Co noveho na kopci

Uvědomila jsem si, že zde používám  pojem pšeničná mouka celozrnná, pšeničná přesátá , špaldová celozrnná a přesátá a žitná celozrnná a přesátá. Když si představíme nás před  lety, měli jsme sice povědomí o tom, že takové mouky existují – upřímně přiznáváme, že o špaldě jsme nevěděli vůbec nic a asi bysme i hodně váhali co odpovědět, zeptal-li by se někdo, co to špalda je.  Během posledních  let se ale díky používání čistého zrna a vlastnío mletí naše povědomí o obilí hodně změnilo. Aby si každý dokázal představit co se pod kterým pojmem skrývá, zkusila jsem nafotit těch  několik druhů obilí, které používám ve své kuchyni, zkusím ho trochu popsat ze své vlastní zkušenosti a ráda bych přidala i něco o mouce z DOMÁCÍHO VŠEVĚDA, vydaného v roce 1925 v Praze, v nakladatelství Šolc a Šimáček.

Na první fotce jsou vyfoceny tři druhy obilí, které používáme na vaření, pečení. Na obrázku níže je v horní třetině potravinářská pšenice, vlevo je žito a vpravo je pšenice špalda.

Žito se od pšenice velmi výrazně liší už na pohled. Obilky jsou mnohem delší, je spíše šedivé, než světle hnědé. Pšenice a špalda, pokud je má neznalý obilí v ruce každou zvlášť a nevidí na tu druhou, leckdy je nerozezná. Pokud ale je položí vedle sebe alespoň v tomto množství, jako na obrázku, je už napohled naprosto jasný rozdíl. Potravinářská pšenice je tmavší než špalda, je menší. Špalda je na pohled hladší.

Na dalším obrázku je přesátá mouka – to znamená, Read the rest of this entry »

Doma se rozhodli, že se to konečně  musí začít dělat pořádně a ne takové fušování, jako dělám já. Hezky nafotit krok za krokem, suroviny psát že netřeba, hlavně aby to mělo nějakou chuť :-))) a aby bylo pořádně vidět, co se dělá !!! Takže hned potom, co jsem udělala máslo, pohádala se, kde je na mlýnku ta správná čárka na mletí krupice (samozřejmě byla změněna- ta moje není ta pořádná, pořádná tam bude až po dnešku :-), odsouhlasila správný hrnec, správné množství mléka, správné množství krupice – měla jsem dovolenou :-))

Takže dnešní snídani dělaly děti a pomáhal jim pan domácí. Nejprve si došly pro obilí :-)

Read the rest of this entry »

Nejprve si dáme vařit oloupané, omyté a nakrájené brambory – osolené. Uvařené slijeme a do brambor přidáme přiměřeně mléka, lépe méně a přidávat a trochu másla. Na kg brambor asi 4 lžíce másla a hrnek 3/4 hrnku mléka. Vše rozmixujeme, ro

zšťoucháme, rozmačkáme

mačkačem na brambory, jak libo. Já používám

ruční mixér – kuželku. Kaši posypeme smaženou cibulkou. Cibulka se musí vkládat vždy do rozpáleného oleje, ne jen do teplého.

Umačkáme ovesné vločky, nebo vezmeme kupované vločky,dáme do mísy, zalijeme vodou, aby byly ponořené a promícháme. Přidáme vejce, nakrájenou cibuli, utřený česnek, koření, na dva hrnky vloček asi hrnek tvarohu, asi hrnek mouky a rukou velmi dobře prohněteme.

Pokud jsou řídké, přidáme trochu srouhanky a můžeme ještě zahustit moukou. Mají mít takovou konzistenci, aby šly dobře tvarovat rukama. Vkládáme na pánev do rozehřátého oleje a smažíme po obou stranách.

1 ufa | E-mail | 7. června 2010 v 21:21 | Reagovat

Tyhlety karboše mi moc chutnají, mému příteli teplé moc nejeli, ale studené s chlebem si je dal…no, minimálně pro sebe si je občas udělám. Děkuji za Váš blog, moc se mi líbí…maso nejím cca 2 roky, a tak mi Vaše recepty budou pomáhat když už nebudu vědět co vařit…zítra asi zkusím brambory zapečené se zelím, uvidím… Tak ještě jednou díky. a skvěle dál a dál v psaní blogu…

2 conovehonakopci

[1]: Díky moc, potěšení je na mé straně
Tyhle karbanátky jsou hodně vděčné a dají se hodně měnit druhem použitého koření, jsem ráda, že vám chutnají. První dva roky jsou v nejedení masa – co se týče inspirace nejhorší – teď už to bude jen lepší a lepší