Maily s prosbou na zaslání semen dýní se neutěšeně navyšují a jsem si naprosto jistá, že je nás mnoho, kteří mají něčeho přebytek a něčeho se jim nedostává. Pokud tedy někdo hledá konkrétní semínka, sazeničky, plodiny, stroje, nástroje, partnera, není nic jednoduššího, než vložit svůj požadavek či svou nabídku do příslušného fóra.Naše první nabídka je výměna kohouta wyandotky zdrobnělé nebo kohouta araukana – slušně vychované. zn. foto ilustrační, nevíme, kterého chytnem. Vyměníme za štěně border-colie, za přebytečné hříbě frísana, případně za jehlice na pletení a vlnu. Nebo tedy za cokoli no. :-)) Rozbalit zbytek tady»
Intenzita příspěvků na této stránce v posledních pár dnech poklesla, neboť se ukládáme pomalu k zimnímu spánku:-). Navíc se začínám kromě běhu uchylovat ke své masochistické zimní zálibě a tou je návštěva stomatologické ordinace. Zubní lékař, hvězdná osoba této stránky mi dnes udělal velikou radost, protože mi dal obrázky z ct na cd a já je mohu doma dát do pc :-). Čímž se zabaví děti na velmi dlouhou dobu. Dá se totiž s těmi obrázky hezky ve stomatologické aplikaci otáčet a dívat se na můj chrup shora, sdola, zprava i zleva. Ovšem jak mi napsala Petra, mohl být zubař trochu citlivější a nějaké ty zuby tam domalovat. Mnoho jich tam domalovat. Aby tam byly. Když už jsem totiž přišla o další, organismus se umoudřil a rozhodl se, že se ve svých třiceti osmi letech stanu ještě moudřejší, a že mi tedy dopřeje a pustí na svět další osmičku. Zdroj všech momentálních problémů. To by bylo bezva, kdyby nerostla 
přímo do kořenů sedmičky, tudíž i problémů budoucích. A tak místo psaní článků, chodím běhat, protože ty zuby při zátěži nebolí a pak zase nic nepíšu, protože se doma lituju, protože bolí po zátěži. Jediná možnost je tedy zátěž mít a nepřerušit jí, jak říká pan domácí :-). No a pokud se bude můj život i nadále ubírat tímto směrem, v blízké budoucnosti si tuto stránku oblíbí příznivci Viktora Faktora a jeho knihy – Kaše – strava naše!
Kvašená zelenina
No ale nedá se nic dělat, došlo i na psaní – zelenina dokvasila a já se tedy pouštím do ní! Nečekejte přesnou gramáž, protože každý disponujeme jinou zeleninou, jinou zeleninou nazbyt, jinak velkým zeláčkem a jinou chutí a proto jde v tomto článku víceméně o princip. Rozbalit zbytek tady»
Přišla zima na hory. Zítra má u nás napadnout až 40 centimetrů sněhu a tak od rána snášíme jak broučci. Vše z pole do sklepa, zbytky zelí, kapusty, jablek, bot, míčů, kol…. Zateplujeme chalupu, což znamená, že pečlivěji přibíjíme uletělou fólii tam, kde mají být ve vikýřích okna… jednou… možná… někdy. Obcházíme štíty, kde to ještě profukuje, snášíme dřevo před chalupu a zavíráme venkovní okna. A k tomu všemu je třeba se trochu zahřát. A tak si vaříme zázvorový čaj, zázvorový sušenky a kandovaný zázvor.
Zázvor je vůbec bezva věc. Je to nejen dosti záhřevná záležitost, ale také mírné afrodisiakum – bacha na to, nesmí se to přehnat. Zázvor ve velkém množství dělá neplechu! :-). Rozbalit zbytek tady»
Včera jsme jeli do školky pro stromky, abychom opravili alej, starou jako naše nejstarší Ester. Po dohodě s CHKO jsme si jeli přímo pro školkové stromky, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že?! Včera přijel kamarád Milouš na kole a vrhl se po hlavě do práce. Občas zabručel, že by jeden neřekl, že ta práce rukama není žádný med, ale makal dál. Bouchal kůly ke stromkům a protože elektro inženýři mají spoustu napracovaných hodin, přijede ještě jednou tento týden a hezky ty kůly prý dobije. My za to pojmenujeme jednu lípu „Miloušova“ !
