Author Archive
Bydlet na kopci má tu ohromnou výhodu, že tu nejsou extrémy – není tu šílená zima v zimě a šílené horko v létě. Má to však také nevýhody -dnes, kdy podle předpovědi všichni slaví, že se konečně oteplilo, nám to zde zůstává na svém :-)).
Je krásně, slunce, ale taková zima, že nemůžeme dělat nic jinýho, než se těšit na jaro :-) a taky si upéct něco hodně záhřevnýho, což je jednoznaně něco ze zázvoru. Nejen zázvorovou buchtu, ale taky jablečný čaj se zázvorem k tomu. Read the rest of this entry »
Jdeme dělat tobogán, ale než bude, než zase pojedeme do špitálu – minule to odnesl pan domácí – to jsme slavili antisilvestr 2000, kdy mu to větev nandala přímo do spánku ve zcela neočekávaném místě – 50 metrů po konci tobogánu, tak ještě řádná ochutnávka hustého jogurtu. Ozývá se místností „tý jo, ten chutná jak kupovanej!, chutná stejně jako ten od babičky a od Saši, co nám koupili, ten chutná stejně jako |4Max, jako smetanovej !“. Chápu, že pro mnohé to není úplně kompliment :) – toto se týká jednoznačně kupovaných bílých hustých smetanových, abych to uvedla na pravou míru. Je to naprosto klasicky udělaný domácí jogurt podle tohoto receptu, ovšem následuje dost zásadní procedura – nalití celého jogurtu do plachetky, noc vykapává na gastronádobě a pak se zatíží.
To co vznikne je fakt dokonalý jogurt, dokonalé konzistence, nikoli pro redukční dietu, protože už jen vložením lžičky s jogurtem do úst je zcela jasný, že není light. :)
A tak, až budete mít navíc 10 litrů jogurtu, bude ne úplně hustý, že byste ho i rádi zahustili, nalijte ho do plachetky a užijte si tu dokonalou dobrotu, fakt stojí za to.
Po malé konverzaci v komentářích pod článkem Domácí mýdlo , a taky poto, že zásoby v bandasce s mýdlem už se tenčí, rozhodla jsem se zkusit mýdlo z mléka, o které právě v dotazech šlo. Nejprve jsem našla v knize Přírodní mýdla od Susan Miller Cavitch sofistikovaný návod na mýdlo z kozího mléka, který tedy dávám k dispozici ke stažení zde. Read the rest of this entry »
Určitě znáte dny, které provází celý den nějaký neustále se opakující prvek – neustále padá něco na zem, něco se rozlévá, chodí se všude pozdě, u nás to pak často je tak, že když jdeme dolů, čtyři lidi za den se na nás obrátí se stejnou větou – „vy máte ale krásný děti“ nebo jindy “ ty jsou všechny vaše?“ a zajímavé je, že vždy jde o stejnou věc. A dnes jsme šli s panem domácím sami dolů – tedy šli, připadala jsem si trochu jako na Aljašce – a ve schránce jsme našli balíček.Jaká radost – na balíčku bylo napsáno – Klára, Jidáš a děti – Na kopci a název našeho města —- a byl tam. Buď žijeme opravdu na velmi malém městě, nebo šla Česká pošta neuvěřitelně do sebe :-). No a protože je pan domácí všímavý, všiml si ihned na poště obrovské kampaně Balíček přímo do ruky! A od toho okamžiku neustále zastavoval každou pošťačku, kterou na poště uviděl a měl obsesivní nutkání se jí zeptat – nikoli měl, on se vždy zeptal – zda už nafasovala sněžnice ? Reakce zprvu žádná, ovšem po důrazném ukázání pana domácího na všudenapsanou větu Balíček přímo do ruky! bylo lzw vidět různé plejády změn obličeje -)))
A pak i po tomto vstupu jsme na poště dostali balíček další – který chrastil a na něm jméno, které nám nebylo zrovna dvakrát povědomé – ale byl to nakonec na rozdíl od prvního balíčku, jehož pisatele osobně neznáme – Honza, kterého jsme tu v létě viděli. A pak doma po bitce, kdo to vše rozbalí – v jednom dřevěný rébus – had, nástupce rubikovky, ruční, moc hezká práce a v druhém – dřevěná hra Quarto – moc hezká, ruční práce – báječná náhoda, moc milé překvapení, atribut dnešního dne :-)
A protože jsme byli dole, přineslli jsme si hlívu a udělali si z hlívy guláš a ke guláši hokaidovo – bramborové bramboráky – jak napsat líp bramboráky než bramborové, když nejsou jenom hokaidové a musí se to tam napsat a placky to nejsou a jsou to bramboráky? Bramborové bramboráky, to je opravdu blbost No – dilema:-)
Potřebné suroviny na guláš : 2 větší cibule, hlíva – půl kg, olej, sůl, pepř, sladká paprika, majoránka, česnek, celozrnná mouka pšeničná přesátá, trochu mleté feferonky.
