Archive for 2011
Jak jsem psala již v článku o domácím másle, máslo v podobě, v jaké ho známe dnes a jak ho dnes především používáme se začíná 
používat až v 17. století a běžně používat až ve století minulém. Jeho jméno nebylo máslo, nýbrž „putra“ nebo „putr“ z německého „butter“. Máslo -to byl naopak název pro to běžné, co se doma používalo a to je to, o čem píše dnešní článek- totiž máslo přepuštěné. Je to i zcela logické. Čerstvé máslo nebylo na denním jídelníčku, brzy se kazilo – žluklo, navíc máslo je surovina, která je v malochovu, totiž tam, kde je málo krav, potravina sezónní. Když je kráva zasušená – což je vždy dva měsíce až šest neděl před otelením – před narozením telete, nebo když je po otelení, tele už je na světě a není odstaveno, Read the rest of this entry »
Soufflé – těžko najít správný překlad. Když jsem hledala, našla jsem nejčastěji nákyp a kuřecí k tomu :-)). Soufflé prý jemnější než paštika !!! Občas trávíme dlouhé zimní večery ve společnosti přítele počítače a zrovna nedávno jsme shlédli Škvankmajerova otesánka… brilantní podívaná. Ale museli jsme odehnat děti, protože jsme záhy zjistili, že to není pro ně. A protože to jsou děti šikovné, našly si hned nějakou náhradu na příště. Hodně romantickou a ne tolik brilantní. Za to se tam po celý film vyskytovalo slovo “ soufflé“. Hlavní hrdinka ho neustále a všude pekla a byla neporazitelná – vždy se povedlo, vždy ho vyndala podle čuchu přesně a i přes obrazovku bylo lze cítit tu vůni. Začala jsem hlavní hrdinku, štíhlou, hezkou, vysokou a navíc šikovnou -pomalu nesnášet. A řekla jsem si – když ona, tak i já… :-)))
Přečetla jsem o sladkém soufflé co se dalo, ale všude se píše o čokoládové specialitě, jemné a křehké, řídké či dopečené a navíc ve speciálních hrnečcích, které samozřejmě nemám. A běžně nemám doma ani tolik kvalitní čokolády, navíc jen málokterá kvalitní je bohužel bez lecitinu, takže jsem se ponořila do vyhledávání toho správného receptu na zkouškové něco, co by se tomu lahodnému soufflé mělo podobat. A upřímně, dala jsem schválně na titulní stranu anketu, kdo to jak s tím soufflé má a většina , kdo do ankety hlasoval (pomiňme, že ta většina jsou čyři lidi) je na tom stejně jako já. Zná, ale nikdy nejedla. Proto v podstatě, pokud to , co vzejde z dnešního receptu, bude dobré, můžeme to doma soufflém nazývati zcela bez problémů .))
Na mocca soufflé je tedy třeba _ 1/2 hrnku kakaa, 2 lžičky instantní kávy, 2x 1/3 hrnku cukru, 1/3 hrnku strouhaného kokosu,4 lžíce kukuřičného škrobu, 7 bílků, kousek vanilky, hrnek mléka, tuk na vymazání a kokos na vysypání hrnečků. A pak ty hrnečky. Měly by to být však hrnky přímo na soufflé, z rovným okrajem, ne příliš vysoké, zhruba takovéhle.
Já jsem si vyndala, vymazala a vysypala svoje keramické hrníčky, které bohužel nemají boky rovné, ale jemně kónické.
Pak už došlo na samotnou přípravu. Nejprve je třeba vložit do nádoby se silným dnem 1/3 hrnku cukru, kakao a kukuřičný škrob. Chvilku sypkou hmotu mícháme na kamnech, pak do ní nalijeme mléko a mícháme do zhoustnutí. Po jemném zhoustnutí sundáme z kamen a přimícháme do hmoty dvě lžičky instatní kávy a vanilku. Zamícháme.
Připravíme si sníh, ne zcela pevný. Do sněhu pak přimícháme 1/3 hrnku cukru a kokos. Sníh potom velmi jemně zamícháme do kakaové hmoty. Hmotu nalijeme do připravených hrníčků, které jsou vymazané máslem a vysypané kokosem a mají utřený okraj kvůli tomu, aby se hmota z hrnků lehce vyhrnula nahoru.
