Archive for the ‘Zpracování prvoproduktů’ Category
Konec srpna se nám pomalu blíží, ale zatím se snažím zapomenout na blížící se školu a pilně se snažím, aby až se zima zeptá, byly plné police. Navíc i domácí prostředí je celkem nakloněno tomu, aby člověk příliš nepřemýšlel a jednal. 
Kluci francouzský dostali dnes za úkol pokosit brambory, protože prý kosí často a rádi. Za chvilku však přiběhli s rukou obejmutou kolem prstu, a že je to prý moc zlé. Podíval se na to pan domácí. Já jsem srab a klidně to nechám na něm. A tak že prý mám volat dolů, jestli pro nás přijedou autem. A tak prý že jo. Ještě, že tady máme fajn lidi, kteří jsou připraveni, když k nám dorazí návštěva z Francie. Po hysterickém záchvatu je to rozřízlý palec, ale tentokrát skutečně řádně. Na x stehů. V autě cestou jsme si pak povídali, že tohle je ještě výborný, že to když u u nich- rozuměj u známých, kteří nás vezli dolů, byla jednou návštěva a brousila kosu, kosa spadla a uřízla kus břicha ! Náš Francouz z toho broušení kosy vyšel jednoznačně lépe. Read the rest of this entry »
Máme mezinárodní týden- irskou sestřenici, která má syna, co má tatínka Francouze, maminku Češku, žije v Irsku a přestože mu jsou dva roky, mluví třemi jazyky. Ovšem- přichází pointa příběhu – má novou sestru a to bude teprve zajímavé sledovat tento příběh dál, jak se vyvrbí. Jak se tihle dva noví dohovoří. :-).
Do toho dva kluci francouzský, jeden typický malý černý Francouz z Bordeaux, druhý taky Francouz z Bordeaux, jehož matka je ovšem Němka z Brunšvicka, jmenuje se Gerda a tatínek se jmenuje Didier. Jako kdyby se jeden Francouz jednou rozhodl, že si najde typickou Němku a Němka, že si najde Francouze jak se patří. No a do toho Eliška navrátivší se z Rumunska a kudy chodící, tudy tvrdící, že nejlepší na světě jsou Rumuni. Read the rest of this entry »
Ještě nedávno jsem byla jako vášnivý čtenář celkem nespokojená s produktivitou čtení u svých dětí, přestože jsem úporně pracovala na tom, aby mi to bylo jedno. V současné době se má situace tak, že za posledních 14 dní jsme jeli třikrát do knihovny, což znamená jednou koně, dvakrát kolo a naposledy dnes, kdy musel i Hugo jet také a vzhledem k tomu, že pan domácí seče otavy,jako můj pasažér. Hlavně do knihovny a hlavně on! Musel vrátit Maxipsa Fíka a to nutně. Až do té chvíle, dokud nebyl zcela přichystaný a nedržel se kola – to mi sdělil, že jsme ho vlastně ještě nedočetli a nesl si ho domů. To, že pojede už se tak nějak rozumnělo samo sebou. Takže kolo pana domácího s rámem, protože na něm je sedačka – tím přicházejí netušené ekvilibristické možnosti- sedačka je vpředu, nikoli vzadu- naštěstí. Znám i případ, kdy jsem jela na tomtéž kole a sedačka byla jak vpředu, tak vzadu a uprostřed rám. Velké štěstí, že v našem městě není semafor. Položila jsem to tehdy hned u baráku a to když to kolo padá do boku, mužete si to přát jak chcete, ale vzhledem k tomu, že nohu – pokud nejste gymnasta v dobré formě a nepřehodíte jí přes zadní dítě, musíte jí prostě vyndat tím prostředkem, což jde při padajícím kole do boku věru blbě, tak ať chcete sebevíc, to kolo prostě jde dolů i s dvěma dětma i s vaší nohou pod ním. Je tam okamžik, takový malý excentr, kdy to kolo i s dětmi ve vzpřímené poloze držíte těsně nad zemí, ale nakonec povolíte.
Dnes byl sám, za to o 10 kg těžší a navíc- navíc v tý zelenině měli stále ještě ta báječná polská rajčata, takže cesta zpět, s 30kg na kole, v netušeném vedru- ráno cestou tam bylo celkem snesitelně, s batohem plným knížek a jedním dítětem daleko, předaleko vpředu, vyslaném, aby sdělilo panu domácímu, že nám má přijít naproti a pak potkavší úplně nahoře na kopci pana domácího, jak právě dosekal a divícího se, že Ester řekl, ať to kolo nechám u silnice, že pro něj dojde, dítě však už to nepovažovalo za nutné jít sdělit mě :-) a šlo si číst novou knížku, jsem se zařekla, že čtení je fajn, ale že bude nezbytně nutné pořídit čtečku !
