Archive for 2011
Dneska jsem nějak dost unavená. Blíží se pololetní přezkoušení, kterého prý netřeba se vůbec bát, průběžně listuji stránkami učebnic, 
půběžně panikařím, ale většinou jen na chvíli. Je tu všudypřítomný klid pana domácího – naštěstí a absolutní dětská bezstarostnost. Nerada bych je nakazila svou možná zbytečnou starostlivostí. Pěstování bylinek se také natočilo spíše do představ pana domácího, který už začínal zvedat oči v sloup – zase jaro, zase spousta plánů, zase problémy !!!:-). Ale po dnešku je už jasné, že k problémům nedojde, protože ekovýkup už se rozrostl díky ekologické základně kupujících do takových rozměrů, že příliš nestojí o malopěstitele s nadbytkem 7 arů jedné byliny. Nezbývá tedy, než nastoupit cestu nejen vlastního pěstování, nýbrž i vlastního prodeje, případně odvoz do sběrny. Čekal mě tedy telefon na živnostenský úřad, kde máme našetěstí pána, který se sice na každou druhou věc ptal kolegyně, ale na každou mou námitku, co by mohl být problém odpověděl „no to neblázněte, to už by lidi byli úplní chudáci, když by si ani nemohli vypěstovat bylinky !“ Ubezbepečil mě, že všechna rozšíření živnostenského listu budou zdarma – neptala jsem se na to:)) a že se na mě těší :))). Hezký vstup do nového dne. Takže bylinky budou,když je vypěstujeme a usušíme, ale bez závazků jarního upsání se někomu! A to je parádnický!
Dnešní jídlo vřele doporučuji. Když někdo řekne, „naplň cibuli a dej zapéct“, nezní to úplně přitažlivě, ale viděla jsem nedávno na obrázku plněnou cibuli. Nevím však kde a nevím ani čím, ale moc se mi to líbilo a tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Jídlo se na rozdíl od piškotu, který sežral pes, povedlo. Piškot se nejen nepovedl, ale ještě navíc spálil. Špatný tlak – přijde zase zima…..:)) Šalamounsky píšu,že se spálil sám – já nic, já stála opodál :)) Však už jsem psala, že jsem dneska nějaká unavená :)) Read the rest of this entry »
Dnes jsme si udělali výlet do knihovny, protože děti potřebují nutně „vydělat “ peníze a tak vymysleli nový podnikatelský záměr :)) Na 7 arech, které nám přebývají, budeme pěstovat bylinky a oni je budou sbírat. Máme doma spousta knih o bylinách a jejich sběru, o tom, na co je použít a kdy a jak a co, ale skoro nikde nejsou agrotechnické lhůty pro pěstování, počet osiva a počet sklizené hmoty. Je to moc hezké si o tom číst a snít, protože uplyne celý půlrok než člověk definitivně pochopí, že výsledek je od toho knižního na hony vzálen :)). Ale nevzdáme to. Zasejeme měsíček a meduňku a dobromysl a možná sléz. Nakoupíme papírové pytle a pevně doufám, že nedopadneme jako Verunka, moje milovaná mladší sestra, která mi nedávno volala, jak by se jí hrozně líbil patchwork, ale znám to…. raděj do toho ani nepůjde, protože už jasně vidí, jak má nakoupená pravítka, má celou jednu místnost nastřádanou spoustou látek, koupený nový stroj…. a pak to přejde :)))). Takováhle publikační činnost je dobrá metla a motivace. Člověk to napíše černé na bílém a pak ho na p
odzim bude buď hřát na srdci, jak je šikovný, nebo napíše, že rodinné, klimatické a kulturní podmínky měsíčku nepřály :)))
Takže knihu máme !!! Na podzim budou nové certifikované byliny z kopce!!! Na měsíček ze sedmi arů – doufám, že kolem bude hodně lidí s ekzémy a hodně paličů, co od nich budu mít 80% slivovici na tinktury, ulepené ruce od měsíčku a děti, co po jednom sklizeném košíku budou naříkat, že zase zítra. Ale tak je to často, když si člověk řekne…. trochu zvolníme:)).