Nejprve olej do hrnce se silnějším dnem, na rozpálený olej cibuli oloupanou a nakrájenou na kolečka a je důležité osmahnout do jemně hněda. Na cibuli pak vložit nakrájenou hlívu, chvilku míchat na ohni, pak přisypat sůl a papriku – opravdu dost papriky – minimálně čtyři lžíce. Hlívu s paprikou chvilku prosmahnout a poprášit moukou, podle citu, ale také minimálně čtyři lžíce mouky, dle potřeby lze dodat více, kterou řádně vmícháme do hlívy. Read the rest of this entry »
Protože pro nemocného má býti nejlepší medicínou celožitný chleba s domácím máslem a medem a protože v ořechách-ořešíš (mimochodem gramatici- právě se učíme vzory podstatných jmen a „ořechách-ořeších-hradech – nám tam dělá trochu bordel :-) je navíc ještě rostlinný tuk, a hlavně, protože mě nadchl recept a nový Blog Farfally – vřele doporučuji navštívit, která mě navnadila zase po dlouhé době pustit se do ořechového chleba, tak se do něj tedy pouštím! Farfallo – díky :-)
Čtyři chleby, čtyři různé postupy -někde něco chybí, někde přebývá, někde je mouka jiná než jinde. Všude je pouze jedno stejné a to – jsou tam ořechy ! Celožitné jsem odvážila poctivě, žitno-pšeničný už jsem házela od oka. Navíc – dnešní recept je zatím na nejčernější- nejtmavší chleba, jakého jsem zatím doma schopná, pokud nepeču vyloženě z otrub. Read the rest of this entry »
Zima, virózy, zvláště po návštěvě nějakého lidmi přeplněného místa, na což nejsme zvyklí. Ideální je mít doma černý bez a tužebník na horečku, petrklíč, jitrocel, yzop, diviznu, podběl a šalvěj na kašel, čas na ležení v posteli a hezkou diskuzi někde na netu:-) nebo na webové nalezení Matta Damona a jeho akční trilogie k velkému nadšení nemocných chlapečků a ne už takovému u pana domácího, ba přímo zděšení při zjištění, že to má tři díly :-))). Ovšem – stává se, že nasušené byliny chybí, 
člověk to podcenil a udělal málo jitrocelového sirupu, zvlášť, když má čtyři dět. A pokud venku -10 a bratru metr sněhu, 2km jen k silnici a pak ještě 5 k doktorce, takže není divu, že jsme tam za těch 15 let, co jsme tu, fakt moc často nebyli a využívali spíše vlastních prostředků než těch zaručených od farmaceutických firem. A tak jak tedy na kašel, když sirup došel ? Read the rest of this entry »
Začíná to být takový folkór, že si napíšu menší článek o něčem, co bouřlivěji probíhá v komentářích předešlých článků. Přeroste to formu komentářů, navíc člověk začne na základě diskuze zajímat názor ostatních a tak dávám k dispozici tento článek jako hlásnou troubu pro vyjádření zkušeností s farmářskými trhy. Náš názor nejde vyjádřit zcela lehce, protože ho máme velmi rozporuplný a v současné chvíli si připadáme trochu jako černá ovce. Farmářské trhy se nám líbí. To v první řadě. Líbí se nám jako další prostor pro prodej vlastní produkce. Je obrovská škoda přerušení tradice trhů, na kterou se velmi špatně navazuje, nicméně vytáhnout z popela je samozřejmě lze. Read the rest of this entry »
Už dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, tedy v uvozovkách, protože z Prahy z přezkoušení jsme si přivezli nějaký bacil. To je vždy daň za cestu do hlavního města. Jinak je po přezkoušení, děti spokojené, já spokojená potažmo i pan domácí a kdyby nebylo toho bílého sajrajtu, co ho tu každou 
noc připadne minimálně pět čísel, přičemž jsme právě zhruba na devadesáti číslech, tak je ráj na zemi. Z Prahy máme zážitků spoustu, překvapující množství hospod, barů, kaváren a bister, podél cesty z Hlaváku na Karlov, na Karlák, na Kampu a na Břevnov, které každoročně přirůstají, setkání se Skuprzem a filosofické dvě hodinky Skuprze a pana domácího z kontejneru na tvrdý papír, kam se schovali před mrazem, zatímco zbytek rodiny navštěvoval tchýni. Na Karlově prostě buď do policejního muzea nebo do kontejneru. Se Skuprzem je to vždy trochu o hubu, ale tentokrát alespoň včas pan domácí zakročil, zakázajíc Skuprzovi kouřit – „až venku, mám tu tchýni, kdyby to chytlo, byla by ostuda!“. Nad pobytem v kontejneru se nepozastavil ani jeden, na rozdíl od okolo procházivších kolemjdoucích. Také občas zažijete situaci, kdy potřebujete vedle sebe někoho, kdo je nad věcí, je to pragmatik a nepodléhá zbytečné ustrašenosti a on je bohužel zrovna v kontejneru?Ne? Tak to buďte rádi! :-)) Read the rest of this entry »
Každý z nás může mít někdy v životě důvod, proč se uchýlit k výrobě majonézy bez vajec. Ať už je to jakýkoli problém s vejci – jejich nepřítomnost ve spíži, nebo nařízené omezení cholesterolu či prostě chuť zkusit majolku trochu jinou – stejné konzistence ovšem jemně odlišné chuti, je právě mléčná majonéza ta správná volba.
