Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Protože je člověk tvor hravý, nebo mě to alespoň ba, tak když jsem dělalala slad na chleba a na pečení vůbec, tak jsem si to rovnou šoupla i s žitem. Dělám meltu z čistě praženého žita, ale tak mě tak napadlo, že sladované žito je to pravé ořechové. Zajímalo by mě celkem, zda pražské kávoviny také sladují, či zda používají jen žito pražené, nicméně ať tak nebo tak, stálo to za zkoušku.
Co je melta, netuším zda ví každý. Mnohem více rozšířená je instantní káva, ale melta se už možná nepoužívá tak často, jako se používala dříve, kdy naopak káva byla na okraji zájmu. No, možná i zájem byl, ale …. :) Více o kávě a její historii v tomto článku věnovaném přímo jí.
Zpátky k meltě. Základní surovinou pro kávovinovou směs bylo vždy žito. Jeden druh melty se jmenuje přímo žitovka a je pouze z praženého žita. Melta jako taková je směsí žita, čekanky, ječmene a cukrové řepy. A celkem zásadním prvkem směsi je právě čekanka obecná, která obsahuje velké množství inulinu, což je potvora, která u určitých čeledí nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to bílý prášek, chuťově je spíše sladký, ale neumí ho využít živočišný organismus a ve střevě se tedy chová jako rozupustná vláknina. Dokáží ho však rozštěpit bakteriální enzymy a proto je zdrojem pro střevní bakterie. Má tzv. prebiotický efekt, což znamená, že díky tomu, že se ve střevě vyskytne, podporuje růst střevní mikroflóry a to je více než pozitivní.
Navíc, melta se odjakživa dává samicím králíků po kocení, stejně tak by se měla podávat ženám po porodu a na zvýšení laktace. Horší je to s žitem v období reprodukce, to není už tak košer :-)
Čekanka je krásná modrá kytka a její jediný problém je, že se většinou nenachází tam, kde bychom jí chtěli sebrat a už vůbec ne doma na přípravu melty :), ale když člověk ví předem, co chce, často se situace změní. Žito a ječmen nevidím jako zásadní problém, horší a podobné jako s čekankou je to s cukrovou řepou. Já však mám čekanku – , díky paní Eliškové i řepu ještě stále ve sklepě a žito i ječmen je také k dispozici, dokonce nasladovaný. To co nemám, je poměr. A tak to stále a stále zkouším – zkuste to schválně a můžeme se dopracovat k poměru nejlepšímu :-) Read the rest of this entry »
V knížce Dana Leparda jsem našla hned na začátku pěkný recept na chleba, který obsahuje slad a samozřejmě i velmi jednoduchý recept na to, jak si slad doma připravit. Stejně tak Peter Reinhart často slad přidává do svého chleba a vůbec to má být prostě pecka. A protože nemám moc velký přístup ke sladu kupovanému, nebylo nic jednoduššího, než si ho zkusit vyrobit. Chyba lávky, že jsem odhlídla od Lepardovy kuchařky a začala iniciativně hledat ve zdrojích českého pivovarnictví. Je to hodně podobné jako s lasagnemi – „kupte hotové lasagne….“ tedy zde trochu modifikováno na „slad nedělejte, je to zbytečně zlouhavý, takže si ho kupte :)“.
A tak jsem tedy přečetla vše potřebné a vrhla se do toho. Vzhledem k tomu, jak zde psal někdo v komentářích včera, že je pro chleba bezvadné přidat opražené obilí – tak touto výrobou nemůžete vyloženě nic zkazit jen tomu opražení přidat jako bonus nasladování. Read the rest of this entry »
Stává se vám občas, že na vás padne můra dokonalosti? Neptám se těch, co jsou dokonalí, pečliví, precizní a v pravém slova smyslu hospodyně či hodpodyňové. Protože ti to mají prostě od přírody a není to tudíž žádná ctnost :-). Ptám se těch, co jsou jako já. Nepečliví, ne moc pracovití, především netrpěliví a jednoznačně nesystematičtí – a nemusí mít ani všechny tyto mé přednosti :), bohatě stačí jen jednna. No a pak se stane, že přijde můra, vy máte pocit, že za nic nestojíte, že je všude nepořádek, což co si budeme povídat – on je – a to co vás nechávalo po dobu dnů , týdnů… dokonale v klidu, najednou se rozhodlo, že vám udělá těžkou hlavu. Vidíte každou věc, která není na svém místě několikanásobně zvětšenou a několikanásobně špinavější, zaprášenější, ošoupanější a ošklivější, než opravdu je. A všichni kolem za to můžou :)) a nikdo vám nepomáhá!