Dnešní jídlo je výborná rychlovka. Nemůže ho každý, protože každý nerad syrečky, ale upřímně…. syrečky za to stojí!!! Navíc syreček je na rozdíl od samženého sýra ohromně dietní – pomiňme na chvilku ten tuk, na kterém je smažený, ale vnitřek…. syrečky jsou zásadně dělané z hubeného – odtučnělého tvarohu, takže další plus navíc. :)
Na smažené syrečky jsou třeba brambory jako příloha, tolik syrečků, kolik je jejich předpokládaná spotřeba, strouhanka, vejce, sůl, mléko, mouka. Olej na smažení. Jako obloha pak rajačata, okurky, cibule, majonéza.
Jako první jasný krok je oloupání brambor, omytí, nakrájení a vložení do horké osolené vody a přivedení k varu. Mezitím obalení syrečků v trojobalu – nejprve mouka, pak vejce a následuje strouhanka. Rozpálíme olej na pánvi a když je olej skutečně hodně rozpálený, vložíme do něj obalené syrečky. Slijeme uvařené brambory a už zbývá jen nakrájen všechnu zeleninu, smíchat jí v míse a promíchat s majonézou, kterou lze udělat podle tohoto receptu.
Taky si občas říkáte, jak někde zvolníte, jak nebudete přibírat nové věci, dělat nové věci, jak prostě hezky pomalu klidně pijánko 
lehnout na gauč a dívat se na nějakou hezkou stránku? :)) My často, přesto, že rytmus našeho života je už tak pomalý. A právě, když jsme se rozhodli, zase to přišlo – tentokrát se startérem stal pan domácí a věc uskutečnil. Což je upřímně řečeno zárukou toho, že by to mohlo vyjít :)). Takže kvízová otázka je, co přibude do naší rodiny v nejblližší době?
Dnešní polévka je dost oblíbená, je dost jednoduchá a dost dobrá. Jde o zasmaženou cibulačku. Na tuhle polévku je třeba : 400g cibule,3 stroužky česneku, 1 polévková lžíce lněného semínka, sůl, pepř, 27g přepuštěného másla pod cibuli (lze zaměnit olivovým olejem), 2 vrchovaté lžíce jíšky, 1,5 l vody. Domácí sušený tvaroh- homolku, který lze přinejhorším nahradit parmezánem :-), veka – alespoň trochu francouzská a trochu oleje na její osmahnutí.
Nejprve je nutné vzít menší hrnec do kterého vložíme přepuštěné máslo. Na máslo pak nasypeme na proužky nakrájenou oloupanou cibuli a na kolečka nakrájený česnek. Vše mícháme a jemně osmahneme – asi 10 minut. Na mírnějším ohni!
Poté vložíme do cibule jíšku– pokud jí máme udělanou dopředu. Pokud ne, rozpustíme stejné množství másla jako mouky, jemně upražíme, rozmícháme v trošce studené vody a vmícháme do cibule. Cibuli s jíškou zalijeme půl litrem vody a rozmícháme. Když vidíme, že je jíška krásně rozpuštěná, přilijeme ještě jeden litr vody. Osolíme, opepříme, nasypeme lněné semínko, přikryjeme a necháme vařit.
Cibule krásně změnkne, polévka dostane charakteristickou chuť a vůni a jemně zhoustne. To je čas na rozehřátí oleje, aby se na něm jemně osmahly plátky veky.
Když je veka osmahlá, nalijeme polévku na talíř, vložíme dva plátky veky, posypeme lžící sušeného tvarohu, nebo parmezánu a ještě ozdobíme cibulí z polévky.