Na tuto majolku je potřeba velmi málo – olej – 250 ml a 100 ml mléka. Já osobně používám mléko plnotučné. Dále stejně jako u normální majonézy sůl, pepř, trochu hořčice. To vše přidávám až po umixování základní majonézy.
Mléko vložím do vysoké nádoby, vloží se do mléka mixér a mléko se začne mixovat. Postupně se do mléka přilévá olej- v tomto případě slunečnicový a to tak dlouho, dokud nemá majolka žádanou konzistenci.
Dále přichází na řadu dochucení právě solí, pepřem, hořčicí, případně použijeme jogurt, cibuli, okurku, kopr, bylinky, česnek – vše je dovoleno :-)
Přikládám video, protože, kdo ještě majonézu z mléka nedělal, má k tomuto procesu možná trochu i nedůvěru:-). Není jí třeba, video jasně ukáže, jak jednoduchá je mléčná majonéza – zatím se mi ještě nikdy nestalo, že by se nepodařila.
Včera večer přijela Eliška a my přednesli Pipiin komentář k minulému příspěvku a tímto Pipi moc díky za inspirativní námět :-) a protože je toho celkem hodně, co z diskuze vzešlo, přenáším to sem pro inspiraci ostatním, jak je to v zemědělství. Vůbec si nedělám iluze o tom, že je to úvaha hrozně zjednodušená, ale v každém případě lépe alespoň zjednodušená než žádná. A předesílám, úvaha o chovu nikoli průmyslovém, nýbrž malochovu, něco více, než chovu zájmovém. Jde o to, že pokud budou potraviny stále tak maximálně podhodnocené jak jsou, není možný zásadní standard pro zvířata a naopak, pokud budeme ochotní platit alespoň o něco více za kvalitní potraviny vyprodukované v eticky přijatelném prostředí, ve kterém žijí zvířata, je celkem logické, že se najde více a více producentů a čím více bude producentů a čím více bude nás lidí, kteří budeme tuto etiku vyžadovat i za cenu o něco vyšší ceny, budou se eticky produkované potraviny stávat normou a cena půjde logicky alespoň v rámci konkurenčního boje trochu dolů.No možná dolů stejně nepůjde, protože se nikdy nenajde tolik lidí, kteří jsou schopní se postarat sami o sebe. A nadnárodní koncerny a průmysloví giganti budou vždy vymýšlet, jak získat zisk i z tohoto malého trhu.
Jde o to, že by si měl každý uvědomit, že práce se zvířaty je vždy prací s živým materiálem, je to práce celkem náročná, v případě malého a středního chovu slepic i fyzicky, protože je celkem prostá techniky a obstarává jí jen jeden element – a to člověk. A většina lidí, žijících na venkově má za cíl vydělat peníze a dostat se na standard lidí, žijících ve městě, ovšem nikoli přes etiku, řeší většinou ekonomiku, nikoli etiku. Je to otázka používání techniky, tudíž zadlužení, dotací atd. atd. V tomto videu
je velmi hezký moment, kdy farmář mluví o ceně pšenice, která je v dnešní době nižší, než cena posypové soli na silnice.Od připojení do EU říká farmář ve filmu, klesl počet farm o 1/4. FArmáři šli dělat něco jiného nebo šli do důchodu a není nikdo, kdo by to dělal. Jeho otec měl 12 hektarů a bez problémů s tím uživil celou rodinu a tento farmář musel farmu zvětšit šestinásobně, aby zajistil své rodině daleko větší standard. A to se týká RAkouska, kde jsou daleko větší dotace než v ČR. Read the rest of this entry »