Archive for the ‘Domácí poživatiny’ Category
Domácí čokoládová hmota je výborná náhražka pro toho, kdo z jakéhokoli důvodu nechce použít kupovanou čokoládu. Hmota píšu záměrně, protože podle mého názoru to má k čokoládě daleko, ale na účelí zdobení, do těst a jako polotovar pro výrobu nutelly to je naprosto dostačující, ba naopak. Těším se těším, až si jednou objednám kakaové máslo a zkusím tu pravou……:-)
Na tuto hmotu toho není potřeba mnoho : 450g cukr moučka, lžíce cukru s vanilkou nebo vanilkový cukr, 150 g kakaa,210g sušeného mléka, 420g 100% tuku a 300 ml smetany.
Z totoho základního množství je toho docela dost. Pro menší rodiny doporučuji dělit :-). Příprava není nijak složitá. Nechá se rozpustit tuk, ale tak, aby nedosáhl varu a do
teplého se pak přidá cukr, cukr s vanilkou, kakao a sušené mléko. Míchá se míchá a za stálého míchání se přilévá opatrně smetana – doporučuji ohřát, aby se hmota nesrazila. Je také dobré si nechat 1/4 smeany bokem a tu zašlehávat až úplně nakonec, až když je jasné, že se neoddělil tu, od zbytku. Tuk má tendeni se oddělit – pokud se tak stane, nic se neděje, stačí hmotu znovu ohřát a míchat a přilévat zbytek smetany tak dlouho, dokud zase nebude krásně hladká a rozmíchaná. Hmotu poté nalijeme do připravené formy – já do jedné s mandlemi, kandovanou dýní a rozinkami – příprava pro vánočku a druhá obyčejná krabička z umělé hmoty. Potom už stačí dát do chladu.
Tento polotovar je velmi dobrý pro domácí přípravu nutelly. Stačí nám 450g této čokoládové
hmoty, 100g lískových oříšků a 250g smetany -cukr už nepřidávám.
Rozehřejeme hmotu a přidáme do ní namleté na jemno oříšky a smetanu a rozmícháme. Vznikne nám hmota, která konzistentě nutellu nepřipomíná – je řidší, ale to je dobře, protože pokud by byla hned tuhá, ztuhla by po vychladnutí příliš a už by se nedala namazat. Teď důležitá fáze – tyčový mixér a stejně tak na ní, jako na majolku, prostě jí vyemulgujeme – jednoduše jí rozmixujeme pomalým, až statickým pohybem mixéru uvnitř hmoty. Za chvilku začne pod rukama houstnout. nalijeme do misky a je to hmota konzistenčně velmi příjemná, krásně se maže a vydrží v chladu dlouho.
Když snáší slepice, je dobré to využít :-) Cholesterol – necholesterol ! A omeleta má tolik
variací …. stále ještě nedošlo na tu pravou, obyčejnu, ohnutou omeletu plněnou zeleninou, ale dnes se mi do ní zase nechtělo, někdy příště. Dnes jsem použila formu na muffins, na houby, jak tomu říkají naše děti. Dnes bylo vařeno jídlo pro sedm lidí, proto je asi žádoucí si množství malilinko upravit :-). Toto množství je na 12 formiček na muffins a na keramickou misku o průměru cca 18 cm k tomu. Pro běžnou rodinu by tedy asi stačila rozhodně polovina.
Pravé muffins, neboli houby z toho tedy nebyly z důvodu toho, že to byl experiment, ale i přesto, že výsledný tvar byl jiný než ten očekávaný, jídlo bylo moc dobré. I když očekávaný tvar – být to světlejší, je to velmi podobné pýchavce, i s tou vyfouklou stranou, která nastane v momentě vyndání z formy :-)
Tatarská omáčka je pak lasického receptu na majonézu, ovšem místo jogurtu je použito čerstvé podmáslí. Majonéza je díky podmáslí značně odlehčená, jemně nakyslá, myslím, že tomu podmáslí přidalo velice zajímavou a rozhodně ne špatnou chuť.