Pečete rádi? Experimentujete rádi? Já experimentuji velmi ráda, nejraději, když o tom nevím :)). Dělali jsme párky v rohlíku a jeden rohlík mi zůstal v kuchyni na plechu a zapomněla jsem na něj. Byl nadpočetný. Večer jsem ho zahlédla – už ne rohlík, ale takovou poloveku a byla už skoro vyhaslá kamna, ale lépe to zkusit, než aby šel hned slepicím. Šoupli jsme ho tedy do trouby, která nebyla skoro vůbec horká a vytáhli za zhruba tři čtvrtě hodinky – dokonalou bagetu. Výtečný, křupavý rohlík s obrovskými dírami uvnitř. Parádnický. A to mě nadchlo a nakoplo k tomu, abych to zkusila regulérně, jako, že prostě budu péct bagety za účelem vzniku baget.
Zadělala jsem včera večer zhruba v šest. Nejprve droždí do trochu mouky a zadělat mlékem. Když se kvásek nakynul a dělal bubliny, přidala jsem olej, sůl a vodu. Vody tolik, aby těsto bylo stále ještě lepkavé. Pořádně jsem to zadělala a těsto, ne extra tuhé – opravdu lepkavé, jsem dala do dvou mís a dala mezi okna, to znamená zhruba do 5ti st. C.
Do dvou mís proto, že jsem zkusila těsta dvě. Jedno z hladké mouky. Na to jsem použila 1 kg hladké mouky, 47g droždí, lžíci a půl soli, 3 lžíce oleje, 250 ml mléka a vodu.
Na druhé bagety, celozrnné, jsem použila pro začátek 500g mouky pšeničné celozrnné, 125 ml mléka, 27g droždí, 3/4 lžíce soli, 2 lžíce oleje a vodu.
Jaro je super!!! a právě začalo. Ono možná ještě skončí, ale teď si tu iluzi nenecháme vzít. Šla jsem dnes s dětma zkontrolovat schránku a po cestě, na naváté cestě, kde oni šly po povrchu se mně nepěkně tázaly, proč já se tak bořím? A pak ještě přidaly, že do těch děr po mně by se daly sázet stromy !!!! Ještě, že mě ten osobní design tolik neužírá :)))
Kdysi jsme byli často ve styku se známým, který poslouchal jen jednoho muzikanta. Petera Hammilla. Tehdy, mladí a hloupí jsem se bavili jeho jednostrannou hudební zaměřeností. Škoda, že člověk mnohé pochopí až po vlastní zkušenosti, prostě zpětně.
U nás pan domácí seče s Jirkou Schmitzerem, oře s ním, seje , tahá dříví – prostě u všeho je Jirka Schitzer, nebo alespoň jeho zvěčněná forma na mp3 a to už dost dlouho – mohl by už zase něco nahrát, pro nás – Schmitzrozumenty. (Abych byla spravedlivá, občas Schmitzera vystřídá- to není správné slovo – občas doplní na přeskáčku neustále hrané skladby Vivaldi a Vltava .-))).
Je tedy nabíledni, že nás jeho písničky nějak zásadně oslovují, ale tahle jedna, ta nás neoslovuje, to je naše rodinná hymna – do slova a do písmene…. Jiná verze bohužel nelze sehnat, takže videa se tento článek netýká – je to jen doplněk k textu a hudbě.
