Co noveho na kopci

Inspirována Gurmánčiným borůvkovcem, kdy jsem přemýšlela, jak zvláštní může být

kombinace borůvek a máku, pro mě naprosto neobvyklá, pustila jsem se do borůvkových knedlíků s tím, že kdo nic nezkouší, nic nezkazí J)) a knedlíky vylepšila o makovo-cukrovo -borůvkovou omáčku. Knedlíky to jsou tentokráte tvarohové, protože po našem návratu z borůvek a chlapů svážení balíků bylo už jen málo času a všichni měli hlad.

Dnešní těsto je navíc trochu hutnější, než běžné tvarohové těsto – záměrně – knedlíky nejsou tak nadýchané, jako u těsta kynutého, drží dobře borůvky, které se tolik
nerozvaří a vůbec to prostě byla bašta :-))

Nejprve si ušlehám vejce s tvarohem, máslem a solí do pěny. Pak přidám mouku a mléko a vyhnětu vláčné těsto. Těsto nenechávám odpočívat. Ihned balím doprostřed borůvky. Knedlíky vkládám do horké, osolené vody a po vyplavání a uvaření – cca 20 minut, je zcedím a dám na talíře.

Celé nejprve polévám tvarohem, který je vyšlehaný s cukrem, poté knedlíky posypu jemně moučkovým cukrem, poliji makovo-borůvkovou omáčkou, kterou jsem si udělala tak, že jsem namlela mák, vložila jej do hrnce, přidala mléko a borůvky, které jsem nemixovala, ale jen rozmačkala vidličkou a přivedla jsem k varu.

Celý talíř pak trochu polít máslem.:-)

1 Pipi | Web | 21. července 2010 v 13:12 | Reagovat

To zní dost dobře a vypadá to opět více než jedle. Zaujalo mne, žes použila celozrnnou mouku, to může být chuťově zajímavé! Ovocné knedlíky jsou prostě nej!

2 Klára | E-mail | Web | 21. července 2010 v 14:00 | Reagovat

[1]: díky , ve všech receptech tady je jen celozrnná pšničná mouka, někdy celozrnná špalda, většinou ještě přesáté přes cedník

3 Madla | Web | 2. srpna 2010 v 14:03 | Reagovat

Jé, já bych si tak dala! Vypadá to nádherně a určitě to stejně dobře (ne-li lépe) chutná!

4 Klára | E-mail | Web | 2. srpna 2010 v 20:41 | Reagovat

[3]: Včera jsme byli na borůvkách a nebyl tvaroh, tak byly kynuté knedlíky a nahoru přišla drobenka s mákem – taky moc dobrý jako nouzovka

Mexické fazole je dost zavádějící, protože celý název vychází jen z toho, že se mi to líbí

:-))) . Jinak je to improvizace od a až do zet. Fazole nakládám ne 24 hodin předem, ale 48 hodin. Mám raději, když jsou rozleželé více, než méně. Dobré je jim také vyměnit po jednom dni vodu a pak je vařit v ještě úplně jiné vodě. Dobré je, je také vařit s majoránkou, nebo saturejkou, ale to se mi do dnešního receptu moc nehodilo – majoránka  a saturejka, protože snižují nadýmání.

Strašná zima!!!! V tom kurníku, ve kterém teď bydlíme, to je sice parádní, ale tesaři už by limohli

pomalu dorazit ! Termín 1.7. se povážlivě posunul a my začínáme pomalu přemýšlet, jak nejlépe kurník připravit na zimu :-))) Při probuzení jsme proto vymysleli, koho oblažíme svou návštěvou, abysme se vylezivše z vlhkých peřin trochu ohřáli. Celý den pršelo, tak jsme jeli na návštěvu, ale přijeli jsme zase jen tam, kde je spousta práce :-))

Obyčejná dušená zelenina není příliš složitá, je dost rychlá, a když je hlad, jako když jí najdeš.

