Author Archive
Včera jsem zapomněla napsat zásadní věc. Pan domácí to totiž považuje za velmi vtipnou situaci a to jsou mé systémové schopnosti. V poště mám nové tři složky – semínka, semínka vyřízená a semínka odeslaná. Systém zcela jasný, že? Prostě přijde mail s prosbou o semínka, hodím to do semínek, pak na něj odpovím, hodím to do vyřízené a pak je na poště odešlu a hodím to do odeslaných. Zní to velmi jednoduše :)). Realita je
taková, že po včerejším koupení obálek v papírnictví a papírové pásky, po sezení na poště, kdy jsem se asi dvěstěkrát zeptala pana domácího, zda je v pohodě, že musí čekat a jestli nechce někam třeba jít a kdy mi asi po dvěstěprvé řekl, že je úplně v pohodě , že se mu tu moc hezky sedí a může ozorovat lidi a jestli ho pořád budu rušit, a ať se pořád neomlouvám, že se nemůže soustředit!, po tom, co vedle nás seděla fantastická paní, kolem devadesátky a psala u stolku, u kterého jsem já přebalovala do obálek kukuřici a měsíček, dlouhatánský dopis a vypadala hrozně něžně, potom jsem to odeslala, uklidili jsme pod sebou a přijeli domů a já zjistila, že jsem si ale nenapsala, komu jsem to odeslala a koho tedy do kolonky odeslané zařadit :) Pak je jak uznáte každý systém dost naprd a pan domácí měl záchvat smíchu, že je tu opět Klářina úžasná logistika. Takže až někdo dostane čtyři obálky s kukuřicí, nedivte se a až někdo nic, ozvěte se prosím neprodleně:)) Read the rest of this entry »
Dnešní den by byl býval byl protivný – zase sněží, místo toho, aby to co je stále ještě občas někde na zemi roztálo. Fouká. Vůbec není hezky. Navíc jsme měli jet na FÚ, ale jedno z dětí skočilo z balíků a narazilo si něco na noze a nebylo by tak schopné dojít čtyři kiláky na autobus a čtyři z něj. Ale přestal být protivnej hned dopoledne, protože padlo rozhodnutí, že děti zůstanou doma a půjdeme sami s panem domácím. Navíc, dnes nám jakýsi mail připomněl, že je MDŽ – tedy ne, že by to pro nás byl nějaký důležitý svátek, ale byl to den, kdy mě jako čtrnáctileté dovolil pan domácí, abych s ním šla na horách nakoupit pro bandu ostatních lidí na chalupě – pokud jste tedy dodnes měli za to, že romantický začátek vztahu, který trvá dalších 24 let je dle amerického scénáře v koktejlových šatech u vína ve stopce, s načechranými vlasy, luxusním menu a jiskrou v oku, tak věřte, že může začít tím, že jdete někam, kde házíte do kletru sto rohlíků a pán nad penzí se na vás dívá a praví “ no jo, mladá si to nakoupí a mladej, aby to odtáh:-))! Read the rest of this entry »
Na stránce jak pod domácím kváskem, tak i pod všemi chleby je veliké množství komentářů od všech, co chleba nezkusili a chtějí :), co ho zkusili a co jim zcela elementární věci pro toho, kdo peče běžně, nepřijdou vůbec základní a jasný a také věc ukázaná je většinou často názornější. Proto tedy toto obyčejné video na základní bochník celozrnného chleba.
Zhruba před deseti dny jsem odložila na kraj pracovního stolu robota a vrátila se v rámci zachování vlastní fyzické kondice zpět k veliké keramické míse, kterou mi nechal udělat pan domácí a jsem ráda, že i video je bez nějakých zásadních materiálních vstupů. Chleba je základní surovina a lze si ho doma udělat dobrý, voňavý a chutný bez všech oblíbených zbytečností.
Na výslovné přání pana domácího také vkládám video v původním znění :), bez podbarvení hudbou. Dokonalejší by to podle něj ovšem bylo, kdyby Jentl zpívala místo Sto zvířat J.H. Krchovskýho :)
Takže video není žádný pokus o umění, nýbrž pomoc těm, kdo tápou a prosím o shovívavost :)
Tyto dva chleby jsou výsledky z minulého videa, které se bohužel smazalo .
