědomit, že sýr z mléka od zvířete z pastvy bude jiný, než stejně vyráběný sýr ze stájového vazného ustájení, kde jsou dojnice především na suché stravě, jiný ze senáže, jiný krátkou dobu po otelení ( termín pro narození mláděte u krav), uprostřed laktace nebo na jejím konci.
Konec srpna se nám pomalu blíží, ale zatím se snažím zapomenout na blížící se školu a pilně se snažím, aby až se zima zeptá, byly plné police. Navíc i domácí prostředí je celkem nakloněno tomu, aby člověk příliš nepřemýšlel a jednal. 
Kluci francouzský dostali dnes za úkol pokosit brambory, protože prý kosí často a rádi. Za chvilku však přiběhli s rukou obejmutou kolem prstu, a že je to prý moc zlé. Podíval se na to pan domácí. Já jsem srab a klidně to nechám na něm. A tak že prý mám volat dolů, jestli pro nás přijedou autem. A tak prý že jo. Ještě, že tady máme fajn lidi, kteří jsou připraveni, když k nám dorazí návštěva z Francie. Po hysterickém záchvatu je to rozřízlý palec, ale tentokrát skutečně řádně. Na x stehů. V autě cestou jsme si pak povídali, že tohle je ještě výborný, že to když u u nich- rozuměj u známých, kteří nás vezli dolů, byla jednou návštěva a brousila kosu, kosa spadla a uřízla kus břicha ! Náš Francouz z toho broušení kosy vyšel jednoznačně lépe. Read the rest of this entry »
Máme mezinárodní týden- irskou sestřenici, která má syna, co má tatínka Francouze, maminku Češku, žije v Irsku a přestože mu jsou dva roky, mluví třemi jazyky. Ovšem- přichází pointa příběhu – má novou sestru a to bude teprve zajímavé sledovat tento příběh dál, jak se vyvrbí. Jak se tihle dva noví dohovoří. :-).
Do toho dva kluci francouzský, jeden typický malý černý Francouz z Bordeaux, druhý taky Francouz z Bordeaux, jehož matka je ovšem Němka z Brunšvicka, jmenuje se Gerda a tatínek se jmenuje Didier. Jako kdyby se jeden Francouz jednou rozhodl, že si najde typickou Němku a Němka, že si najde Francouze jak se patří. No a do toho Eliška navrátivší se z Rumunska a kudy chodící, tudy tvrdící, že nejlepší na světě jsou Rumuni. Read the rest of this entry »
Ještě nedávno jsem byla jako vášnivý čtenář celkem nespokojená s produktivitou čtení u svých dětí, přestože jsem úporně pracovala na tom, aby mi to bylo jedno. V současné době se má situace tak, že za posledních 14 dní jsme jeli třikrát do knihovny, což znamená jednou koně, dvakrát kolo a naposledy dnes, kdy musel i Hugo jet také a vzhledem k tomu, že pan domácí seče otavy,jako můj pasažér. Hlavně do knihovny a hlavně on! Musel vrátit Maxipsa Fíka a to nutně. Až do té chvíle, dokud nebyl zcela přichystaný a nedržel se kola – to mi sdělil, že jsme ho vlastně ještě nedočetli a nesl si ho domů. To, že pojede už se tak nějak rozumnělo samo sebou. Takže kolo pana domácího s rámem, protože na něm je sedačka – tím přicházejí netušené ekvilibristické možnosti- sedačka je vpředu, nikoli vzadu- naštěstí. Znám i případ, kdy jsem jela na tomtéž kole a sedačka byla jak vpředu, tak vzadu a uprostřed rám. Velké štěstí, že v našem městě není semafor. Položila jsem to tehdy hned u baráku a to když to kolo padá do boku, mužete si to přát jak chcete, ale vzhledem k tomu, že nohu – pokud nejste gymnasta v dobré formě a nepřehodíte jí přes zadní dítě, musíte jí prostě vyndat tím prostředkem, což jde při padajícím kole do boku věru blbě, tak ať chcete sebevíc, to kolo prostě jde dolů i s dvěma dětma i s vaší nohou pod ním. Je tam okamžik, takový malý excentr, kdy to kolo i s dětmi ve vzpřímené poloze držíte těsně nad zemí, ale nakonec povolíte.
