Author Archive
Dnes přišla do schránky zásilka koření – taková menší, 15 kg – kmín, paprika a hlavně zelený pepř a tentokrát za krásného počasí a pošťačky vyndaly z auta nejen tu strašně obrovskou bednu, na kterou jsem tentokrát měla připravené boby uvázané za pasem, ale přidaly mi ještě pět kilo naší bezva americké tetičky – shodou okolností – koření. Bednu, kterou jsme nečekali. Prostě kořenící den. V České bedně se překvapení nekonalo, veliké pytle, báječná paprika – doma to po hodině vonělo velmi, po nasypání zeleného pepře do třílitrovky jsme museli větrat :-). Read the rest of this entry »
Pro ty, kteří pečlivě sledují celý seriál, přichází na řadu 5. díl a totiž tvarování sýrů a lisování. A opět, hned na začátku je nezbytné říci, toto je seriál o sýrech doma, pro vlastní potřebu, což na jednu stranu neznamená, že by doma nemohl vzniknout dobrý sýr a právě opakované používání daných stejných postupů člověku pomůže docílit vždy velmi podobného sýra. Na stranu druhou, když něco úplně přesně nevyjde, není to většinou důvod pro oběšení.
Když se například úplně přesně nezalisuje sýr pod syrovátkou, bude sýr dirkovaný ne přesně podle našich představ, ale stále to bude celkem dobrý domácí sýr. Tyto všechny instrukce jsou dobré dle mého názoru pro to, aby člověk postupně pochopil, jak se chová sýřenina a posléze sýr v který moment, proč se tak chová a jak se k ní máme chovat co nejlépe my, abychom dosáhli nejjednodušší cestou to, čeho dosáhnout chceme.
Jednoznačně to neznamená, že kdo nemá doma pákový lis, má smůlu. A pokud si ten, kdo se chystá na první tvarování a lisování sýrů z tohoto článku na poprvé odnese, že se měkké sýry pouze tvarují a zatěžují jen vlastní silou, tvrdé že se lisují pod tlakem a oboje že se musí při lisování občas otočit, bude to dobrý začátek :-).
A hned tedy rovnýma nohama na tvarování
Každý druh sýra má nějakou svou velikost a tvar. U doma vyráběných sýrů je to většinou tvar formy, který nám obě tyto věci limituje. Tvary sýrů mohou býti koláčkové, hranolové, válcové, kulové, blokové nebo bochníkové.
Tvořítka a formy jsou buď kovové nebo nejčastěji plastové. Tvořítka jsou buď včetně dna – jsou děrovaná nebo bez dna, pouze obruče. Read the rest of this entry »
Včera jsem se ukrotila, nezadělala na chleba, ale na bramborové vdolky. Já kdykoli nyní otevřu internet, ať je to téměř jakákoli stránka jakéhokoli zaměření, všude mám pocit, že se o objevují články o dietách. Jsem celkem „krvomléčný“ :-))typ, tedy ideální adept na nějakou dietu. Problém je, že máme doma pana domácího, který atakoval jako horní hranici váhu 70 kg pouze když jsme vlastnili potraviny a on permanentně kontroloval kvalitu potravin s obsahem 50 a více procent sacharidů a tuků a protože přebývaly často jogurty, klasickou večeří byl valašský smetanový jogurt. V podstatě se už narodil s buchtama na břiše a nikdy pro to, aby vypadal dobře nemusel nic dělat. A tak kdykoli já se rozhodla, že bych měla vypadat lépe a radostněji, lakonicky se otočil na děti a pravil “ tak děti, Klára bude zase protivná!“. Nebo – „vezmi si fotku svojí babičky, podívej se jak vypadala a neblbni!“ a tak jsem se postupem let naučila brát více věcí s větším nadhledem. Nedávno jsem třeba četla o krabičkové dietě, inzeráty na ní atakují člověka velmi často a když jsem šla od schránky na běžkách domů, napadlo mě, proč vlastně lidé platí tak obrovské peníze za pět krabiček přivezených až domů. Proč si za stejné, ne-li menší peníze nepořídí domů na každý druhý den hospodyni, co jim krabičky uvaří, nakrabičkuje a ještě po sobě uklidí? Je to ale divný, ten náš svět:-). Read the rest of this entry »
Dnes byl výborný den letošní zimy. Skutečné zimy. Jak říká staré pořekadlo – Na Hromnice, polovina píce, a protože je jen chvíle po Hromnicích, v podstatě jsme kousek za půlkou zimy a ta se ukazuje v plné kráse. Venku to vypadá jak na severním pólu, fouká nauvěřitelně, je dost pod nulou, mraky nízko – taková klasická zimní apokalyptická nálada. Ester co teď chodí dojit s panem domácím přišla domů jako sněhulák. A do toho zavolá řidič PPL : „vezu vám balík, za jak dlouho tam budete?“. Rozumněj, za jak dlouho nazujete boty, čepici, šálu, rukavice, běžky, rozmotáte hůlky a doběhnete si ty dva kiláky ke schránce? „Hurá, za patnáct, dvacet minut jsem tam“, slyším se vesele a jistě říkat do telefonu.
