Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Určitě znáte dny, které provází celý den nějaký neustále se opakující prvek – neustále padá něco na zem, něco se rozlévá, chodí se všude pozdě, u nás to pak často je tak, že když jdeme dolů, čtyři lidi za den se na nás obrátí se stejnou větou – „vy máte ale krásný děti“ nebo jindy “ ty jsou všechny vaše?“ a zajímavé je, že vždy jde o stejnou věc. A dnes jsme šli s panem domácím sami dolů – tedy šli, připadala jsem si trochu jako na Aljašce – a ve schránce jsme našli balíček.Jaká radost – na balíčku bylo napsáno – Klára, Jidáš a děti – Na kopci a název našeho města —- a byl tam. Buď žijeme opravdu na velmi malém městě, nebo šla Česká pošta neuvěřitelně do sebe :-). No a protože je pan domácí všímavý, všiml si ihned na poště obrovské kampaně Balíček přímo do ruky! A od toho okamžiku neustále zastavoval každou pošťačku, kterou na poště uviděl a měl obsesivní nutkání se jí zeptat – nikoli měl, on se vždy zeptal – zda už nafasovala sněžnice ? Reakce zprvu žádná, ovšem po důrazném ukázání pana domácího na všudenapsanou větu Balíček přímo do ruky! bylo lzw vidět různé plejády změn obličeje -)))
A pak i po tomto vstupu jsme na poště dostali balíček další – který chrastil a na něm jméno, které nám nebylo zrovna dvakrát povědomé – ale byl to nakonec na rozdíl od prvního balíčku, jehož pisatele osobně neznáme – Honza, kterého jsme tu v létě viděli. A pak doma po bitce, kdo to vše rozbalí – v jednom dřevěný rébus – had, nástupce rubikovky, ruční, moc hezká práce a v druhém – dřevěná hra Quarto – moc hezká, ruční práce – báječná náhoda, moc milé překvapení, atribut dnešního dne :-)
A protože jsme byli dole, přineslli jsme si hlívu a udělali si z hlívy guláš a ke guláši hokaidovo – bramborové bramboráky – jak napsat líp bramboráky než bramborové, když nejsou jenom hokaidové a musí se to tam napsat a placky to nejsou a jsou to bramboráky? Bramborové bramboráky, to je opravdu blbost No – dilema:-)
Potřebné suroviny na guláš : 2 větší cibule, hlíva – půl kg, olej, sůl, pepř, sladká paprika, majoránka, česnek, celozrnná mouka pšeničná přesátá, trochu mleté feferonky.
Nejprve olej do hrnce se silnějším dnem, na rozpálený olej cibuli oloupanou a nakrájenou na kolečka a je důležité osmahnout do jemně hněda. Na cibuli pak vložit nakrájenou hlívu, chvilku míchat na ohni, pak přisypat sůl a papriku – opravdu dost papriky – minimálně čtyři lžíce. Hlívu s paprikou chvilku prosmahnout a poprášit moukou, podle citu, ale také minimálně čtyři lžíce mouky, dle potřeby lze dodat více, kterou řádně vmícháme do hlívy. Read the rest of this entry »
Protože pro nemocného má býti nejlepší medicínou celožitný chleba s domácím máslem a medem a protože v ořechách-ořešíš (mimochodem gramatici- právě se učíme vzory podstatných jmen a „ořechách-ořeších-hradech – nám tam dělá trochu bordel :-) je navíc ještě rostlinný tuk, a hlavně, protože mě nadchl recept a nový Blog Farfally – vřele doporučuji navštívit, která mě navnadila zase po dlouhé době pustit se do ořechového chleba, tak se do něj tedy pouštím! Farfallo – díky :-)
Čtyři chleby, čtyři různé postupy -někde něco chybí, někde přebývá, někde je mouka jiná než jinde. Všude je pouze jedno stejné a to – jsou tam ořechy ! Celožitné jsem odvážila poctivě, žitno-pšeničný už jsem házela od oka. Navíc – dnešní recept je zatím na nejčernější- nejtmavší chleba, jakého jsem zatím doma schopná, pokud nepeču vyloženě z otrub. Read the rest of this entry »
Asi snad už každý někdy v životě dělal prošívanou deku – rychlou tvarohovou buchtu, asi tu vůbec nejrychlejší. Nemám psát co jinýho, leda snad horečka,už bez ní, čaj se slizem, čaj na pocení, čaj, žížeň, smrkat, žížeň, -10 -12 -10 a tak se raděj rovnou vrhnu na tu buchtu
