Co noveho na kopci

Další smyčka mého života. Začala jsem před dvěma lety běhat, abych letos v květnu musela

skončit, abych mohla zase minulý týden znovu po třech měsících začít :-))). Není to jednoduchý, takový život v jedný místnosti se čtyřma malýma dětma. I když jsou kolem desítky hektarů neobydlené půdy. Člověk jen tak neuteče, aby byl sám se sebou. Může vzít třeba psa a jít se projít, ale to je za prvé blbost, když ten pes není přivázanej a celej den běhá a za druhé – chybí tam endorfiny :-))). Do 500m od chalupy jsem stále na dosah křiku, žádostem, prosbám, vyprávění, ukazování…… takže nakonec zvítězila varianta ….. utéct!!! :-))) Každý den, alespoň na chvíli. Vrátit se uvolněně, otevřen další porci vstřebávání energie, aniž by člověk nedokázal udržet energii vlastní :-)). Jenže protože jsem trochu maximalista, z běhu pro radost, pro uvolnění a endorfiny, se stal systém, který začal požírat sám sebe a musel být přitom v zájmu zachování vlastního zdraví zcela deletován…. Ale když to člověk jednou pozná….. tak už neuteče :-)) a tak jsem si zase minulý týden vzala tenisky a od té doby zase pro radost, endorfiny a uvolnění :-))) Read the rest of this entry »

Můj pravděpodobně jediný plodný den v roce :-)) se projevuje velmi nízkým rozestupem

narozenin našich dětí a tedy velkou frekvencí narozeninových dortů během 10 dnů :-)). Předpokládám, že pak už jich během roku moc nebude :-). Protože je stále co dělat a protože naše hlavy rodiny si zásadně vybírají jako plán pro svůj den výlet kamsi, na kole, nebo koňmo a není tedy mnoho času ten den cokoli připravovat -jen při případném časném vstávání, vybírám prostě z osobní pohodlnosti dorty nepečené. Měla jsem zálusk na vyzkoušení si vlastní šikovnosti a dodání si nějakého sebevědomí při použití potahové hmoty, ale jak psala Veska- do růžových kytiček a zelených žabiček se mi moc nechce a nic punkovějšího mě příliš nenapadlo a navíc, Hugovi došlo mlíko a nechtělo se mi brát baťoh a na výlet do kravína, panu domácí má taky dost jiné starosti, takže milé sušené mlíko na potahovou hmotu vypil nakonec Hugo a na mě zbyl ten nepečený dort….

Tentokrát jsem vzala jeden pekáč, jednu velkou formu na biskupský chlebíček a jednu malou. A na tyto tři formy (ta pekáčová je ale dost nízká), je potřeba toliko surovin:

Smícháme v míse tvaroh s kysanou smetanou, malými jogurty, vanilkovým cukrem a cukrem a rumem.  Poté si malou část oddělíme, přidáme do ní skořici a granko – asi jednu polévkovou lžíci granka a lžičku skořice a zamícháme trochu piškotů. Je potřeba odhadnout velikost formy a naplníme nejmenší formu – malou na biskupský chlebíček. Poté uděláme to samé, ale přimícháme do hmoty maremládu , část piškotů a naplníme velkou formu na chlebíček. Nakonec přimícháme piškoty do čistě bílé hmoty a naplníme pekáč.

Vršky forem pokryjeme alobalem a položíme na ně tvrdý karton z krabice i na 2x a ten zatížíme – kilem cukru, petlahví, čímkoli. Takto to uděláme se všemi třemi formami a necháme do rána zatížené.

Ráno obřízneme okraje nožem a formu lehce vyklopíme. Dorty poskládáme na sebe a ozdobíme. Pro tento účel jsem měla připravenou šlehačku, ale koupila jsem jí po cca 16 letech :-) a nějak nebyla úplně tuhá -neumím s ní tak dobře pracovat, tak jsem jí jen dort potřela, místo předpokládaných bobků a hezkých tvarů.