Máme teď doma ještě hlučnější prostředí, než je to obvyklé. Byla doba, kdy jsem se rozhodla, že by děti, v naší ultranemuzikantské, víceméně spíše fyzicky zaměřené rodině, měly dostat nějaké hudební vzdělání. To lze však těžko, pokud jsou rodiče hudební analfabeti. Ale to, že se rodič rozhodne, to nefunguje, takže jedna flétna,kterou dostalo nejstarší dítě už leží několik let ladem. Teď ale se zachtělo najednou všem čtyřem a tak jsme poctivě chytili příležitost za vlasy a na aukru zakoupili další dvě obyčejné dřevěné flétny. Děti jsou nadšené a právě přiběhlo jedno, které křičelo radostí, držíc špatnou ruku na špatném místě, že už ví, čím bude – bude učit zpívat na flétnu !!! To je zvláštní, jak to má každý nějak nastavené. Právě tohle dítě, když mluví o své budoucnosti, vždy samo sebe postaví na nejvyšší daný post. Bude učit – jen hrát, to je pod úroveň :)))) Pan domácí má božskou trpělivost. Před zhruba sedmi roky snášel můj dvouletý nával hudební múzy a mé dvouleté učení not od píky a pak následné pískání. A teď ho to čeká znovu, ve čtyřnásobné verzi :)). Člověk má takový zvláštní dar, že se nejvíce chce věnovat tomu, na co nemá nadání :-)))
Dnes k večeři jsme měli japonský nudlový salát. Upřímně – má se to s ním jako s mým zeleninovým sushi– zaujal mě v knížce hezký recept, ale nemám na něj půlku surovin. Tahini, Tahini ocet, jiný ocet a ještě jiný ocet a vůbec. Takže zrovna nedávno jsem si četla u pana Cuketky a zaujala mě dost věta o jakémsi kuchaři, který radí – „když nemáte houby, tak tam prostě nedáte žádné houby“ :))), tak to bych nerada, aby to byla stejná situace. Proto japonský nudlový salát nebude japonský nudlový, ale japonský nudlový z kopce. Pevně doufám, že v tom každý vidí ten evidentní rozdíl :)))) A jak říká moje babička – uvařit z dobrých surovin dobré jídlo není umění. Parafrázuji – uvařit z japonských přísad japonské jídlo není ale vůbec žádné umění.. :))
Takže jak na to… nejprve je nutné prolézt spíž, špajz, špaletu nebo lednici a nanosit všechno, co se bude zdát ideální na japonský nudlový salát. :)). Pokud ale budete chtít přeci jen jakousi návodnou ztezku, která dopadla dobře a pustit se po ní, pak stačí připravit si těstoviny – nejlépe úzké a dlouhé, u mě to jsou domácí, na které jsou potřeba 2 vejce, trochu soli, lžíce vody a 
1+3/4 hrníčku celozrnné pšeničné mouky přesáté. Dále pak 4 veliká rajčata, 1 střední salátová okurka, 1/2 ledového salátu, 2 střední cibule, svazeček natí od cibule, 1 větší mrkev. Olivový olej, 2 lžíce octa, 4 lžíce vody, 2 polévkové lžíce sezamového semínka, lžička kuliček barevného pepře,stroužek česneku, lžíce medu, 2 lžíce sojové omáčky shoyu, sůl.
Nejprve ze všeho si přichystáme těsto na těstoviny a dáme vařit dlouhé nudle. Pokud budou kupované, brala bych asi zelené linguine- dlouhé tenké nudle. Vaříme je v osolené vodě a uvařené je zcedíme a prokapeme olivovým olejem. Dále je třeba na struhadle nakrouhat na kolečka salátovou okurku, na široké nudličky mrkev, nakrájet nožem na plátky cibuli, na plátky ledový salát a na tenké plátky rajčata.
Dále si připravíme omáčku – nejprvce opražíme sezamové semínko na suché pánvi. Do misky si vložíme 4 lžíce olivového oleje,4 lžíce octa, špetku soli, lžičku pepře, utřený stroužek česneku, lžíci medu, 2 lžíce sojové omáčky shoyu a vše řádně promícháme.
Nakonec už stačí kompletovací fáze. Nejprve dáme do misky z půlky co nám zbyla veliké listy ledového salátu. Do veliké mísy smícháme dohromady rajčata, okurku, cibuli, mrkev, nakrájený ledový salát, uvařené nudle a vše prolijeme a alespoň minutu mícháme s omáčkou. Je potřeba, aby se zelenina i nudle dobře vzájemně promíchaly. Vše nakonec zvrchu posypeme kousky nakrájené natě cibulové. V této kombinaci surovin byl salát výborný.
Tak jsem si říkala Loto, že to bude jednodušší a srozumitelnější rovnou udělat, než to jen popisovat. Jíška se dělá běžně z hladké mouky, protože je potom polévka a omáčka z ní jemnější. Neznamená to, že by z polohrubé, hrubé nebo celozrnné nešla, ale jídlo je pak údajně hrubší. Nemůžu soudit, protože už více jak šest let dělám jen z celozrnné a už si tu hladkou nedovedu vybavit. Celozrnnou mouku na jíšku přesávám přes cedník a zbavuji tak těch nejhrubších otrub.