Dnes byl sám, za to o 10 kg těžší a navíc- navíc v tý zelenině měli stále ještě ta báječná polská rajčata, takže cesta zpět, s 30kg na kole, v netušeném vedru- ráno cestou tam bylo celkem snesitelně, s batohem plným knížek a jedním dítětem daleko, předaleko vpředu, vyslaném, aby sdělilo panu domácímu, že nám má přijít naproti a pak potkavší úplně nahoře na kopci pana domácího, jak právě dosekal a divícího se, že Ester řekl, ať to kolo nechám u silnice, že pro něj dojde, dítě však už to nepovažovalo za nutné jít sdělit mě :-) a šlo si číst novou knížku, jsem se zařekla, že čtení je fajn, ale že bude nezbytně nutné pořídit čtečku !
A taky mám skluz, moc nepíšu, nacházím fotky různých jídel, která zapomínám pověsit, protože všechno roste, Eliška je pořád někde v Rumunsku, navíc řekla dětem, počítejte dny, za deset jsem u vás a my trpíme, protože lhůta dávnou uběhla a děti vyžadují Elišku, měsíček, zelí, kapusta, fazole, všechno vyžaduje Elišku a ona si nezodpovědně kdesi cestuje se svým březím psem. Read the rest of this entry »
V úterý jsme museli opět narozeninově z kopce, naštěstí jen pod kopec a protože máme Polsko co by kamenem dohodil, máme nedaleko i rodinnou polskou prodejnu a navíc osvícenou zeleninu, kde bere zelinář místní ovoce a zeleninu, v sezóně tedy i z Polska. Sice mám plný skleník a jeden a čtvrt fóliáku rajčat, ale ta velká jsou ještě zelená a ta malá sklidí za mě vždy někdo jiný, než tam stihnu dojít :-). Navíc je ráda zavařuju jen nakrájená. A tak nabídka krásných polských rajčat za 9,50 kč mě nenechala vůbec na pochybách, jak to bude letos s naší velikou spotřebou této suroviny. Jeli jsme s vozem a tak přidat 10 kg rajčat je pro kobyly jako nic.
Domácí kečup ovšem je tak dobrý a děti se neošklíbaly a dokonce prohlásily – no dobrýýý, s vařečkou v puse a červení až za ušima, že jsem včera sedla na kolo a jela pro další várku. Byl to takový osobní kardio-trénink. Přijela jsem do zeleniny úlně rudá, protože byl celkem silný protivítr a já, v hlavě – že chci závodit sama se sebou, místo abych se vezla, tak jsem šlapala a šlapala. Zaplatila jsem 20 kilo rajčat a vedle jednoho stánku s grilovaným seletem a za řevu horské dráhy – pod kopcem je zrovna pouť, jsem je začala cpát do tašek a do bedýnky na nosiči. Měla jsem limit do hodiny doma, ale už na rovince pod kopcem, když jsem měla na přehazovačce nejmenší tác a největší kolečko, kopec před sebou a nemožnost přehodit si ještě někam jinam, ten protivítr, co byl při sjezdu a logicky měl teď být tedy do zad – ten jsem tedy vůbec necítila, prevít se buďto zklidnil, nebo otočil, takže do hodiny jsme doma nebyla. Asi jsem moc dlouho nakládala ta rajčata .
Na 18 středních kečupových sklenic je třeba : 10kg rajčat, 1 kg cukru, 3/4 litru 8% octa, 1 kg cibule, 1 kg jablek, 1litr vody, 20 kuliček nového koření, 5 lžic mleté papriky, 50 kuliček pepře, 4 lžíce soli, 10 bobkových listů, 10 hřebíčků, 1 skořice celá, 4 lžičky skořice mleté.
Nejprve ze všeho omyjeme rajčata, vložíme je do hrnce, podlijeme litrem vody a trochu namixujeme. Pokud není k dispozici mixér, tak rajčata pokrájíme. Přidáme ocet, cukr- vzhledem k tomu, že každé rajče je jiné, každý má rád kečup jinak sladký, doporučuji přidávat cukr postupně a ochutnávat , oloupaná a na čtvrtky nakrájená a jadřinců zbavená jablka, oloupanou a na čtvrtky nakrájenou cibuli a koření. Lze dávat do čajového sítka, ale já vědomě dávám přímo do kečupu – skořici celou nakonec vyndám při nalévání kečupu, ostatní koření mixuji s rajčatovou hmotou posléze. Read the rest of this entry »
Blíží se podzim, bohužel – tady je zima, ranní mlhy, večer se dříve stmívá a to člověka nějak podvědomě nutí připravit se lépe na zimu. K tomu ještě dost rostou houby, našli jsme naštěstí i nějaké maliny a ostružiny, takže se blýská i na trochu marmelád. Včera na houbách jsme si zase užili krás našeho jazyka, když Hugo, vidíc zelenou holubinku, nadšeně na ní ukazujíc volal- „hele -holubička“ a pak, když se nám vzdálila Paše, lekl se, co to běží mezi stromy a když zaostřil, zvolal s úžasem „Kálo, medvěd!“
Eliška dětem vzkázala, že Rumunsko letos zvládne, že Špulka- to je ten malej, hluchej, bílej, modrookej pes- má břicho až na zem, takže je asi březí a že si mají odškrtávat dny,protože přijede přesně za deset. Od té doby každý den posloucháme- už za šest !!! a moc se těšíme, jak bude rodit Špulka někde poblíž a m
y budeme řešit, že tady tedy štěně milé Špulky rozhodně nezůstane, natož čtyři !
