Co noveho na kopci

Slíbila jsem recept na celozrnný višňový čokoládový dort.

To jsem ovšem ještě netušila, že úplněk vytahuje na povrch věci, které by jeden vůbec netušil, že vytahuje :). Například vysoké horečky, zvedá kopyta koní do ne zcela běžných výšin a také appendix. Když se totiž konečně začnou lepšit devětatřicítky s nemocným okem a zubem a uchem a Bůh ví čím vším ještě, rozhodne se kůň při řezání kopyt, kterému plně důvěřujete, ale nedáte na své instinkty a ignorujete jeho evidentní nervozitu, pro tzv. „dekopytaci“ – parafráze k defibrilaci – a krouhající odletí zasažen oběma zadními přímo na komoru tři metry, aby se sebral, pravil, „zase žebra“ a pak, když se neprozřetelně zmínil na dálku rodině, čelil tři dny neustávajícím atakům na odvoz do nemocnice (pan odmácí to ustál a na klasický scénář, začít intenzivně atakovat mě, abych přemluvila pana domácího nedošlo – neb jsem byla ve špitálu) a když ještě týž den odjíždíte během půl roku s druhým dítětem s akutním slepákem a hned ho odvážejí na sál, devětatřicítky vám přijdou docela v pohodě a někde v druhé linii, natož recept na višňový dort. A mezitím se někam zatoulal papírek, který si píšu během pečení a tak až přivezu dneska Jentl z „deappendixizace“, zkusím ho najít. Nic už ale neslibuju, máme ještě dva slepáky, resp. čtyři funkční. A stejně to máme z toho, že nejíme to maso! :D p.s. na pooperačním ležel pán s docela zásadně rozmlácenou půlkou obličeje – podivme, v úterý strouhal kopyta. Evidentně atak příbuzných neustál :). Nakonec to vůbec nejuklidňující, co člověk může dělat – sbírat měsíček – nejkrásnější koncentrace barvy pokupě!

5 Odpovědi to “Jen tak”