Archive for 2011
Vážení a milí, došlo na to! Otevřela jsem Petera Reinharta a vybrala si první chod. Pro dnešek to jsou Kaiserky! Ale nastalo několik okolností, kvůli kterým nemůžu napsat, že dělám kaiserky páně Reinharta – nebyla by to totiž pravda. Pravda je taková, že jsem se tím receptem velmi zásadně inspirovala :-)). 
Proč není přesně podle něj ? Velmi jednoduché. Jak jsem napsala již včera, venku sněhu kupy, -12 a kvůli sušenému droždí dolů nejdu :-).Takže jsem si musela recept přizpůsobit tak, abych ho vytvořila s droždím čerstvým, kterého mám neustále plnou zavařovací sklenici mezi oknem. To je první důvod. Druhým důvodem je mouka.V receptu je používaná nebělená chlebová mouka a nebělená mouka univerzální – ovšem já mám doma prostě žito, pšenici a oves (špalda došla) a tak jsem tento recept udělala z mouky celozrnné pšeničné přesáté. A třetím, také zásadním důvodem je angličtina. Má angličtina mi bohatě vystačuje na to, abych si z Reinhartova receptu udělala takový recept, jaký se mi líbí :-))),odmítám jej však posléze vydávat za Reinhartův, protože se mohlo Read the rest of this entry »
Když se to, tak se to…. to asi zná každý – mé patálie s citronovou buchtou, která mi trochu zhořkla už nebudu rozpitvávat -cokoli, co se tváří jako citronová buchta, to mi zřejmě není souzeno, a když se povede – což bývalo běžné, tak mi alespoň není souzeno o ní psát, protože se pak při pověšení článku s buchtou přestane zobrazovat stránka na jiném prohlížeči než je firefox – prostě stop citronové buchtě :-))) Tímto se zároveň omlouvám všem, kdo od včerejšího večera nemohli stránku otevřít – chápejte – může za to citronová buchta !!!! :-)) Evidentně!
Doma graduje příprava na přezkoušení ve škole ,decentně graduje a protože jsou zase venku sněhu kupy, je -12 a nikam se nám nechce, tak se ani nejde z kopce nakoupit, takže pomalu, ale jistě dochází určité druhy zásob a musí se vyjít s tím, co je. Třeba hořtice není. Ale byl puding – mlíka je stále dost :-))) Read the rest of this entry »
Znáte ten moment, kdy se vám prostě nedaří a nedaří? Eliška přinesla recept babičky na citronový koláč a já se do něj s radostí pustila- tedy ne do koláče, ale do receptu. Poprvé se nepodařil vůbec, mojí vinou samozřejmě. Včera jsem to zkusila znovu a zase nic – nepovedl se piškot -měl jakousi nepříjemnou příchuť – už těsto bylo divné, ale říkala jsem si, pečením se to spraví – nespravilo. Věřím tomu, že do třetice všeho dobrého i zlého, tak jsem to nechtěla pokoušet – po třetí do něj nejdu, řekla jsem si a udělala svou citrónovou buchtu. Ta se povedla, vypadala moc hezky, tak jsme jí dala upečenou do chodby do skříňky, aby rychle vychladla. Když jsem šla zkontrolovat, jestli už jí můžu vzít domů a nakrájet, skříňka byla otevřená, vedle plechu seděla kočka s radostným výrazem a půlka buchty pryč. Do třetice citronového koláče, tak jak se na pořekla sluší a patří :-)) a je jedno, jestli je můj nebo Elišky – je prostě citrónový !!!
Na tuto obyčejnou, rychlou a jednoduchou citronovou buchtu je třeba na těsto: 4 vejce, 3/4 hrnku oleje, 1+1/2 hrnku cukru, 1 prášek do pečiva, 2 hrnky mouky, 100 ml smetany, 2x vanilkový cukr. Na citronovou nádivku pak 2 litry mléka, 1 krabička maizeny, šťáva ze dvou citronů, 10 lžic cukru. Dále na ozdobu dva bílky + dvě kávové lžičky cukru moučka s vanilkou.