Pak už hrníčky dáme do trouby na 100 st. C a a přivedeme až ke 150. Soufflé, podle toho všeho, co jsem vyčetla, by mělo hezky vyjet nahore, rozumněno – rovně ještě minimálně 1cm nad formu a pak teprve ten hezký, neprasklý oblouček. No, tak přesně tohle mi to neudělalo :)). Nahoru nic nevyjelo, teda vyjelo, ale nepatrně, jen se to krásně nafouklo a pak to prasklo, ale až budu dělat to pravý čokoládový …. .))
V každém případě to chutnalo dokonale. Nahoře křehká krustička a uvnitř ne úplně tekavé, to jsem si skrz tu prasklinu už v troubě hlídala, jen vlhké a jemné a prostě pohádka. Z tohoto množství je toho sedm hrníčků a mělo by se to ještě navrch jemně poprášit kokosem, to jsem neudělala, nechtěla jsem zbaběle zakrývat tu prasklinu, která tam být neměla. No, muffins to nebyly, byla to generálka na soufflé…..
Kdo znáte skutečné soufflé- ne opravdové čokoládové, ale opravdové mocca soufflé, tvrdě hodnoťte, zda se povedlo něcojakosoufflé, houba, prasklá roláda v hrníčku, nebo prostě co.)) – to, že to bylo výborný, to je už doma, ale ještě zjistit, jak na příště… a na to je potřeba někoho, kdo tomu rozumí :)))
Už pomalu odvály sladké chuťě vánoc a doma začala zase nálada na něco sladkého jiného. A dnes nebyla vůbec nálada na recepty, ale 
na vlastní kreativitu. Tak jsem si připravila váhu, suroviny a pečlivě zvážila všechno, co jsem tam šoupla :-)). Výsledek je dost chutný !!!
Na makové šneky je potřeba: 750 g pšeničné celozrnné mouky přesáté, 47 g droždí, 2 celá vejce, 170 g cukru krystal, dvě lžíce cukru moučka s vanilkou, citronová kůra, 250ml mléka, 178g másla – na nádivku: 250 g máku, 200 g cukru, trochu skořice, citronová kůra, 390 ml mléka – na polevu: 6 lžic moučkového cukru, lžíce rumu, šťáva z půlky citronu, 1 bílek ( cukr lze přidat 2 lžíce podle potřeby)
Nejprve je třeba udělat kvásek z trochy mouky, droždí a trochy cukru a mléka. Když kvásek vzejde, přidá se rozpuštěné máslo, cukr, moučkový cukr s vanilkou, citronová kůra, zbytek mléka, celá vejce a vše se řádně prohněte a dá se
do tepla kynout na dvě až tři hodiny.
Než těsto vykyne, připravíme si nádivku – nameleme mák, dáme ho do malého hrnce, přilijeme mléko – cukr,skořici, trochu citronové kůry a lehce povaříme.
Poté si oddělujeme z těsta menší kousky, které uhněteme jako hady, rozplácneme rukou a potřeme lžící makovou nádivkou. Pak zabalíme a položíme na plech hlavou dolů :-))
Nenecháváme na plechu příliš dlouho před vložením do trouby a hlavně ne příliš na teple – šneci by se „rozplácli“. Pečeme při 200 st. C a ne nijak moc dlouho.
Po upečení šneky opatrně vyndáme z plechu – jsou křehcí a pomažeme je ihned nádivkou , kterou jsem udělala tak, že jsem rozmíchala moučkový cukr s bílkem, rumem a citronovou šťávou – řádně rozmíchala lžící. Cukru lze přidat dle p
otřeby, pokud by se zdála stále řídká.
Najít si systém pro učení doma, takový, aby si člověk nehrál na „školu“, děti se něco naučily a přitom v podstatě ani neměly tušení, že se učí, aby je to přitom bavilo a nebylo to příliš náročný na přípravu, tak tohle všechno skloubit dohromady trvá hodně dlouho. Člověk hodně často tápe, často je rád, že za něj můžou zaskočit koupené pracovní sešity, často si není jistý. Ale jsou i dny, kdy vše klape jak na drátkách. Tento k nim patřil. Děti v jednom okamžiku četly, psaly, učily se anglicky a navíc byl uvařený oběd :-))). Rozhodly se uvařit podle receptu, který si sami najdou, přepíšou na papír a pak to tedy sami uvaří. Ze tří připravovaných jídel vyšlo nakonec jen jedno, protože na smetanový puding nebylo v tu chvíli 700 ml smetany :-)), ale recept se alespoň přečetl a napsal. Krupicová kaše podle Sandtnerky se i uvařila, ale nebyla až zase tak dobrá, protože na dotaz, co znamená 11 lomeno dva l jsem odpověděla, že to je půl litru. Teprve až po uvaření a shlédnutí kamnené hroudy, která měla být pětiporcí a stačila sotva pro jednoho jsem si knížku přečetla a zjistila, že to byl litr a půl. A třetí věc, totiž mrkvová polévka z anglické kuchařky „soup„, vyšla na 100%. 
