Stalo se vám někdy, že jste si strašně, ale strašně přáli být Němci? :-) Celkem neobvyklé přání, zvláště v Čechách. Na mě to ale padlo! V této oblasti totiž nemáme šanci a Němci to vyhrávají na plné čáře. Ptáte se v jaké? Je to jazyk. Němci totiž, když napíší list papíru a napíší ho Češi, tak se v podstatě v ničem neliší, krom toho, že jeden je česky a jeden německy samozřejmě, ale …. Němci použijí nespočetně nebo i se to dá spočítat, více velkých písmen jak my. Prostě jejich podstatná jména začínají na velké písmeno, a když se kromě čtyř dětí, malého hospoářství, velmi nenáročného ale velmi zásadového manžela, běhání a pečení vánočního cukroví stane vaší vášní „krasopis“, kde největší důraz je kladen právě na písmeno velké, přijde vám to prostě líto! :-) Zjistíte to hned jak listujete kuchařských sešitem jedné z praprababiček, kterou jste nikdy neviděli, neznali jí a v důsledku zvláštní vlastnosti generace našich rodičů – totiž jejich nevoli k historické sentimentalitě se toho ani mnoho nedozvíte. Část je psána německy, část česky a to máte okamžitě obrovskou chuť upéci právě ten německý recept :-). A protože píšu ráda, je mi to líto, že nepíšu tak hezky a tak jsem se do toho pustila. Není to příliš složité, vzpomínám na období, kdy začal táta chodit na japonštinu do ÚKDŽ a během té velmi krátké doby co si zašel se učit mě stihl nakazit touhou po nejdůležitějším umu na světě, totiž umět japonsky – a já podlehla dříve, než to u něj vystřídalo něco jiného a doma se učila ka, ki, ku, a jak se píše chryzantéma. Rozbalit zbytek tady»
Tak jsme konečně zamrzli :-). Pan domácí seděl velikou část dne u počítače a hledal maximo-minimální teploměr. A to mě evokovalo historku, o kterou se musím podělit. Kdysi pan domácí už takový jeden záchvat s teploměrem měl – většinou takové záchvaty nutné potřeby mívám já, u něj je to velmi neobvyklé a také jak vidno, když už, předměty se opakují, prostě nedá si pokoj :-) no a tehdy se odehrálo to, že jsme si koupili digitální maximo-minimální teploměr – jedinou elektronickou věc v chalupě. Pan domácí měl strašnou radost. Teploměr jsme pověsili na zeď u okna a jeho sondy – malé nerezové špalíčky na kabelu jsme protáhli nějakou z mnoha děr ve zdi ven nad zem. A každý den se kochali, jak nám to pěkně měří, doma a venku a doma a venku a maximum a minimum….. A pak už přišlo jaro, venku metr sněhu a my jeli vlakem s malým miminem na trhy s drůbeží – 5 km pěšky na vlak, pak 5km v tom městě od vlaku a celé zpátky. Teploměr ukazoval -2 vzali jsme si jenom tlusté svetry – při -2 to je přece normální, bundy jsme měli na -5 a níže.
A tak jsme velmi brzy ráno vyrazili. Cestou dolů na vlak nám to bylo divné, jak jsme změkčilí, jak to, že nám je taková zima. Po městě na trh jsme šli už úplně zmrzlí, navíc trh zrušili a tak jsme zase jeli domů. Cestou do kopce v mírném větru jsme si říkali, že se musíme začít asi otužovat, abychom to zvládli, až přijdou opravodé mrazy. A hned jak jsme dorazili domů, sesypala se na nás smršť telefonů, maminka a druhá maminka a švagr a švagrová a všichni se ptali, jak to přežíváme ? A my, nemající tv ani rádio jsme odpovídali zcela bezelstně “ a co jako ?“ „No všude je -18, strašná zima, máme o vás strach, jestli jste nám nezamrzli !“. Tak jsme se zasmáli, že všude mají takovou zimu a my jen -2. Ale bylo nám to divné, tváře jsme měli ještě úplně červené, ve svetru byla dost zima… Rozuzlení je velmi prosté – milá sonda byla zapadaná sněhem a my už 14 dní měli -2 aniž bychom se jen na chvilku nad tím pozastavili…. a teď je to tu znovu…..ale nepodlehneme….