Suroviny : na houby :-): 10 vajec, 200g mouky celozrnné pšeničné, 150g strouhanky, sůl, čerstvá dobromysl, pepř, muškátový oříšek, 1 cibule, 350 ml mléka, máslo na vymazání formy. Na majonézu: 1 vejce, 250ml oleje, 1 lžíce hořtice, sůl, pepř, worcester, citronová šťáva – asi lžíce, 1 cibule, 100 ml podmáslí, asi 3 lžíce okurek nakládaných a dále brambory, sůl, kadeřavá petrželka a pažitka.
Nejprve oloupeme, omyjeme, nakrájíme a uvaříme v osolené vodě brambory do měkka. Pak se oddělí všech 10 žloutků od bílků. Z bílků se ušlehá tuhý sníh, do něj se přidají za stálého šlehání žloutky, koření, mouka, mléko,strouhanka, bylinky a cibule a těsto se nalije do vymazaných formiček na muffins. Peče se ve vyhřáté troubě na 200st.
Podává se s bramborem, polité tatarskou omáčkou a posypané sekanou petrželkou a pažitkou.
Tatarskou omáčku uděláme podle tohoto receptu na majonézu.
Poté zamícháme do majolky podmáslí, citron, cibuli na kostičky a stejně tak na kostičky nakrájenou kyselou okurku. Dochutíme ještě dle potřeby solí a pepřem.
Ještě jsme se nanabažili :-)), ani dnes nebyl dezert nic jiného, než zmrzlina. Dezert po snídani byl zmrzlinový tvarohový Míša, zcela nefalšovaný, řekla bych, ani ne příliš nezdravý – prostě tvaroh s troškou cukru a trošku jinou teplotou než obvykle. :-) A po obědě pak dezert ve formě mléčné zmrzliny s třešňovou marmeládou, ale ta díky své veliké vodové složce nebyla vhodná pro dnešní počasí. Bude třeba počkat až na příští týden, až bude horko a nakonec z toho byl vymixovaný ledový mléčný koktejl – vůbec ne k zahození :-)))
Komentáře
Linda | 2. června 2010 v 9:12 | Teda ty mi davas s tou zmrzkou – uz jsem kvuli tobe (a jenom kvuli tobe:) byla na zmrzline u McDonalda a jeste jsem snedla jeden kyblicek HagenDazs z mrazaku, uplne sama.
Hruza:)
no jo, taky mam v mrazaku vanilkovou od Primy – 2 litry, tak by mohlo i na miláčks neco zbýt 
[1]: 
_To mě upřímně lidsky mrzí!!!!!!!! 
Tak nastala doba, kterou nazývám soukromě “ maskovací “ :-). Jedná se o to, že právě
není zeleniny na záhoně zrovna na výběr – řekdvičky a salát. A jde o to zamaskovat, že pátý den po sobě není salát již salátem, prostě nikdo nesmí poznat, že to je salát :-)))
Když jsem se snažila zjistit recepty na hlávkový salát, našla jsem spousty a spousty receptů na hlávkový salát – lišily se většinou poměrem octa, cukru a vody, záměnou vody za mléko či smetanu, či přidáním jiné zeleniny, sýra či jiné ingredience. Ale to doma ihned každý okamžitě pozná – hlávkový salát :-)). Takže došlo na experimentování.
Jednoduchá
příprava majonézy:
do vyšší nádoby vyklepneme celé vejce,
osolíme, opepříme, přidáme trochu worcesteru, lžičku kremžské hořtice a olej – oleje zhruba 200ml.
Na dno nádoby vložíme ruční mixér – kuželku a zapneme na co nejvíce, s mixérem nepohybujeme, vydržíme několik sekund a po chvíli mixér pomalu zvedáme směrem nahoru. Cca. po 30 vteřinách máme hotovou velmi hustou majonézu. Pokud je stále řídká, přidáme trochu oleje.Můžeme dochutit citronovou šťávou jemně sekanou cibulí. A nakonec ještě malý videonávod pro ty, kterým se stále ne a ne podařit. Na základní majonézu, na tu nepovedenou, jak jí napravit a proč je nepovedená.
