Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Blíží se podzim, bohužel – tady je zima, ranní mlhy, večer se dříve stmívá a to člověka nějak podvědomě nutí připravit se lépe na zimu. K tomu ještě dost rostou houby, našli jsme naštěstí i nějaké maliny a ostružiny, takže se blýská i na trochu marmelád. Včera na houbách jsme si zase užili krás našeho jazyka, když Hugo, vidíc zelenou holubinku, nadšeně na ní ukazujíc volal- „hele -holubička“ a pak, když se nám vzdálila Paše, lekl se, co to běží mezi stromy a když zaostřil, zvolal s úžasem „Kálo, medvěd!“
Eliška dětem vzkázala, že Rumunsko letos zvládne, že Špulka- to je ten malej, hluchej, bílej, modrookej pes- má břicho až na zem, takže je asi březí a že si mají odškrtávat dny,protože přijede přesně za deset. Od té doby každý den posloucháme- už za šest !!! a moc se těšíme, jak bude rodit Špulka někde poblíž a m
y budeme řešit, že tady tedy štěně milé Špulky rozhodně nezůstane, natož čtyři !
Ale zpět k dnešnímu zásobení se na zimu. Recept na tento salát mám od Marušky a uznávám- je výborný. Dá se jíst jak den uleželý a tedy jako čerstvý, nebo zavařit na zimu. V čerstvé verzi doporučuji ještě nějak trochu dokořenit, pan domácí říká, že je výborný, ale chutná hodně zdravě :-).
Na salát je třeba 2,5kg červené řepy, 1 kg paprik, 1,5 kg čerstvého zelí, 0,5 kg cibule, 300 g cukru, 300 ml octa, 200 ml oleje, trochu soli.
Nejprve je nutné okrájet z řepy listy , omýt jí a uvařit do měkka. Pak teprve řepu loupat. Řepa se potom nakrájí na malé kostičky, lze i ozdobným nožem, nastrouhá se zelí, nakrájí paprika na tenké nudličky, cibule na kolečka a vše se smíchá s cukrem, olejem a octem. Řádně promíchá a nechá uležet do druhého dne. Pokud se salát nesní, tak se druhý den nandá do sklenic a při 80*C se 20 minut zavaří.
Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic. A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-). Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.
Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).
Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.
Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.
Protože je právě cuketová sezóna, a protože dostávám hodně dotazů na konkrétní recepty z cukety, a protože spoustu lidí nerado tráví čas psaním slova „cuketa“ do vyhledávacího políčka a neradi si je vyhledávají v jednotlivých rubrikách, vytvořila jsem stejně jako pro špenát a stejně jako je to pak v zimě v plánu pro všechnu ostatní zeleninu :-)), samotnou stránku pro cukety. Stránka je na horní liště pod vegerecepty,
zelenina, jednotlivé druhy zeleniny. Pevně doufám, že další druhy nebudou čekat až na zimu, ale v zimě nejpozději :-))
Není to rozděleno na sladké a slané, ale tím lépe- alespoń člověk, když bude hledat slanou, zaujme ho zcela neplánovaně nějaká sladká :-)). Přeji tedy všem veselé cuketování a díky i za případný nový recept, který nesmírně ráda vyzkouším.
Kromě toho, že jsem si objednala mezivýpůjční službou asi patnáct nových knížek o sýrech, nové neživočišné syřidlo a mléčné kultury, které musí být v mrazáku jejž nemáme, ale který jsem zařídila tak, že si kultury nechám v mrazáku 7km daleko a budu je používat jen, když půjdu okolo :-), krom toho, že jsem až dodnes používala zavařovací teploměr a maximo-minimální a po vložení se do věci pana domácího a jeho tvrzení, že už mi dávno říkal, ať si koupím pořádný teploměr a po zakoupení pořádného jsem zjistila, že můj současný jeden ukazuje teplotu a 12*C nižší a druhý o 10*C nižší než je ve skutečnosti a po zjištění, díky lékařskému, že správně měří ten nový, a že tedy mé sýrové pokusy začínají zcela nanovo (někdy je lépe prostě nevědět :-), se u nás doma neděje v podstatě nic. Jenom narostlo strašně květáků a brokolic, všichni jsou na dovolených, nikdo je nechce a tak čtyři sežraly slepice, ty už vykvetly a zbytek je na mně. Tedy ne abych je zkonzumovala, ale něco s nimi udělala.
Další květákovo-brokolicové jídlo je tedy marinovaná směs s rýží. Je náročnější v tom, že je třeba začít večer, ale není to zase žádná hrůza vyvařovací. Je však třeba neustále ochutnávat, zda tomu ještě něco chybí nebo ne a konečná konzistence je podobná klasickým čínským rychlojídlům. Zelenina je díky tomu, že není vařená – uvnitř lehce křupavá a zvenku má příjemnou kukuřičnou krustu.
Potřeba je na něj: květák, brokolice, tři stroužky česneku, sůl, olivový olej, šťáva z půlky citronu, tři lžíce palmového cukru, tři lžíce medu, dvě lžíce maizeny, tři lžíce kukuřičné polenty instantní, dvě menší cibule, 100g rozinek, sladká paprika, kurkuma, balsamikový ocet. Read the rest of this entry »
A je to zase po roce tu. Náš narozeninový maraton dětí. Nejprve jsme si to, že nedostávají dárky, ale jsou hlava rodiny celkem dost chválili, teď je to rok od roku více a více náročné.