Také máte něco, co se zeptáte zcela bez váhání ostatních, úplně bezprostředně, zda už to také mají, nebo jak na tom jsou a vůbec vás v ten moment nenapadne, že to vůbec, ale vůbec takto nemají, často, že ani nevědí, co máte na mysli? Například naše nádrž. Je na půdě. Čerpáme do ní vodu ze studně a odtamtud udělal pan domácí rozvod do kuchyně. Ovšem – nádrž není zateplená a tak když začne mrznout, tak se jednouše vypustí a konvujeme. A tak jak jsem
včera běžela, potkala jsem sousedy, co bydlí asi 5km od nás a jak jsme povídali, oni – „to je podzim co?“ a já na to “ no paráda, ještě jsme nevypouštěli!“. Dívali se na mě ne úplně s pochopením a mě teprve po cestě domů došlo, že ne každý má mrazy spojené s tím, že tahé domů konve s vodou :-) A co vy? Už jste vypouštěli? :-) Rozbalit zbytek tady»
Stále si říkám, ne ne, letos to bude, jako když jsme se před 14ti lety přistěhovali a žádná zima nebyla – tedy zima ano, ale sníh ne. Letos to bude ono. Skoropodzim až do Vánoc, pak dětem trochu nasněží, tak na týden, pak novoroční obleva, pak nic a pak ještě větší obleva hromniční. Zatím to jde, nicméně, Vánoce se blíží a tak přichází na řadu „Vánočník“ – je to podobný soubor jako bábovečník, pečivovník anebo tvarožník, ale vánočník má obzvláště pikantní název. Je to takové vyjítí vstříc pravidelným čtenářům tohoto blogu, za které jsme vděční, jejichž návštěvnost nás dost mile překvapila a kterým bychom chtěli vyhledávání co nejvíce usnadnit. Vkládám ho už teď, protože perníky, perníčky a cukroví na Vánoce musí mít dostatečný předstih, u nás ani ne tolik, aby se rozleželo, ale aby se stihlo znovu upéci to, co se už stihlo tajně sníst. A tak s dostatečným předstihem vkládám sbírku dosavadních receptů na Vánoce a každý letošní tam automaticky přibude.
Máte rádi vánoční pečení? Už není kam spěchat, nekupujeme dárky a tak je spousta času a chuti užít si to vánočně hezké. Letos přibude jistě nějaké vizovické a máme i slámu, tak možná i nějaké ozdoby. Navíc —- navíc Elišce skončila v Praze povinná práce a bude tu trávit mrazivý prosinec v kurníku, který už je částečně zateplený, díky slovenskému Karolovi, jenž do něj přijel otestovat spacák. Otestoval a tak příště nepřijede, protože ho bude muset vyměnit za nějaký lepší :-). A protože přijede Eliška, bude i spousta času na pečení a pojede nám to jak na drátkách a protože potřebuju nový běhací tenisky, protože ty aktuální mají trochu po zenitu a Eliška zaplatit zdravotní pojištění, tak jsme si říkali, že ten kdo nepeče rád vánoční cukroví, už vůbec by na to nesháněl celozrnnou mouku, domácí máslo, domácí vejce , kvalitní kakao, tak ten má jedinečnou nabídku ho ochutnat. Že bysme ho letos třeba i zkusili trochu udělat navíc. Ale je potřeba ozvat se brzy, protože jak se to dozví pan domácí, tak už možná nebude mít kdo to cukroví péct :-)) Zjistili jsme s Eliškou, že to lze posílat i poštou jako „křehké“ nebo lze udělat speciální předvánoční předávku v Praze. Tedy nikoli my, ale Eliška, což je docela dobrý důvod, jak se blíže seznámit s naší děvečkou :-)) Tak jsem to dala do prodeje ze dvora a uvidíme, jestli budou tenisky a stát bude mít díky Elišce na zdravotnictví :-). A ještě bonus – protože toho měsíčku je fakt dost, tak jako bonus – ke každé várce cukroví, vánoční balení sušeného bioměsíčku.