Jsou dvě cesty, jak z toho ven. První zastává pan domácí. Sednout si, uklidnit se a počkat, až to přejde. :) Na tu ale musíte přijít sami, protože pokud vám jí někdo poradí, je většinou první na ráně. Druhá možnost je vrhnout se na generální úklid. Štěstí je, že ta můra většinou přejde dřív, než člověk přejde do fáze druhé, totiž vytvořit systém, který posléze budu pečlivě praktikovat. To totiž člověku s mou náturou hrozí, že po šťastných pár dnech, kdy systém člověk dokáže udržet, přijde zákonitě deprese a systémový pád :). Ale opakování matka moudrosti, že :-) a tak je dobře si to hezky nacvičit a postupně se dostat do toho, že to nějak půjde samo.
A tak jsem si pro to, aby to šlo líp, přichystala takových pár rad z roku 1930 z knihy Učebnice domácích nauk od Ferdinanda a Anny Tomanových. A pevně doufám, že se kniha stane alespoň u někoho spouštěčem, ať v tom nejsem sama:)
A protože máte určitě praktickou kuchyni, kterou byste neměnili pořádek nepořádek, na kterou jste zvyklí, tak byste se mohli taky pochlubit a já bych se měla čím kochat. Stačila by mi fotka kuchyně – to mám ráda a pak něčeho, co je fakt vychytávka. Třeba já mám na stropě karisíť na které je zavěšené maximum potřebného nádobí. Výborná praktická věc, od Ikei , která to má železné, ušetřeno mnoho peněz a ani jsem nepotřebovala pana domácího :) Tedy – já jsem nepotřebovalal jeho pomoc, ale pak jí musel on sundat, předělat a znovu nandat :))- tak je to vlastně skoro vždy. Tak takové pěkné vychytávky, se kterými jste spokojení a které jsou praktické, které máte rádi a co fakt v kuchyni neoželíte – to mě opravdu zajímá. Za fotky díky a za komentáře bez fotek, co je vaše číslo 1 případně 2 budu taky moc ráda.
Jsem až po uši ve sladu :-). Když jsem si otevřela knížku Dana Lepparda s chlebem před několika měsíci a vybrala si hezký chleba, měl tam jako surovinu slad. Ten nemám. Ale mám ječmen. A protože je výroba sladu celkem zdlouhavá, neustále jsem to odkládala. Jenomže – tento odkladný čas dal plně rozvinout mé obsesivní potřebě pochopit vše do detailů a dal plně rozvinout myšlence, že by to byla skoro ostuda, jako Čech a dcera pivaře-konzumenta, dělat slad podle receptu nějakého cizáka :-). A tak jsem začala
hledat a dopadlo to jako vždy. Listuji knížkou o bratru 360 stránkách, máčím, klíčím a hvozím, pšenici, ječmen, oves i žito a píšu tady závazně – pivo vařit nebudu – možná :). No a jsem netrpělivá, je to proces na dlouhé lokte a tudíž je spousta času na jiné experimenty, třeba na použítí kardamomu do buchty a věřte, byl to experiment více než úspěšný. V nadpisu je napsáno buchta skororychlá a to proto, že jí trochu zpomalí karamel, ale nebojte se toho , je to fofr :-) Hlavně se s tím moc napárat a nebát se ho. Bez něj to bohužel už není ono. Read the rest of this entry »
Už pomalu začíná docházet na taková jídla, jako je dušená mrkev a kedlubna. Co se dá dělat, sněhu je stále tolik, že nejsou vidět ohrady, to znamená minimálně 130 cm. Jestli někde taje, prima, tady to není :). A protože je ten sníh navíc těžký a mokrý, nechce se nám nikam i přesto, že zásoby brutálně docházejí. Ale gigantů a mrkve ve sklepě ještě spoustu a tak došlo i na obyčejné dušení. Pokud člověk zkusí přidat sumach, který nevěděl jistě na co je a dostalo se mu rady, že na vše :-) a pokud přidá hrst barevného pepře a citronový pepř a tymián, nemůže to prostě dopadnout špatně. Navíc jsem Verunku dostala do nepěkné situace, protože na Scuku jsem si přečetla jednu z dalších recenzí na pana Sapíka, alias restauraci U koně, kdy scukařka píše o tom, že tak dobrou posypovou cibulku ještě nejedla. A protože rodiče bydlí velmi blízko pana Sapíka a mají dobré vztahy, proprosila jsem Verunku, aby mi v pátek, kdy k němu šla, zjistila dvě věci. 1) Jak se dělají šišky v kožichu – to se mě totiž mailem zeptala jedna paní, co čte tento blog, že to bylo oblíbené jídlo babičky, která již nežije a ona neví přesný recept. Hledala jsem všude, ve všech svých knížkách, v knihovně, ale nikde nic. Víme, že to jsou bramborové šišky polité smíchanými vejci se smetanou a cukrem a zapečené, ovšem poměry vážení, poměry…… a pan Sapík nevěděl. Je to tedy na vás, kdyby kdokoli věděl, jak se dělají šišky v kožichu, sem s tím, budu moc ráda.
