Archive for 2011
Máme prima tetičku. Žije v Kalifornii a pečuje o nás s největší tetičkovskou péčí :-)), takže minulý týden přišel balík plný zajímavých věcí. Dvě další vegetariánské kuchařky a dvě super knihy „Chléb“. Jsem uchvancancená a pouštím se do dalšího čtení. Zítra dodám první chlebovou drobnost, která mě dosti zaujala. Dnes ale po návštěvním počátku týdne pečené brambory s brokolicí, právě inspirované novou vegekuchařkou. (bylo i dnes jídlo inspirované jinou kuchařkou – pilaf s rýží a červenou čočkou, zdobený pomeranči, ale hodnocení pana domácího bylo “ hm, ty pomeranče byly výtečný!, a protože mám zásadu, že co se mi nepovede a co nám nechutná, to sem nedám, jedno jídlo je z kola venku. )
Pečené brambory, velmi jednoduché. Suroviny, které jsou k tomu potřeba jsou : Brambory – podle počtu účastníků večeře, dále jedna větší brokolice,3 větší cibule, olej, tvaroh – 300g, dvě lžíce hořtice,dvě lžíce bílého vína, svazeček sušené saturejky, svazeček sušeného oregana, dvě lžíce majoránky. Sůl, pepř.
Nejprve je nutné uvařit brambory i se slupkou v osolené vodě. Zatímco se vaří brambory je nutné v jiném menším hrnci nejprve necháme rozpálit olivový olej, poté na něj vložíme na proužky nakrájenou cibuli a když je mírně hnědá, přidáme na malé růžičky nalámanou brokolici. Chvíli restujeme a po chvíli osolíme, zalijeme dvěma lžícemi bílého vína a zalijeme vodou – necháme uvařit do měkka. Když je oboje měkké, slijeme brambory, oloupeme je a vždy do každé brambory uděláme jakýsi zářez. Vyřízneme prostě do brambory véčko- klín po délce a tento klín naplníme malými dvěma kousky uvařené brokolice. Brokolici v bramboře potřeme tvarohovou pomazánkou : umixovaný tvaroh se solí, saturejkou, oreganem, majoránkou a hořticí. Lžící vždy brokolicovou část brambory překryjeme tvarohem. Read the rest of this entry »
Bramborové šišky jsou moc fajn jídlo – tentokrát nejsou vařené, nýbrž pouze smažené a jsou s domácím uskladněným a nikoli s kysaným zelím. Pravda je sice trochu úsměvná, ale jasná a nelze se za nic skrývat- zelí vždy sklidíme do sklepa, že ho v prosinci našlapeme. Letos jsme tedy taky sklidili, jenomže jsme nenašli pečlivě uskladněné zelňáky ve sněhu, protože ve sněhu je vše, co je z nepromokavého materiálu a bylo to původně pod střechou a proto kysané zelí prostě bude hned jak ho došlapeme, protože zelňáky už vykoukly ven :-)) Read the rest of this entry »
U nás začalo jaro, je to letos už potřetí a pevně doufám, že na pětku to nevystoupí. Že už by to bylo definitiní – to nevěřím, ale hromniční obleva, která je pro nás každý rok záchytným bodem v ročním cyklu nezklamala. Zklame málokdy. Nemáme doma žádné viditelné hodiny. Jedny jsme kdysi koupili v místním městečku od Cikánů – kukačky, které jsme dali opravit, ale nepřidělali na ně přední desku. Byl vidět celý mechanismus a kukačka byla svobodná. Teď jsou v haldě věcí, které ještě nedostaly zpátky svoje místo po tom, co se chalupou proletěl orkán v podobě nové střechy a tak jsem večer vytáhla hodinky, se kterými jsem běhala a nastavila si budíka na šestou. To je věc, kterou neděláme běžně – třikrát do roka? Naposledy když jsme jeli do Prahy, abysme stihli vlak. Od té doby každou čtvrt na pět zvoní za hlavou a pokaždé si řeknu, že už to musím přenastavit a pokaždé na to do večera zapomenu. Dnes jsem ale budíka potřebovala a tak jsem se k tomu konečně dostala. Ráno se mi vůbec nechtělo, nakonec to klaplo a potom, co jsem zatopila, tak jsem zjistila, že je pět. Budíka jsem sice nastavila, ale on má těch alarmů pět a v šest mě tedy budil až druhý. Vzpomněla jsem si na jednu hezkou súfijskou moudrost
Ráno hloupý člověk uvažuje, co bude dělat, zatímco chytrý člověk uvažuje, co Alláh zamýšlí udělat s ním.
