Venku pořád sněží, dochází dřevo, dochází elán, dochází slušná nálada. Probíráme neustále vyjmenovaná slova, zapojujeme elektrické obvody, děti se naučily pájet a pomalu nám začíná letošní zima lézt krkem. Včera jsem běžela s první várkou koření a byla šílená, ale šílená zima. Foukal vítr přímo do k… obličeje, v mp3 Dick Francisův sympatický detektiv, právě si lebedící na californské pláži a já měla na jazyku poslední třetinu cesty neustále chuť štrúdlu. Miluju štrúdl. Já tedy bohužel miluju každé jídlo. Ale nejvíc ze všeho chleba a štrúdl. Těsto odpočívalo u kamen a hnalo mě posledních pět kilometrů silou několika koní. Před chalupou jsem minula jedno dítě sedící na suchém záchodě, zpívající si a vidouc mě, utichnuvší a zvolající – huráááááá a spěchající domů. A já byla tak ráda, že mají radost, když se stejné hurá ozvalo i uvnitř chalupy a všichni sborem volaly – Klára je tu, Klára je tu! Ale pak jsem zahlédla pana domácího sedícího u stolu, potutelně se usmívajícího a nenechajícího si ujít přivítání vlastní. „Si asi myslíš, jak se na tebe těší co? A máš z toho radost co?“ a pak jen významně ukázal za kuchyňské okno. Poklesla mi brada a smutně jsem jen odvětila – no jo, tak to vyndejte!
Začali nám totiž hezky nést pipky a já se rozhodla, že splním neustálý nátlak na žloutkové věnečky. Říkala jsem si, že to nemůže vyjít – krém bez mléka, které stále ještě není, ale bylo to skvělý. Krém ze šesti žloutků a celého másla s trochou maizeny uvařené ve vodě a trochou rumu a hodně vanilky, kterou neustále chodil dopřisypávat pan domácí, udělaly své a ledový, za oknem ztuhlý žloutkový krém a následná bílková citronová poleva na odpalovaných věnečcích byla výborná. Jenomže dostaly každý po jednom a zbytek, až se vrátím domů.
A tak se vůbec netěšil nikdo na mě. Děti na věnečky a pan domácí sice na mě, ale jen proto, aby měl pokoj od dětí, kteří neustále žadonily, kdy už se vrátím, potažmo – kdy už budou ty věnečky?
No a protože zbyl krém, udělali jsme horký jablečný štrúdl se žloutkovým krémem a zbytkem citronové polevy, protože kam s ní že? jenomže na bezmléčný krém nemůžu dát recept, protože jsem nevěřila že se povede a tak jsem si ho nezapisovala, takže jen takový jemný návod na to, že to lze, že je to dobrý a že ráno, když se to vyndá zpoza okna, kde je kolem nuly, chutná to přesně jako vanilková zmrzlina, jemně roztátá.
(Mimochodem, právě dohrávali všichni s panem domácím hru – co si myslim. Přišla jsem v momentě, kdy si myslel pan 
domácí a padly dvě otázky – „Je to živý? Trochu. A je to poživatina? No, trochu. A co je to poživatina? No to, co se dá jíst.“ „A má to nohy? má, ale nechodí to“. Jentl – „aha, tak to bude děloha!“ :) Pak, kdž zjistila, že děloha to není, řekla vajíčko. Myslim, že máte dost indicií – vajíčko to není, ale prý to těsně minula, prý byla nejbíž, takže kdo pozná co to je – je dnešní vítěz. )
Takže dnes jen tip na to, co rádi jí Švédové a totiž horký závin se studeným krémem. S tím rozdílem, že tam se dělá z pytlíku Dr. Oetkera a ten my neradi (pan domácí mě opravuje, že nemám být tak upjatá a mám klidně napsat – a ten je tak hnusný, že by ho pan domácí do pusy nestrčil) a tak tedy
rychlý skoronávod na žloutkový krém bez mléka.
4 žloutky vložím do nerezové mísy a tu vložím do horké vodní lázně. Přidám moučkový cukr a šlehám a šlehám. Postupně přidám 250 g másla a stále šlehám. Do krému přiliji vodu s rozmíchanou maizenou – litr vody a 80g maizeny a stále šlehám a šlehám a šlehám až do husta.