No a 2) jak pan Sapík dělá cibulku. A ten se podíval na Verunku a pravil “ no prostě jí usmažím“ :-))). Tak mi pak volala, nejen, že jsem sketa, že jí píšu, že o ní píšu v článku a ona se pak natěšená dočte, že mi volá i kvůli namáčení čočky :-)), ale navíc stojí v hospodě u SApíků a ptá se na jak jí přijde po odpovědi úplně dementní dotaz a to kvůli mě :). Takže nemám ani recept na šišky v kožichu, ani recept na dokonalou cibulku, ale přesto dlužím napsat – mám nejlepší sestru na světě :), kterou tu stírám nejen já, ale udělá to pro mě i ona sama dobrovolně :-) (Ona ale nakonec podotkla, že jí jenom řekl, že jí prostě usmaží a pak prosolí, což já nikdy nedělala -přiznávám a ode dneška to tedy dělám :-)), protože fakt dobrý!) Read the rest of this entry »
Dnes přišla do schránky zásilka koření – taková menší, 15 kg – kmín, paprika a hlavně zelený pepř a tentokrát za krásného počasí a pošťačky vyndaly z auta nejen tu strašně obrovskou bednu, na kterou jsem tentokrát měla připravené boby uvázané za pasem, ale přidaly mi ještě pět kilo naší bezva americké tetičky – shodou okolností – koření. Bednu, kterou jsme nečekali. Prostě kořenící den. V České bedně se překvapení nekonalo, veliké pytle, báječná paprika – doma to po hodině vonělo velmi, po nasypání zeleného pepře do třílitrovky jsme museli větrat :-). Read the rest of this entry »
Včera jsem se ukrotila, nezadělala na chleba, ale na bramborové vdolky. Já kdykoli nyní otevřu internet, ať je to téměř jakákoli stránka jakéhokoli zaměření, všude mám pocit, že se o objevují články o dietách. Jsem celkem „krvomléčný“ :-))typ, tedy ideální adept na nějakou dietu. Problém je, že máme doma pana domácího, který atakoval jako horní hranici váhu 70 kg pouze když jsme vlastnili potraviny a on permanentně kontroloval kvalitu potravin s obsahem 50 a více procent sacharidů a tuků a protože přebývaly často jogurty, klasickou večeří byl valašský smetanový jogurt. V podstatě se už narodil s buchtama na břiše a nikdy pro to, aby vypadal dobře nemusel nic dělat. A tak kdykoli já se rozhodla, že bych měla vypadat lépe a radostněji, lakonicky se otočil na děti a pravil “ tak děti, Klára bude zase protivná!“. Nebo – „vezmi si fotku svojí babičky, podívej se jak vypadala a neblbni!“ a tak jsem se postupem let naučila brát více věcí s větším nadhledem. Nedávno jsem třeba četla o krabičkové dietě, inzeráty na ní atakují člověka velmi často a když jsem šla od schránky na běžkách domů, napadlo mě, proč vlastně lidé platí tak obrovské peníze za pět krabiček přivezených až domů. Proč si za stejné, ne-li menší peníze nepořídí domů na každý druhý den hospodyni, co jim krabičky uvaří, nakrabičkuje a ještě po sobě uklidí? Je to ale divný, ten náš svět:-). Read the rest of this entry »
Dnes byl výborný den letošní zimy. Skutečné zimy. Jak říká staré pořekadlo – Na Hromnice, polovina píce, a protože je jen chvíle po Hromnicích, v podstatě jsme kousek za půlkou zimy a ta se ukazuje v plné kráse. Venku to vypadá jak na severním pólu, fouká nauvěřitelně, je dost pod nulou, mraky nízko – taková klasická zimní apokalyptická nálada. Ester co teď chodí dojit s panem domácím přišla domů jako sněhulák. A do toho zavolá řidič PPL : „vezu vám balík, za jak dlouho tam budete?“. Rozumněj, za jak dlouho nazujete boty, čepici, šálu, rukavice, běžky, rozmotáte hůlky a doběhnete si ty dva kiláky ke schránce? „Hurá, za patnáct, dvacet minut jsem tam“, slyším se vesele a jistě říkat do telefonu.
