Co noveho na kopci

Dolehla na nás nějak chřipka. Na všechny a včera už to tu bylo a nám nezbylo, než si spravedlivě rozdělit pracovní role. Pan domácí šel ráno a večer dojit, já dostala na starost dvakrát schránku – jednou poštu, jednou dpd.. Doběhla jsem ke schránce s tím, že pošťačky vezli péra z Kunvaldu a šikovný zámečník pod kopcem má u sebe na zimu náš lis a ten nám opraví, je tedy záhodno mu péra dodat co nejdříve. Tak si říkám, svezu se s pošťačkama, ovšem to jsem si říkala jen já. Ony to zdaleka nesdílely :). Nu což, oblečená jsem, batoh pro jistotu mám, budu s tím balíkem v ruce stopovat. A hned mě vzal velmi příjemný chlapík, který měl na zadním sedadle bernardýna. Nejen že mi udělal mezizastavení na odevzdání pér, ale hodil mě pak dál i do města pro nákup zásoby vitamínů a navíc jsem se dohodli, že sem často jezdí a půjčí nám svého psa, až bude nejlepší čas. Já slíbila, že pošlu fotku.

Když jsem jí dneska hledala, našla jsem pár nostalgických obrázků, jak si naše – a asi nejen naše – zvířata vybírají ty nenepravděpodobnější místa pro svou siestu. A tak se dělím :)

Marjánka zcela nenajitelná tehdy

8 Odpovědi to “Jen tak”