A zde vynikající výsledek diskuze a přímý link na něj, aby do budoucna nezapadl v historii dějin – totiž Víťův chleba, jakožto chleba pekaře. Pro mě osobně zásadní Víťovo prohlášení – „moc se s tím….. nebo jak se to říká jinak… “ :-)
Už není zima. Sice tu bude zase -8, ale zima není. To je otázka mentálního cvičení. Zjistili jsme s Eliškou, že pokud jde člověk do kurníku, má tam osm spacáků a myslí si, že je plus dva, použije jen tři, je mu krásně, i když se druhý den ráno dozví, že bylo -6. Tak to asi s naší hlavou často je. A protože není zima, může se sázet, i když jsou občas sněhové plotny, že se do nich boříme až po kolena. Dnes jsme jeli s panem domácím na koni ke schránce a on mi otevřel své srdce. Pravil – “ vy se k sobě s tím Bábelem tak hodíte!“ rozuměj – s tím koněm, který má 650 kilo a je to nejmastodontovatější ze všech mastodontů. Je mi zcela jasné, že tím myslel jeho roztomilost, ale pro jistotu jsem se neptala. :) Pan domácí jezdí bez sedla a zcela plynule a přirozeně a já jedu se sedlem a celou cestu dolů i nahoru není slyšet nic jiného než pomalu a prrrrrrr a Bábe sakra prrrrrr – s rukama až u silnice. Pan domácí mi vždy se stoickým klidem poradil, jak mám dát ruce dolů a zaklonit se, jenže kam se zaklánět, když už ležíte hlavou na koňově zadku a on pořád cválá….. naštěstí se vždy po sto metrech natolik unaví, že ho začnu vždy a znovu mít ráda. Read the rest of this entry »
Konečně slezla většina sněhu, tzn. dostaneme se do skleníku :) a tak jsme vozili hnůj – za pomoci pana domácího, přerývali skleník, zalepovali prasklá skla, zalévali sadbu celeru a těšíme se moc, že už se bude brzy vysévat. A tak otevíráme opětně náš přebytkový prodej ze dvora – zatím jen s měsíčkem, který nás provází už téměř rok, kdy jsme ho zasadili, po sběr, sušení, sklizeň, třídění semínek a teď zase nastane jejich opětovné vysetí.
Měsíček je na březen zatím jediný přebytek. Co to vlastně je měsíček, lze mrknout tady . A samotný prodej ze dvora je opět otevřený na horní liště jako předposlední záložka. A pomalu se tu kocháme pytlíky s pěti druhy špenátu a sedmi druhy dýní, se saláty a kapustami a těšíme se těšíme, až už to začne :)
Protože je člověk tvor hravý, nebo mě to alespoň ba, tak když jsem dělalala slad na chleba a na pečení vůbec, tak jsem si to rovnou šoupla i s žitem. Dělám meltu z čistě praženého žita, ale tak mě tak napadlo, že sladované žito je to pravé ořechové. Zajímalo by mě celkem, zda pražské kávoviny také sladují, či zda používají jen žito pražené, nicméně ať tak nebo tak, stálo to za zkoušku.
Co je melta, netuším zda ví každý. Mnohem více rozšířená je instantní káva, ale melta se už možná nepoužívá tak často, jako se používala dříve, kdy naopak káva byla na okraji zájmu. No, možná i zájem byl, ale …. :) Více o kávě a její historii v tomto článku věnovaném přímo jí.
Zpátky k meltě. Základní surovinou pro kávovinovou směs bylo vždy žito. Jeden druh melty se jmenuje přímo žitovka a je pouze z praženého žita. Melta jako taková je směsí žita, čekanky, ječmene a cukrové řepy. A celkem zásadním prvkem směsi je právě čekanka obecná, která obsahuje velké množství inulinu, což je potvora, která u určitých čeledí nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to bílý prášek, chuťově je spíše sladký, ale neumí ho využít živočišný organismus a ve střevě se tedy chová jako rozupustná vláknina. Dokáží ho však rozštěpit bakteriální enzymy a proto je zdrojem pro střevní bakterie. Má tzv. prebiotický efekt, což znamená, že díky tomu, že se ve střevě vyskytne, podporuje růst střevní mikroflóry a to je více než pozitivní.