A taky mám skluz, moc nepíšu, nacházím fotky různých jídel, která zapomínám pověsit, protože všechno roste, Eliška je pořád někde v Rumunsku, navíc řekla dětem, počítejte dny, za deset jsem u vás a my trpíme, protože lhůta dávnou uběhla a děti vyžadují Elišku, měsíček, zelí, kapusta, fazole, všechno vyžaduje Elišku a ona si nezodpovědně kdesi cestuje se svým březím psem. Read the rest of this entry »
V úterý jsme museli opět narozeninově z kopce, naštěstí jen pod kopec a protože máme Polsko co by kamenem dohodil, máme nedaleko i rodinnou polskou prodejnu a navíc osvícenou zeleninu, kde bere zelinář místní ovoce a zeleninu, v sezóně tedy i z Polska. Sice mám plný skleník a jeden a čtvrt fóliáku rajčat, ale ta velká jsou ještě zelená a ta malá sklidí za mě vždy někdo jiný, než tam stihnu dojít :-). Navíc je ráda zavařuju jen nakrájená. A tak nabídka krásných polských rajčat za 9,50 kč mě nenechala vůbec na pochybách, jak to bude letos s naší velikou spotřebou této suroviny. Jeli jsme s vozem a tak přidat 10 kg rajčat je pro kobyly jako nic.
Domácí kečup ovšem je tak dobrý a děti se neošklíbaly a dokonce prohlásily – no dobrýýý, s vařečkou v puse a červení až za ušima, že jsem včera sedla na kolo a jela pro další várku. Byl to takový osobní kardio-trénink. Přijela jsem do zeleniny úlně rudá, protože byl celkem silný protivítr a já, v hlavě – že chci závodit sama se sebou, místo abych se vezla, tak jsem šlapala a šlapala. Zaplatila jsem 20 kilo rajčat a vedle jednoho stánku s grilovaným seletem a za řevu horské dráhy – pod kopcem je zrovna pouť, jsem je začala cpát do tašek a do bedýnky na nosiči. Měla jsem limit do hodiny doma, ale už na rovince pod kopcem, když jsem měla na přehazovačce nejmenší tác a největší kolečko, kopec před sebou a nemožnost přehodit si ještě někam jinam, ten protivítr, co byl při sjezdu a logicky měl teď být tedy do zad – ten jsem tedy vůbec necítila, prevít se buďto zklidnil, nebo otočil, takže do hodiny jsme doma nebyla. Asi jsem moc dlouho nakládala ta rajčata .
Na 18 středních kečupových sklenic je třeba : 10kg rajčat, 1 kg cukru, 3/4 litru 8% octa, 1 kg cibule, 1 kg jablek, 1litr vody, 20 kuliček nového koření, 5 lžic mleté papriky, 50 kuliček pepře, 4 lžíce soli, 10 bobkových listů, 10 hřebíčků, 1 skořice celá, 4 lžičky skořice mleté.
Nejprve ze všeho omyjeme rajčata, vložíme je do hrnce, podlijeme litrem vody a trochu namixujeme. Pokud není k dispozici mixér, tak rajčata pokrájíme. Přidáme ocet, cukr- vzhledem k tomu, že každé rajče je jiné, každý má rád kečup jinak sladký, doporučuji přidávat cukr postupně a ochutnávat , oloupaná a na čtvrtky nakrájená a jadřinců zbavená jablka, oloupanou a na čtvrtky nakrájenou cibuli a koření. Lze dávat do čajového sítka, ale já vědomě dávám přímo do kečupu – skořici celou nakonec vyndám při nalévání kečupu, ostatní koření mixuji s rajčatovou hmotou posléze. Read the rest of this entry »
Blíží se podzim, bohužel – tady je zima, ranní mlhy, večer se dříve stmívá a to člověka nějak podvědomě nutí připravit se lépe na zimu. K tomu ještě dost rostou houby, našli jsme naštěstí i nějaké maliny a ostružiny, takže se blýská i na trochu marmelád. Včera na houbách jsme si zase užili krás našeho jazyka, když Hugo, vidíc zelenou holubinku, nadšeně na ní ukazujíc volal- „hele -holubička“ a pak, když se nám vzdálila Paše, lekl se, co to běží mezi stromy a když zaostřil, zvolal s úžasem „Kálo, medvěd!“
Eliška dětem vzkázala, že Rumunsko letos zvládne, že Špulka- to je ten malej, hluchej, bílej, modrookej pes- má břicho až na zem, takže je asi březí a že si mají odškrtávat dny,protože přijede přesně za deset. Od té doby každý den posloucháme- už za šest !!! a moc se těšíme, jak bude rodit Špulka někde poblíž a m
y budeme řešit, že tady tedy štěně milé Špulky rozhodně nezůstane, natož čtyři !
