Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Zpracování prvoproduktů’ Category

Miluju pečení chleba. Mám ráda spoustu činností, ale pečení chleba je u mě poslední dobou v top 5 :-)). Navíc pan domácí čím dál častěji nadává na kupované cokoli, ale nadává hezky, tak, že mi to dělá dobře- způsobem- to se nedá jíst, na rozdíl od tvýho :-)). Dnes jsem potřebovala upéci čtyři bochníky chleba, protože jsem chtěla dva pro rodiče a tak jsem se rozhodla, že se na tom dá hezky demostrovat rozdíl mezi stejným těstem, gramáží, ale jiným druhem mouky, totiž mezi tím, když se použije jako pšeničná část hladká a když celozrnná.

Večer jsem si zadělala kvásek s namletou celozrnnou žitnou moukou- tu už nepřesávám. To sem ale ještě nevěděla, že budu druhý den počítat, takže jsem to nevážila. Prostě klasicky nasypat žitnou moku do kvásku, zalít vodou do konzistence lívancového těsta, nesolit, nekmínovat, přikrýt a nechat při pokojové teplotě do rána.Toto byl zhruba v 23.00  čas uvádím pro jasnost, jak dlouho to asi trvá. Read the rest of this entry »

Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh.  Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)

Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak,  ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům.  V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Read the rest of this entry »

Dnes ráno zase šok, otevřu stránku a tam jen bílá stránka a databáze error. Pro nás, technické samouky, kteří při každém problému se stránkou mají okamžitě kopřivku, je to vždy zkouška psychické odolnosti :-))Naštěstí jsem si tentokrát byla jistá, že jsem do stránky nijak nezasahovala, nic naštěstí nepřidávala, ale vždy jsou věci mezi nebem a zemí, kdy se něco stane, i když člověk nijak negativně nezasáhne. Tentokrát jsem ale zavolala na webhosting, sdělili mi, že to prověří, kterýžto termín ve mně zase nevzbuzuje až tak velikou důvěru, protože co když to prověří a nic se nestane? :-))) ale zhruba za 5sekund od telefonátu stránka začala jít. Takže může i v klidu dojít na ochucený polotvrdý sýr. Read the rest of this entry »

Diskuze u pana Cuketky pod jedním článkem a především Kami a její australský jogurtovač mě opět přivedli k dopsání pár informací o domácím jogurtu. Stěžejní stále zůstává tento článek – jak děláme domácí jogurt, ovšem celou dobu, co jogurt dělám, neustále přemýšliím o jogurtovači. Používám, jak již je zmíněno v článku tento jogurtovač. Tedy používám- spíš nepoužívám, protože má několik negativ – pro mě několik negativ. Jednoznačně je na malé množství. Když dělá jogurt, tak většinou minimálně ze dvou litrů mléka. No a jiná negativa vlastně nejsou :-)), ale vzhledem k tomu, že je na elektřinu- rozhodně na zanedbatelné  množství a jogurty, které dávám pod peřinu jsou udělané naprosto stejně, tak jogurtovač používám víceméně na odchov kuřat, když někdy máme jednodenní :-)) Read the rest of this entry »

Jak  jsem psala již v článku o domácím másle, máslo v podobě, v jaké ho známe dnes a jak ho dnes především používáme se začíná používat až v 17. století a běžně používat až ve století minulém. Jeho jméno nebylo máslo, nýbrž „putra“ nebo „putr“ z  německého „butter“. Máslo -to byl naopak název pro to běžné, co se doma používalo a to je to, o čem píše dnešní článek- totiž máslo přepuštěné. Je to i zcela logické. Čerstvé máslo nebylo na denním jídelníčku, brzy se kazilo – žluklo, navíc máslo je surovina, která je v malochovu, totiž tam, kde je málo krav, potravina sezónní. Když je kráva zasušená – což je vždy dva měsíce až šest neděl před otelením – před narozením telete, nebo když je po otelení, tele už je na světě a není odstaveno, Read the rest of this entry »

 Linecké cukroví, včelí úly, cikánské řezy, ořechy- všechno je to moc fajn, ale čeho je moc, toho je příliš – jednoduše odsuď – podsuď !

Vůbec není od věci v této přeslazené době udělat něco pro slaně naladěný jazyk.  Navíc je to pro syrečky doba zcela ideální, protože nejsou mouchy a ty jsou při výrobě zrajících tvarůžků nepřítel číslo jedna i v bytě, (pokud v bytě nejsou, jakmile se začnou dělat syrečky – budou tam !:-), natož v chalupě, kde žijí krávy a koně hned vedle . Ale v zimě – tvarůžkový ráj…..