Zhruba za čtvrt hodiny mě pálí na prsou, jsem po letošní líné zimě úplně bez kondice, mám pocit na omdlení, ostrý vítr a sníh řeže do tváře a já jsem teprve na vrcholu kopce a dívám se ty necelé dva kiláky dolů k silnici. O nějakém skluzu se mi může maximálně zdát. Prošlapávám každý krok čerstvými 40cm prašanu a zhruba v polovině zahlédnu dole na silnici blikající auto a tak se podvědomě snažím alespoň aby to jako běh vypadalo, čímž se znemožním zcela, protože kdykoli se o to pokusím, lyže se zaboří o půl metru níž a já se jen tak tak udržím, abych nespadla na …… obličej :-).
A když k němu celá říčná doprošlapu, nejprve se deset minut omlouvám, že musel čekt a pak se deset minut snažím omluvit, že jsem nevypadala jako kachna vlastní vinou, že nejsem zase tak špatný běžec, ale že to fakt nešlo. Řidič, který v poslední chvíli vystoupí z vyhřátého auta, típne cigáro – řekla bych, že je asi o deset let mladší než já,no, možná o dvacet :-), usměje se a místo pozdravu mi řekne “ no to vás nechaj, v takovým nečase? Že je nepošlete někam! “ . Já mezitím popadám dech. On pokračuje – „ale, aspoň budete mít pěknej zadek“. Já v rozpacích zadrmolím – no po těch čtyřech dětech to asi už moc neklapne! A on pokračuje „ále neříkejte! Jak vás znám…. !“. Okamžitě zaháním vyvstalou otázku – on mě zná?, přistihuji se, jak platím dýžko- což zase tak běžně nedělám, loučím se a ještě drahnou chvíli po odjezdu auta prošlapávám do kopce, sněhová vichřice z boku, -6, na zádech litinový tál do trouby na chleba – čti, tento celý báječný výlet uskutečňuji proto, abych domů dovezla nástroj pomáhající mi v další PRÁCI , který je navíc těžký jako kráva a usmívám se jak idiot. Read the rest of this entry »
Člověk žije v určitém zacyklení, kdy se mu opakuje historie. Nemáme pořádný venkovní teploměr, ale letošní až obsesivní nabádání k zjištění venkovní teploty nás trochu načlo a tak jsme dali ven před dům můj teploměr na sýry. Je maximo-minimální, takže když se nechá puštěný, ukáže za dobu co měří jak maximum, tak i minimum. A nám tu neukázal více než -14. Jsme trochu béčka, říkali jsme si, ale nedá se nic dělat, níž jsme to nedostali. Dnes mi však došla trpělivost se sýrem, do mléka, které mělo mít 42°C bych podle pocitu v klidu ponořila i malé dítě, takže 42 určitě nedosahovalo a tak došlo i na to, že náš teploměr je jednoduše kalibrovatelný, a že je možné, že když 15 km od nás bylo -34°, že tady asi nakonec také asi těžko byla jen polovina, ale opět nás to hřálo – vědět, že je tu o dvacet víc, byla by nám mnohem větší zima.