Nejprve se našlehají celá vejce spolu s cukrem a vanilkovým cukrem a olejem. Přidá se prášek do pečiva, mouka a smetana. Těsto se vylije na vymazaný plech a ihned se polije pudingovou nádivkou. Tu si uděláme tak, že dáme vařit 1+3/4 litru mléka a vedle do hrnku dáme zbylou 1/4 litru, do které rozmícháme jednu krabičku kukuřičného škrobu maizena. Do horkého mléka v hrnci na kamnech si dáme 10 lžic mléka a když je horké, nalijeme do něj zbylou 1/4 se škrobem a mícháme – velmi rychle houstne. Když už je hmota hustá, vlijeme šťávu ze dvou citrónů a zamícháme.
Celou tuto hmotu nalijeme tedy na korpus, rovnoměrně roztáhneme stěrkou a dáme do trouby na 200 st. C. Když se buchta upeče, potřeme jí ještě našlehaným sněhem ze dvou bílků, do kterých zašleháme dvě lžičky moučkového cukru s vanilkou a necháme jemně zapéci.
Pudingová vrstva je dost vysoká, což nám vyhovuje, stačí však udělat pro nižší vrstvu i jen 1 cm vrstvu.
Jidáš byl nadšen !!! Eliška nám přinesla knihu a vzhledem k jejímu mladému věku byl Jidáš velmi skeptický :-))). Ovšem hned po prvních stránkách skepse zmizela a ač jsme teprve na 40 stránce ze 407, nadšení narůstá. Na rozdíl od Kláry Jidáš nemá příliš daru řeči a tak místo popisu přepisuje jednu kapitolku pro inspiraci. Kniha je prý určená pro děti od deseti let, ale u nás jí napjatě poslouchá věkové rozmezí 6—- a ten, kterému jsou tři roky, na dotaz o čem knížka je odpověděl – vim, o králíků…
Kapitola 6… O tom jak Frix požehnal El-hréranovi
Proč se mu zdá, že jsem krutá,
že je zrazený,
chtěla bych, aby milovat, co bylo,
než svět byl stvořený.
W.B. Yeats: Mladá a stará žena, překlad Hany Žantovské
Kdysi dávno a dávno stvořil Frix svět. Stvořil i všechny hvězdy a svět je jednou z nich. Stvořil je tak, že rozhodil po obloze své bobky a proto také rostou stromy i tráva na tomto světě tak hustě. Všechny řeky tečou za Frixem. Hledají ho. Když kráčí po obloze, a když z oblohy sestoupí, celou noc ho hledají. Frix stvořil i všechna zvířata a ptáky, ale když Read the rest of this entry »
Obloha se vyjasnila, děti osedlaly poníka a já s tím nejmenším, vydala se v úplně třpytícím sněhu – trochu patetické, ale je to pravda :-)) do schránky, protože mi přišel Reinhart od Daniely a ještě jedna knížka jako přídavek a tak mě čeká uzavření se do občasného sebe spolu s Peterem Reinhartem. V jednu dobu jsem to praktikovala každodenním vyběhnutím se psem někam pryč, minimálně na hranici slyšitelnosti od chalupy :-)), ale to se špatně s sebou nosí tlustá kniha a ještě hůře se v ní za běhu čte – po střeše, kdy se neběhalo, protože se pracovalo :-)) přichází ještě lepší forma relaxace – četba. Odkládám Dalekou cestu za domovem Richarda Adamse a jeho králíky a bude se péci. Pan domácí souhlasí – tato forma mojí relaxace a následné její výsledky mu prý plně vyhovují :-)).
