Tento týden je u nás celkem klid. Odjela štěńata, odjela Eliška – jedno štěně odjelo na základě komentářů pod článkem „Špulky“ do nedaleké vesnice k paní, která je moc milá, a která už po tom, co vloni pošel pes jako dlouholetý člen rodiny psa nechtěla. Ale pak si přečetla komentáře a pro jednu Špulku, které dali jméno Čert si přijela. Nepochybuji o tom, že se bude mít dobře.
Pro Elišku si přijela maminka s přítelkyní a to bylo báječné setkání. Paní Elišková nás ten den zapojila do osobního systému, který asi zatím nemá jméno, ale říkejme mu – každý z toho vyjde dobře -. Vzala to přes známého, který má extrémní nadmíru jablek a začali nakládat. Známý ovšem není troškař a přinášel bednu za bednou, takže k nám dorazil kombík absolutně narvaný jablky. Navíc ještě rysy syna z průmyslovky pro Kvída, sešity pro děti na psaní, sušené houby a cukrovou řepu!!! Pán byl velmi rád, že se zbavil jablek a my po jarním mrazu zase moc rádi, že máme jablka. Za tu výslužku jsme ovšem nemohli zůstat dlužní, tak jsme nanosili dýně, mrkev a na večer správně rozleželý sýr a víno, tvaroh a mléko pro Špulky a Elišku. Za to jsme však navíc dostali rebarborový koláč, což se trochu nelíbilo Elišce, neboť odjíždí, ale dozvěděla se, že nemá smutit, protože od pána s jablky nafasovali koláč švestkový. Není nad to, když někomu něco přebývá a jinému schází a všichni jsou rádi, že si povymění trochu svých jistot :-).
Navíc přijeli naštěstí večer, takže stačilo, abysme zhasli a mohli jsme je tudíž pozvat dál, protože za světla by bylo vidět, že přetože jsme s Eliškou od rána říkali, že by se mělo uklidit — se neuklidilo ! :-))
No ale ještě než Eliška odjela, měli jsme takto připravenou dýni Hokaido a přetože je Hokaido moučná, takto je výborná a vůbec to nevadí! Rozbalit zbytek tady»
Americká tetička poslala další z oblíbených knížek. Je to stejná edice, jako
Deliciouse vegetarian Food – edice step by step – (krok za krokem). Obě jsou anglicky psané, velmi návodné a zvláště tato – přímo nabízející k obměně, vzhledem k tomu, že téměř v každém receptu je docela zásadně obsaženo maso či drůbež. Ovšem Asijská kuchyně, jejich omáčky,příprava příloh a zeleniny stojí za to velmi a proto maso zaměňuji, z receptů vyndavám, používám to, co je mi milé.
V této souvislosti mě napadá jedna má osobní historka z minulosti, kdy jsem si dělala odznak na průvodce Prahou a pak pracovala zase úplně v jiném oboru na Hradčanech a z povzdálí pozorovala zástupy japonských turistů a to co nám říkali v PIS ve škole, na vlastní oči. Kromě pár soukromých návštěv jem neprováděla – PIS a kurs na průvodce byla jedna z mnoha mých 
životních etap, kdy cesta je důležitější než cíl a kdy jsem mohla (mohu?) mnoha blízkým připadat jako člověk co příliš neví co chce, pro mě osobně je to ideální vstup na miniaturní zenovou dráhu :-) Tak tedy ta jedna důležitá rada zněla: Jedna z nejnáročnějších skupin jsou Japonci. Chodí za vámi, s bedekrem v ruce a v knize sledují co říkáte. Pokud se příliš vzdalujete pravdě, dají vám to pocítit :-)).
A tak tedy, hned první jídlo, které sem vložím, a které je inspirované touto knihou – je jí skutečně jen inspirované a pokud si jí otevřete a budete hledat rozdíly, věřte, že je bezesporu najdete. Na mou omluvu – nehraje zde až takovou roli angličtina a je to čistě v mé režii. :-)
Kniha je rozdělena na recepty thaiské, koreiské, japonské, malayské a vůbec většinu asijských zemí, navíc na dezerty, které jsou mimo země, stránky s popsanými a vyfocenými ingrediencemi, stejně jako je to ve vegetariánské kuchařce. Je to komerce, ale celkem příjemná a mně se v ní dobře listuje a napadají mě příjemné věci :-)
Letošní rok jsme papriky jak se patří zanedbávali. Rostly si tam tak hezky ve svém fóliáčku, občas je někdo zalil, občas ne, což je pro papriky asi nejhorší. Občas tam vletěl pes a udělal pěkný cajmrsk, vykopal si díru a do té ulehl, papriky, nepapriky. Sklizeň nakonec nedopadla nejhůře. Máme jeden unikátní kus, který dosahuje téměř 400 g a vypadá to, jako by se na něj ty ostatní všechny tak nějak složily.