Jíška je spojený tuk s moukou, který se používá k zahuštění polévek nebo omáček. Dříve se jí říkalo někde zásmažka nebo zápražka. Polévky i omáčky se dají zahustit i jen samotnou zapraženou nebo nezapraženou moukou, ale výsledný efekt je pak zcela jiný, než když používáme jíšku. Jíška má na rozdíl od zapražené mouky výhodu, že pokud se dobře spojí tuk s moukou při výrobě jíšky, po upotřebení jíšky do polévky nebo omáčky se jíška krásně rozpadá, rovnou zahušťuje, kdežto zapražená mouka má tendenci se cuckovat- prostě vytvoří cucky, které už nejdou rozcuckovat. Musí se tedy nejprve rozmíchat ve studené vodě, čímž se zase ale úplně mění chuť polévky nebo omáčky, protože je tou vodou dost zředěná. Proto raději zahušťuju buď jen zeleninou nebo používám jíšku. Například Anuše Kejřová píše, že je lépe používat jen čistou mouku, protože jíška zcela změní chuť jídla. Pro mě je to zcela naopak. Jíška přidá polévce či omáčce máslovou chuť, která mě osobně vyhovuje.
Je také rozdíl v samotné jíšce. Existují tři druhy – jíška světlá, střední a tmavá. Je asi jasné, jak se toho dosáhne. Světlá je nasypaná mouka do másla ihned po jeho rozehřátí, jemně zamíchaná a ztažená z kamen,případně pak zalitá vodou či zeleninovým vývarem a provařená. Střední se míchá mouka v másle déle a tmavá logicky vznikne tak, že se mouka míchá v másle dost dlouho – rozhodně ne do spálena. Tak tmavá zase být nemusí. Čím světlejší jíška, tím menší zahušťvací efekt má.
Jíšku, kterou si dělám „na potom“ je dost prostá. Nejprve je nutné připravit si vařečku, těžší hrnec, aby se v něm hned máslo nepřipalovalo, šroubovací sklenici a stejné mmnožství másla a mouky celozrnné pšeničné přesáté. To stejné množství je takový základní postup. Já ovšem dávám na 300 g přepuštěného másla o 100 g mouky více, právě proto, že používám máslo přepuštěné a ne syrové. Přepuštěné je už vodyprosté a je více tučné. V tomto případě je to tedy 300g přepuštěného másla a 400 g mouky. 
Jako druhý krok následuje rozhřátí másla v hrnci. Read the rest of this entry »
Naše děti, potažmo naše rodina je zvyklá co se jídla týká na ledacos. To, na co se ale logicky příliš zvyknout nedá je „fast food, protože do nejbližšího a to je hodně nadnesené místní bufáč nazvat fastfoodem, je 7 km vzdálený. Nejrychleji je to na kole, to jsme dole za 20 minut a nahoře za hodinku – takže to už se to rychlé občerstvení notně zpomalí. To nemluvím samozřejmě o zimě, ale o létě,když je hezky a člověk nemusí mazat lyže. I když v zimě ho to zase žene tedy :))
Takže hamburgery znají děti jen domácí. Není tam jenom ta dálka a ekonomika, ona i nějaká ta idea tam hraje svou roli, ale když přijede babička z velkoměsta, přiváží poslední dobou pravidelně rostlinné párky. Zatímco na mocca soufflé, na domácí chleba, domácí rohlíky, na všechny ty normální těstoviny se děti dívají s lehkým nadhledem jako na běžnost nejběžnostnější, takové sojové párky a z nich pak párek v rohlíku – to je něco !!!!!!! Nejmocnější dar gastronomie.
A protože prarodiče právě včera dorazili a přivezli plnou igelitku bílkovin v podobě vegepárků a salámů a klobás, děti okamžitě křičely – bude párek v rohlíku !!!