Dnes ráno si pan domácí dal včerejší výbornej chleba, mísu tvarohu, řekl, že to bylo fakt dobrý a za takovou dobrotu, že má pro mě překvapení. Že mi dovolí, abych šla místo něj narmit a podojit. .-))Dětem jsme neprozřetelně pustili jedno velmi názorné video, takže po jednom shlédnutí udělal Kvído tři píšťalky a já upřímně váhala, zda raděj fakt nejít dojit. Tobogán nejezdí moc rychle, malý sklon, Skuprz nedorazil, je někde v záhrabu na vandru, Eliška místo toho, aby jí tu mrzla zadnice, šla na představení do Archy, protože jsem získala dva lístky a výsledek rozhodování – jet 200km daleko, bez auta v – 20 či zda si před sezónou trochu pohýčkat Elišku je zcela jasné, ja dopadlo :-), navíc mise u paní starostky – máme moc příjemnou starostku dopadla hezky a vypadá to, že Eliška se mnou občas půjde na obyčejný trh, na trh, který
nikdo nezorganizuje, který nebude zpropagován a na kterém budeme s Eliškou prodávat přebytky – jestli je ovšem všechny nesní :-).
A dnešní obyčejné sýrové koule z řepy ze sklepa
potřeba je 300g červené syrové řepy, 250g měkkého čerstvého sýra, 2 vejce, sůl, rozmarýn – polévková lžíce, pepř, 5 lžič celozrnné mouky, 5 lžic strouhanky.
Syrová řepa se nastrouhá na jemném struhadle, přidá se čerstvý sýr, sůl, pepř, rozmarýn, mouka, vejce, strouhanka – lze přidat trochu více mouky a strouhanky dle potřeby. Koule je potřeba vytvarovat do tuhších středně velkých kuliček, které se vloží do vroucí osolené vody. Chvíli se vaří. Koule neudrží pevný tuhý tvar, ale rozhodně ani neuplavou – po uvaření vypadají trochu jako chlupaté nedlíky. Je to pro výraznou chuť jídlo ne příliš oblíbené u dětí, pan domácí si naopak pochvaloval.
Tento článek se týká především chleba, při jehož výrobě se nepoužila žádná konzumní mouka ani droždí. Jde o celozrnný chléb, který je veliká potvora a když se udělá poctivě pouze z celozrnné žitné a celozrnné pšeničné mouky, většinou podélně praskne, zhruba centimetr až dva od spodu, někdy až přes půlku bochníku. Pokud jsem tedy nepekla ve formě, většinou jsem do bochníku přidala alespoň trochu hladké mouky, protože její použití vytvoření prasklin značně eliminovalo. Jenomže sekat celozrnný bochník bez prasklin stejně jako formáky, bylo mé veliké přání a tak jsem to zkoušela a zkoušela a zkoušela. Vyhledávala ve všech kuchařkách, ve Vševědovi, v České stravě lidové, v knihovně, na Google a nakonec i u pekařů a …. nic! Nic nevedlo k řádnému výsledku, pouze vždy poslední rada a to …. no, je to málo vykynutý. Tak jsem nechávala kynout, kynout a kynout, což značně pomohlo, prasklina nebyla tak veliká, někdy se stalo, že i nebyla. Bylo to však vykoupeno mnohahodinovým kynutím a tak jsem se smířila prostě s tím, že nemám pec, nýbrž troubu a tak prostě musím buď přidat konzumní mouku s dostatkem lepku u mě hladkou, protože chlebová je zbytečně drahá, nebo mám smůlu.
Vyzkoušela jsem i vsadit chleba na horkou pískovcovou dlaždičku, ale na tu se přilepil a o to více praskl. Jednou mě napadlo nahřát samotný plech a vsadit bochník na něj, s vědomím, že do pecí se přeci také sází přímo na dno, ale plech se zkroutil a já pokus přerušila.
Až dnes ráno napsal do komentáře vita a poradil přesný postup nahřívání plechů, na které se chleba sází. Překonala jsem strach ze zkroucení ne příliš drahých plechů, zadělala a řekla si, že dnes to zkusím, protože názor, že chléb praská, neb se plech pod ním nedokáže dostatečně rychle zahřát mi přijde jako naprosto srozumitelný a logický. Vždyť jak už jsem psala výše, dříve se chléb sázel vždy do rozpálené pece, přímo na dno, bez podkladu. Read the rest of this entry »