Skořicové šneky jsem se rozhodla udělat opět inspirována knížkou Petera Reinharta a stejně jako u kaiserek je to inspirace volná. Kniha The bread bakers apprentice je moc fajn kniha a jsem Daniele hodně vděčná, že mi jí půjčila. Dnes kniha putuje zpátky domů a mě se hřeje pěkně v notebooku. Těším se, až bude chuť přečíst si to důležité – nikoli recepty, ale vše kolem pečení, o čem P. Reinhart píše. Read the rest of this entry »
Znáte to – otevřete kuchařku a tam se objeví – jedna polévková lžíce sojové omáčky. Nebo jdete svými oblíbenými potravinami a bez rozmýšlení přijdete k polévkám v pytlíku, vedle kterých většinou stojí tři navlas stejné umělohmotné lahvičky. Maggi, worcester a sojová omáčka. Potřebujete sojovku, tak po jedné sáhnete, doma dáte do lednice a celé se to opakuje znovu až dojde, v případě lepších hospodyněk, když teprve dochází a změna výrazná nastane tehdy, když prodávají výhodně nebo veliké balení v akci. Tyto sojové omáčky jsou od pravých sojových omáček, které se začaly vyrábět zhruba před 2500 lety ve veliké výhodě.
Jsou všude , jsou levné, jsme na ně zvyklí a navíc – vitana vaří za nás :-) – už možná ne, ale před 14 lety, kdy jsme ještě měli televizi za nás rozhodně vařila. Prostě a jednoduše – samá pozitiva. Na druhý pohled se však objeví i pár negativ.
Prvním z nich je to, že průmyslově vyráběné omáčky jsou vyráběny za velmi krátkou dobu, v řádu hodin. Přírodní japonské omáčky, vyráběné přírodní fermentací jsou hotové v řádu měsíců po ukončeném procesu fermentace v dřevěných sudech. Kde je tedy háček? Jednoznačně se ty měsíce, které průmyslově vyrobené sojové omáčce chybí musí někde nabrat a naberou se tím, že se sojová zrna koupou, kdyby jen koupaly, ale trochu se tam i povaří- až 20 hodin v kyselině chlorovodíkové, odstraní se aminokyseliny, směs se ochladí a tím se ukončí hydrolytická reakce – proto se také často na skleničkách, umělohmotných většinou, objevuje nápis – rostlinný hydrolyzát. Tento roztok se dále neutralizuje, lisuje, přidá se aktivní uhlí a pak se zase filtruje. Následuje přidání karamelové barvy, aby vznikla tekutina správné barvy- a také sirup z kukuřice , sůl a několik éček(E621, E631, E627) . Nakonec samozřejmě dochází k rafinaci a zabalení – jak už bylo řečeno, do plastových lahviček. Na rozdíl od přírodně fermentovaných omáček, které obsahují vitamín B12 , a které jsou více než žádoucí, jsou tyto, průmyslově vyráběné rozhodně nedoporučované dětem.Stačí si rozkliknout ta tři éčka a je naprosto jasné proč.Tady je malá hitparáda některých, hlavně průmyslově vyráběných sojových omáček.
Druhé negativum je rozhodně chuť. Přírodně fermentované sojové omáčky jako například shoyu, o které dnes píšu, jsou vyráběné tak, že se rozdrtí sójové boby, rozdrtí se pražená pšenice, přidá se voda a fermentační kultury a nechá se vše fermentovat. Při této fermentaci dochází ke štěpení bílkovin, sacharidů a tuků a navíc, jako bonus – vzniká vitamín B12, což je pro lidi, kteří nejedí maso docela přínosná záležitost, protože je obsažen jinak především v mase. Read the rest of this entry »
Toto jídlo nebude mít příliš velikou základnu příznivců, protože k jeho výrobě je potřeba základní věc a tou je mlýnek na obilí. Na druhou stranu je to 
příznivé jídlo pro celiatiky, i když já do něj přidávám hrst ovesných vloček, což celiatické jídlo trochu kazí. Není úplně normální jíst v jednom jídle kombinaci rýže s bramborem, ale pokud je rýže udělaná tak, že je z ní karbanátek, který je navíc chuťově dobrý, vůbec nepřijde při jeho konzumaci divné mít jako přílohu právě brambory. Navíc mi teď dost schází fotky pana domácího, takže je fotka jídla je trochu mázlá a nehezká, ale pro ilustraci důležitá, proto jí přidávám.