A tak jsme si jeli pro pár lip a javorů. To jsme ovšem netušili, jakou přesně má představu CHKO, a že si domů povezeme místo pár malých stromečků „remízek“! Mnohem vtipnější, než jet na voze, muselo být sezení v autech, která náš vůz předjížděla. Ono předjíždět pojízdní remíz se člověku nepodaří každý den :-) 
Velmi dobrá volba, nejet pro stromky – stromy autem, neodvezli bychom ani jeden. A po cestě zpátky spousta dalších pokladů, z nichž nejzásadnější je pro mě křen. Více o křenu, o jeho působení, hlavně antibiotickém a silně C vitaminózním v článku přímo o křenu.
Domácí přesnídávka je pro recept věcí věru náročnou, a to proto, že nic, co se týká přesnídávky, není konstantní. Jablka bývají jinak sladká, jinak moučná, jinak šťavnatá. Sladké každý rád jinak, někdo více, někdo méně a tak je velmi ošidné specifikovat množství cukru. Jediné co mohu trochu více přiblížit je kukuřičný škrob nebo puding. Toho dávám 180 g na 16ti litrový hrnec.
Lze si přečíst samozřejmě přesné recepty na výživu, jenže pokud nemáte stejná jablka, může se z vynikající přesnídávky podle naprosto stejného receptu, vyklubat nedobrá břečka a naopak.
Proto se utíkám jen k návodu a množství surovin je třeba citem.
Na výživu jsou tedy třeba jablka. Kdo nemá rád dýni, může udělat pouze přesnídávku jablečnou. Pokud však dýně nevadí, vyzkoušený poměr je jablka – dýně 3 : 1.
Jablka na přesnídávku vždy loupu a to proto, že pokud vaříme jablka ve slupce a pak pasírujeme, často je pak výživa nahořklá. Poctivě tedy jablka vyloupu, vyjádřím, nakrájím na kusy a dám do hrnce. Na jablka vložím nakrájenou a oloupanou dýni. Nejraděj používám klasickou velkoplodou oranžovou. Podliji vodou a to nejen hrníčkem, ale aby alespoň 1/4 byla ponořená. Přikryji a nechám vařit, dokud není ovoce měkké.
Pak vše rozmixuji mixérem, přidám cukr dle chuti a škrob. Škrob si rozmíchávám ve studené vodě a teprve poté ho liji do ovocné směsi a pouze už čekám, kdy má směs správnou konzistenci.
Hotovou přesnídávku naliji do sklenic a zavařím – 40 minut při 80°C.
Tak dnes to byl zase rambajz !!! Podvečery mám vyhraněné pro sebe, pro poletování kolem. Při obědě jsme shodou okolností probírali s panem domácím techniku běhu. To my umíme, bavit se o důležitých věcech :-) a on jednoznačně prosazuje Carlose Castanedu a styl běhu Dona Juana. Nad mým podivem zvednutým obočím pravil, že je to jednoduchý a bezvadně to funguje. Tělo mírně předkloněné, došlap na špičky, oči upřené přímo před
sebe a kolena zvedat co nejvýš. Že tak prý za tmy proběhl celý les, když hledal krávy :). No a já dnes, když jsem doběhla tam, rozuměj 8 km, 400m převýšení nahoru po skalách a otočila se směr sem, zase se setmělo nebo co. Nějak to neumím načasovat. V bundě v kapse ani koruna, (to, že tam není mapa, je zcela v pořádku, byla by tam na vě věci.-) a to si většinou beru alespoň něco málo, abych si mohla dát v hopsodě malý pivo, no a navíc tedy byla ta hopsoda zavřená. Takže taky šmidlik a tak jsem se za šera obrátila směr sem a myslela na pana domácího, když jsem skákala jako kamzík, oči sveřepě upřené přímo před sebe, kolena občas u prsou. Rozbalit zbytek tady»
Hned ten den, co jsem napsala o tom, že pipky jsou tvrdohlavé a nedisciplinované, otevřela jsem jim večer zadní dveře a nasypala před ně cestičku. A pak přišel pan domácí s tím, že jsou všechny uvnitř na hřadu. Zajásali jsme. Sice se naučilá kuřata chodit dveřmi pro nás a nikoli výlezem pro ně, ale díky za to! Od té doby už tam lezou pravidelně. Když jsme jeden den nechali zadní dveře zavřené, místo toho, aby vlezla svým otvorem, usídlila se všechna na střeše. Ale po otevření si to holky rozmyslely a vlezly dovnitř.
Přijela návštěva s pětiměsíčním miminem, což je voda na můj i pana domácího mlýn. Pan domácí poukazuje na veškeré nedostatky toho nic netušícího tvora, já naopak vybízím k tomu, aby si každý všiml, jak tu taková maličkost chybí. :). Návštěva byla zcela disciplinovaná, Ondra makal – rozbíjel klády palicí a pan domácí ho za to velmi chválil :-)). No a k snídani, obědu a večeři byla dýně a taky rychlé tousty.