Dort značně připomínal auto, což tedy rozhodně nebylo můj záměr, ale nezbylo nic jiného, než mu dát rybíz jako světla, aby měl alespoň nějaký tvar :-)))

U prvního jsme máčeli klacíky do vosku, u druhého jsme zapícávali sirky – u tohoto jsme rezignovali a rovnou jsme to vzdali – před čtvrtým snad už pojedeme dolů z kopce a koupíme možná svíčky :-)))

1 Veska | 11. srpna 2010 v 11:13 | Reagovat

To je ono,takto si přestavuji dort od tebe,prostě žádná okoukaná přes kopírák nudná věc,nejsi žádná cukrářka takže nikdo nebude posuzovat tvůj dortík jestli je někde hrbatý nebo né,je tvůj osobitý a od srdce dělaný s láskou pro rodinu a pro tebe s dostupnými(i nedostupnými)surovinami víš,takže za mě máš jedničku
není umění dělat kumšt ve vybavené kuchyni s moderními pomůckami a potahovkou víš
a doufám,že chutnal tak jak si představuji

2 Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:18 | Reagovat

[1]: „jestli je někde hrbatý nebo né“ , no obávám se – jestli někde bude alespoň trochu rovný a chutnal výborně – měli jsme ten den v  nohách 25km a najitý poklad a dort doma nebyl očekávaný, taže rozhodně nezklamal !!

3 Veska | 11. srpna 2010 v 12:04 | Reagovat

No vidíš,nejdřív utahat a pak zblajznou všechno dobrá strategie

4 Veska | 11. srpna 2010 v 12:13 | Reagovat

mám někde napsaný receptík na
piškotový nákyp či dort  s malcaem/nebo kakaový/
tak až jej najdu napíšu recept,děti když byli malé jej milovali,večer jsem naplácala do mísy a druhý den byl jedlý,žádné extra plácání a suroviny -mléko,puding,máslo a tvaroh a malcao/to nebylo k sehnání tak kakao a dávám je pořád/

5 Veska | 12. srpna 2010 v 8:23 | Reagovat

a co si dneska upečeš pro sebe
aspoň ode mne přání ať se ti všechno daří tak jak si představuješ a hlavně ať tě neopustí chuť dál vést svůj blog tak jak doteď

1 ufa | 9. srpna 2010 v 9:00 | Reagovat

Děkuji za super recepty z cukety, miluju jí, a docela mi i roste… Jen mě tady mate ten čtvrtlitr mléka… Kam patří? já mám nejraději ještě horké koláče, buchty,…a k tomu studené mléko. jak je to u vás?

2 Klára | E-mail | 9. srpna 2010 v 9:18 | Reagovat

[1]: ,jasný, mléko jsem napsala až nakonec – to je tak, nepíšu to přímo, když vařím,ale až když je čas a někdy to prostě zpřeházím ,jasně, mléko má být do buchty, jak je to pak v receptu, do polevy už nee!
U nás je to tak, že mléko vychlazené k buchtě je ideální, popřípadě kakao a bílý kafe

3 Veska | 9. srpna 2010 v 9:59 | Reagovat

je cuketová buchta,to už jsem dlouho nedělala

4 Lůc Mác | Web | 10. srpna 2010 v 13:39 | Reagovat

cuketu jsem zatím ochutnala jen jednou a to od babičky, nějak zapečenou, byla dobrá :) ale teď o ní slyším hodně a tak mě celkem zajímá, jen jsem se na ni zatím ještě neodvážila, ale zaujali mne vaše recepty a tak se po nějaké poohlédnu

5 Cirrusa | 10. srpna 2010 v 17:08 | Reagovat

shodou okolností jsme cuketovou buchtu měli k snídani, ale bez polevy I tak byla dobrá (dělala tchýně a cokoliv co nemusím dělat já je výborné ), teď se mi dodělávají vafle, zítra budou k snídani se švestkovým povidlím Mno a já jdu sekat trávu na seno

6 ufa | 11. srpna 2010 v 7:58 | Reagovat

Aha, tak já ten recept četla snad třikrát, a toho mlíka jsem si nevšimla… to je mazec… Ale dneska ji jdu vyrábět… Předevčírem jsem dělala podle vás sekanou z cukety, a je to mňamka ale musím říct, že je opravdu lepší až když vychladne, ne chuťově, ale krájí se líp studenější, a když se pak jednotlivé plátky opečou, tak je ještě lepší, zařazuji mezi své oblíbené recepty…

7 Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:01 | Reagovat

[3]: Mě přijde ohromně výhodná – 700g cukety na 700g mouky. Jasný, je to hodně vody, ale stejně …

8 Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:01 | Reagovat

[4]: Určitě zkuste, dá se s tím velmi dobře pracovat..