Zhruba za čtvrt hodiny mě pálí na prsou, jsem po letošní líné zimě úplně bez kondice, mám pocit na omdlení, ostrý vítr a sníh řeže do tváře a já jsem teprve na vrcholu kopce a dívám se ty necelé dva kiláky dolů k silnici. O nějakém skluzu se mi může maximálně zdát. Prošlapávám každý krok čerstvými 40cm prašanu a zhruba v polovině zahlédnu dole na silnici blikající auto a tak se podvědomě snažím alespoň aby to jako běh vypadalo, čímž se znemožním zcela, protože kdykoli se o to pokusím, lyže se zaboří o půl metru níž a já se jen tak tak udržím, abych nespadla na …… obličej :-).
A když k němu celá říčná doprošlapu, nejprve se deset minut omlouvám, že musel čekt a pak se deset minut snažím omluvit, že jsem nevypadala jako kachna vlastní vinou, že nejsem zase tak špatný běžec, ale že to fakt nešlo. Řidič, který v poslední chvíli vystoupí z vyhřátého auta, típne cigáro – řekla bych, že je asi o deset let mladší než já,no, možná o dvacet :-), usměje se a místo pozdravu mi řekne “ no to vás nechaj, v takovým nečase? Že je nepošlete někam! “ . Já mezitím popadám dech. On pokračuje – „ale, aspoň budete mít pěknej zadek“. Já v rozpacích zadrmolím – no po těch čtyřech dětech to asi už moc neklapne! A on pokračuje „ále neříkejte! Jak vás znám…. !“. Okamžitě zaháním vyvstalou otázku – on mě zná?, přistihuji se, jak platím dýžko- což zase tak běžně nedělám, loučím se a ještě drahnou chvíli po odjezdu auta prošlapávám do kopce, sněhová vichřice z boku, -6, na zádech litinový tál do trouby na chleba – čti, tento celý báječný výlet uskutečňuji proto, abych domů dovezla nástroj pomáhající mi v další PRÁCI , který je navíc těžký jako kráva a usmívám se jak idiot. Read the rest of this entry »
Je to legrace, jak se nic nemění. Vše se točí neustále ve spirále a u všeho lze dohledat vše i v minulosti. Máme doma knihu Praktický hospodář z roku 1924, kterou uspořádal a upravil Karel Pavlů. I dříve byla většina chalup a nikoli statků, i dříve se dojilo mléko hlavně ručně, bez dojícího zařízení, i dříve se sbírala smetana a nikoli odstřeďovala, máslo se utlouklo v ruční obyčejné stojací máselnici, vše šlo a jde vždy jednoduše bez náročných nástrojů – náročněji pro naše tělo, nebo naopak, náročněji na nástroje a přístroje a rádoby-lehčeji pro naše tělo. To, že na ty nástroje třeba vydělat, to, že třeba vše umýt, starat se o to, to budiž zapomenuto. Historie se nemění – i tato kniha stejně jako dnes doporučuje, jak je skvělá technika a pokrok :-) a pro ty, pro které je zde doporučovaná technika už historickou nádherou, pro ty pár obrázků a malý výlet do historie. Read the rest of this entry »
Člověk žije v určitém zacyklení, kdy se mu opakuje historie. Nemáme pořádný venkovní teploměr, ale letošní až obsesivní nabádání k zjištění venkovní teploty nás trochu načlo a tak jsme dali ven před dům můj teploměr na sýry. Je maximo-minimální, takže když se nechá puštěný, ukáže za dobu co měří jak maximum, tak i minimum. A nám tu neukázal více než -14. Jsme trochu béčka, říkali jsme si, ale nedá se nic dělat, níž jsme to nedostali. Dnes mi však došla trpělivost se sýrem, do mléka, které mělo mít 42°C bych podle pocitu v klidu ponořila i malé dítě, takže 42 určitě nedosahovalo a tak došlo i na to, že náš teploměr je jednoduše kalibrovatelný, a že je možné, že když 15 km od nás bylo -34°, že tady asi nakonec také asi těžko byla jen polovina, ale opět nás to hřálo – vědět, že je tu o dvacet víc, byla by nám mnohem větší zima.