Na přípravu tohoto jídla je třeba 180g obyčejné rýže, 2 vejce, hrst ovesných vloček,250 g tvarohu, 110 ml vody, sůl, curry, pepř, lžička pálivé papriky, hrst rozinek, dvě lžíce lněného a sezamového semínka dohromady. Olej na smažení a brambory jako příloha. Rybízová marmeláda na ozdobu.
Nejprve ze všeho je nutné umlít na mlýnku na obilí rýži – na stejnou hrubost jako mouku, kterou normálně používáme na pečení a vaření. Do namleté rýže dáme jedno vejce, zalijeme vodou, pečlivě alespoň pět minut mícháme -hmota je řídká – ona rýže docela nabobtná a já nechávám do druhého dne odležet. Druhý den přidám další vejce, hrst ovesných vloček, jeden tvaroh, koření, rozinky, sůl, lněné a sezamové semínko a celou hmotu pečlivě promíchám. Lžící pak nabírám hmotu a v rozpáleném oleji na pánvi dělám karbanátky – pozor, těsto je řidší, nedrží dobře pohromadě a je třeba tedy první stranu nechat opravdu dobře osmažit – nabírat raději placatou podběračkou, na ničím úzkým. Read the rest of this entry »
Pokud potřebujete rychlé jídlo, pokud zrovna kyne chleba a zároveň housky, asi 30 l mléka čeká na zpracování a navíc se vám nechce nic dělat :-), jsou jakékoli kupované těstoviny vždy zárukou toho, že jídlo bude a navíc, že bude rychle. Samozřejmě lze udělat cibulovo-nivová omáčka i s domácími těstovinami – například podle tohoto receptu. Tady dnes obyčejné kupované semolinové vrtule.
Na omáčku je třeba těchto surovin: 4 střední cibule, 3 větší stroužky česneku, olej, bazalka nebo bazalkový olej( v tom nehledejte žádnou drahou pochutinu – to jsem prostě jen naložila bazalku do oleje, když už měla namále – do skleničky od přesnídávky a dala do chladu- jak se hodí !), dále 350 ml mléka, 150 g nivy, lžíce másla, 2 lžíce celozrnné mouky pšeničné přesáté, 2 žloutky,100g zelených oliv, sůl, pepř, sušené oregano. Read the rest of this entry »
Tak kromě hořčice už není ani sladká paprika, poslední dvě lahve oleje, děti jsou nešťastný, protože došel kečup – blíží se neodvratně cesta dolů. Nezbývá nic jiného než udělat něco, na co jsou všechny suroviny – takže štrůdl.
Štrůdl – můj nejoblíbenější moučník – miluju štrůdl ! Ale poslední dobou to doma vypadá jak v kasárnách. Pan domácí začíná Read the rest of this entry »
Jsem mezisložka ! Dnes jsem to zjistila. Ten poník je pro mě naprosto ideální. Zvládnu ho,postrojím, dokonce mě i poslouchá, což se většinou u nás doma neděje – pes, jen když řeknu „můžeš“ a dostane svou misku, nebo „spinkej“. Kočka tady běhá kolem místnosti půl hodiny, ať se snažím, jak se snažím -pak vejde pan domácí, podívá se a kočka je venku. O dětech vůbec nemluvím a koně – to už je zcela mimo mě. Mám naše zvířata moc ráda, ale nemám pro ně na rozdíl od pana domácího přirozený cit. Jedinkrát jsem měla na starosti všechny, to když si pan domácí totálně rozšrotoval kotník a nesměl půl roku stoupnout na nohu. Většinou stál u okna v momentě, kdy jsem hrdinně s chomouty na rameny vycházela se zvoláním -“ jdu zapřáhnout“! a držel se za hlavu a pak to nevydržel a od okna raději poodstoupil, aby nic neviděl. Jednou jsme se Slávou porazily seník, jednou jsme převrátily cirkulárku…zvířata si oddychla, když už to pan domácí nevydržel, přivařil si na luční smyk sedačku s pérem, aby byla noha hezky odpérovaná a já pak už jen zapřahala, podávala berle, zase nosila šrot, a zase podávala berle a kochala se – to mi jde !:-)) Poník je výborný, ale bohužel mě neuveze. Takže to, že mě poslouchá je naprd, dokud nebudu mít svůj vozejček na vožení hnoje na záhony a do skleníku. Nakonec se ale i mezičlánek uplatnil – nejstarší dcera je přeci jen stále ještě lehce nesvá a proto jezdí kolem chalupy a tak jsem si vzala pohorky, dcera sedla na koně a já běžela vedle nich. Po 4 kilometrech v docela hlubokém sněhu a v lese- takže po 40 ti minutách :-)) jsme se vrátily a já říkám panu domácímu, jak to Ester hezky šlo, jak se snažila, jak se ptala, co a jak a odezva na to byla “ proboha, doufám, žes jí neradila !!!!“:-)) Takže jsem se vrátila pokorně ke svým vařečkám a šla dělat večeři :-))
Dnešní tvarohová buchta je rychlá a je to ideální recept pro ty, kteří mají přísun tvarohu a nevědí co s ním. :-) Má tři vrstvy, ale jen dvě těsta -jedno tmavé, jedno světlé a je velmi, ale velmi dobrá.