Tyto tousty jsou ideální právě pro ultrarychlou večeři, když je třeba něco, co bude chutnat, ale není toho doma mnoho a není mnoho času. Je mi jasné, že takový recept může býti vodou na mlýn kritikům, kteří zabrousivše na stránky matek na mateřské, které si předávají rychlé nezdravé recepty, nadzvedává je to ze ždle, ale nedá se nic dělat, na cca 600 receptů, které se zde objevily, z domácích surovin, převážně základních surovin a velkého množství zeleniny je pár nezdravých, smažených a neracionálních receptů zcela pravomocných. Potřeba je staré pečivo, cibule, kadeřávek, sůl, uzená paprika, hraška, celozrnná mouka pšeničná a olej na smažení. Rozbalit zbytek tady»
Tak slepice sice bydlí, ale jen přes den. Právě jsme v navykacím období na nový kurník. Slepice jsou silně zvykové a tak je každé ráno vypustíme a každý večer jich dvě třetiny sedí napresované v malém úlu a zbylá třetina sedí na vysokém javoru. Všichni běháme s čelovkou ve tmě, nosíme po dvou, někdy po třech, to když Hugo začne v půli cesty křičet, že jeho mu uletí – a to křičí v podstatě každou cestu. Pan domácí bere nejprve ty nižší větve, postupně stojí ve více a více ekvilibritičtější pozici a snaží se ty poslední slepice alespoň setřást a my okolostojící se snažíme po nich skokem plavmo skákat, chytit je a odnést. Jsou to holky sveřepé, nedisciplinované. Tak jsme zabrousili do diskuzí na internet, jak to dělají jiní. Stejně. První dny je nechat zavřené, po třech dnech si holky prý zvyknou. No, to jsme udělali, byly zavřené týden, po týdnu jsme je otevřeli a holky šup do úlu a na strom. Tak prý jim tam dávat do nového kurníku krmení. Tak to taky od začátku děláme. Včera jsem večer otevřela i zadní dveře a udělala cestičku ze zrní, z cesty až do kurníku. Hejno se blíží, slepice začínají zobat, já se ukryta v kurníku raduji. Neprozřetelně zavolám „Pipipipi“, aby si to holky nerozmyslely a v tom…. přiběhne pět nejrozmazlenějších koťat na světě, protože je normálně moc nekrmíme a jsou zvyklí, že co si urvou od slepic, je jejich. Svým výpadem okamžitě rozeženou kuřata a mám po ptákách. Stojím v kurníku, křičím na děti, protože rozmazlily koťata, ty to neslyší, protože křičí doma sami na sebe a slepice se otáčejí a kráčejí směrem k úlu a javoru. Poslední rada je pověsit jim do okénka lampičku, ale to teda pardon, jít večer potmě na záchod, protože tu není žádné světlo a čelovka permanentně nesvítí a věšet lampičku slepicím do okna – nejsem masochista. A tak prý – musíte přenášet a přenášet, však ono jim to jednou dojde! Však už v tom máme svou praxi! Rozbalit zbytek tady»
Vážení přátelé – znáte to taky? Pokud jste poctiví sami k sobě a dokážete odhadnout své schopnosti a možnosti, tak neznáte. Já to také umím,být poctivá sama k sobě, vždy do té doby, než mi okolnosti a vše kolem dají jasně najevo, že jsem zase vedle. Odbíhám z domova opět pravidelně, je mi dobře po těle i po duši a to vždy do momentu, než zjistím, jaký jsem tragéd. Včera jsem slovo tragéd zcela ignorovala a rovnou jsem se nazvala „blondýnou“. Vše je obsaženo ve dvou termínech – dlouhý běh a orientační smysl. :-). Dlouhý běh proto, že kdo má čtyři a více dětí, je mu jasné, že odběhnout či odejít někam na doslech je zcela kontraproduktivní. Orientační smysl a to dokonalý, má pan domácí. Jenže neběhá. No a včera jsem zase zabloudila a nejhorší je, že ten orientační smysl není tak katastrofální, aby se člověk někde objevil a vůbec nevěděl kde je, ale je na minimální úrovni, což je horší, protože celou dobu člověk přesně ví, kde vyběhne, přesně ví, že je to o tři a půl kiláku dál, než vyběhnout chtěl a to už má jedenáct za sebou a nemůže s tím vůbec nic dělat. Rozbalit zbytek tady»
Pipiny se dočkaly a mají na letošní zimu zesílenou stěnu o 50 cm. Rozbalit zbytek tady»