Takováto jídla vznikají, když není z čeho vařit, není moc inspirace a prostě se musí uvařit. Neměla

jsem mnoho surovin, ale měla jsem čerstvý hrášek, rýži a žampiony.Nesnáším, když zjistím, že něco nemám – něco základního. Nabourání osobního systému :-))) a tentorát došla sojovka. Katastrofa ! :-))

Nakonec jsem to vyřešila olivovým olejem smíchaným v mističce se spoustou koření – sůl, sladká paprika, curry, turmerik, chilli, lemon gras, worcester, pepř, skořice, koriander….. dokud to nebylo hnědé a chutné Read the rest of this entry »

To, co mému životu jednoznačně neschází je nuda. Pan domácí toho má dost – dost dětí

:-), dost práce a dost mých plánů :-), takže něco musí občas stranou. Jsou to jednoznačně včely. Rozhodně jsou právě včely to, kde se ubírá, když není kde brát a když je únava a člověk si chce odpočinout. Oni pak uletí, zase přiletí, jen si ta žijou v úlu a my z nich máme hodně. Opylují nám stromy, máme o ovoce, ale většinou se o nich nepéče setká s menším množstvím medu. A tak, když teď jedny včely přiletěly, jedny jsme si přinešly ze smrčku, pan domácí má dole střechu i strop, dělá novou podlahu, suší seno atd. a včely logicky odsouvá stranou, řekly jsme si s Ester – nejstarší dcera, že z nás budou včelařky. Že to zkusíme sami, když už jsme to viděly u pana domácího, že to vlastně umíme a že bude med. :-)

Nic jsme nepodcenily ! Vzala jsem si kombinézu, pohorky, rukavice, klobouk se sítí a fukar s troudem, abych jim trochu začmoudila, oni si naplnily bříška a nepíchaly !  Byly jsme nadšené!

Pak jsme přišly k úlu a já pro jistotu poslala Ester pro jakési nářadí zpět :-)). Pootevřela úl, nafoukala, zavřela, pootevřela, nafoukala, zavřela – přesně, jak to znám. Pak jsem otevřela víko úlu úplně a dala si ho bokem. Byla jsem nadšená ! Trochu jsem uvolnila jeden rámeček, že si ho tedy prohlídnu….. až posud to bylo vše trochu v mé režii, přesto, že si pamatuji,že když to samé dělal pan domácí, kolem úlu mu lítalo pár včel, ostatní pracovaly normálně uvnitř a zase tak moc je nezajímal. Já dělala to samé a lítalo kolem mě asi 10 000 včel a všechny bzučely, jak kdyby se chtěli vyrojit. Nebylo před bouřkou, bylo hezky a klidně a já si neustále říkala – buď v klidu, to k tomu patří !:-))) Read the rest of this entry »

Na tohle  jídlo jsem se hodně těšila, ale protože kapusta ještě nebyla adekvátně narostlá,

nebylo to úplně ono, nicméně i tak to byl docela povedený ptáček
Bylo by asi nasnadě napsat kapustový závitek, ale pod ptáčkem si každý hned vybaví právě závitek, navíc s vejcem a okurkou, o což mi šlo. Proto ten název. No a u stolu ho každý zcela spontánně nazval ptáčkem z kopce, proto má španělský smůlu. :-))

Surovin není třeba mnoho, spíše více trpělivosti a správnou uht, kterou jsem tentokrát udělala nesprávnou, více do oranžova než do hněda. Ale nevadí. Tohle jídlo vypadá rozhodně efektně a zároveň chutná. Read the rest of this entry »

Byli jsme konečně na borůvkách, vytáhli vůz, zapřáhli koně, usadili sebe, návštěvu i bandasky – a

hlavně svačinu a vyrazili vzhůru !!! Bylo to fajn, jen kdyby před námi neprošlo už hodně lidí , protože jen na pár zapomenutých keříčcích člověk zasedl a trhal a trhal, ale jinak to bylo pochodové cvičení od borůvky k borůvce. Navíc, když jsme odjížděli, pan domácí jen tak prohodil mezi vousy – jen aby voj vydržela !!! Když jsme dorazili na 3km vzdálené místo – stále do kopce, voj praskla. Takže pan domácí a ještě jeden chudák vybraný nešťastník slezli ze skal, vzali to domů, udělali voj a na zádech jí zase po skalách přinesli nahoru. Jde to mnohem jednodušeji,ít pod sedátkem sekeru a ruční vrtáček, jak to obvykle bývá…… ale někdy našich osm ručiček a nožiček předá energii všemu co je kolem a tak se stalo i se sekerkou ve voze. Pan domácí rozdal úkol, protože bylo ve voze dost dětí, že bez kelímu – půl litru, nikoho neveze zpátky. Bohužel to všichni vzali za bernou minci, nejen děti a když měli nasbíraný půl litr, postavili ho do vozu, lehli do trávy a sdělili mi – mám to a víc na to kašlu…….-)))), to ale jen nedisciplinovaní dospělí, děti s modrými pusami stále sbíraly :-) Read the rest of this entry »