Komentáře
Majonézu jsem připravila přesně podle receptu a od té doby jsem už ani jednu nekpoupila. Je vynikající, jak do salátů, na chlebíčky a ochucená česnekem i místo tatarky 
Tuto majonézu už jsem připravovala několikrát. Vždy jsem cibulku a citron. šťávu jen vmíchala do hotové majonézy. Včera jsem (ani nevim proč) do hotové majonézy přidala cibulku a projela to ještě jednou ponornym mixérem. Majonéza zhořkla 
Následovalo …. za stálého míchání, vyléváme do záchodu Takže bacha!
Majoránka zahradní je jednoletá, teplomilná rostlina, které se dobře daří na teplém, chráněném místě před severními větry. Potřebuje dobře hnojenou úrodnou půdu.
Je potřeba ji přiměřeně zalévat.
V březnu a dubnu si vyséváme do truhlíčku semeno majoránky zahradní. Poté, co vyrostou rostlinky, přesadíme je do samostatných kelímků po čtyřech rostlinkách a následně ven na vzdálenost cca 15 cm. Majoránka se postupně rozrůstá do šířky, takže dodržujeme skutečně 15 cm.
3x ročně sbíráme celou nať i s poupaty, sbíráme od července do srpna tak, že odřezáváme stonky asi 5 cm nad zemí. Lépe, než celou rostlinu je ale ustříhávat jen tenké stonky nad dřevnatou částí, které pak rychleji dorůstají.
Poté majoránku sušíme ve svazečcích na vzdušném místě. Teplota sušení nesmí překročit 40 st. C.
Majoránka obsahuje nejvíce třísloviny, silice a hořčiny.
Majoránka pomáhá vylučovat trívicí šťávy a dezinfikuje. Používá se proto jako prostředek na poruchy trávení, nadýmání, průjem, střevní koliky. Také při nemocech z nachlazení. Uvolňuje rovněž křeče hladkého svalstva, čehož využíváme k uvolnění bolestí při menstruaci. V tomto případě se používá droga 2-3 dny před menstruací. Jako kloktadlo je vhodná při zánětech dutiny ústní a v Německu se stále ještě v lékárnách míchá majoránkové máslo. Lze připravit i doma z přepuštěného másla, v němž se rozpustí hrst majoránky. Přivede se při postupném zvyšování teploty k silnému zahřátí majoránky v másle a následně se přecedí přes pláténko. Nechá se ztuhnout a používá se na mazání nosní sliznice a čela při úporné rýmě nebo rýmě dětí.
Nať dobromysli se používá zejména jako koření (pod názvem OREGANO); typickým použitím je kořenění pizzy. Kromě toho je též součástí provensálského koření. Chuť je výrazná. Sbírá se kvetoucí nať, přítomnost plodů je nežádoucí
Používá se též v léčitelství pro své aseptické a protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání a zvyšuje vyměšování žluči. Droga je silným prostředkem uvolňující křečovité stažení hladkého svalstva (spazmolytikum). Používá se i na obklady a osvěžující koupele. Ne nadarmo je českým názvem oregana – Dobromysl. Používá se jako nálev – zalitá dobromysl vařící vodou, 10 min. nechat odstát, poté scedit. Pužívá se na nervové problémy.
Pokud se pěstuje, tak je zároveň důležitou medonosnou rostlinou.
V nati obsažené barvivo se dřívo používalo k barvení ovčí vlny.
Nať dobromysli obsahuje asi 0,4% silice (hlavně thymol a kvarkarol) a asi 8% tříslovin, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici a další látky.
oregano je velmi důležitým kulinářským kořením. Je používaný v Turecku, Řecku, Portugalsku, Španělsku, Latinské americe a Itálii. Používají se více sušené listy, nežli čerství. Oregano je často používáno do rajčatových omáček, smažené zeleniny. Naprosto specifické je oregano na pizze.Spolu s bazalkou dává charakter italským jídlům.
obrázek z :
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oregano.jpg
Pod pojmem kari (také karí, či anglicky curry) se rozumí směs koření a také pokrm. Kari je svým původem tamilské označení pokrmu, připomínající ragú, tedy kousky masa, ryby nebo zeleniny v omáčce. V tomto významu je pojem dnes rozšířen po celé Indii. Během koloniální nadvlády však Britové začali tento pojem používat pro koření, které se pro přípravu těchto pokrmů používá; když se toto koření (jichž existuje nespočet druhů) dostalo do Evropy, zůstalo toto nesprávné označení. V Indii samotné (a v celé jihovýchodní Asii) se dodnes pod tímto pojmem rozumí jen pokrm, koření se říká masálá (jako kari je vyráběno výlučně pro export).