Potřebuji pouze 5 vajec, 2 hrnky cukru krystal nebo krupice, 4 lžíce kakaa, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, lžíce vanilky a hrnek vody. 3 hrnky přesáté celozrnné mouky. Na nádivku pak 500 g tvarohu, 2 žloutky, citronovou kůru z půlky citronu, 3 lžíce maizeny nebo 1 vanilkový puding a cukr dle chuti. Read the rest of this entry »
Už dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, tedy v uvozovkách, protože z Prahy z přezkoušení jsme si přivezli nějaký bacil. To je vždy daň za cestu do hlavního města. Jinak je po přezkoušení, děti spokojené, já spokojená potažmo i pan domácí a kdyby nebylo toho bílého sajrajtu, co ho tu každou 
noc připadne minimálně pět čísel, přičemž jsme právě zhruba na devadesáti číslech, tak je ráj na zemi. Z Prahy máme zážitků spoustu, překvapující množství hospod, barů, kaváren a bister, podél cesty z Hlaváku na Karlov, na Karlák, na Kampu a na Břevnov, které každoročně přirůstají, setkání se Skuprzem a filosofické dvě hodinky Skuprze a pana domácího z kontejneru na tvrdý papír, kam se schovali před mrazem, zatímco zbytek rodiny navštěvoval tchýni. Na Karlově prostě buď do policejního muzea nebo do kontejneru. Se Skuprzem je to vždy trochu o hubu, ale tentokrát alespoň včas pan domácí zakročil, zakázajíc Skuprzovi kouřit – „až venku, mám tu tchýni, kdyby to chytlo, byla by ostuda!“. Nad pobytem v kontejneru se nepozastavil ani jeden, na rozdíl od okolo procházivších kolemjdoucích. Také občas zažijete situaci, kdy potřebujete vedle sebe někoho, kdo je nad věcí, je to pragmatik a nepodléhá zbytečné ustrašenosti a on je bohužel zrovna v kontejneru?Ne? Tak to buďte rádi! :-)) Read the rest of this entry »
Každý z nás může mít někdy v životě důvod, proč se uchýlit k výrobě majonézy bez vajec. Ať už je to jakýkoli problém s vejci – jejich nepřítomnost ve spíži, nebo nařízené omezení cholesterolu či prostě chuť zkusit majolku trochu jinou – stejné konzistence ovšem jemně odlišné chuti, je právě mléčná majonéza ta správná volba.
Na tuto majolku je potřeba velmi málo – olej – 250 ml a 100 ml mléka. Já osobně používám mléko plnotučné. Dále stejně jako u normální majonézy sůl, pepř, trochu hořčice. To vše přidávám až po umixování základní majonézy.
Mléko vložím do vysoké nádoby, vloží se do mléka mixér a mléko se začne mixovat. Postupně se do mléka přilévá olej- v tomto případě slunečnicový a to tak dlouho, dokud nemá majolka žádanou konzistenci.
Dále přichází na řadu dochucení právě solí, pepřem, hořčicí, případně použijeme jogurt, cibuli, okurku, kopr, bylinky, česnek – vše je dovoleno :-)
Přikládám video, protože, kdo ještě majonézu z mléka nedělal, má k tomuto procesu možná trochu i nedůvěru:-). Není jí třeba, video jasně ukáže, jak jednoduchá je mléčná majonéza – zatím se mi ještě nikdy nestalo, že by se nepodařila.
Zima se u nás konečně rozvinula v plné kráse. Eliška se učila sobotu a neděli dojit – dostala rychlokurz, abychom mohli celá rodina v klidu odjet do Prahy na přezkoušení. Máří s Mášou Elišku natolik milují, že dnes ráno, když ve 4.15 odcházela na domluveného stopa k silnici, milé krávy si to našínovaly za ní. Do Prahy naštěstí nedošly. A děti samozřejmě neodolaly, a že tedy použijeme opět náš nový vaflovač. Tentokrát na košíšky, do kterých dáme salát, ale chyba lávky. Jak už psala farfalla, pokud chcete trubičku, na rozdíl od oplatky je třeba jí přidat na cukru. A to se jaksi se sýrovým košíčem neslučuje. A tak vaflové košíčky čekají až zase na zmrzlinu nebo nějaké ovoce a tentokrát jsme zůstali pouze u sýrových oplatek a salátu v misce – mističce :-)
Na sýrové oplatky je třeba: 3 vejce, 125 másla, 250 g pšeničné celozrnné mouky, 80 g sušeného tvarohu – homolek, 150-200 ml vlažné vody. Sůl.