Na polévku je třeba: 500 g mrkve, dvě lžíce slunečnicového oleje,1 jablko, 1 větší cibule, lžíce tumeriku neboli curcuma, sůl, pepř, 1,2 l vody, tři vrchovaté lžíce smetany a smetana na ozdobení na talíři. Starý chleba a olej na osmažení.
Nejprve je nutné dát rozpálit do hrnce dvě lžíce oleje, na které se nasype lžíce turmeriku. Nechá se po dobu jedné minuty míchat a pak se přidá cibulka nakrájená na kostičky, oloupaná mrkev nakrájená na kolečka a jablko nakrájené na kousky. Vše se zamíchá na prudko a pak se hrnec odloží malinko bokem a nechá se za občasného míchání 15 minut jemně restovat. Po 15 minutách se nalije 1200 ml vody, trochu soli a pepře a vše se rozmixuje. Hrnec se vrátí na kamna a přidají se do něj tři vrchovaté lžíce smetany. Smetana se nechá rozpustit a polévku můžeme podávat. Podáváme jí s opraženým chlebem na oleji – chleba nakrájíme na kostičky a opražíme na pánvi s olejem. Polévku v talíři pak ještě zdobíme jednou lžící smetany.
Dneska se konečně oteplilo, navíc přišla do schránky vanilka, na kterou se těším už od předvánoc. Měla přijít, ale česká pošta má 
občas mírně nestálé služby. Nepřišla. Vanilku jsem koupila u pražské firmy vanilkové lusky a s naprosto čistým svědomím jim udělám reklamu. Zkušenostní reklamu :-)). Jakmile zjistili, že vanilka nedošla, požádali o zjištění na své poště, zda tam není nijak nikde založená a když jsem je mailem ubezpečila, že legálně na poště nikde neleží, okamžitě mi poslali na vlastní náklady vanilku novou s tím, že si tu nedošlou po třiceti dnech vyreklamují. Neměli už tu samou, co jsem chtěla, poslali delší lusky se samozřejmou omluvou. Někdy to někomu prostě funguje a příště si vanilku koupím rozhodně tam. Nicméně, abych jí měla, musela jsem nazout pohory a dojít do schránky, což čítá i s cestou zpět čtyři kilometry a trochu jsem si to prodloužila, protože byla mlha taková, že kdyby byla jen o něco málo větší, možná bych si došla až pro lusky do Prahy. Můj orientační smysl ve spojení s mlhou vždy přináší ovoce ve formě neobvyklých zážitků :-)).
Dnešní jídlo je rychlé, poměrně syté, s vitamínovým mrkvovým salátem a není až zase tak moc náročné na suroviny. Je třeba brambor – tolik, kolik je rodina zvyklá, že sní jako přílohu. 6 vajec, 3 střední cibule, sůl, sladká paprika, 8 lžic mouky celozrnné pšeničné přesáté, větší sběračka mléka, olej, hořtice, kečup a 150 g strouhaného sýru.
Nejprve ze všeho je třeba oloupat brambory, omýt je a podélně nakrájet na plátky – ani tenké, ani tlusté. Zhruba půl cm. Plátky poklademe na plech, který jsme nejprve jemně polili olejem a olej roztáhli po celém plechu. Plátky brambor srovnáme pěkně vedle sebe, osolíme, posypeme paprikou a dáme péci na zhruba 200 st. C.Během pečení občas zkontrolujeme a pokud se už na bramborách udělá jemná krusta, můžeme je již jemně palačinkovou podběračkou otočit.
Mezitím si dáme do litrové nádoby 6 vajce, sběračku mléka, sůl, 8 lžic celozrnné mouky přesáté a pečlivě zamícháme. Vezeme si střední plech, na kterém necháme na plotně rozpálit olej, přisypeme na olej na kostičky nakrájenou cibuli a ještě než je cibule hnědá – to je důležité, protože pokud by již byla hnědá, po přilití vajec by se spálila – nalijeme na cibulku celou nádobu s vaječnou hmotou.
Počkáme tak dlouho, dokud hmota nedrží pěkně tvar. Pak rozřízneme na plechu na půlku a podběračkou každou půlku otočíme. Jakmile je omeleta hotová, vyndáme jí a nakrájíme na trojúhelníky.