Krém nechám vychladnout a mezitím si ušlehám 250 g másla do pěny. Postupně do másla přidávám maizenu, cukr s vanilkou a trochu rumu.
A když už je to takový kýčovitý jídlo, který si můžu dovolit, protože jsem sem dala hezký návod na perníky, který ušetří konzumaci cukru :), tak i hezky kýčovitá růže, kterou jsem dostala na mdž. Nikoli od pana domácího, ten má své zásady, ale v penny u kasy. Možná by nebylo od věci, místo růží, investovat ty peníze jako dárek prodavačkám, aby z toho mého nákupu taky něco měly.
Pořád ale nevíme, co to teda bylo, když ne děloha ani vejce s nohama… :)
No možná proto, že to ani nikdo nezkusil tipnout :-). Bylo to zatím nevylíhlé kuře. :))
Ale pozor, tady mam namitku – nevylihle kure je bud zive nebo mrtve, „trochu zive“ by mohlo byt umirajici nevylihle kure.
a Jani : no vidíte, to je ta umělecká licence. Já jsem nikdy neřekl „trochu živé“, já řekl „může být živé“. S poživatinou je to jasný, to může být natuty. Zeptejte se našeho psa. :)
:)) Tak to nás Klára zmátla, určitě jen proto to nikdo neuhodl :)
Právě taky dumám o tom, od kdy není kuře „trochu živé“, ale „úplně živé“ :) a taky mě mate, že by mohlo být „poživatina“ :))
Opet citim nutkavou potrebu se vyjadrit k nekolika myslenkam obsazenym ve Vasem clanku:
– tema „jaro“ – dle meho nazoru uz nikdy neprijde, vsechna nadeje je marna, jedine co nas ceka je marasmus a zanik (coz je shodou okolnosti i posledni stadium vetsiny zavislosti dle starsich ucebnic), a takto je tomu kazdy rok touto dobou.
– teseni se deti a psu (i cehokoliv ostatniho) – NIKDY neni projevovana radost zpusobena pouhym prichodem dotycne osoby, vzdy je za tim nejaka zistna pohnutka (dobrotka, darek, novinky, pohlazeni …), neni vsak treba zoufat, je to absolutni aplikace principu „kazdy ma svou cenu“ a „kazdy jde nejak koupit“, coz je svym zpusobem zaklad pro veskere interakce.
– MDZ – chapu to spravne, ze zakladni myslenkou tohoto svatku je cely rok se k zenam chovat jako prase, a pak jim dat k MDZ kytku a vsechno smaznout? Pripadne na tom jeste trhnout nejakou tu korunu? Pokud ano, tak to je paradni fligna, a uz se tesim na zavedeni mezinarodniho dne papriky, kdy se ji cely rok budu vyhybat a pak behem dne snim 1 kg, mozna by se to mohlo zkombinovat a dat oboje na jeden den …
– nechybi v tomto receptu PAPRIKA? :)
No začínám mít strach, jestli to už není moc jako kritika :-).
S prvími body souhlas,bez námitky. S předposledním taky souhlas, ale s vysvětlením :). Přesně tak. Aby nedošlo k mýlce. MDŽ neslavíme a nikdy jsme neslavili. Ovšem, budiž nám toto datum připomínkou toho, že v tento den, zcela náhodou, začal náš společný život s panem domácím. Je dobrý, že to má nějaké oficiální datum, jinak bychom si to nikdy nezapamatovali, což by se tedy taky nic nestalo :). Takže MDŽ chápeme naprosto stejně. U nás do toho patří také narozeniny a svátky a spousta dalších věcí, kdy odmítáme programově myslet na jiného člověka, protože je určité datum. Nesetkává se to s pochopením, ale už jsme si zvykli. Ostatní nikoli :) Takže ty zásady pana domácího v článku byly myšleny – jsem hrdá, že je doma muž, co má zásady! Nikoli ironicky.