Navíc, melta se odjakživa dává samicím králíků po kocení, stejně tak by se měla podávat ženám po porodu a na zvýšení laktace. Horší je to s žitem v období reprodukce, to není už tak košer :-)
Čekanka je krásná modrá kytka a její jediný problém je, že se většinou nenachází tam, kde bychom jí chtěli sebrat a už vůbec ne doma na přípravu melty :), ale když člověk ví předem, co chce, často se situace změní. Žito a ječmen nevidím jako zásadní problém, horší a podobné jako s čekankou je to s cukrovou řepou. Já však mám čekanku – , díky paní Eliškové i řepu ještě stále ve sklepě a žito i ječmen je také k dispozici, dokonce nasladovaný. To co nemám, je poměr. A tak to stále a stále zkouším – zkuste to schválně a můžeme se dopracovat k poměru nejlepšímu :-) Read the rest of this entry »
V knížce Dana Leparda jsem našla hned na začátku pěkný recept na chleba, který obsahuje slad a samozřejmě i velmi jednoduchý recept na to, jak si slad doma připravit. Stejně tak Peter Reinhart často slad přidává do svého chleba a vůbec to má být prostě pecka. A protože nemám moc velký přístup ke sladu kupovanému, nebylo nic jednoduššího, než si ho zkusit vyrobit. Chyba lávky, že jsem odhlídla od Lepardovy kuchařky a začala iniciativně hledat ve zdrojích českého pivovarnictví. Je to hodně podobné jako s lasagnemi – „kupte hotové lasagne….“ tedy zde trochu modifikováno na „slad nedělejte, je to zbytečně zlouhavý, takže si ho kupte :)“.
A tak jsem tedy přečetla vše potřebné a vrhla se do toho. Vzhledem k tomu, jak zde psal někdo v komentářích včera, že je pro chleba bezvadné přidat opražené obilí – tak touto výrobou nemůžete vyloženě nic zkazit jen tomu opražení přidat jako bonus nasladování. Read the rest of this entry »
Stává se vám občas, že na vás padne můra dokonalosti? Neptám se těch, co jsou dokonalí, pečliví, precizní a v pravém slova smyslu hospodyně či hodpodyňové. Protože ti to mají prostě od přírody a není to tudíž žádná ctnost :-). Ptám se těch, co jsou jako já. Nepečliví, ne moc pracovití, především netrpěliví a jednoznačně nesystematičtí – a nemusí mít ani všechny tyto mé přednosti :), bohatě stačí jen jednna. No a pak se stane, že přijde můra, vy máte pocit, že za nic nestojíte, že je všude nepořádek, což co si budeme povídat – on je – a to co vás nechávalo po dobu dnů , týdnů… dokonale v klidu, najednou se rozhodlo, že vám udělá těžkou hlavu. Vidíte každou věc, která není na svém místě několikanásobně zvětšenou a několikanásobně špinavější, zaprášenější, ošoupanější a ošklivější, než opravdu je. A všichni kolem za to můžou :)) a nikdo vám nepomáhá!
Jsou dvě cesty, jak z toho ven. První zastává pan domácí. Sednout si, uklidnit se a počkat, až to přejde. :) Na tu ale musíte přijít sami, protože pokud vám jí někdo poradí, je většinou první na ráně. Druhá možnost je vrhnout se na generální úklid. Štěstí je, že ta můra většinou přejde dřív, než člověk přejde do fáze druhé, totiž vytvořit systém, který posléze budu pečlivě praktikovat. To totiž člověku s mou náturou hrozí, že po šťastných pár dnech, kdy systém člověk dokáže udržet, přijde zákonitě deprese a systémový pád :). Ale opakování matka moudrosti, že :-) a tak je dobře si to hezky nacvičit a postupně se dostat do toho, že to nějak půjde samo.
A tak jsem si pro to, aby to šlo líp, přichystala takových pár rad z roku 1930 z knihy Učebnice domácích nauk od Ferdinanda a Anny Tomanových. A pevně doufám, že se kniha stane alespoň u někoho spouštěčem, ať v tom nejsem sama:)
A protože máte určitě praktickou kuchyni, kterou byste neměnili pořádek nepořádek, na kterou jste zvyklí, tak byste se mohli taky pochlubit a já bych se měla čím kochat. Stačila by mi fotka kuchyně – to mám ráda a pak něčeho, co je fakt vychytávka. Třeba já mám na stropě karisíť na které je zavěšené maximum potřebného nádobí. Výborná praktická věc, od Ikei , která to má železné, ušetřeno mnoho peněz a ani jsem nepotřebovala pana domácího :) Tedy – já jsem nepotřebovalal jeho pomoc, ale pak jí musel on sundat, předělat a znovu nandat :))- tak je to vlastně skoro vždy. Tak takové pěkné vychytávky, se kterými jste spokojení a které jsou praktické, které máte rádi a co fakt v kuchyni neoželíte – to mě opravdu zajímá. Za fotky díky a za komentáře bez fotek, co je vaše číslo 1 případně 2 budu taky moc ráda.