Na talíř vložíme pečené brambory, pak naskládáme na sebe trojúhelníky omelety, které pomažeme vždy buď hořticí či kečupem a posypeme strouhaným sýrem.
Jako oblohu přidávám mrkvový salát s jablky, který je velmi jednoduchý. Jsou to jen nastrouhané mrkve s nastrouhanými jablky, ochucené cukrem, zalité vodou tak, aby byla hmota ponořená a je přidána šťáva z minimálně jednoho citrónu.
Ideální kombinace, když zbyde jídlo, ze kterého se dá udělat posléze jídlo jiné, neméně chutné. Tak je to i s včerejší čočkou. Nejdřív si ale nenechám ujít poreferovat, jak jsme měli včera Danielový den :-)) Nejprve se mi ozvala jedna Daniela mailem a nabídla mi půjčení Petera Reinharta. Za čož jsem nesmírně vděčná, protože jsem večer zkoušela kreditní kartu dcery- zařídila si dětský účet u komerční banky, neboť chtěla plyšovou berušku a hodně poctivě spoří a stává se z ní správný občan :-)), ale tu mi to tedy zcela nekompromisně odmítlo. Jako kdyby to vědělo, že chci zneužít to nebohé dítě. Tak pak došlo na pana domácího, ale ten byl neméně nekompromisní. Jeho naší kartu fakt ne. Tak co má pak dělat taková poctivá žena v domácnosti, co si chce upéct chleba na Amazonu? :-))) No, ale Daniela z mailu to vyřešila za mně. Patří jí veliký dík. No a pak psala Daniela druhá, čerstvá prvomatka, která v pořadu pro matky konečně zjistila, jak ušetřit – neotevírat na dlouho dveře lednice a vypínat elektrický kartáček ze zásuvky :-)). Dobrá rada nad zlato, předpokládá ovšem, že člověk ten elektrický kartáček a lednici vlastní. V opačném případě neušetří a neušetří….:-)
Tak ta čočka -pokud zbyla a nám zbyla , tak není nic jednoduššího a věřte tomu, je to dokonce v knize vegetarian delicious…jako 
samostatné jídlo, než veškerou čočku se zeleninou smíchat s kaší s čočkou, přidat dvě vejce a trochu mouky celozrnné pšeničné přesáté , aby bylo těsto kompaktnější a udělat karbanátky, které obalíme ve strouhance a dáme smažit do oleje. Ke karbanátkům je vhodný například zelný salát, který se udělá z nakrájené jedné hlávky zelí, ochutí se lžící sojové omáčky shoyu,dvěma lžícemi olivového oleje, přidá se nakrájených 150 g bílého sýru a ochutí se pepřem, solí, citronovou šťávou a lžící black caraway. Karbanátky se nakonec ozdobí domácí majonézou.
Dnes máme Tři krále a nikomu se nechce vynést stromeček pro kobyly. Venku je strašná zima a neustále, už zhruba dva měsíce permanentně čekáme, kdy už bude teplo. Zatím to vypadá na zítra. Dnes ráno se vzbudil Hugo moc brzy a začal vedle mě vypočítávat, kolik má peněz v prasátku a že si koupí auto. A pak si taky koupí bejka!!! a telátko a rozkládací dům, jako máme my!
Málokdo má rád všechno jídlo. Já třeba ano:-)). Ale většina lidí má něco, co nerada. Pan domácí je velmi nenáročný, má rád jakékoli dobře udělané jídlo, jenom čočku moc nemusí. A to je vždy výzva, aby čočka být mohla a navíc chutnala. Dnes jsem opět otevřela kuchařku „Lahodná vegetariánská kuchyně krok za krokem“ a inspirovala se plněným žampionem. Je to poměrně náročný recept na suroviny, ale jde o suroviny, které se dají běžně sehnat. Je to recept, kdy je třeba dávat pozor na posloupnost kroků, nicméně stojí za to. Pan domácí byl spokojen :-)))))) i děti. Read the rest of this entry »
Ráno jsem trávila sněním o Peteru Reinhartovi a jeho chlebových knihách. Chtěla jsem jen jednu – tu o pečení z celozrnné mouky. Na Amazonu pak ale vyjeli jeho další knihy a já si prohlížela přístupné stránky, totiž rejstřík a pár fotek a zasněně se dívala a představovala si, že je mám v ruce a už z nich peču. Ale asi to neklapne. Jéžíška nedržíme, narozeniny neslavíme a pan domácí drží teorii, že si přece nezkazíme to nejhezčí – procházení si své cesty k žádanému výsledku. V podstatě s ním souhlasím, ale toho Reinharta bych si stejně přečetla :-)) A možná by mi to pak bylo i líto,,, tak zatím svou cestou….