Ale feferonky se vydařily a mně hned v hlavě začalo blikat – „Tabasco, Tabasco“. Tak jsem začala zjišťovat, jak se takové Tabasco, zcela nepostradatelná věc pro mě, vlastně dělá. A přišla jsem na to, že rozdrcené papričky zrají v dubových sudech za pomoci soli – první problém ty dubové sudy a hlavně, že zrají tři roky !!! Pak se přidá balsamikový ocet , chvíli nechá a stáčí do sklenic. I kdybych náhodou sehnala nějakou dubovou nádobu, rozhodně ne sud, přesně na mě sedí jeden citát, který jsem kdysi někde četla “ Bože, dej mi prosím alespoň trochu trpělivosti, ale Bože, prosím tě, hned!!“ a tak je jasné, že domácí Tabasco je fakt na dlouhé lokte.
Ale, třeba se najde někdo, kdo pálivé papričky doma konzervuje jinak 
než sušením nad kamny na platech nebo na šňůrce, aby pak mohly celou zimu viset a dělat parádu, jako já – tedy ne, jako já dělám parádu, ale jako je konzervuju já :-) A třeba má někdo nějaký zasutý rodinný recept na domácí „jakotabasco“, tak to bych pak byla moc ráda, kdyby ho odtajnil :-)
Už jsem tu zmínila článek výroba domácího jogurtu, domácí jogurt bez jogurtovače a dnes třetí jogurtový článek – vůbec nejlepší jogurt. Jde o to, že první, dost zásadní krok ku lepšímu jogurtu byla změna očkovací kultury, totiž, že jsem přestala používat jogurt a pořídila si kulturu z Milcomu. Její problém je ten, že stojí 30 kč a je jen na 1l mléka a pak nastává taková malá alchymie s dalšími generacemi a odebírá se trochu jogurtu a tím se očkuje, atd. atd. Aktualizuji o informaci, že Milcom začal prodávat kultury pro faremní zpracování. Vyšel vstříc spotřebiteli a prodává pytlíčky – 10 ks buď na 50 či 100 l mléka, buď za 250 či 450 Kč. Jeden litr jogurtu potom tedy při svém mléce vychází 5 nebo 4,50, což je již velmi výrazně jiné od 30 Kč za pytlíček pro malospotřebitele.
Pak nastala další etapa – jogurtová kultura od Hansena možné zakoupit Ekokoza a Tomscheese, což je velký posun dál, protože kultura stojí 250 kč, ovšem je na 250l mléka, tudíž žádné přeočkovávání, každý jogurt první generace. Tam ale zase ,zcela subjektivně podotýkám- nastal problém s kyselostí a mírně s konzistencí. Není tak dokonale konzistentní jako první generace z Milcomu, ale co je zásadnější, ať jsem dělala, co jsem dělala, nedosáhla jsem pro mě optimální kyselosti.
A tak jsem se vrhla do osobního pokusu, který je pro mě zcela dokonalý! Zvážila jsem obsah jedné kultury Milcomu – jsou to 3 g. Odvážila jsem 3g z kultury z Ekokozy. Do Milcomáckého pytlíčku na kulturu, který je dost velký, jsem je sesypala, řádně promíchala a uschovávám je stejně jako to potřebuje kultura z Ekokozy, tedy v -18, což u mě znamená tedy 7km daleko v mrazáku :-).
Na jogurt jsem použila 1g kultury na 9l mléka. Bylo z toho vynikajících 9l kyselého jogurtu skvělé konzistence- přironávám zcela ke konzistenci zrajících jogurtů v kelímku od Hollandie. Mléko jsem zahřála na 90°C, zchladila na 42-45°C, zaočkovala kulturou, přiklopila a dala do peřin . Nechala cca 7 hodin, dala do chladu a ráno použila. Vřele doporučuji. Jedna poznámka však je nutná- v peřinách mi lépe vychází jogurty z většího množství mléka v jedné nádobě. A po radě Bohdany, nejlepší je papiňák. Ty co jsou ve sklenicích v malém množství jsou o něco méně kyselé a jemnější.
Ekonomicky zcela nedostižné- 1litr jogurtu 1 Kč při vlastním mléce, 16 Kč při koupi mléka z mlékomatu či od zemědělce. Výhoda je vynikající domácí jogurt, nevýhoda je koupě dvou kultur a také potřeba nějaké mikrováhy. Ovšem vzhledem k tomu, že milcomácká kultura je odměřená, lze dobře odhadovat.
Tento jogurt lze s úspěchem očkovat i následně tímto jogurtem. Dávám tři vrchovaté lžíce na litr. Pokud udělám jogurt z kultury a očkovaný výsledným jogurtem, je ten jogurtový stejně hustý, je však 2x kyselejší.