Dnes byl zase a opět, už nevím kolikátý v řadě, den poměrně náročný :-). Přivezli beton, do toho 31 stupňů, nejvíc chtiví práce s lopatou děti a hlad :-))) Tedy ne tem pravý, neukojený, ale neustálý všech a neustále :-))) a neustále ukojovaný :-)))

Nemáme mlíko, zhruba po třech letech se vyskytla situace, kdy jsme nedokázali sladit krávy a máme měsíc pauzu. Možná moc dobře, ale už se mi bez těch kg tvarohu a másla a sýrů a mléka těžko pracuje :-)) ale já si zvyknu a pak se kráva otelí :-))) i

Děti byli dnes pracovně strašně náruživý, když jsme potřebovali nejvíce jezdit s kolečkem, stáli všichni s lopatami, případně pádly, kolem hromady betonu a nandavali a nandavali :-))

Jeden dokonce s ideálním postojem pravého pracanta – už odmalička :-))

Máme tady taky návštěvu z Prahy, jenž nám pomáhá, včera se senem, dnes s podlahou. Už včera říkal, že trochu přehodnocuje :-), z romantiky se stává po šestihodinovém balíkování na otevřené louce – sado-maso :-)), ale bojuje a vypadá spokojeně :-)Seno je nádherný, zelený, prostě úžasný a ideální rok na sečení.

Dnešní jídlo patří k ohromně oblíbeným a přesto,že dnes tady byli čtyři chlapi, nechybělo nijak zásadně maso – no, oni by to asi příliš neventilovali, kdyby chybělo, ale všichni jsme si dnes řádně pochutnali. Jako příloha byl vařený nový brambor a trhací salát ve sladkokyselém nálevu – trhací proto, že se u něj trhají jen lista a čeká se na další, které postupně dozrávají. Jinak je sice červený, ale dost podobný hlávkovému salátu. A k tomuto jídlu nezbytná tatarská omáčka. Stejná, jako podle tohoto receptu, ovšem s přidáním dvou vrchovatých lžici kysané smetany a hrsti petrželky.

No  a základ dnešního jídla – smažený kadeřávek – veliká dobrota. Jsou třeba kadeřávkové listy – na každou porci pro jednoho člověka 2-3 listy. Listy opereme a vložíme do horké vody, osolené a přivedeme k varu. Chviku vaříme, zcedíme a každý list zvlášť obalíme v trojobalu, ovšem trochu vylepšeném. Mouka, vajíčko je doplněno o 4 lžíce mléka, lžíci sladké papriky, dva stroužky česneku a pepř – a sůl a do strouhanky přidávám velikou hrst nasekanýh buráků, které při smažení pustí olej a jídlo je vynikající. Tedy první mouka, pak vejce s kořením a poté strouhanka smíchaná s buráky. Osmažit. Pak už si jen pochutnat :-))

Zima, je strašná zima – brrrr !!! Zvlášť, když chybí střecha !!!! Dnes i děti iniciativně nosily

dříví do koupelny, aby se zatopilo v lázeňském kotli, protože všude jinde je zima a vlhko !, naštěstí jen dnes. Zítra už se to snad zlepší a pak zase sečení :-))) a sušení a snad i nandavání střechy.

Dneska takový oblíbený guláš. Nevypadá to nic moc, nezní to nic moc, ale voní a chutná výborně !!! .-))

Dnešní den byl jeden z těch, co vyvolávají lehce melancholické nálady :-)) s romantickým nádechem :-). Balíkování sena při západu, červánky, lehký opar nad lesem, kouř páleného sena na obzoru, jedno včelstvo v úlu a jeden roj na malém smrčku – což znamená i jeho zdárné následné setřesení do rojáčku. Včely jsme dlouho chovali jen teoreticky. Neodvážili jsme se posunout z fáze „knihy“ do fáze “ živé včely“ :-). Pak ale nastala mezifáze – „inzerát“ – koupili jsme na inzerát od jednoho starého pána vybavení na včely. Především úly, kuklu, nějaké drobnosti a vše přivezli domů a ještě více se obávali toho, že teď už musí přijít ta fáze “ živé včely“. Ale nikam jsme nespěchali. Poptali jsme se pár místních včelařů, kteří nám do teď stále říkali, „až budeš chtít, řekni, dám ti oddělek (část včelstva), abys mohl začít !“ a když to nyní nastalo, každému z nich pomřelo spousta včelstev v zimě – byla špatná zima a zrovna rozdali spoustu oddělků, takže jsme od nikoho oddělek nedostali. Na jednu stranu jsme si oddychli a na druhou nám to bylo trochu líto. Abysme si udělali radost, vybrali jsme alespoň nejlepší místo pro úly, jak nám to radila kniha a