Dneska je to jedno pečení a tři různé chleby. Jde jen o různé kombinace různých mouk. Společné mají všechny tři jedno a to stejný kvásek.
280g kvásku jsem ráno zadělala 900g žitné mouky (kterou jsem tentokrát přesála přes cedník), aby se to dobře dělilo třemi a zadělala 1,5 litrem teplé vody. Zamíchala a dala na teplo. Read the rest of this entry »
Tak nám začal úplně obyčejný rok. Postupně řídnou návštěvy, už se jí i něco jiného, než štoly, cukroví, oplatky a 
nakládané papriky :-), pan domácí si dopisuje se Skuprzem a leží ve filozofických myšlenkách, a přemýšlí, aby mu řádně odpověděl a já bych mnohem raději viděla, kdyby ležel mezi rozdělanými dlaždičkami, klidně podkládajíc si Descartem kolena a klidně by mu je Skuprz mohl podávat – ty dlaždičky. :-) Jsem totiž nyní mnohem více, než na filozofii světa, zvědavá na to, kdy bude položena dlaždička poslední. Je to povrchní to moje uvažovní a přízemní a tak, abych si dodala trochu sebevědomí, jdu zpět ke svým mandalám a tentokrát je to výtečný celer, dušený v broskvové šťávě. Celer je výborná věc, ale podotýkám, není to jídlo pro děti, nebo alespoň pro mé ne. je pro děti příliš silný, je to příliš intenziví jídlo. Doporučuji proto hlavně pro dospělou společnost nebo pro děti toho celeru jen tak „trošičku“.
Na dušený celer je třeba: 1 větší celer, 1 citron, 1 velkou plechovku cca 820g nakládaých broskví, sůl, olej, 2 cibule, brambory, 2 lžíce másla na brambory, 1 lžíci Shoyu omáčky, 2 lžíce solamylu – bramborového škrobu.
Nejprve ze všeho je nutné oloupat, očistit a omýt brambory, nakrájet je a do osolené vody uvařit. Mezitím si rozpálit olej na hodně a vložit do něj oloupanou a na plátky nakrájenou cibuli. Oloupat celer, rozpůlit ho a nakrájet na plátky zhruba 3/4 cm silné. Když je pěkně hnědá cibulka, vložíme na ní na prudko plátky celeru, pěkně otočíme, posolíme a nakapeme na ně šťávu z celého citronu – vymačkáme ho co to jde. Pak celer přiklopíme. Občas odklopíme, promícháme plátky, otočíme je a když jsou už pěkně naměklé, nalijeme na ně šťávu z celé plechovky broskví. Opět dochutíme solí podle chuti, přiklopíme a necháme dusit do měkka. Ne příliš dlouho. Po chvíli ochutnáme celer, zda je dost měkký, nasypeme na něj dvě lžíce bramborového škrobu, promícháme a když omáčka pěkně zhoustne, nalijeme na ní jednu lžíci sojové omáčky shoyu. To už je poslední operace. Pak už stačí jen nandat na talíř brambory, které jsme slili a promíchali s dvěma lžícemi másla, celerové plátky a ozdobit půlkou broskve naplněnou buď brusinkami či rybízovou marmeládou či jakoukoli marmeládou.
Naše uvažování o oplatkách nastartovala hlavně zmrzlina, protože jsme zjistili, že zmrzlinové kornoutky nejsou zrovna libá záležitost, a že by nebylo vůbec marné si udělat svoje. Hledali jsme všude možně. Nakonec jsme našli jakýsi elektrický oplatkovač ze Slovenska, ale doma dělaný a říkali jsme si, nemusíme mít vše. Zase další krám domů, tři tisíce pryč a jistota, že bude fungovat žádná. Navíc jsme ani neměli jistotu, zda i nám vydrží entuziasmus a nebude to jen zbytečná bedna ležící po většin času na polici v chlívku. Ale jiskřička byla zažehnuta ! A pak…. pak jsme přišli na článek Farfally u pana Cuketky a ten jiskřičku dokonale rozhořel. Farfallin článek je čtivý a my začali hledat více, lépe a radostněji.Navštěvovali jsme pravidelně aukro, ale stále jen orezlé, poměrně drahé oplatkovače. Už jsem přestala doufat….. Read the rest of this entry »