Tyto suroviny jsou na jeden plech : 1+1/2 hrnku mouky pšeničné celozrnné, 1 hrnek cukru krystal, 3/4 hrnku oleje,1 hrnek mléka,1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 2 vejce, 2 lžíce kakaa. Toto je na první těsto a z tohoto těsta si odlijeme 1/2 hrnku těsta.
Nejprve utřeme vejce, přidáme cukr, vanilkový cukr, olej, mouku,mléko, prášek do pečiva a kakao. Jak je uvedeno výše, odlijeme si půl hrnku bokem a zbytek nalijeme (těsto je docela řídké) na papírem vyložený plech.
Dále si ušleháme 500g tvarohu, 1 hrnek cukru, 1 vavnilkový cukr, 40 g maizeny nebo 1 pudingový prášek, 2 vejce, 1/2 hrnku mouky
toto těsto nalijeme na těsto hnědé , stěrkou pěkně roztáhneme – trochu se nám těsta promíchají a nakonec pokapeme zbytkem hnědého těsta, které je odstavené v hrnku. Vše dáme péci do trouby zhruba 200 st. horké. Buchtu krájíme až studenou.
Ideální je s rybízovým koktejlem, který se udělá tak, že se smíchá ledové mléko s marmeládou z rybízu a vše se mixérem umixuje.
Tištěnou formu receptu naleznete v knize Domácí pekař.
Pololetí, čas přezkoušení a čas výletu do Prahy…není možné si toho mnoho naplánovat, protože cesta je dlouhá, přezkoušení ve škole nutné a letos, po přestupu do Prahy příjemné a snové. Jsme respektovaní jako rodiče, co chtějí vzdělávat své děti. Není na nás pohlíženo jako na ty, kteří vnucují svým dětěm vlastní životní názor. Přezkoušení je příjemně trávený čas s lidmi, kteří naše děti respektují….Je to pro nás obrovská životní zkušenost..
Vstáváme v půl páté, podojit, nakrmit, oblíknout – snídaně až ve vlaku… Vycházíme v půl šesté a jdeme tři čtvrtě hodiny na nádraží. Náš kopec je v inverzi a teprve po kilometru se dostáváme do mraků- teplota klesá, viditelnost také, zapínáme čelovky a až na nádraží žádné auto. Klouže to. Read the rest of this entry »
Včera jsme byli v Praze na přezkoušení a měli parádnický den a dnes se z toho zotavujeme, protože kdykoli sejdeme z kopce, musíme to pak doma nahradit dvojnásobným množstvím spánku :-))). Předem dnešního jídla mám nějakou vnitřní potřebu se vyznat z toho, že nejsem, jak už jsem psala, příznivec soji a náhražek vůbec. Nicméně občas podlehnu touze udělat hezké, dobré a rychlé jídlo a navíc jsem si z Prahy přivezla tři balíčky tofu – ne že by je u nás pod kopcem neprodávali, ale tak nějak mi padly prostě do oka. A už od včera se na restovanou minutku těším. Co se porce týká – protože je na tomto receptu extra důležitá omáčka, nebo sos, každý ať si nazve jak libo, napíšu recept na počet porcí, které jsem dělala já a to jsou tři standardní balíčky tofu narural. Jedno tofu rozřízlé podélně na půl je podle mě ideální porce pro jednoho dospělého člověka, ale pan domácí má zřejmě tasemnici, takže focené porce jsou jeho porce a pak ještě zkonzumuje porce veškeré nedojedené,tudíž po jednadvacetiletém soužití nejsem příliš schopná posoudit, co je porce tak akorát :-))- tudíž nechám na každém, jak si recept podělí. :-)