A paprika – znáte to – proti gustu :-)))
Naprosto souhlasim s odmitanim datoveho fetisismu! Beztak je to k nicemu, protoze si clovek stejne nikdy neuvedomi ze je zrovna „to“ datum, i kdyby nahodou nejaka data ctil. A svym zpusobem to jde aplikovat i na omlouvani se, protoze kdyz udelam neco spatneho schvalne, tak mne stejne nic neomluvi a kdyz jsem nechtel, tak to neni potreba.
Jako kluk v hluboké totalitě jsem měl přísun k “zázračným” věcem ze Západu. Jedna z nich bylo autíčko, do kterýho se vkládaly takový kolečka. Každý kolečko určovalo, jak autíčko bude jezdit. Pokud se kolečko nevsadilo, autíčko samo nevědělo, jak jet. A v podstatě se chovalo totálně zmateně a nevyzpytatelně. Asi tak.
Otazkou zustava, zda by se po nejake dobe pozorovani ona „zmatenost a nevyzpytatelnost“ nezmenila v nejakou predvidatelnou matici. Myslim, ze kazdy jedem podle nejakeho kolecka, jen neci kolecko je vice urcene vnejsimy vlivy, neci vnitrni. „Oprosteni se od kolecek“ to mi zni jako definice nirvany, nebe, opravdoveho byti, ….
Zdravím vás Na kopec. Před pár dny jsem objevila vaše stránky a nemůžu se odtrhnout…žijete můj sen. Smekám před vámi,že vy jste měli odvahu svůj sen uskutečnit. Moc vám držím palce.
Tak ted jsem uplne zmateny, ziji na kopci Vas sen, svuj sen nebo sen nekoho dalsiho? Je vubec mozne zit sen? Neni podstata sneni v tom, ze je odlisna od bezneho zivota?
Tak jsem se zas pobavila, ale dorazily mě tyto věty: „tak i hezky kýčovitá růže, kterou jsem dostala na mdž. Nikoli od pana domácího, ten má své zásady, ale v penny u kasy.“ Výborný :-))) Máme to podobně :-)
Podobný krém mám od své tety, používáme ho o vánocích do cukroví, protože dobře vydrží a nekysne jako pudinkový. Jenom je teda uplně i bez maizeny – jen vejce, cukr a máslo. Ale je luxusní.
3 celá vejce plus 3 lžíce krystalového cukru – šleháme v páře do husté pěny, fakt husté a musí se šlehat poctivě, aby se vejce nesrazila a nebyly z toho míchaný vajíčka :-)
Pak se tam zašlehá 1 máslo nakrájené na kousky a v chladu se šlehá do zhoustnutí, ale už ho mám v ruce takže ani do chladu nemusím. Máslo do toho zašlehám šlehačem, jinak se šlehá ručně metlou.
Dá se různě ochutit – čokoládou, rumem, karamelem, kávou… je fakt super!
s tymto kremom mam skusenosti aj ja (zltka, resp. vajcia, cukor, maslo a ochucovanie) – konkretne dochuteny drvenymi orechami a kavou alebo kakaom + skorica alebo vanilka. Da sa pouzit na plnky do torty a pod. A je lahodny a rezervovany len na velke sviatky :) – a to MDZ – tiez som dostala ruzicku – od nejakeho zamestnanca v Lidli. Mam tiez zasadoveho manzela :D.
No vy mě překvapujete ;-) Si to nezapisujete do hlavy? :-O :-D
Hahaha, to jste dnes už druhý. Ráno jsem byla za alkoholickou kuchařku v diagnostaku, vařící permanentně UHO:-))) – ano, představte si, že během toho vaření vás obletuje miluící manžel a čtyři hlasy milujících dětí se na něco ptají. Ideální situace na simulaci memorického potenciálu :-)
Právě se divím ;-) když jsou všichni milující, tak to musí jít samo :-D
Pozor – UHO je jen marginalie – hlavni jsou zaveje papriky a konzumace Tuzemaku a Zelene.
Másla je tedy nakonec v krému půl kila? Nějak jsem se v tom návodu ztratila:-)
celkem 250g, nějak to doplním :-) ovšem až porodí krávy, bude to hnedle půl kila, takže to tak možná i nechám :-))
:-)
taky mi při čtení přišlo že másla je 500g….:-) – a zima dnes byla příšerná…..