Ale zpět k dnešnímu zásobení se na zimu. Recept na tento salát mám od Marušky a uznávám- je výborný. Dá se jíst jak den uleželý a tedy jako čerstvý, nebo zavařit na zimu. V čerstvé verzi doporučuji ještě nějak trochu dokořenit, pan domácí říká, že je výborný, ale chutná hodně zdravě :-).
Na salát je třeba 2,5kg červené řepy, 1 kg paprik, 1,5 kg čerstvého zelí, 0,5 kg cibule, 300 g cukru, 300 ml octa, 200 ml oleje, trochu soli.
Nejprve je nutné okrájet z řepy listy , omýt jí a uvařit do měkka. Pak teprve řepu loupat. Řepa se potom nakrájí na malé kostičky, lze i ozdobným nožem, nastrouhá se zelí, nakrájí paprika na tenké nudličky, cibule na kolečka a vše se smíchá s cukrem, olejem a octem. Řádně promíchá a nechá uležet do druhého dne. Pokud se salát nesní, tak se druhý den nandá do sklenic a při 80*C se 20 minut zavaří.
Je tu okurková sezóna ! Dostala jsem bednu okurek a naše vytrvale rostou – zatím sbíráme salátovky, ale nakladačky už se mají taky čile k světu a těším se na vlastní sběr. Protože máme zavařené okurky moc rádi, patří ke každoročním chlívkovým sklenicím – tedy sklenicím uloženým ve chlívku na zimu, s dostatečně zajímavým obsahem. Byly doby, kdy jsem se s tím nijak nepárala, nepřemýšlela příliš nad obsahem, nad konzervanty atd. , milé okurky jsem prdla do DEKA a bylo po legraci. Okurky byly zavařené hned, protože se nemusely zavařovat, byly měkké, křupavé a to, že je to něčím vykoupeno, o tom jsem moc neuvažovala. Ale čas jde svou cestou a někdy se myšlení začne ubírat svým směrem :-)) a tak mi leží jedno Deko ve skříni už deset let a já si dávám závazek, že ho ještě dnes vyhodím. .-)
Když ne Deko, tak co tedy? Jednoduše sladkokyselý nálev – ocet , cukr, sůl, voda, koření a i v tomto případě, nesmírně důležitý je postup, totiž krátká, nejkratší možná doba sterilace a pak následná piplačka s ochlazením lahví. Piplačka proto, že všech šestnáct lahví, co se vejde do hrnce, musím vyndat, horkou vodu vylít do dřezu na nádobí, nechat tam trochu té horké a přilít studenou, vložit lahve – voda musí být teplá, aby nepraskly. Pak postupně odlévat a přilévat studenou, až budou zcela ochlazené. Kdo má doma studnu, a má v ní hodně vody, tak stačí pouštět do hrnce studenou – ovšem ne na sklenice, jednu sklenici vyndat a pouštět jen do horké vody a pouštět tak dlouho, dokud se sklenice neochladí, ale pomaaaalu – aby nepraskly, aby si stačily navyknout.
Dám do éteru svůj lák a teplotu a budu nesmírně ráda, když připíšete svůj oblíbený zavařovací recept. Okurky budou, nejsem žádný velký patriot a ráda vyzkouším nové, osvědčené a zaručeně nejlepší recepty.