Na dnešní zeleninový guláš jsou třeba 4 střední cibule, půlka většího celeru, 6 mrkví, 4 stroužky česneku, 11 velkých brambor, olej, 3l vody, sůl, 3 lžic sladké paprika, 1/2 lžičky papriky pálivé, pepř, 3 bobkové listy, na jíšku:3 velké lžíce másla, 6 lžic mouky celozrnné přesáté pšeničné, 2 lžíce sladké papriky
Jednoduché jak facka, rychlé a výborné. Je trochu nasládlejší díky mrkvi, ale česnek a špetka pálivé papriky spolu s pepřem chuť doladí do ideálu. Nejprve oloupeme brambory, opláchneme a nakrájíme na kostičky – necháme bokem v míse. Dáme do hrnce rozpálit olej do kterého vložíme na kostičky nakrájené cibule, na tenká kolečka nakrájenou mrkev a na malé kostičky nakrájený celer. Přidáme na plátky nakrájený česnek. Vše za 
stálého míchání restujeme alespoň pět, deset minut. Pak přidáme brambory, sůl, bobkový list a zalijeme třemi litry vody.
Když změknou brambory, přidáme jíšku, kterou uděláme tak, že rozpustíme máslo, dokterého vložíme dvě lžíce sladké papriky a chvíli necháme papriku zahřát. Pak přidáme mouku a další delší chvilku mícháme. Jíšku vložíme do guláše-nemusíme rozmíchávat ve studené vodě a rozmícháme. Přidáme podle chuti pepř, půl lžičky pálivé papriky a znovu dosolíme podle chuti.
Guláš zhoustne do ideální hustoty. Pokud ne, stačí přidělat trochu jíšky, ale tento poměr by měl být na ideál. Guláš ještě necháme provařit za občasného míchání, aby se nechytal na dno a nakonec dáme asi na dvacet minut ještě na kraj plotny neboli na velmi malý oheň jen tak probublávat. Dospělým lze nakonec vložit do talíře jednu sušenou feferonku. Ke guláši lze přidat domácí chleba.
„Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít….“ zpívaly by si pravděpodobně naše děti s Kristiánem, kdyby ho znaly :))
Dnešní den totiž naplnil nápad pana domácího, koupit dětem motivaci k práci :)). Zatím jsou namotivované a nastartované….Konečně se podařilo i vyfotit nějakou fotku, kde se nacházím já a jsem ochotná jí publikovat :-)). Pevně doufám,že všem bude jasné, kdo jsem já a kdo je Charlie……:))))
To byla cesta naproti panu domácímu- to hezké, štíhlé, vysoké uprostřed, tak to nejsem já :-))) to je Eliška a její Špulka
Dnešní den byl výborný. Povedl se koláč, který je jedním z nejlepších koláčů co existují. Děti ho hned po ochutnání ohodnotily, že je to nejlepší koláč, jaký jedly a Eliška, která nás o víkendu se Špulkou navštívila, že je nejlepší, co v životě čuchala – odolala, že si dá až po obědě. Nebyl doma pan domácí a já trochu vyměkla, takže když děti brečeli u koláče, že mají“ hrozný hlad „na koláč, uřízla jsem z něj kus a mohly ochutnat :)). Je to linecký koláč od Mančinky, která ho měla každé úterý a čtvrtek na tréninku, ještě když jsme v dávné minulosti žili sportovním životem. Je to sladká pohádka v puse. A navíc, dnes je ten den, který vyřešil kvíz z minulého týdne, co si pan domácí vymyslel a co nám přibyde do rodiny. Dnes přibylo.
Read the rest of this entry »
„Na horách roste hrách, na dolině čočka“ už jsem jednou použila a byla přitom právě na dolině. Tentokrát jsem se přemístila domů, do podhůří, kde se hrachu daří. Hrách je surovina k nezaplacení. Má tu báječnou vlastnost, že se dá lehce usušit a mít ho tak hodně do zásoby na potom. Jediná „nevýhoda“ sušeného hrachu je ta, že opět zpomaluje trochu život. Nelze ho vzít, uvařit a zkonzumovat. Musí se nejprve naložit do vody, aby dostatečně nabral zpět vodu, kteru jsme v létě z něho vyhnali. Hrachová kaše ve finální podobě svým chladnutím tuhne – je to trochu podobné kaši bramborové a aby nedosáhla chuti, vůně a vzhledu hrachové kaše z jídelen školních, naše kaše je horká řidší, není tekutá, ale nedrží tvar s pěknými vlnkami. Je to proto, že se z ní druhý den nestává nepoživatelný tuhá a kamnená hmota.