Taky máte občas období, kdy člověk propadá sebelítosti, nebo naopak nějaké aktivní období, nebo melancholickou náladu či pro změnu uvolněnou? Pak někdy narazíte na hudbu, která přesně opisuje to, co lze tak těžko slovy vyjádřit. Každý asi máme nějakou takovou svou. Pan domácí jich má spoustu od Jiřího Schmitzera :-),nebo alespoń téměř neustále už po mnoho let slyším “ to je přesný“! Já tuhle jednu
Máte nějakou svojí ?
http://youtu.be/mWH4avHgie0
Dýně se zadařily ! Je jich trochu – o dost – více, než spotřebujeme do jara a tak dávám na vědomí informaci, že máme dýně na prodej. Máme Hokaida, Kabochu, VEltruskou obří, Paprikovou menší, nějaké patizony. Kromě obří dýně, ze které je výborné kandované ovoce, jsou to především zimní druhy, které velmi dlouho vydrží a jsou proto vhodné na přezimování do sklepa.
Jejich působnost je hlavně v oblasti polévek, zapékání, ale i na zavaření, pyré, restování a grilování. 
Cena je dlouhodobý problém. Už jsem si udělala i seznam, co co stojí, podle cen dole v zelenině. Měsíc na to jsem začala dokonce používat váhu. Ale pak ten květák na váhu položím, vidím kolik váží a stejně se mi to v hlavě překalkuluje nějak zcela jinak. Prostě mi to všechna ta zelenina přijde zbytečně moc těžká. Rozbalit zbytek tady»
Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů. 
Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Rozbalit zbytek tady»
Dýně jsou moje oblíbené rostliny. Rostou jen s nepatrnou pomocí, stačí nahrabat na jaře na hromadu z patviny všechno, co se nahrabat po zimě dá, zasadit dýně a čekat. Sem tam je trochu protrhat, vyplít a zase čekat. A pak přijde podzim a s ním podzimní favorit – dýně. Je veliká, což je u nás doma jednoznačné plus.
Je hezká na pohled a navíc je velmi rozmanitá. Letos mám mnohem více druhů dýní než obvykle a to díky americké tetičce. Ale jsou i jídla, která nám vůbec nechutnají, nebo chutnají jen zpočátku, jako například dýňová šťáva nebo čistý dýňový krém. U šťávy u nás nepomůže sebevíc ananasu – který tedy upřímně řečeno většinou ani moc nemáme – po přečtení Harryho Pottera, kde se to dýňovou šťávou jen hemží jme neodolali a šťávu zkusili, ale bylo to pravděpodobně naposledy a pyré zase zpočátku jde, ale ty konce…. Rozbalit zbytek tady»
Tak je to tu! Dvě zbyly a kupodivu ty nejhezčí. Je dost potřeba, aby si je někdo vzal, protože Eliška začíná vážně uvažovat, že by si jedno tedy nechala a to vzhledem k tomu, že jí Špulky začínají značně vyčerpávat, není úplně ideální situace.Špulka to zvládá skvěle, i když si taky asi oddychne, až si mrňavce něko odveze, ale Eliška….. prostě taková úžasná nabídka se nenabízí tak často. Jsou to dva psi, jeden je krkonošský plnofous, jeden je pražský ohařovitý fousek …. pořád lepší než, když se štěńata narodila našim a ty je pojmenovali – zaltý „retardrívr“
Mají krásnou mámu, krásnou babičku, určitě mají i krásného otce. Jejich velikost v dospělosti bude zhruba- hlava na úrovni kolene.
Cena je více než shovívavá – přidáme k nim nějaký sýr, třeba i tvaroh, rohodně nějakou zeleninu……
Prošly poslední narozeniny- čtvrtého dítěte a Hugo si musel vybrat, co bude jako hlava rodiny dělat. Při snídani dva dny před na to přišel “ Pojedem hledat poklad a až ho najdem, pojedeme do „penimarketu“ a tam si koupim tikťaky.
A pak pojedem domu. “ Žádná zabijácká voda, žádné cyklovýlety, jen poklad a „penimarket“ :-) Přízemně uklidňující. Poslední dny byly více než hektické. Jeli jsme na zimní nákup s koňma. Tedy hlavně jsme jeli koupit další zelňák, ale na ten jsme zapomněli. Na náměstí jsme udělali kolečko- toaletní papír, knihovna, kokosový suk a také nás obestoupili místní přátelé Cikáni a vyprosili si žíně. Máme s nimi vůbec dobrou družbu. Jednou jsme koupili pěkný housle a kukačky bez přední desky. Vzali nás pro kukačky až do kuchyně, pak nám je hodinář vyspravil a od té doby máme svobodné hodiny, kukačka má permanentní výhled ven. Přední deska na hodiny je na pořadu dne už několik let. Rozbalit zbytek tady»