Jsem až po uši ve sladu :-). Když jsem si otevřela knížku Dana Lepparda s chlebem před několika měsíci a vybrala si hezký chleba, měl tam jako surovinu slad. Ten nemám. Ale mám ječmen. A protože je výroba sladu celkem zdlouhavá, neustále jsem to odkládala. Jenomže – tento odkladný čas dal plně rozvinout mé obsesivní potřebě pochopit vše do detailů a dal plně rozvinout myšlence, že by to byla skoro ostuda, jako Čech a dcera pivaře-konzumenta, dělat slad podle receptu nějakého cizáka :-). A tak jsem začala
hledat a dopadlo to jako vždy. Listuji knížkou o bratru 360 stránkách, máčím, klíčím a hvozím, pšenici, ječmen, oves i žito a píšu tady závazně – pivo vařit nebudu – možná :). No a jsem netrpělivá, je to proces na dlouhé lokte a tudíž je spousta času na jiné experimenty, třeba na použítí kardamomu do buchty a věřte, byl to experiment více než úspěšný. V nadpisu je napsáno buchta skororychlá a to proto, že jí trochu zpomalí karamel, ale nebojte se toho , je to fofr :-) Hlavně se s tím moc napárat a nebát se ho. Bez něj to bohužel už není ono. Read the rest of this entry »
Už pomalu začíná docházet na taková jídla, jako je dušená mrkev a kedlubna. Co se dá dělat, sněhu je stále tolik, že nejsou vidět ohrady, to znamená minimálně 130 cm. Jestli někde taje, prima, tady to není :). A protože je ten sníh navíc těžký a mokrý, nechce se nám nikam i přesto, že zásoby brutálně docházejí. Ale gigantů a mrkve ve sklepě ještě spoustu a tak došlo i na obyčejné dušení. Pokud člověk zkusí přidat sumach, který nevěděl jistě na co je a dostalo se mu rady, že na vše :-) a pokud přidá hrst barevného pepře a citronový pepř a tymián, nemůže to prostě dopadnout špatně. Navíc jsem Verunku dostala do nepěkné situace, protože na Scuku jsem si přečetla jednu z dalších recenzí na pana Sapíka, alias restauraci U koně, kdy scukařka píše o tom, že tak dobrou posypovou cibulku ještě nejedla. A protože rodiče bydlí velmi blízko pana Sapíka a mají dobré vztahy, proprosila jsem Verunku, aby mi v pátek, kdy k němu šla, zjistila dvě věci. 1) Jak se dělají šišky v kožichu – to se mě totiž mailem zeptala jedna paní, co čte tento blog, že to bylo oblíbené jídlo babičky, která již nežije a ona neví přesný recept. Hledala jsem všude, ve všech svých knížkách, v knihovně, ale nikde nic. Víme, že to jsou bramborové šišky polité smíchanými vejci se smetanou a cukrem a zapečené, ovšem poměry vážení, poměry…… a pan Sapík nevěděl. Je to tedy na vás, kdyby kdokoli věděl, jak se dělají šišky v kožichu, sem s tím, budu moc ráda.
No a 2) jak pan Sapík dělá cibulku. A ten se podíval na Verunku a pravil “ no prostě jí usmažím“ :-))). Tak mi pak volala, nejen, že jsem sketa, že jí píšu, že o ní píšu v článku a ona se pak natěšená dočte, že mi volá i kvůli namáčení čočky :-)), ale navíc stojí v hospodě u SApíků a ptá se na jak jí přijde po odpovědi úplně dementní dotaz a to kvůli mě :). Takže nemám ani recept na šišky v kožichu, ani recept na dokonalou cibulku, ale přesto dlužím napsat – mám nejlepší sestru na světě :), kterou tu stírám nejen já, ale udělá to pro mě i ona sama dobrovolně :-) (Ona ale nakonec podotkla, že jí jenom řekl, že jí prostě usmaží a pak prosolí, což já nikdy nedělala -přiznávám a ode dneška to tedy dělám :-)), protože fakt dobrý!) Read the rest of this entry »