Také máte něco, co se zeptáte zcela bez váhání ostatních, úplně bezprostředně, zda už to také mají, nebo jak na tom jsou a vůbec vás v ten moment nenapadne, že to vůbec, ale vůbec takto nemají, často, že ani nevědí, co máte na mysli? Například naše nádrž. Je na půdě. Čerpáme do ní vodu ze studně a odtamtud udělal pan domácí rozvod do kuchyně. Ovšem – nádrž není zateplená a tak když začne mrznout, tak se jednouše vypustí a konvujeme. A tak jak jsem
včera běžela, potkala jsem sousedy, co bydlí asi 5km od nás a jak jsme povídali, oni – „to je podzim co?“ a já na to “ no paráda, ještě jsme nevypouštěli!“. Dívali se na mě ne úplně s pochopením a mě teprve po cestě domů došlo, že ne každý má mrazy spojené s tím, že tahé domů konve s vodou :-) A co vy? Už jste vypouštěli? :-) Rozbalit zbytek tady»
Stále si říkám, ne ne, letos to bude, jako když jsme se před 14ti lety přistěhovali a žádná zima nebyla – tedy zima ano, ale sníh ne. Letos to bude ono. Skoropodzim až do Vánoc, pak dětem trochu nasněží, tak na týden, pak novoroční obleva, pak nic a pak ještě větší obleva hromniční. Zatím to jde, nicméně, Vánoce se blíží a tak přichází na řadu „Vánočník“ – je to podobný soubor jako bábovečník, pečivovník anebo tvarožník, ale vánočník má obzvláště pikantní název. Je to takové vyjítí vstříc pravidelným čtenářům tohoto blogu, za které jsme vděční, jejichž návštěvnost nás dost mile překvapila a kterým bychom chtěli vyhledávání co nejvíce usnadnit. Vkládám ho už teď, protože perníky, perníčky a cukroví na Vánoce musí mít dostatečný předstih, u nás ani ne tolik, aby se rozleželo, ale aby se stihlo znovu upéci to, co se už stihlo tajně sníst. A tak s dostatečným předstihem vkládám sbírku dosavadních receptů na Vánoce a každý letošní tam automaticky přibude.
Máte rádi vánoční pečení? Už není kam spěchat, nekupujeme dárky a tak je spousta času a chuti užít si to vánočně hezké. Letos přibude jistě nějaké vizovické a máme i slámu, tak možná i nějaké ozdoby. Navíc —- navíc Elišce skončila v Praze povinná práce a bude tu trávit mrazivý prosinec v kurníku, který už je částečně zateplený, díky slovenskému Karolovi, jenž do něj přijel otestovat spacák. Otestoval a tak příště nepřijede, protože ho bude muset vyměnit za nějaký lepší :-). A protože přijede Eliška, bude i spousta času na pečení a pojede nám to jak na drátkách a protože potřebuju nový běhací tenisky, protože ty aktuální mají trochu po zenitu a Eliška zaplatit zdravotní pojištění, tak jsme si říkali, že ten kdo nepeče rád vánoční cukroví, už vůbec by na to nesháněl celozrnnou mouku, domácí máslo, domácí vejce , kvalitní kakao, tak ten má jedinečnou nabídku ho ochutnat. Že bysme ho letos třeba i zkusili trochu udělat navíc. Ale je potřeba ozvat se brzy, protože jak se to dozví pan domácí, tak už možná nebude mít kdo to cukroví péct :-)) Zjistili jsme s Eliškou, že to lze posílat i poštou jako „křehké“ nebo lze udělat speciální předvánoční předávku v Praze. Tedy nikoli my, ale Eliška, což je docela dobrý důvod, jak se blíže seznámit s naší děvečkou :-)) Tak jsem to dala do prodeje ze dvora a uvidíme, jestli budou tenisky a stát bude mít díky Elišce na zdravotnictví :-). A ještě bonus – protože toho měsíčku je fakt dost, tak jako bonus – ke každé várce cukroví, vánoční balení sušeného bioměsíčku.
Nejprve, aby bylo jasno – jsem laik, jsem samouk, jsem studijní typ :-).Tento článek je pro všechny podobné laiky, pro ty, co nejsou studijní typy a chtějí si udělat jasno v očkování mléka před sýřením, nebo i jsou, ale chtějí si přečíst jen zkušenost někoho jiného.