Ale nejprve, než napíšu recept, tak něco o okurkách, protože nač jsou konkrétní recepty, když člověk nemá povědomí, co je to vůbec za zeleninu, jak se chová a jak se k ní chovali v minulosti?— otázka je, zda tato osvěta nepovede u většiny k rychlému nájezdu skříně s Dekem .-))
Podle vševěda se okurky považují všeobecně za těžce stravitelnou zeleninu, ale prý tomu tak není, nýbrž přípravou se teprve okurka těžce stravitelnou stává. Předně tím, že se z ní vymačkává voda, za druhé tím, že se upravuje s ostrým octem, solí a pepřem. Tato příprava pak může způsobovat zažívací problémy. Avšak okurka pojídaná svěží, pouze se solí a pepřem a chlebem , jest zcela lehce stravitelná. Rovněž okurku s cukrem a ochucenou citronovou štávou, snesou i lidé s churavějícím žaludkem a okurku se smetanou mírně kyselou snášejí dobře i ti, kteří si po pojídání okurek vždy na problémy stěžovali. Naproti tomu sterilované okurky jsou obtížněji stravované. Read the rest of this entry »
Zavařování je v plném proudu. Mohl by to být proud tedy ještě větší, ale chybí
suroviny- zeleniny je dost, což o to, s ovocem je to však letos prachmizerné. Třešně žádné, borůvek málo, rybíz taky nic moc. Ještě, že alespoň Katka přivezla pár meruněk, které jsme zase ale snědli, takže marmeláda z nich taky žádná. Zvýšený limit pana domácího na počet marmelád – na 250 na rok asi letos tedy nebude :-)
Jsme tu taky po delší době sami a včera jsme úspěšně absolvovali tři preventivní prohlídky u lékaře- pohodové podotýkám, jen ty dětské ranní moče jsou stále jakýsi problém – skleničky připravené, nadepsané jmény všech dětí, ale pak, když je jdu vzbudit, většinou na to zapomenu. Pak děti prolévám a prolévám, mám nutkání dát všechny tři skleničky Kvídovi, aby to vzládl za všechny, ale je to nakonec poctivě každý do své- už to tedy většinou ale nebývá ta ranní :-) V těchto okamžicích vždy vzpomínám na prohlídku před čtyřmi lety, kdy pan domácí z nějakého důvodu nemohl, já byla těsně před porodem a byla opět hromadná prohlídka tří dětí. Měli jsme tu půjčeného formana, kvůli rychlému odjezdu do porodnice (protože jízdu na voze s koňma do poradny šest dní po termínu a následný odvoz sanitkou do porodnice, protože když mě viděl lékař, sanitku ihned zcela nepochopitelně objednal – jsem si nechtěla opakovat- asi stárnu ) což byl nakonec možná větší problém, jak jít pěšky, protože Hugo se narodil s váhou 4,5 kg, já měla břicho od nás až do Prahy a na situaci, kdy půl hodiny šteluji sedačku, abych se za ten volant vešla, tedy šteluji- jsem napresovaná za volantem a snažím se popadnout dech a sedačku posunout co nejdál dozadu, abych vzápětí zjistila, že v této pohodlné poloze zase nedosáhnu na pedály a přemýšlet jak takto dojedu k doktorce – s úsměvem dodnes vzpomínám :-)). Read the rest of this entry »
Stejný salát na mnoho způsobů díky ochucenému oleji – to je ohromná výhoda domácí bylinné sklizně. A nejen saláty, ale i obyčejné těstoviny s ochuceným olejem a není třeba už ničeho. Na brambory, zeleninu, do majonézy, prostě a jasně všude. Udělat ochucený olej není žádné umění, v nejjednodušším případě lze sehnat nějaké byliny, s dostatečným předstihem koupit kečup ve skleněné láhvi, voskovaný papír, nůžky a gumičku a samozřejmě nějaký olej. V mém případě to je olivový a slunečnicový. Nikoli kombinace, nýbrž každý zvlášť.
Ve složitějším případě, který jsem již dávno vzdala a už ho nepraktikuji :-) je i dárková verze, kdy si člověk navíc ještě sežene láhev okrasnou, klidně i s úzkým hrdlem, která vypadá mnohem efektněji, protože díky tomu, že olej darujeme, vykonáme jeho zásadní poslání.
To, že už z něj byliny nepůjdou vyndat, že tam po odebrání části oleje a vykouknutí bylin ven začnou plestivnět, to už není zase až tak náš problém :-)) Pro sebe jednoznačně hrdlo velké, takové, aby šel olej pěkně přelít a nemusel se do nové láhve po 14 dnech překapávat po kapkách a připadat si při držení ruky nahoře a čekání a čekání a čekání až to překape a nemoci se hnout, protože pak by byl olej všude – trochu jako blbec :-) Read the rest of this entry »
Miluju pečení chleba. Mám ráda spoustu činností, ale pečení chleba je u mě poslední dobou v top 5 :-)). Navíc pan domácí čím dál častěji nadává na kupované cokoli, ale nadává hezky, tak, že mi to dělá dobře- způsobem- to se nedá jíst, na rozdíl od tvýho :-)). Dnes jsem potřebovala upéci čtyři bochníky chleba, protože jsem chtěla dva pro rodiče a tak jsem se rozhodla, že se na tom dá hezky demostrovat rozdíl mezi stejným těstem, gramáží, ale jiným druhem mouky, totiž mezi tím, když se použije jako pšeničná část hladká a když celozrnná.
Večer jsem si zadělala kvásek s namletou celozrnnou žitnou moukou- tu už nepřesávám. To sem ale ještě nevěděla, že budu druhý den počítat, takže jsem to nevážila. Prostě klasicky nasypat žitnou moku do kvásku, zalít vodou do konzistence lívancového těsta, nesolit, nekmínovat, přikrýt a nechat při pokojové teplotě do rána.Toto byl zhruba v 23.00 čas uvádím pro jasnost, jak dlouho to asi trvá. Read the rest of this entry »
Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh. Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)
Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak, ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům. V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Read the rest of this entry »