těšili se na naše budoucí včely. Zhruba za 14 dní po postavení nedaleko od nás  probíral jeden pán kus lesa a když jsme přicházeli domů, říká nám – „uletěly ti včely „!!! Tak jsme tak na něj koukali, doslova, jako by nám uletěly včely :-)) a moc mu nerozumněli. „Myl nemáme včely! “ my na to.  „Jo, ale uletěly ti ! “ Ale my nemáme včely“! Pán se podíval směrem k úlům, pak k nám, a v obličeji mu zářilo za pohrdavým výrazem něco jako „pražáci !!! “ :-)))a tato konverzace vzala brzkého konce, když my jsme neústupně tvrdili, že včely nemáme a on, že nám uletěly. :-)

Nakonec pán odjel a my se šli podívat do úlů – včely fakt přiletěly ! Druhý den další a pak ještě dvoje. Tak dobré místo jsme vybrali, že jsme ty roje, co někomu uletěli nemuseli ani sbírat někde po stromech. Nastěhovali se rovnou k nám do úlů. Tak jsme se stali včelaři. Tedy stali …. Pan domácí se stal. Já stále chodila za ním jako pejsek, vozila mu důležitě vozík se všemi proprietami, protože včely máme asi 100m od baráku, hledala důležitě přes rameno královnu, protože to mě ohromně baví, když se člověk kouká na ten rámeček hemžící se včelami a hledá tu jednu jedinou větší a prostě trochu jinší – královnu. A chodili jsme vždy od včel úplně mrtví a unavení, rozhodně ne nabití energií. Ale byly fajn a med ještě víc fajn. Minulá zima ale byla špatná a včeličky nám umřely a my jsme bez medu a dnes jsme zjistili, že do jednoho úlu zase přiletěly a navíc jsme potkali jeden roj na smrčku. Vůbec tohle nesmím psát, protože podle zásad správného včelaře musíme každý naleznuvší roj okamžitě spálit, kdyby náhodou to byly nemocné včely, abysme nepodporovali takovouto špatnou věc. Ale my nejsme správní včelaři, naštěstí, takže jsme včely hezky pěkně sundali do rojáčku – tedy sundali :-))… pan domácí sklepl, já připravila klobouk a rukavice, podala přes plot oplocenky, kde se holky usídlily rojáček a držela koně, kteří právě dobalily balíky a pan domácí to vzal pěkně po cestě při jednom. Udělala jsem toho podle mě dost na to, abych mohla napsat – sundali, navíc ten rojáček jsem vezla domu já ! :-)) a právě když jsem ho vezla a byly ty červánky, zalitovala jsem toho, čeho nikdy nelituju, totiž toho, že nikam moc necestujeme, protože jsem si musela představovat, jaká by to byla nádhera, kdybych se právě teď vracela domů, ten pocit,, že jsem opravdu doma, že se mi tady moc líbí – a ten pocit jako dnes mám i bez cestování a vyjíždění, ale při tom návratu by to bylo mnohem efektnější si myslím :-)))))

Dnešní jídlo bylo tak trochu z nouze ctnost, takové zeleninové rizoto. Prošla jsem záhony a na

jednom, které má hrozně utuženou půdu a ta horka tomu ještě dodala, tak na tom roste zelenina, které říkám „zeleninové bonsaie“ :-). Je tam všechno, ale všechno je takový nějaký malý ! Tak jsem sebrala bonsai brokolice a salátu a hrášku a na druhém, normálním záhoně velkou brokolici a velký hrášek a velký květák a velký salát a kadeřávek a doma uvařila rýži – 2 hrnky a nakrájela cibuli, kterou jsem na drobno nakrájenou zpěnila na oleji, přidala k ní nakrájený salát na plátky, růžičky na množství zhruba jedné veliké brokolice, růžičky jednoho malého květáku, trochu čerstvého hrachu, na nudličky nakrájený kadeřávek a přidala do toho hrst buráků a trochu soli a trochu curry a půl kg žampionů, osolila a dala jednu plechovku kukuřice a nakonec na kostičky nakrájených 100g eidamu a vše pěkně orestované jsem promíchala s uvařenou rýží.