Párek v rohlíku je nesmírně jednoduché jídlo, pokud máte doma paličku na maso s kovovou násadou, je o to jednodušší. Ale k tomu dojde. Nejdříve je důležíté si ten „fast food“ trochu zpomalit a tím ho neuvěřitelně zlepšit – bez legrace. Večer před tím se vezme 1kg bílé mouky, 40g droždí, trochu mléka, lžíce a půl soli a tři lžíce oleje + tolik vody, aby se vyhnětlo vláčné, ne příliš lepivé těsto. Nejprve se tedy udělá jen z trochu mouky, trochy mléka a droždí kvásek. Zhruba po 10minutách kvásek vyběhne a se zbytkem přísad se zadělá těsto – vláčné a ne příliš lepivé. Těsto se ihned šoupne za okno, do chodby, do lednice- prostě do teploty od +2do +10.
Druhý den ráno se vytáhne těsto z chladu, uzme se rukou vždy kousek těsta, vytáhne se z něj rukou něco jako trojúhelník a pak se ten tvar zdokonalí mírně válečkem na nudle. A nyní jsme na křižovatce. Buď děláme jen obyčejné rohlíky, zarolujeme tedy rohlík od širší strany k samotnému cípu, nebo a to je výborná varianta – udělám rohlík pro pana domácího, který nebazíruje tak jako děti na tom párku, co kouká z rohlíku. Vytáhneme těsto, ale před tím, než ho zarolujeme, vložíme do něj asi dvě minuty uv
ařený a před vložením do vody svléklý ze střívka, rostlinný párek. Rohlík pak zarolujeme stejně, jako by tam žádný párek nebyl. Oba druhy rohlíků nakonec potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme mákem. Dáme na plech a dáme péci.
Po upečení do zlatova uděláme s rohlíky to, co je nutné – uřízneme jim prdelku a vezmeme buď vařečku, nebo v lepším případě, paličku na maso s kovovou násadou, kterou jsme na plotně nahřáli a násadou uděláme v rohlíku díru – tunel od uřízlé prdelky až po co to jde. Párky – svléknuté a uvařené v horké vodě namočíme v hořtici a vložíme do rohlíku. Radost je na světě a nepochopení pana domácího, proč má fotit rohlík na talířku, ve kterém není ani párek také. Rozhodně si myslím, že se může párek obalit i v plátku sýra, prostě fantazii se meze nekladou.
Ravioli, pohledově hezké italské jídlo, které není příliš složité. Těsto na ravioli je podobné jako základní těsto na domácí celozrnné těstoviny. Podobné a ne stejné proto, že zde se dávají do těsta pouze žloutky a nikoli celá vejce a to žloutků pět. Ke žloutkům se přidá 3+1/2 hrnku celozrnné mouky pšeničné přesáté, dvě lžíce vody a 110 g rajského protlaku. Těsto se uhněte do hladka a buď se vyválí nebo se nechá projet lisem na těstoviny. Potom se těsto položí na pracovní pult a vykrajovátkem se vykrájí kolečka.
Každé kolečko se naplní náplní, která je udělaná z 250g sýra – lépe trochu pikantní sýr, 1 cibule, trochu oleje, 5 větších oliv a dvě celá vejce. Nejprve se rozehřeje olej, na který se vloží na malé kostičky nakrájená cibule. Po chvíli se přidají olivy a nastrouhaný sýr. Za stálého míchání se nechá sýr rozpustit a jakmile se rozpustí, vloží se do hmoty dvě celá vejce. Opět se míchá až dokud hmota mírně nezkompaktní – nezhoustne.
Touto směsí naplníme vždykolečko -jenom trošku, přehneme a okraje přimáčkneme. Vkládáme do osolené vroucí vody uvařit a zhruba po 12ti minutách ochutnáme, zda jsou už těstoviny hotové. Množství náplně je na poloviční množství dávky těstoviny.
Hotové těstoviny pak zcedíme, prokapeme olivovým olejem , poklademe na talíř a posypeme jemně strouhaným sýrem – zhruba 150g sýra na posypání.