Ale zpět k dnešnímu zásobení se na zimu. Recept na tento salát mám od Marušky a uznávám- je výborný. Dá se jíst jak den uleželý a tedy jako čerstvý, nebo zavařit na zimu. V čerstvé verzi doporučuji ještě nějak trochu dokořenit, pan domácí říká, že je výborný, ale chutná hodně zdravě :-).
Na salát je třeba 2,5kg červené řepy, 1 kg paprik, 1,5 kg čerstvého zelí, 0,5 kg cibule, 300 g cukru, 300 ml octa, 200 ml oleje, trochu soli.
Nejprve je nutné okrájet z řepy listy , omýt jí a uvařit do měkka. Pak teprve řepu loupat. Řepa se potom nakrájí na malé kostičky, lze i ozdobným nožem, nastrouhá se zelí, nakrájí paprika na tenké nudličky, cibule na kolečka a vše se smíchá s cukrem, olejem a octem. Řádně promíchá a nechá uležet do druhého dne. Pokud se salát nesní, tak se druhý den nandá do sklenic a při 80*C se 20 minut zavaří.
Je tu okurková sezóna ! Dostala jsem bednu okurek a naše vytrvale rostou – zatím sbíráme salátovky, ale nakladačky už se mají taky čile k světu a těším se na vlastní sběr. Protože máme zavařené okurky moc rádi, patří ke každoročním chlívkovým sklenicím – tedy sklenicím uloženým ve chlívku na zimu, s dostatečně zajímavým obsahem. Byly doby, kdy jsem se s tím nijak nepárala, nepřemýšlela příliš nad obsahem, nad konzervanty atd. , milé okurky jsem prdla do DEKA a bylo po legraci. Okurky byly zavařené hned, protože se nemusely zavařovat, byly měkké, křupavé a to, že je to něčím vykoupeno, o tom jsem moc neuvažovala. Ale čas jde svou cestou a někdy se myšlení začne ubírat svým směrem :-)) a tak mi leží jedno Deko ve skříni už deset let a já si dávám závazek, že ho ještě dnes vyhodím. .-)
Když ne Deko, tak co tedy? Jednoduše sladkokyselý nálev – ocet , cukr, sůl, voda, koření a i v tomto případě, nesmírně důležitý je postup, totiž krátká, nejkratší možná doba sterilace a pak následná piplačka s ochlazením lahví. Piplačka proto, že všech šestnáct lahví, co se vejde do hrnce, musím vyndat, horkou vodu vylít do dřezu na nádobí, nechat tam trochu té horké a přilít studenou, vložit lahve – voda musí být teplá, aby nepraskly. Pak postupně odlévat a přilévat studenou, až budou zcela ochlazené. Kdo má doma studnu, a má v ní hodně vody, tak stačí pouštět do hrnce studenou – ovšem ne na sklenice, jednu sklenici vyndat a pouštět jen do horké vody a pouštět tak dlouho, dokud se sklenice neochladí, ale pomaaaalu – aby nepraskly, aby si stačily navyknout.
Dám do éteru svůj lák a teplotu a budu nesmírně ráda, když připíšete svůj oblíbený zavařovací recept. Okurky budou, nejsem žádný velký patriot a ráda vyzkouším nové, osvědčené a zaručeně nejlepší recepty.