Rýže jak byla horká, tak hezky roztavila eidam na krásnou pavučinu, kterou na zelenině udělal a celkově to bylo dobré. Na stůl jsem dala ještě na dochucení curry a chilli, aby si každý dal sám.

A navíc mělo mít dnešní jídlo ještě výchovný efekt, který se však bohužel nedostavil :-)). Ráno jsem řekla dětem, že potřebuju plnou přepravku dříví. Přijdu ke kamnům a tam na dně. Tak jo říkám si, máte to mít ! Když jsem uvařila rizoto, každému jsme nandala na talíř zhruba jednu polévkovou lžíci na talíř hezky doprostřed a čekala, až začnou mít řeči, jak jim hezky řeknu, že to je jako s tím dřívím, co jsem po nich chtěla…… ale ani jeden z nich ani nepetl, snědl svou porci rýže a zmizel….. pan domácí seděl a popadal se za břicho. Prý tak dát jim na talíř čtvrtku porce jakékoli buchty to, že by pochopil, ale rejže jako výchovný prostředek !!!!!!!

1 HaF | Web | 5. července 2010 v 0:38 | Reagovat

Zdravím včelaře! My jsme k včelkám taky přišli tak nějak „po haluzi“. A taky se nám občas tak nějak přistěhují sami. Teď máme troje. Největší sranda je, že manžel je strašně alergický na včely, ale to zjistil až po roce včelaření, když se probral na ARU. Tak to má teď tak, že je má jako adrenalinový sport. Když jde do včel, tak já se klepu strachy, ale pryč už je asi nedáme, už to tak válčíme skoro 11 let a začínáme si na sebe zvykat!!!(to jako my a včely!!!)

2 Klára | E-mail | Web | 5. července 2010 v 7:47 | Reagovat

[1]: tak to máme podobné !! ) U nás jednou dostal pan domácí obyčejná 3 žihadla do ruky a pak ležel 3 dny !!! a nemohl se moc hýbat, byl oteklý, rozhodně, žádná obyčejná oteklina po žihadle. Jakmile vstal, šel pomalu k zemi. Já ruku na telefonu, neustále jsem volala nemocnici ), ale po každém “ to nic neni, prosim tě, kvůli žihadlu budu někam volat !!! “ – nakonec se to srovnalo a od té doby zase obyčejné otekliny. Taky adrenalin !!!

3 ufa | E-mail | 5. července 2010 v 9:09 | Reagovat

Tyjofka!!! Tak ta fotka s těmi včelami na smrku je úžasná…já vůbec netušila, že se takhle můžou nacházet na stromě… My si kupujeme medík od včeliček z jížních čech, vždycky tu třílitrovou sklenici, jak se do ní dávaly okurky, a máme to na celý rok. Je to pastovaný med, ten máme nejraději… Jednou jsem koukala na reportáž, nevim na čem to šlo…, a tam bylo vše kolem včel, jak se pak stáčí med, atd. Docela mě to uchvátilo, ale asi bych se hrozně bála těch žihadýlek…ještě, že bydlim ve městě, a ne někde na kopci, jako vy u vás…i když bydlet někde v přírodě je asi můj podvědomý sen! možná až trochu víc zestárnu tak se z toho města(no spíš větší vesnice) spakuju…

4 Veska | 5. července 2010 v 9:35 | Reagovat

JO včeličky z těch mám respekt pořád,med miluju ale nemohu je mít páč jsem na žihadlo alergik,babča je má a manža ji chodí pomáhat vymetat a práce kolem když se rojí a tak,já pomáhám tím,že med konzumuju takže u nás včelky když se rojí jedině na jabloni
PS : máš to moc hezky napsané ráda tě čtu

5 HaF | Web | 6. července 2010 v 22:53 | Reagovat

Tak jsme něco málo medu vytočili a teď mlsáme a mlsáme…!
Sranda byla, že nám matka prolezla do medníku, tak jme je musely komletně zpřeházet!! Ale na to,že kvete mák (to jsou celé divoké) byly docela hodňoučké. Ale i tak to byl slušný adrenalin!!!