9 Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:02 | Reagovat

[5]: Jsem si jistá, že i na tu bez polevy dojde a vafle bych si tedy dala – zrovna teď!

10 Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:04 | Reagovat

[6]: Souhlasím, ta sekaná je výborná – tímto ještě jednou děkuji Vesce za link na recept – taky mi přijde, že nejlepší varianta je studená nakrájená a pak opečená nebo napařená, ale k tomu u nás asi nikdy nedojde

11 Cirrusa | 11. srpna 2010 v 11:19 | Reagovat

Klárko, stavte se, mám tady poslední dvě vafle – klidně přenechám. I když jak tak koukám na tu frekvenci narozeninových dortů, tak už snad musíte mít sladkého doma po krk

12 Pipi | Web | 12. srpna 2010 v 21:57 | Reagovat

Buchta vypadá moc dobře, určitě je vláčná, takové má každý rád!

Já chci koláč a kdy bude koláč a uděláš koláč? To jsou celodenní mantry našich dětí. Někdy je

nejjednodušší varianta se toho zbavit – udělat koláč ! :-))) Stále je ještě rybíz, nasbírali jsme trochu malin, tak je celkem jasné jaký. Tentokrát lehký, nadýchaný piškot.

Další hlava rodiny, tudíž další dort. Co jsem si zavařila, ať si navařím … :-))

Ale péct se mi vůbec nechtělo, takže tentokrát dort nepečený. Nevím jak se mu říká, u nás prostě nepečený dort! :-). Ideální v tom, že do něj přijde, co je právě doma :-)), takový pes a kočička. Chtěli jsme nakonec flambovat, ale nějak to nevyšlo. Dort hořel hodně málo a když už hořel, nejmladší zavelel „foukat“, pak začal foukat sám a vymodlený plamínek zhasl. Tak jsme tam prostě zapíchali sirky, aby to bylo ohni, potažmo svíčkám alespoň podobný. Read the rest of this entry »

Narozeninové dorty příliš často nepeču – z velmi prozaického důvodu – neslavíme narozeniny :-))).

Místo toho je ten, kdo má narozeniny, hlava rodiny. To znamená, že my skáčeme, jak dotyčný píská. A 29. zrovna takový jeden den je. Předchází tomu většinou bouřlivá diskuze, kam má dotyčný jet, manipulován všemi ostatními, že tam by to bylo lepší a tam a tam….:-))) Cipísek si ale nakonec mimo výletu na kole , přál ještě „dort“. Výlet byl výborný, 43km v 6 letech na torpédu a navíc nakonec s ohromným lijavcem a promočením až na kůži si děti užívaly, křičíc – to je zase dobrodružství !!! My jsme se nejprve trochu ošívali nad daným výletem, protože vedl za čáru – do Polska a my nemáme děti v pasu, protože žádný už drahnou dobu nemáme a v občance nám také jedno chybí, jsme prostě trochu lemplové – ale kdo to má taky pořád stíhat že ? :-)))  Známý nás však uklidnil, že těch 200 kč pokuta a následné odvezení do centra, kde to s námi mají případně sepsat za to stojí, takže do toho máme jít !!! :-)))

Takže jsme viděli Polsko za hranicemi, ten obrovský rozdíl, kdy v lesích rostou i olše a osiky a břízy, není vše vyřezané, na zemi leží zhusta staré stromy, silnice štěrková – je mi jasný, že jde o příhraničí – ale z české strany je to tvrdá asfaltka až na čáru. Poláci nejsou tak sterilní, což bylo pro nás více než přívětivé.  Bonbonek naší cesty, kdy už bylo kolem sedmé, my měli za sebou 33km a nechávali jsme rozhodnout naší hlavu rodiny – toho dne šestiletou, zda jet po silnici nebo mezi skalami se moc nelíbil našemu čeledínovi – není moc zvyklý na přehazování odpovědnosti na šestileté dítě -navíc začalo v těch skalách velmi záhy pršet – no pršet – to je trochu slabé slovo, ale děti neremcaly, naopak s nadšením se schovávaly pod skály a stromy. Čeledinovi pak jedno z dítek rázně vyčinilo, že není žádný dobrodruh !!! Dorazili jsme domů a ohromně se hodil ten zmíněný narozeninový dort, který zrál od rána ve sklepě.