Pro ty, kteří si jasno dělat nechtějí, chtějí jen obyčejný návod během pár vět, těm doporučuji odebrat se ve článku ihned téměř na konec, k fotkám jednotlivých kultur a o něco málo výše, kde je i návod, jak kultury použít. Nebo úplně jednoduše, stačí objednat kulturu, zahřát mléko podle návodu na kultuře a podle receptu na uvedenou teplotu, přidat kulturu k mléku opět podle návodu na kultuře, zamíchat a nechat půl hodiny stát. Pak už se může sýřit. Pro ty kteří chtějí vědět něco více v souvislostech, pro ty je pak celý následující článek :-)
První díl tohoto domácího sýrového miniseriálu začal materiálním vybavením, pokračoval nezbytným dílem – co je to mléko a logicky ve výrobě sýru následuje důležitá věc a to jsou mlékařské kultury.
Mléko a sýry, které jsou z mléka vyrobené musí obsahovat určitý počet užitečných mikroorganismů, které svými životními pochody a produkovanými enzymy přeměňují během kysání mléka a zrání v sýrech jednotlivé součásti mléka. Nejdůležitější jsou bakterie čistého mléčného kysání a pak také bakterie propionového kvašení a u plísňových sýrů některé druhy plísní. Mléčné kysání je pravěpodobně jasné. Co jsou plísně je také evidentní a pro neznalé – propionové kvašení jsou velmi jednoduše díry v ementálu :-). Rozbalit zbytek tady»
Dýně, dýně, dýně – dnes opět dýně papriková. Je to v Čechách celkem málo používaný druh, ale to přijde. Bezesporu, protože papriková dýně není až tak veliká, většinou jako dvě až tři dlaně vedle sebe, ale má zcela a to naprosto odlišnou dužninu než dýně jiné. Stejně jako je dýně špagetová špagetová :-), Hokaido jemně moučná, Gigant pak celkem vodnatý a je z něj dost vody, tato dýně chutná po upečení velmi podobně a má velmi velmi podobnou strukturu jako pečená brambora. Je jinak moučná než hokaido, opravdu bramborově a přidat na pečenou bramboru lžičku cukru – máte hotovou paprikovou dýni :-)
Dnešní jídlo je velmi rychlé a obávám se, že z jiné dýně bude zcela jiné, právě kvůli výše napsanému. Je to jídlo rychlé a celkem variabilní. Rozbalit zbytek tady»
Včerejší den zase patřil k mírným perlám. Děti jsou v lese, já ryju ve fóliáku a pan domácí řeže na katru. Před domem štěká strašně pes na někoho, kdo na druhé straně rokle – cca 150m od domu stojí na cestě se psem a buďto fotí, nebo točí nebo telefonuje. Každý se věnujeme svému. Neuběhne ani dvacet minut a pes štěká znovu a přes tu samou rokli vidíme naproti policejní auto. Trvá to chvíli než
dojede, než objede les, kde není vidět. Je to přesně rok, co stejné auto – jsou ostatně všechna asi stejná :-) přijíždí nahoru, dva policisté s kamennou tváří sedí uvnitř,stáhnou okénko a přejí si pana domácího. Pravím poslušně – protože já jsem vychovaná ve strachu k policii :-), že pro něj tedy dojdu, co potřebují? Oni, že pana domácího. Tož tedy jdu. Přijde pan domácí, policisté stále sedíc v autě mu oznámí, že si ho žádá kriminálka v nejmenovaném městě a aby jim nadiktoval svůj mobil. „Mobil nepoužívám a číslo na domácí telefon neznám „, praví pan domácí. Takže nezbytný pan domácí zdá se býti celkem zbytným a telefon diktuji já. Oni vytáhnou okénka a Rozbalit zbytek tady»
Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)
Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi
“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „
No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)
Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé, dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Rozbalit zbytek tady»
S dovolením Jany uveřejňuji kompletně nafocený návod na domácí sýr bez syřidla. Znám recept na výrobu domácího taveného sýru pomocí prášku do pečiva a to z toho důvodu, že jsem kdysi sháněla v malém množství tavící sůl na sýr, pro výrobu sýra taveného. Malé množství bylo minimálně 25 kg a protože nějak podvědomě jsem už tehdy neměla o taveném sýru, potažmo o tavících solích příliš valné mínění, 25 kg bylo opravdu na zkoušku mnoho. A tak jsem si pečlivě přečetla složení tavících solí a zjistila, že jedna z nich není nic jiného, než prášek do pečiva. Zkusila jsem. Sýr se krásně natavil a a zůstal natavený podobně, jako bolševický taveňák. Tvrdý obdélník taveného sýru. Jistojistě tam těch solí patří více, aby z toho bylo jemně mazlavé „Lipno“. Problém je ten, že chuťově je sýr celkem štiplavý, ať dělám tavený z čerstvého či dobře vyzrálého a tak jsem postupně od „tavení“ upustila.