Nejprve, aby bylo jasno – jsem laik, jsem samouk, jsem studijní typ :-).Tento článek je pro všechny podobné laiky, pro ty, co nejsou studijní typy a chtějí si udělat jasno v očkování mléka před sýřením, nebo i jsou, ale chtějí si přečíst jen zkušenost někoho jiného.
Pro ty, kteří si jasno dělat nechtějí, chtějí jen obyčejný návod během pár vět, těm doporučuji odebrat se ve článku ihned téměř na konec, k fotkám jednotlivých kultur a o něco málo výše, kde je i návod, jak kultury použít. Nebo úplně jednoduše, stačí objednat kulturu, zahřát mléko podle návodu na kultuře a podle receptu na uvedenou teplotu, přidat kulturu k mléku opět podle návodu na kultuře, zamíchat a nechat půl hodiny stát. Pak už se může sýřit. Pro ty kteří chtějí vědět něco více v souvislostech, pro ty je pak celý následující článek :-)
První díl tohoto domácího sýrového miniseriálu začal materiálním vybavením, pokračoval nezbytným dílem – co je to mléko a logicky ve výrobě sýru následuje důležitá věc a to jsou mlékařské kultury.
Mléko a sýry, které jsou z mléka vyrobené musí obsahovat určitý počet užitečných mikroorganismů, které svými životními pochody a produkovanými enzymy přeměňují během kysání mléka a zrání v sýrech jednotlivé součásti mléka. Nejdůležitější jsou bakterie čistého mléčného kysání a pak také bakterie propionového kvašení a u plísňových sýrů některé druhy plísní. Mléčné kysání je pravěpodobně jasné. Co jsou plísně je také evidentní a pro neznalé – propionové kvašení jsou velmi jednoduše díry v ementálu :-). Rozbalit zbytek tady»
Dýně, dýně, dýně – dnes opět dýně papriková. Je to v Čechách celkem málo používaný druh, ale to přijde. Bezesporu, protože papriková dýně není až tak veliká, většinou jako dvě až tři dlaně vedle sebe, ale má zcela a to naprosto odlišnou dužninu než dýně jiné. Stejně jako je dýně špagetová špagetová :-), Hokaido jemně moučná, Gigant pak celkem vodnatý a je z něj dost vody, tato dýně chutná po upečení velmi podobně a má velmi velmi podobnou strukturu jako pečená brambora. Je jinak moučná než hokaido, opravdu bramborově a přidat na pečenou bramboru lžičku cukru – máte hotovou paprikovou dýni :-)
Dnešní jídlo je velmi rychlé a obávám se, že z jiné dýně bude zcela jiné, právě kvůli výše napsanému. Je to jídlo rychlé a celkem variabilní. Rozbalit zbytek tady»
Včerejší den zase patřil k mírným perlám. Děti jsou v lese, já ryju ve fóliáku a pan domácí řeže na katru. Před domem štěká strašně pes na někoho, kdo na druhé straně rokle – cca 150m od domu stojí na cestě se psem a buďto fotí, nebo točí nebo telefonuje. Každý se věnujeme svému. Neuběhne ani dvacet minut a pes štěká znovu a přes tu samou rokli vidíme naproti policejní auto. Trvá to chvíli než
dojede, než objede les, kde není vidět. Je to přesně rok, co stejné auto – jsou ostatně všechna asi stejná :-) přijíždí nahoru, dva policisté s kamennou tváří sedí uvnitř,stáhnou okénko a přejí si pana domácího. Pravím poslušně – protože já jsem vychovaná ve strachu k policii :-), že pro něj tedy dojdu, co potřebují? Oni, že pana domácího. Tož tedy jdu. Přijde pan domácí, policisté stále sedíc v autě mu oznámí, že si ho žádá kriminálka v nejmenovaném městě a aby jim nadiktoval svůj mobil. „Mobil nepoužívám a číslo na domácí telefon neznám „, praví pan domácí. Takže nezbytný pan domácí zdá se býti celkem zbytným a telefon diktuji já. Oni vytáhnou okénka a Rozbalit zbytek tady»
Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)
Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi
“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „
No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)
Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé, dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Rozbalit zbytek tady»
S dovolením Jany uveřejňuji kompletně nafocený návod na domácí sýr bez syřidla. Znám recept na výrobu domácího taveného sýru pomocí prášku do pečiva a to z toho důvodu, že jsem kdysi sháněla v malém množství tavící sůl na sýr, pro výrobu sýra taveného. Malé množství bylo minimálně 25 kg a protože nějak podvědomě jsem už tehdy neměla o taveném sýru, potažmo o tavících solích příliš valné mínění, 25 kg bylo opravdu na zkoušku mnoho. A tak jsem si pečlivě přečetla složení tavících solí a zjistila, že jedna z nich není nic jiného, než prášek do pečiva. Zkusila jsem. Sýr se krásně natavil a a zůstal natavený podobně, jako bolševický taveňák. Tvrdý obdélník taveného sýru. Jistojistě tam těch solí patří více, aby z toho bylo jemně mazlavé „Lipno“. Problém je ten, že chuťově je sýr celkem štiplavý, ať dělám tavený z čerstvého či dobře vyzrálého a tak jsem postupně od „tavení“ upustila.
Proto mě tedy zaujal recept Jany, která dělá totéž, nicméně místo prášku používá sodu, kteřážto do tavících solí nepatří a navíc místo sýru tvaroh. Trochu skepticky jsem si řekla, že se do toho pustím. Tvarohu je hodně, mléka také. Tak jsem to zkusila jednou, podruhé, potřetí, počtvrté…. a vždy to bylo výborné. Pak jsem recept nadiktovala Heleně, která má kozy a ta ho udělala z kozího. Prý je to z kozího spíš taveňák, ale prý také moc dobrý.
Tedy – výsledný produkt připomíná a to velmi – supermarketové tvrdé sýry určené na smažení – takové ty levnější. Je velmi, ale velmi podobný neekologickým plátkovým sýrům, takovým, které jsou každý zvlášť zabalené. Chápu, že průmyslově vzít kilo tvarohu, určité množství mnoha druhů solí, chvíli vařit, nalít do formy a šmidlik – je mnohem ekonomicky výhodnější než nechávat zrát a ošetřovat tvrdé sýry. Ovšem na druhou stranu, v domácím provedení je výtěžnost sýru mnohem menší než při výrobě sýra klasického. Což ovšem zákonitě nemusí platit pro výrobu průmyslovou. To je příliš tenký led, na který bych se nerada pouštěla. (Chlorid vápenatý…. atd. atd.) Rozbalit zbytek tady»
Je tu neděle a tak je čas na nějakou malou, pro většinu asi pravděpodobně zcela jasnou hádanku. Není to tak dlouho, co jsem viděla krátké video o tom, jak malé děti ve škole nedokáží rozeznat různé druhy zeleniny. Byly to sice děti, sice americké děti, sice je to dost daleko, aby nás to tížilo, ale nezadržitelně se to blíží asi i k nám a tak je čas se jen nesmát, nedivit případně nežasnout, ale čas od času si pohrát s vlastním úsudkem. Postupně se zlepšovat ve „zbožíznalství“. Pouze podle vzhledu, ty děti taky nemohly ochutnat :-).
Je asi evidentní o jakou surovinu se jedná, možná i ne, není však už tak jednoduché určit druh a tak se ptám, co to je?