Na hrachovou kaši je potřeba 500 g sušeného hrachu, sůl, 250 ml smetany, 5 -6 lžič jíšky(100g másla a 100 g mouky), olej, 3 cibule.Vejce na volská oka.
Nejprve ze všeho je třeba si večer před dnem vaření naložit hrách do vody. Druhý den hrách zcedíme, nalijeme naň vodu novou, 
osolíme a dáme vařit. Vaří se poměrně dlouho – nepoužívám na vaření hrachu tlakový hrnec – mám strach :-))). Moje maminka jednou doma takto vařeným hrachem vymalovala a od té doby mám takový respekt, že vařím hrách raději v hrnci. Možná zbytečně.
Když tedy konečně hrách změkne, to už člověk ztrácí občas i trochu hrachové poezie a trochu si i zakleje, kdy už bude měkký ?:)), tak po jeho změknutí slijeme nadbytečnou vodu – nenecháme zcela suchý, sléváme raději jemně odklopenou pokličkou než přes cedník, aby na hrachu vody ještě zbylo a mixérem hrách rozmixujeme nebo můžeme i přepasírovat. Hrnec s rozmixovaným hrachem vrátíme na kamna- je to nyní poměrně řídká hmota a přivedeme k varu. Přidáme hotovou jíšku – buď udělanou do foroty nebo čerstvou. Čerstvou tak, že si rozpustíme máslo a mouku ve stejném poměru a zapražíme. Zapražené pak vložíme do hrachu. Jemně povaříme tak dlouho, dokud se nám nezdá kaše hezky hustá. Pak přidáme smetanu – vše za stálého míchání. Necháme opět tak dlouho, dokud není kaše hustá dle našeho přání .
Mezitím si nakrájíme cibulku na kolečka a osmahneme jí na rozpáleném oleji. Cibulka slouží na posypání hrachové kaše. Nezbytným atributem je také volské oko – na rozpálenou pánev nalijeme olej a rozklepneme vejce, které ihned posolíme a jemně opaprikujeme. Když už je dostatečně kompaktní aby nevyteklo, můžeme ho obrátit na druhou stranu – ale nemusíme.
Ke kaši děláme rádi ovesné karbanátky,které se udělají podle tohoto receptu přesně na ně.
Když se jeden rozhodne, že napíše článek o majonéze, druhý musí mít zákonitě k snídani několik druhů pomazánek :)). Velmi 
jednoduchých, polovičně zdravých – je to totiž jen čerstvá zelenina a druhá půlka je jak jinak – majonéza. Na doplnění třetí misky to byla obyčejná pomazánka z nivy – žádná lehká, tentokrát s majonézou :-)
Na mrkvovou pomazánku je třeba: dvě větší mrkve, sůl, citronová šťáva z půlky citronu, špetka pepře a 2+1/2 lžíce majonézy. Na celerovou pomazánku je potřeba půlka velkého celeru, sůl, citronová šťáva a 3 lžíce majonézy. Do obou lze přidat jemňounce nakrájenou cibuli, do mrkvové pak stroužek česneku, ale dnes je to bez … Někdo tyto pomazánky nazývá falešný losos a falešný humr, ale upřímně řečeno, já si to nedovolím. Je to prostě mrkev a celer a jsem na to hrdá :-)))
Takže jak na to – zcela prostě, oloupeme mrkev, oloupeme celer a oboje nastrouháme – oboje zvlášť. Dáme každé do jedné misky, přidáme do obou majonézu, osolíme, mrkvovou jemně opepříme a obě značně zakapeme citronovou šťávou. Zakapeme – prostě tam vymačkáme půlku citrónu. Pak vezmeme mixér a rozmixujeme. Není to nezbytně nutné, mě osobně vyhovuje i nemixovaná, ale děti mají raději pomazánku tak, jak je to správné.