Ale nejprve, než napíšu recept, tak něco o okurkách, protože nač jsou konkrétní recepty, když člověk nemá povědomí, co je to vůbec za zeleninu, jak se chová a jak se k ní chovali v minulosti?— otázka je, zda tato osvěta nepovede u většiny k rychlému nájezdu skříně s Dekem .-))
Podle vševěda se okurky považují všeobecně za těžce stravitelnou zeleninu, ale prý tomu tak není, nýbrž přípravou se teprve okurka těžce stravitelnou stává. Předně tím, že se z ní vymačkává voda, za druhé tím, že se upravuje s ostrým octem, solí a pepřem. Tato příprava pak může způsobovat zažívací problémy. Avšak okurka pojídaná svěží, pouze se solí a pepřem a chlebem , jest zcela lehce stravitelná. Rovněž okurku s cukrem a ochucenou citronovou štávou, snesou i lidé s churavějícím žaludkem a okurku se smetanou mírně kyselou snášejí dobře i ti, kteří si po pojídání okurek vždy na problémy stěžovali. Naproti tomu sterilované okurky jsou obtížněji stravované. Read the rest of this entry »
Zavařování je v plném proudu. Mohl by to být proud tedy ještě větší, ale chybí
suroviny- zeleniny je dost, což o to, s ovocem je to však letos prachmizerné. Třešně žádné, borůvek málo, rybíz taky nic moc. Ještě, že alespoň Katka přivezla pár meruněk, které jsme zase ale snědli, takže marmeláda z nich taky žádná. Zvýšený limit pana domácího na počet marmelád – na 250 na rok asi letos tedy nebude :-)
Jsme tu taky po delší době sami a včera jsme úspěšně absolvovali tři preventivní prohlídky u lékaře- pohodové podotýkám, jen ty dětské ranní moče jsou stále jakýsi problém – skleničky připravené, nadepsané jmény všech dětí, ale pak, když je jdu vzbudit, většinou na to zapomenu. Pak děti prolévám a prolévám, mám nutkání dát všechny tři skleničky Kvídovi, aby to vzládl za všechny, ale je to nakonec poctivě každý do své- už to tedy většinou ale nebývá ta ranní :-) V těchto okamžicích vždy vzpomínám na prohlídku před čtyřmi lety, kdy pan domácí z nějakého důvodu nemohl, já byla těsně před porodem a byla opět hromadná prohlídka tří dětí. Měli jsme tu půjčeného formana, kvůli rychlému odjezdu do porodnice (protože jízdu na voze s koňma do poradny šest dní po termínu a následný odvoz sanitkou do porodnice, protože když mě viděl lékař, sanitku ihned zcela nepochopitelně objednal – jsem si nechtěla opakovat- asi stárnu ) což byl nakonec možná větší problém, jak jít pěšky, protože Hugo se narodil s váhou 4,5 kg, já měla břicho od nás až do Prahy a na situaci, kdy půl hodiny šteluji sedačku, abych se za ten volant vešla, tedy šteluji- jsem napresovaná za volantem a snažím se popadnout dech a sedačku posunout co nejdál dozadu, abych vzápětí zjistila, že v této pohodlné poloze zase nedosáhnu na pedály a přemýšlet jak takto dojedu k doktorce – s úsměvem dodnes vzpomínám :-)). Read the rest of this entry »
Stejný salát na mnoho způsobů díky ochucenému oleji – to je ohromná výhoda domácí bylinné sklizně. A nejen saláty, ale i obyčejné těstoviny s ochuceným olejem a není třeba už ničeho. Na brambory, zeleninu, do majonézy, prostě a jasně všude. Udělat ochucený olej není žádné umění, v nejjednodušším případě lze sehnat nějaké byliny, s dostatečným předstihem koupit kečup ve skleněné láhvi, voskovaný papír, nůžky a gumičku a samozřejmě nějaký olej. V mém případě to je olivový a slunečnicový. Nikoli kombinace, nýbrž každý zvlášť.
Ve složitějším případě, který jsem již dávno vzdala a už ho nepraktikuji :-) je i dárková verze, kdy si člověk navíc ještě sežene láhev okrasnou, klidně i s úzkým hrdlem, která vypadá mnohem efektněji, protože díky tomu, že olej darujeme, vykonáme jeho zásadní poslání.
To, že už z něj byliny nepůjdou vyndat, že tam po odebrání části oleje a vykouknutí bylin ven začnou plestivnět, to už není zase až tak náš problém :-)) Pro sebe jednoznačně hrdlo velké, takové, aby šel olej pěkně přelít a nemusel se do nové láhve po 14 dnech překapávat po kapkách a připadat si při držení ruky nahoře a čekání a čekání a čekání až to překape a nemoci se hnout, protože pak by byl olej všude – trochu jako blbec :-) Read the rest of this entry »