Pokrm kari je jistým druhem ragů (známé i z němčiny jako Eintopf), tedy různé druhy na malé kousky nakrájeného masa, ryby nebo zeleniny, podávané v (většinou relativně) husté omáčce; jako příloha slouží rýže nebo indický chléb.
Koření, které se pro přípravu těchto pokrmů používá, tedy masala (v Evropě známé jako kari), je rozdílné nejen od oblasti k oblasti, ale i od města k městu; je možno ho koupit připravené v obchodě (jako prášek nebo ve formě pasty), v mnoha případech si ho každá rodina míchá sama. Masálá na severu Indie je většinou jemnější nežli pikantní až velmi ostré druhy v jižní Indii.
Složení silně variuje, k nejčastějším komponentám směsi patří kurkuma, pepř, chilli, kardamom, koriandr, zázvor, římský kmín, muškát, skořice a další.
Zde je návod na smíchání klasického kari z knihy Dagmar Lánské „Koření pro každé vaření“, nakl. Práce Praha, 1979
Suroviny:
Suroviny:
- 80 g kurkumy
- 60 g koriandru
- 50 g kardamonu
- 30 g římského kmínu
- 30 g pískavice (řecké seno)
- 20 g 10 g bílého pepře
- 2,5 g cayenského pepře a papriky
Koření roztlučeme, smícháme, použijeme pouze potřebné množství a zbytek uložíme do uzavřené sklenice. Potřebné množství je pro tento recept 2 polévkové lžíce koření.
(Curcuma longa), žluté barvy. Původ je v jižní Asii, největším producentem je Indie. Obsahuje asi 5 % éterického oleje (hlavní složky sabinen, felandren a žluté barvivo kurkumin). Používá se v kari koření. Někdy se výtažky z kurkumovníku (Curcuma longa) používají i jako lék. Tato
asijská užitková rostlina z čeledi zázvorníkovitých má vynikající protizánětlivé účinky a je prokazatelně antioxidantem. Nejnověji se zjistilo, že významně podporuje mozkové kognitivní funkce, zejména u starších lidí. Je to přírodní a velmi účinný mozkový dopink, který poskytuje kari koření. Výsledky výzkumů byly zveřejněny v American Journal of Epidemiology. Z kurkumy se také vyrábí škrobová moučka; na trhu se objevuje pod názvem Arrowrot, někdy se také nazývá koa. Používá se např. k zahušťování rybích a želvích polévek.
Kurkumy se používá též jako barviva
do potravin. Například se používá do bezvaječných těstovin, aby byly žluté.
Nigella sativa je rostlina domácí v jihozápadní Asii. Dorůstá výšky asi 20-30 cm a black caraway- černý kmín , jenž se používá jako koření je jejím semenem. Kdysi kdosi řekl, “ černý kmín je lékem na všechny nemoci , kromě smrti! „
Analýzou černého k
mínu bylo zjištěno, že obsahuje fosfáty, železo a sloučeniny sacharidů spolu s antibiotiky, které jsou schopny zabíjet bakterie. chemická analýza rovněž odhalila, že obsahuje karoten, který je přeměněn v játrech na vitamín A.dále byl a v černém kmínu zjištěna diuretika , trávicí enzymy , antacida, sedativa a sexuální hormony. Černý kmín aktivue imunitní systém těla a zodolňuje jej proti chorobám. Nejúčinější je olej z černého kmínu ve směsi s medem.
Jako koření má černý kmín velmi výraznou chuť. Je vinikající jako koření do chleba, do moučníků, do rýže, stejně jako do zeleninových salátů s olejovým dresingem.