Pomazánku lze vložit do pytlíku a ozdobit chlebíčky, ozdobit nakrájenými půlměsíčky citrónu, ale protože je to obyčejná snídaně pro šest lidí, která v jednu chvíli bude a v druhou už jen prázdný stůl, jsou to prostě jen naplněné keramické misky.
Pomazánky tentokrát s domácím kváskovým chlebem a domácím máslem.
Majonézová estráda je báječná, protože si člověk vyzkouší, to co ještě neumí. Například jak bravurně zvládnout na lusknutí zdrclou majonézu :)). Ale nakonec se zadařilo. Vyndala jsem vejce zpoza vnitřního okna, kde bylo tou dobou kolem tří stupňů a vzala olej na skříni, takže to byl rozdíl teplot dejme tomu 14 stupňů a navíc jsem dala oleje málo a výsledek se dostavil. Majonéza se udělala zdrclá. Bylo to dost nutné, protože mi občas přicházejí na mail otázky ohledně majonézy a vždy je lepší to vidět, než to jen číst. Tak tedy dnes speciál o tom, jak to udělat a jak to nedělat.O této majonéze jsem se dozvěděla v manuálu k mixéru Braun, je to asi šest let a od té doby nedělám jinou. Základní článek o majonéze je tady.
K videu už asi nemá smysl moc toho psát, snad jen, že aby byla jistota, že se majonéza povede, je nutné mít teplotu oleje a vajec přibližně stejnou.
– nezáleží na nádobě a nezáleží příliš na oleji. Osobně mám zkušenost, že majonéza se udělá skoro z každého. Do majonézy lze přidat česnek a papriku a pepř, hořtici, kapku worcesteru – to vše lze na začátku. Citronovou šťávu, nakrájenou cibuli, jogurt, smetanu, nakrájenou okurku- to vše lze na konci.
– základní poměr je 1 vejce na 200-250 ml oleje.
a nyní tedy estráda č. 1 – základní majonéza
http://www.youtube.com/watch?v=vlsJtRhcRhU
estráda č.2 – proč se udělá majonéza řídká, odpověď na častý dotaz, proč je majonéza řídká. Pokud není zdrclá, nejsou evidentně oddělené složky vajec a oleje od sebe, jedná se většinou o malé množství oleje. Člověk má pocit, že čím více oleje přilije, tím více majonézu zředí, ale opak je pravdou. I v konečné fázi si pak lze s majonézou hrát a přilitím malého množství oleje regulovat její definitivní podobu. Výsledek je pak tvar majonézy,který se dříve prodával ve vaničkách a na kterém bylo až do spotřebování znatelné, jak se majonéza do vaničky stáčela.
http://www.youtube.com/watch?v=FcD8rgi-XlM
a estráda č.3- jak napravit zdrclou majonézu – také už jste spěchali a vzali studené vejce, nebo studený olej a majonéza se zdrcla? Umixovala se jen olejová kalná voda, ve které plavaly kousky žloutku? Pokud jste začali dělat majonézu novou dobře, ale pokud jste tuto špatnou vyhodili, chyba !!. Domácí majonéza, přikrytá alobalem vydrží v chladu dlouho a proto je mnohem lepší i tuto špatnou upotřebit a udělat z ní dvojnásobnou várku nové. Snadná pomoc.
http://www.youtube.com/watch?v=JrTkBY_cmew
a podotýkám, neměl by být nikde poblíž žádný pan domácí, natož např. točit video, protože pak se nevyhnete debatě o tom, jak jezdit kovovou lžičkou po nožích mixéru není vůbec praktické !!!:-))