Co noveho na kopci

Stalo se vám někdy, že jste si strašně, ale strašně přáli být Němci?  :-) Celkem neobvyklé přání, zvláště v Čechách. Na mě to ale padlo! V této oblasti totiž nemáme šanci a Němci to vyhrávají na plné čáře. Ptáte se v jaké? Je to jazyk. Němci totiž, když napíší list papíru a napíší ho Češi, tak se v podstatě v ničem neliší, krom toho, že jeden je česky a jeden německy samozřejmě, ale …. Němci použijí nespočetně nebo i se to dá spočítat, více velkých písmen jak my. Prostě jejich podstatná jména začínají na velké písmeno, a když se kromě čtyř dětí, malého hospoářství, velmi nenáročného ale velmi zásadového manžela, běhání a pečení vánočního cukroví stane vaší vášní „krasopis“, kde největší důraz je kladen právě na písmeno velké, přijde vám to prostě líto! :-)  Zjistíte to hned jak listujete kuchařských sešitem jedné z praprababiček, kterou jste nikdy neviděli, neznali jí a v důsledku zvláštní vlastnosti generace našich rodičů – totiž jejich nevoli k historické sentimentalitě se toho ani mnoho nedozvíte.  Část je psána německy, část česky a to máte okamžitě obrovskou chuť upéci právě ten německý recept :-).  A protože píšu ráda, je mi to líto, že nepíšu tak hezky a tak jsem se do toho pustila. Není to příliš složité, vzpomínám na období, kdy začal táta chodit na japonštinu do ÚKDŽ a během té velmi krátké doby co si zašel se učit  mě stihl nakazit touhou po nejdůležitějším umu na světě, totiž umět japonsky – a já podlehla dříve, než to u něj vystřídalo něco jiného a doma se učila ka, ki, ku, a jak se píše chryzantéma.

Tak podobné je to nyní – a když už zase tedy tak hezky píšu, chtělo by to nějak využít a tak jsem si řekla, že by nebylo od věci přepsat svůj už pekelně roztrhaný a ne tak hezky napsaný  kuchařský kuchyňský sešit.  Vřele doporučuji – totiž má to ještě jeden bonus pro ty, kteří se chtějí procvičit v krasnopisu – píšete 2x.  Do své oblíbené kuchařské studnice přeci nemůžete psát to, co vám nezachutná, i když vás to zaujme, navíc v něm nemůžete škrtat, to by nebylo vůbec hezké a dobře by se z toho nevařilo :-) a tak nejprve na papír, ten vložit do sešitu, a když se to ujme, zachutná a je to opravdu  ono, tak šup tam s tím navždy.  Zepředu slané, zezadu sladké.

Výhoda toho je ta, že mohou vypínat proud horem dolem a nikdo vám to nevezme – pokud nevyhoříte samozřejmě, že to je sbírka jen a jen vaše, je to jen vaše nej ze všech těch krásných knih, které všude vycházejí a vykřikují na vás už zdálky – musíš  mě mít!  Je tam jistota, že když uvaříte vy, nebo po x letech vaše dcery z tohoto sešitu, nespletete se, jako se můžete splést, když otevřete luxusní křídovou kuchařku napsanou jednou z mnoha dokonalých žen, vydanou jedním z mnoha dokonalých vydavatelství, zastupovanou jednou z mnoha dokonalých PR agentur – a vyjde vám jedno z mnoha jídel.

Jednou jí,  stejně jako já tento praprababičkovský sešit otevřou další a nejen, že upečou, uvaří, ale jednoznačně tam bude nostalgie navíc a třeba- třeba začnou i s krasopisem.

Je to složitější – musí se konat navíc, nejen vařit, musí se vzít pero a psát, musí se u toho přemýšlet, kam začít s psaním toho sladkého a slaného a rohlíků a housek, nevadí mi to dohromady?, musí se přinutit ten fajn recept, který jsem si právě přečetla či uvařila zapsat a tudíž se pozastavit, pozasednout a tu práci pro sebe udělat. Není to prvoplánovitě tak efektní. Neudělá to nikdo za vás.

Ale za mě – stojí to za to. Vrátí se to!  A doporučuji nějaký velmi hezký sešit v kůži – vnitřek je jedno, stejně bude časem ten krasopis celý umaštěný, od mouky, másla, vajec a s obtisknutými prsty….. už nebudete mít doma svou Sandtnerku, Rettigovou, hrníčkovou kuchařku nebo vytištěné pečení z kopce – budete mít tu svojí, na kterou nedáte dopustit.

No a to je tedy vše, co mě napadlo během permanentního třídenního přemýšlení o tom, jak odpovědět na šířící se dotazy ohledně nějaké papírové formy zpracování  mých receptů tady, zjednodušení pro práci v kuchyni atd.  Během těch tří dnů jsem se ocitla s tvrdě rozpolcenou duší. Jedné části se to samozřejmě moc líbí, hlazení ega, obrázek pana domácího, který z lásky ke mě bude nakonec i vydavatel  a  jak si jde do druhého patra Klementina pro bloček kódů ISBN, líbí se ta vazba v kuchyni, sic obyčejná a černobílá, protože na 100 kusů barevné by padla poloviny domu – nehledě na to, že ty barvy jsou fakt dost svinstvo. Že si těmi svými recepty můžete kdykoli prolistovat. Pak si ale vzpomenete, jak vám napsal jeden  člověk, kterého si moc vážím,  který toho o vaření ví jednoznačně mnoho a hrnec a vařečku má v podstatě jako jablko a žezlo, od něhož jste lecos pochytili a víte, že se máte ještě co učit –   že si právě na internetu prohlížel  nově vydanou kuchařku jakési mladé krásné cukrářky, a že toho vlastně moc nedokázal a v tom přijde to největší uvědomění… Je to bláznivý svět… A vy si uvědomíte, že nepodlehnete kouzlu imaginace a jdete si pohladit ten sešit, který minimálně do vaší smrti neocení nikdy nikdo jiný, než vy.

Ba ne – nechávám si tuto naší stránku, která mě fakt baví, svojí rodinu, vaření, běhání a krasopis :-) a svůj sešit v šupleti, který ještě zdaleka není plný, ale také tam toho „opravdu  ono“  není zase tak mnoho.

Moc jsem vám to neusnadnila :-))

15 Odpovědi to “Moje kuchařka”