Napsali jsme tu článek o „homolkách„, což jsou tvarůžky dovedené do tvrdého stavu – jednoduše usušený tvaroh. A tehdy jsme také slíbili, že alespoň jednou dokážeme uschovat syrečky do takového stavu, aby se dala popsat jejich kompletní výroba. Homolky – to je  jednodušší verze, neboť tady odpadá zcela fáze zrání. Homolky se vytvarované nechají jednoduše uschnout do tvrda. Tvarůžky jsou ovšem o tu nejnáročnější fázi dále. První problém je, že musíme zjistit naprosto ideální konzistenci nazrálých tvarůžků – tedy ten ideální okamžik, kdy tvarůžky přestáváme sušit a začínáme je nechávat „zrát“. Česká strava lidová, kniha od Marie Tilschové – Úlehlové nám výborně radí : nepropásněte správný okamžik. Tvarůžky nesmí být ani příliš tvrdé, ani příliš měkké ! Tvrdé by zrály příliš dlouho a byly by tvarohovaté a měkké by byly příliš řízné a nezrály by správně. Dobrá rada nad zlato !!!
Takže nastoupila cesta jako u většiny počinů- cesta pokus – omyl. Cesta, na kterou stejně vždy dojde a téměř vždy nakonec dojde k úspěchu. Velmi relativní je jen ta doba, za jakou se ten úspěch dostaví :-))
Nyní tedy přesný návod na domácí syrečky. Vřele doporučuji, protože takový domácí syreček s domácím chlebem a vychlazeným kvasnicovým pivem je naprosto nepřekonatelná večeře !
Letošní vánoční štola a kandované ovoce, které přede mnou leželo v krabičce, velmi rázně
ukázaly, jak chybí letošní zpracování dýní – je střecha – nejsou dýně :-)). Ale  na rozdíl od většiny jiné zeleniny, dýně má tu výhodu, že odpočívá hezky ve sklepě a taky už se jí to blíží a tak lze ještě vše napravit, než přijde konec jejich dní…
kandovaná dýně
Na kandované ovoce není ze zásady nezbytné použít jen dýni. Lze bez problémů použít i různé druhy cuket. Naopak, čím větší pestrost, tím větší následná pestrost samotných kandovaných kostiček. Na barvě se to příliš neukáže, většina tykví se po projití kandovacího procesu zabarví do oranžova, ale chuť je jemně odlišná typ od typu. Read the rest of this entry »
Domácí sýr je báječná věc. Když jsme začali zkoušet doma dělat sýry, šli jsme cestou vědeckou. Mnoho knih, mnoho informací. Zkoušeli jsme přizpůsobit prostředí sýru – správná vlhkost, správná teplota, správná kyselost mléka. Mlékařské kultury, chloridy vápenaté, lakmusové papírky, formy, dřevěné mřížky, odkapávadla, atd. atd.
Ale jak šel čas, zjistili jsme, že pro nás tudy cesta nevede. Neděláme sýr pro peníze, neděláme ho ani pro zábavu, rozumněno – protože bysme se chtěli zabavit. Sýr děláme proto,že máme denně minimálně 20l mléka a to je třeba zpracovat a je třeba nechodit 7km pěšky do nejbližšího obchodu, když máme před chalupou krávu, která mléko dává :-)). Zábava  při tom v konečném důsledku jako vedlejší efekt samozřejmě vznikne, nicméně to, proč děláme sýry je v první řadě praktická stránka věci. Read the rest of this entry »
Pacholíček, nebo pribináček – letitý výrobek, který není rozhodně příkladem zrovna vyvážené stravy. Je poměrně hodně tučný, ať ten kupovaný, nebo doma dělaný – ten co je doma dělaný a není tučný, nemá zase chuť ani konzistenci pacholíka. Je to pak prstě nízkotučný tvarohový krém. Ale pokud se nejí v extrémně velikém a častém množství ….. což ostatně ani u pacholíka není moc možné – je tak sytý, že ho stačí skutečně málo.
S pacholíčkem, nebo s pribináčkem je to stejné jako s domácím tvarohem. Receptů je poměrně velké
pacholík
množství. Tento recept neobsahuje škrob – tedy často přidávaný puding, ani tuk ve formě másla nebo rostlinnéh tuku.
Vše, z čeho děláme pacholíka je tvaroh – 1kg a to tučný. Smetana – 200ml, 3x vanilkový cukr a cukr moučka podle potřeby. Nezbytné je vše rozmixovat mixérem a nikoli šlehačem. Šlehač, sebevýkonnější, nikdy neudělá z tvarohu krémovou konzistenci. Je potřeba mixér, jedno, zda stolní, nebo tyčový.

Pacholíka lze podávat buď bílého, nebo do něj namixovat kakao a udělat z něj kakaový krém. Lze nandat do  misky jen lžící nebo lze použít stříkací kornout na šlehačku. Nevydrží příliš dlouho – není dobré ho příliš dlouho skladovat, je to krém spíš k okamžitému použití.

Protože je kadeřávku nadúroda, rozhodně se hodí jej zavařit. K zavařování v octu se příliš nehodí a proto je právě pro tuto zeleninu ideální zavařování pod tlakem. Dá se nahradit dvojitým zavařením ve vodní lázni – totiž zavařit jeden den a druhý den zavaření opakovat.
kadeřávek
Kadeřávek je třeba omýt, nakrájen na požadovanou velikost, u mě to jsou proužky asi 1cm široké, vložit do hrnce olej, na kterém se usmaží přiměřené množství cibule a trochu mrkve nakrájené na kolečka.Osolíme. Read the rest of this entry »