Měkké – nikoli rozehřáté – máslo ušlehám s vejci, přesátou celozrnnou moukou, homolkami – pokud nejsou, lze nahradit nějakým velmi tvrdým a velmi aromatickým sýrem typu parmezán. Ale protože jsou to sýry velmi drahé, je lepší i z kupovaného nízkotučného tvarohu udělat pár homolek a nechat je usušit. Nakonec přidávám sůl a vodu. S vodou jsem zkusila experimentovat a těsto udělá velmi dobré oplatky s množstvím vody 150 ml, ale lze vodu přidat a stále jsou to oplatky křupavé.
Na rozdíl od sladkých vaflí je třeba dávat do vaflovače lžíci a půl těsta nebo i menší dvě a péci na stupeň 5. Možnou alternativou jsou oplatky dochucené samozřejmě různým kořením a bylinkami. Oplatky jsou výborné jak samotné, tak i k salátu – co dal sklep ! Read the rest of this entry »
Když hlásí orkán nad Anglií, noční vichřici u nás, ale nejen hlásí, nýbrž i celou noc bouchá nad hlavou a za hlavou vše co jde, šustí fólie, padají stromy a tak, tak nejlepší je vědomí, že otevřený zub je zavřen, kanálky vyčištěny a vichřici si mohu v klidu užít – ovšem – nesmí se ulomit korunka na dvojce. Zubař se opět stal mou diářovou náplní a já tedy musela do toho úžasného počasí. Samozřejmě na stopa, ale bohužel mě museli vzít až pražáci, protože všichni ostatní se asi báli nebo co. Ve městě se mi povedla jedna velfare fotka, jak si jezdí pipky na výlet a pak stopem opět domů. Tentokrát jsme se málem vybourali, pán naproti to do nás „málem“ naboural, ale smyk nakonec bravurně vybral. A to se mě nedávno někdo ptal, proč necestujeme, že bychom zažili hodně dobrodružství. Není nad to, chodit občas k zubaři. Read the rest of this entry »
Nastal zcela normální, obyčejný životní rytmus. Například návštěva zubaře. Celou cestu k autobusu i v něm jsme přemlouvala Huga, jak je to prima, sednout si na křeslo a nechat si zkontrolovat zuby, Jentl, chtíc mi pomoci, většinou v momentě, kdy už byl Hugo skoro rozhodnutý, prohlásila „podívej na mě, mě vythl tři!!!, víš jak to bolelo? a ani jsem nepípla!“ Hugo na lízátko, které jsem mu za výkon slíbila – že ho dostane od zubaře -v tom okamžiku rezignoval. Pak uvažoval a uvažoval a když už jsme byli v čekárně, zeptal se, zda půjdeme nakoupit. Po souhlasu se mu rozzářil obličej a pronesl, že si ho tedy raděj koupí!
Pak přišla na řadu má radost, protože v zubařské čekárně přibyly na stůl tři časopisy “ golf style“ a já zajásala, že se konečně podívám, jak je to s tím přiblížením tohoto bílého sportu běžným lidem, jak jsme si o tom onehdy s panem zubařem povídali. Jako na potvoru jsem časopis otevřela na stránce “ zjišťovali jsme za vás, jak je výhodné koupit si vlastní letadlo“.:-)
A pak pošta, kde čekal nůž od Rachada, což je teda báječný dárek a železářství, kde to miluju a kdy jsem si užila nevšední radost z nakupování – tentokrát totiž formiček na briošky a formiček na malou pizzu a obyčejného struhadla za 37 Kč. Výšlap domů a těšení 
se na nové briošky!