Proto mě tedy zaujal recept Jany, která dělá totéž, nicméně místo prášku používá sodu, kteřážto do tavících solí nepatří a navíc místo sýru tvaroh. Trochu skepticky jsem si řekla, že se do toho pustím. Tvarohu je hodně, mléka také. Tak jsem to zkusila jednou, podruhé, potřetí, počtvrté…. a vždy to bylo výborné. Pak jsem recept nadiktovala Heleně, která má kozy a ta ho udělala z kozího. Prý je to z kozího spíš taveňák, ale prý také moc dobrý.
Tedy – výsledný produkt připomíná a to velmi – supermarketové tvrdé sýry určené na smažení – takové ty levnější. Je velmi, ale velmi podobný neekologickým plátkovým sýrům, takovým, které jsou každý zvlášť zabalené. Chápu, že průmyslově vzít kilo tvarohu, určité množství mnoha druhů solí, chvíli vařit, nalít do formy a šmidlik – je mnohem ekonomicky výhodnější než nechávat zrát a ošetřovat tvrdé sýry. Ovšem na druhou stranu, v domácím provedení je výtěžnost sýru mnohem menší než při výrobě sýra klasického. Což ovšem zákonitě nemusí platit pro výrobu průmyslovou. To je příliš tenký led, na který bych se nerada pouštěla. (Chlorid vápenatý…. atd. atd.) Rozbalit zbytek tady»
Je tu neděle a tak je čas na nějakou malou, pro většinu asi pravděpodobně zcela jasnou hádanku. Není to tak dlouho, co jsem viděla krátké video o tom, jak malé děti ve škole nedokáží rozeznat různé druhy zeleniny. Byly to sice děti, sice americké děti, sice je to dost daleko, aby nás to tížilo, ale nezadržitelně se to blíží asi i k nám a tak je čas se jen nesmát, nedivit případně nežasnout, ale čas od času si pohrát s vlastním úsudkem. Postupně se zlepšovat ve „zbožíznalství“. Pouze podle vzhledu, ty děti taky nemohly ochutnat :-).
Je asi evidentní o jakou surovinu se jedná, možná i ne, není však už tak jednoduché určit druh a tak se ptám, co to je?
Začal podzim, kromě vybílení vápnem a přípravy na pečení cukroví, která není ovšem zatím žádná je spousta času a tak se postupně otevírají další netušené webové možnosti. Zima je však dlouhá :-) Dnes je stále ještě podzim a k tomu patří neodmyslitelně v kuchyni dýně a to také proto, že ve sklepě se začíná sem tam nějaká kazit. A tak se k nim ubírám stále častěji a častěji. V posledním komentáři je to návod na jiný druh dýňové marmelády, či spíše džemu, v hlavě je to spoustu receptů, recepty na dýňové stránce utěšeně narůstají a já jsem chtěla vyhlásit soutěž o nejlepší dýňový recept s první cenou, kterou by samozřejmě byla dýně, ovšem pan domácí je zásadně proti soutěžím a já jako poslušná manželka musím mít nějaký prostor jak si případně vydobýt důležitější třecí body, než-li je dýňová soutěž, tudíž rychle, poslušně a bez řečí ustupuji. Nicméně vůbec to nebrání nikomu, aby napsal svůj oblíbený recept na dýni na milión způsobů právě třeba na dýňovou stránku, klidně to nazývejme interně i soutěží a klidně za nejlepší, nejúchvatnější a nejdokonalejší recept udělím cenu. :-) a ještě taková malá mikrosoutěž, když už nesoutěžíme :-).
Děti se již od počátku roku učí antonyma, synonyma, homonyma. Je to takový nepochopitelný systém ten náš školský. Začínají s tím v druhé třídě, pokračují v třetí, kde to proberou znovu, ve čtvrté si to hezky připomenou do detailů a v šesté se jede odznovu. Rozbalit zbytek tady»
Dýňové koláče inspirované Cirilem Hitzem (preventivně podotýkám, že je to skutečně Círa s měkkým „i“), dopadly dobře. Snažila jsem se o maximální zachování jak postupu tak surovin, ovšem dýně je potvora velmi různorodá, je dost specifická, protože je velmi mnoho druhů a i když je použit druh jeden, je tam trochu jiné složení vody, tudíž je potřeba s receptem pracovat.
Jak píše Ciril Hitz – tento druh koláčů, či briošek v jeho podání, kombinuje horkost použitého koření spolu s chladem sladké dýně. Někteří prý tvrdí, že to není úplně ono na snídani – že je to na snídani trochu dekadentní, ale pro desert k odpolednímu čaji je to perfektní. Já tvrdím, že je absolutně nemožné tento koláč upéci, aby byl ráno teplý a ať se někdo opováží mi říci zítra ráno, že není dobrý na snídani!.-) Rozbalit zbytek tady»