Dnes ráno si pan domácí dal včerejší výbornej chleba, mísu tvarohu, řekl, že to bylo fakt dobrý a za takovou dobrotu, že má pro mě překvapení. Že mi dovolí, abych šla místo něj narmit a podojit. .-))Dětem jsme neprozřetelně pustili jedno velmi názorné video, takže po jednom shlédnutí udělal Kvído tři píšťalky a já upřímně váhala, zda raděj fakt nejít dojit. Tobogán nejezdí moc rychle, malý sklon, Skuprz nedorazil, je někde v záhrabu na vandru, Eliška místo toho, aby jí tu mrzla zadnice, šla na představení do Archy, protože jsem získala dva lístky a výsledek rozhodování – jet 200km daleko, bez auta v – 20 či zda si před sezónou trochu pohýčkat Elišku je zcela jasné, ja dopadlo :-), navíc mise u paní starostky – máme moc příjemnou starostku dopadla hezky a vypadá to, že Eliška se mnou občas půjde na obyčejný trh, na trh, který
nikdo nezorganizuje, který nebude zpropagován a na kterém budeme s Eliškou prodávat přebytky – jestli je ovšem všechny nesní :-).
A dnešní obyčejné sýrové koule z řepy ze sklepa
potřeba je 300g červené syrové řepy, 250g měkkého čerstvého sýra, 2 vejce, sůl, rozmarýn – polévková lžíce, pepř, 5 lžič celozrnné mouky, 5 lžic strouhanky.
Syrová řepa se nastrouhá na jemném struhadle, přidá se čerstvý sýr, sůl, pepř, rozmarýn, mouka, vejce, strouhanka – lze přidat trochu více mouky a strouhanky dle potřeby. Koule je potřeba vytvarovat do tuhších středně velkých kuliček, které se vloží do vroucí osolené vody. Chvíli se vaří. Koule neudrží pevný tuhý tvar, ale rozhodně ani neuplavou – po uvaření vypadají trochu jako chlupaté nedlíky. Je to pro výraznou chuť jídlo ne příliš oblíbené u dětí, pan domácí si naopak pochvaloval.
Tento článek se týká především chleba, při jehož výrobě se nepoužila žádná konzumní mouka ani droždí. Jde o celozrnný chléb, který je veliká potvora a když se udělá poctivě pouze z celozrnné žitné a celozrnné pšeničné mouky, většinou podélně praskne, zhruba centimetr až dva od spodu, někdy až přes půlku bochníku. Pokud jsem tedy nepekla ve formě, většinou jsem do bochníku přidala alespoň trochu hladké mouky, protože její použití vytvoření prasklin značně eliminovalo. Jenomže sekat celozrnný bochník bez prasklin stejně jako formáky, bylo mé veliké přání a tak jsem to zkoušela a zkoušela a zkoušela. Vyhledávala ve všech kuchařkách, ve Vševědovi, v České stravě lidové, v knihovně, na Google a nakonec i u pekařů a …. nic! Nic nevedlo k řádnému výsledku, pouze vždy poslední rada a to …. no, je to málo vykynutý. Tak jsem nechávala kynout, kynout a kynout, což značně pomohlo, prasklina nebyla tak veliká, někdy se stalo, že i nebyla. Bylo to však vykoupeno mnohahodinovým kynutím a tak jsem se smířila prostě s tím, že nemám pec, nýbrž troubu a tak prostě musím buď přidat konzumní mouku s dostatkem lepku u mě hladkou, protože chlebová je zbytečně drahá, nebo mám smůlu.