Dnešní polévka je extra výtěžná:-), proto už bez druhého jídla, samotná polévka vydá za obé. Jsou na ní potřeba dva pórky, dvě cibule, 150 g másla, 100g droždí, 2 vejce, celozennou pšeničnou mouku dle potřeby, černucha setá – asi polévková lžíce, sůl, nové koření, pepř,100 ml smetany.
Nejprve ze všeho je důležité rozehřát asi 50g másla a vložit na něj oloupanou a nakrájenou cibuli na kostičky a přidat na proužky nakrájené asi 2/3 pórku. Vše nejprve prudšeji a posléze za občasného míchání na mírném ohni vybarvit. Cibule i pórek chytnou barvu, nikoli však černou samozřejmě :-). Přichází na řadu sůl, nové koření, pepř a voda – zhruba 2,5 litru a nechávám drahnou chvíli cibuli i pórek vařit. Pak polévku rozmixuji ponorným mixérem.
Mezitím si rozpustím zbylé máslo, přidám droždí a když se droždí rozpustí, osolím, přidám černuchu setou a tolik mouky, aby nebylo těsto husté, ale ani tekuté. Chvíli míchám na kamnech a pak sundám a zapracuji dvě vejce. Lžičkou vkládám do vařící polévky nepravidelné knedlíčky – spíše větší. Po knedlíčcích vsypu do polévky zbytek pórku nakrájeného na kolečka. Nakonec vmíchám smetanu. Je potřba ochutnat, dochutit, dosolit, případně více smetany, podle vlastní chuti.
Polévka je hodně tmavá, hutná a jednoznačně zasytí :-)
Jsme spokojení ! Máme celkem klid a připravujeme se na lednové přezkoušení ve škole. A také adventní čas je pro mnohé časem návštěv a tak nás navštívili i rodiče, kteří nám přivezli dárek. Když už máme svou krávu, díky ní smetanu, slepice, díky nim vejce a zmrzlinovač a díky němu zmrzlinu, a když už jsou kornoutky takový sajrajt a misky se nedají sníst, a když je zatím vlastní oplatečnice sice slíbená, ale zatím v nedohlednu a je to stále oplatečnice na tenké lázeňské oplatky, nechali jsme si koupit na základě diskuze páně Cuketky tento obyčejný vaflovač na kornoutky.
Děti se nadšeně samy pustily do díla. Udělaly si samy těsto podle přidaného návodu, ani jsme nezkoušeli zatím žádné inovace, jen vyměnili mouku za celozrnnou a přidali jsme trochu vody, aby těsto nebylo tak husté – v původním receptu je 150 ml vody. A už se rozehřívalo a už to fičelo. Rozpálit, otevřít, doprostřed vrchovatou lžíci hutného těsta, pomalu zavřít, nechat na čtyřku asi dvě minuty, zkontrolovat, zda je oplatka hnědá, vyndat, natočit na kornoutek a nechat chvíli vytvrdnout. Navíc rozehřátá čokoláda, co zbyla z dělání cukroví, strouhaný domácí marcipán a tekutý karamel -no co mám povídat – s domácí zmrzlinou prostě zcela dokonalé.
125g másla, 3 vejce, 100 g cukru, lžíce moučkového cukru s vanilkou, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 čajová lžička skořice a 200 ml vlažné vody.
Těším se velmi na kukuřičné tacos, sýrové oplatky, bylinkové oplatky s tvarohem, prostě hezká hračka pro nás. Eliško těš se !!! Nejen, že bude příště avokádo s pravými tacos, ale taky uděláme nějaký pořádný mexický fast-food ! :-)
Protože tělo by nemělo trpět zbytečnými skoky z extrému do extrému, není od věci udržovat ho v tomto ročním období, které je tukůhojné na podobné úrovni a ubírat mu postupně :-). Ovšem dá se milé tělo také trochu očůrat a ty tuky mu sice dodat, ale takové, které tělu spíše prospějí, a které zase tak jednoznačně hned neuloží a totiž tuky ve formě nenasycenýc mastných kyselin, kterých avokádo obsahuje až 20%. A také obsahuje docela velké množstí bílkovin – je proto tedy dost vhodné pro těhotné a kojící ženy. A tak by mě zajímalo, zda -li i tu může dojít k fenoménu „Mohamed a hora“. Je možné, že když budu jíst hodně avokáda…. :-)) Read the rest of this entry »