Nejprve korpus – ušlehat žloutky spolu s cukrem,přidat trochu rumu přidat mouku s práškem do pečiva a postupně spolu s moukou přidávat sníh z bílků. Vymazat formu na dort – v našem případě hrnce a do jednoho nalít více než polovinu těsta, do menšího pak druhou půli,ale nejprve v ní rozmíchat dvě lžíce kakaa. Dát péci  a po upečení vyklopit. Po rychlém vychlednutí rozkrojit na půl.

Krém je velmi jednoduchý. Do mléka se rozmíchá cukr a mouka a přivede se k varu a k úplnému zhoustnutí za stálého míchání. Poté se sejme z ohně, odloží a za občasného míchání nechá vychladnout. Vychladlou hmotu přimícháme k vyšlehanému máslu s vanilkovým cukrem a lžící rumu. Ochutnáme a případně doplníme ještě cukrem.

Krémem naplníme oba rozřízlé korpusy a navíc jím slepíme obě patra k sobě a ozdobíme vršek i bok dortu. Lze z boku posypat ještě kokosem.

1 gigiblog1 | Web | 30. července 2010 v 10:31 | Reagovat

mozno vyskusam

2 Gerard XoXo | Web | 30. července 2010 v 10:40 | Reagovat

vypadá slibně xD

3 Veska | 30. července 2010 v 12:07 | Reagovat

Já chce taky jeden v roce dělat šéfa a klidně to nemusí být na narozky,náhodou to je krásný zvyk a ještě hezké plnění přání kdy se tomu podřídí celá rodina ,škoda že tu není jednička,hned bych těch smajlošů sem nasázela,právě že tohle je originál který  mnozí nepříjmou(viz váš nádeník
a nás se říká pohůnek)

Včera, když jsme byli na té návštěvě, tak cestou zpět měl pan domácí strašnou chuť na

čokoládu, jenomže tu bez lecitinu prodávají jen 15km od nás na jednu stranu v Lidlu nebo 30km na druhou stranu v DM drogerii. Jinak je vše lecitinový a s rostliným tukem a ty mu nechutnají, navíc ještě nějaké ty idee…tak jsem ho nejprve chvíli přemlouvala, že si dá jen kousíček…. ale sama jsem věděla, že to vlastně nechci, že prostě by to nebylo dobrý, kdyby se nechal tak lehce – ono to tedy nejde ani těžce .-))). Nakonec tedy koupený mandle, lískový oříšky, a že udělám cereální sušenky.

Je to úplně nový, ještě nevychytaný recept, ale jsou dobrý :-))) Vypadá to, že je tam hodně oříšků a mandlí a rozinek a všeho dobrýho, ale je tam i dost mouky a vloček a nakonec je těch sušenek hodně a hodně.Chtěla jsem jako to dobrý a zdravý jen oříšky a mandle a rozinky, ale to by nešlo :-))) protože oříšky Read the rest of this entry »

Borůvek už bylo málo, musíme zase dojít -tak jednoduché nastavení červeným rybízem. Je

to takový rychlý piškotový moučník na snídani, který se ale zároveň i dost rychle sní – bohužel ! :-))

Tedy na mě je teď pohled jak pro Bohy !! Včera jsme naskládali a navozili z louky prvních

300 balíků, ale bohužel, zastínili jsme si anténku wi-fi a technici , kteří mají na našem pozemku wi-fi vysílač, a díky kterým jí máme, přijedou až zítra. Tak sedím až nahoře na seníku a chytám a chytám :-))), protože do provizorního obydlí to  nyní nedosáhne- vysílá to do balíků :-)), ale ten koláč a hlavně ptáčky z kopce sem prostě musím dát :-)))

Každý sbíral na koláč, tudíž je třeba dostát v zájmu dalších motivací slovu :-)). Borůvkový evergreen – kynutý klasický koláč s drobenkou. Množství dnešního koláče je na 4 plechy, takže lze dělit a dělit nebo případně násobit :-)))

Zima, je strašná zima – brrrr !!! Zvlášť, když chybí střecha !!!! Dnes i děti iniciativně nosily

dříví do koupelny, aby se zatopilo v lázeňském kotli, protože všude jinde je zima a vlhko !, naštěstí jen dnes. Zítra už se to snad zlepší a pak zase sečení :-))) a sušení a snad i nandavání střechy.

Dneska takový oblíbený guláš. Nevypadá to nic moc, nezní to nic moc, ale voní a chutná výborně !!! .-))