Vyzkoušela jsem i vsadit chleba na horkou pískovcovou dlaždičku, ale na tu se přilepil a o to více praskl. Jednou mě napadlo nahřát samotný plech a vsadit bochník na něj, s vědomím, že do pecí se přeci také sází přímo na dno, ale plech se zkroutil a já pokus přerušila.
Až dnes ráno napsal do komentáře vita a poradil přesný postup nahřívání plechů, na které se chleba sází. Překonala jsem strach ze zkroucení ne příliš drahých plechů, zadělala a řekla si, že dnes to zkusím, protože názor, že chléb praská, neb se plech pod ním nedokáže dostatečně rychle zahřát mi přijde jako naprosto srozumitelný a logický. Vždyť jak už jsem psala výše, dříve se chléb sázel vždy do rozpálené pece, přímo na dno, bez podkladu. Read the rest of this entry »
Tak už máme doma základní vybavení, dále jsme zjistili, co je to mléko, mléko jsme zaočkovali a nastává příjemná činnost, totiž sýření. Proč příjemná ? Jednoduše proto, že pokud se zasýří mléko, většinou nastává doba volna. Doba, kdy nejen, že je dobré nic nedělat, je to navíc jediné možné. Pak ovšem po sýřící pauze zase nastává řehole – nijak fyzicky náročná, i když postavit 35 litrový hrnec na kamna k přihřívání není žádná sranda. Je to opět řehole spíše mentální, alespoň po tu dobu, dokud si člověk není jistý, zda to co dělá dělat má, když už se ujistí, že to dělat má, tak jestli to dělá dobře či to nemá dělat malinko jinak. Ale to naštěstí časem přejde, časem člověk zjistí, jak se mléko chová, když do něj řízne, když do něj řízne moc či naopak málo.
Tak tedy máme mléko dostatečně dlouhou dobu očkované sýrovou kulturou a vrháme se po hlavě po syřidlu. Co to tedy je, to je asi základní otázka. Nebo ještě lépe – proč sýřit ? Ale než se ponoříte do tohoto článku a do toho co jsou a nejsou jaká syřidla a k čemu jsou – je důležité si uvědomit, že to není zase až taková věda a celý článek je jen soubor pro ty, kdo chtějí nahlédnout pod pokličku. Jinak je to prostě – smíchat správný díl syřidla se správným dílem vody, nalít do správně teplého mléka, správně to nechat ustát, správně rozřezat, správně nechat vysušit …. :-) a je to! Read the rest of this entry »
Bydlet na kopci má tu ohromnou výhodu, že tu nejsou extrémy – není tu šílená zima v zimě a šílené horko v létě. Má to však také nevýhody -dnes, kdy podle předpovědi všichni slaví, že se konečně oteplilo, nám to zde zůstává na svém :-)).
Je krásně, slunce, ale taková zima, že nemůžeme dělat nic jinýho, než se těšit na jaro :-) a taky si upéct něco hodně záhřevnýho, což je jednoznaně něco ze zázvoru. Nejen zázvorovou buchtu, ale taky jablečný čaj se zázvorem k tomu. Read the rest of this entry »
Jdeme dělat tobogán, ale než bude, než zase pojedeme do špitálu – minule to odnesl pan domácí – to jsme slavili antisilvestr 2000, kdy mu to větev nandala přímo do spánku ve zcela neočekávaném místě – 50 metrů po konci tobogánu, tak ještě řádná ochutnávka hustého jogurtu. Ozývá se místností „tý jo, ten chutná jak kupovanej!, chutná stejně jako ten od babičky a od Saši, co nám koupili, ten chutná stejně jako |4Max, jako smetanovej !“. Chápu, že pro mnohé to není úplně kompliment :) – toto se týká jednoznačně kupovaných bílých hustých smetanových, abych to uvedla na pravou míru. Je to naprosto klasicky udělaný domácí jogurt podle tohoto receptu, ovšem následuje dost zásadní procedura – nalití celého jogurtu do plachetky, noc vykapává na gastronádobě a pak se zatíží.
To co vznikne je fakt dokonalý jogurt, dokonalé konzistence, nikoli pro redukční dietu, protože už jen vložením lžičky s jogurtem do úst je zcela jasný, že není light. :)
A tak, až budete mít navíc 10 litrů jogurtu, bude ne úplně hustý, že byste ho i rádi zahustili, nalijte ho do plachetky a užijte si tu dokonalou dobrotu, fakt stojí za to.