Včera to byla jízda do mlýna, který zprovoznil vnuk původního majitele, který kdysi na stejném místě zakoupil chalupu a vystavěl z ní mlýn. Nejprve ho zavřeli na pět let Němci, za černé mletí, protože mlýn je v Sudetech a to měl dost štěstí, že rovnou nedostal kulku. Pak osvobodili Bayreuth, kde byl zavřený spojenecké jednotky a milý mlynář se vrátil domů. O pár let později ho zavřel bolševik a v osmašedesátém si mlýn mohly zpět koupit děti… to jen velmi krátký výcuc z poutavého vyprávění současného mlynáře,který se se ženou rozhodl, že dědečkův mlýn uvedou opět v provoz a i přes původní neznalost řemesla mlýnského, otevřeli krásnou expozici,na které je vidět spousta práce. Read the rest of this entry »
Léto je léto. Pan domácí začíná být lehce sociálně neinteligentní :-)) Skoro až 
asociální. Léto je někdy sociálně náročné. Eliška odjela ve středu s tím, že pojede asi do Rumunska, a že pokud jí to nevyjde, vezme rumunskou vlajku, nějakou muziku a přijde .-)). Na Elišku se těšíme, neboť zapadla celkem přirozeně do rodiny a příliš z ní nevyčnívá. Po tom co odjela běhají děti kolem baráku a zpívají si od rána do večera “ nemám rád anarchii, tak jsem se dal k policii“ – není nad to tříbit hudební vkus dětem již v útlém věku. Zpoza baráku jim přinotovává pan domácí svým Schmitzrem a jeho „těžko- Anežko- něco udělám, co tě potěší, těžko, Anežko- dneska už se chlap v zoufalství nevěší „. Na druhou stranu, jsem vděčná, že tu běhají děti s punkem v ústech a vymazávají z mp3 jejich slovy “ pět angels“, které tam jsou nahrané a získají je rovnou s přístrojem. U pana domácího bych klidně i nějaký plytký song o lásce a nějakém jiném kýči klidně zkousla .-))
Už jsme si celkem zvykli, že letošní léto se nese v rytmu katastrofických scénářů a tak po Marii, býčkovi a Slávě přišel včera na řadu Bábel. Nepostaví se na nohu. Večer v šest k nám přijela sličná slečna veterinářka, co tu byla již před deseti lety na koni, kdy zdaleka veterinářkou nebyla, pobylu u Bábela dvě hodiny, prohmatávali s panem domácím vše co šlo a nakonec po tel. konzultaci se rozhodlo, že to zatím není definitivně ani zlomený, ani natažený, že snad nějaký nášlap a Bábel dostal zapařovací obklad – takový obklad pro koně, to je mnoho vaty, obvazů a stříbrné pásky a budeme čekat pár dní, zda se nějaký neviditelný hnis zviditelní. A to tam před příjezdem padla ještě jedna moje końská dávka arnikové mastičky. Ale toto už přestává být celkem legrace, už to bereme jako normál, takže už by to mohlo pomalu přestat :-))
Zahrada se umírnila, plevel přestal růst, měsíčku si nevšímám- nechávám ho v tomto období na semínko a tak se lehce stane, že když prší a člověk jde zkontrolovat, co voda položila, že najde v záhonu schovaných osm obrovských květáků. A tak jsem se rozhodla, že když je to léto, zase by se hodil nějaký hamburger. Navíc jsme tu měli návštěvu s holčičkou a chlapečkem a chlapeček si několikrát přidal s tím, že chce tohle „maso“, to, že mu moc chutná. Nejlepší pochvala pro vegetariánského kuchaře – když si malé dítě vezme květákový karbanátek a chce to maso ještě jednou ! Read the rest of this entry »
Zavařování je v plném proudu. Mohl by to být proud tedy ještě větší, ale chybí
suroviny- zeleniny je dost, což o to, s ovocem je to však letos prachmizerné. Třešně žádné, borůvek málo, rybíz taky nic moc. Ještě, že alespoň Katka přivezla pár meruněk, které jsme zase ale snědli, takže marmeláda z nich taky žádná. Zvýšený limit pana domácího na počet marmelád – na 250 na rok asi letos tedy nebude :-)
Jsme tu taky po delší době sami a včera jsme úspěšně absolvovali tři preventivní prohlídky u lékaře- pohodové podotýkám, jen ty dětské ranní moče jsou stále jakýsi problém – skleničky připravené, nadepsané jmény všech dětí, ale pak, když je jdu vzbudit, většinou na to zapomenu. Pak děti prolévám a prolévám, mám nutkání dát všechny tři skleničky Kvídovi, aby to vzládl za všechny, ale je to nakonec poctivě každý do své- už to tedy většinou ale nebývá ta ranní :-) V těchto okamžicích vždy vzpomínám na prohlídku před čtyřmi lety, kdy pan domácí z nějakého důvodu nemohl, já byla těsně před porodem a byla opět hromadná prohlídka tří dětí. Měli jsme tu půjčeného formana, kvůli rychlému odjezdu do porodnice (protože jízdu na voze s koňma do poradny šest dní po termínu a následný odvoz sanitkou do porodnice, protože když mě viděl lékař, sanitku ihned zcela nepochopitelně objednal – jsem si nechtěla opakovat- asi stárnu ) což byl nakonec možná větší problém, jak jít pěšky, protože Hugo se narodil s váhou 4,5 kg, já měla břicho od nás až do Prahy a na situaci, kdy půl hodiny šteluji sedačku, abych se za ten volant vešla, tedy šteluji- jsem napresovaná za volantem a snažím se popadnout dech a sedačku posunout co nejdál dozadu, abych vzápětí zjistila, že v této pohodlné poloze zase nedosáhnu na pedály a přemýšlet jak takto dojedu k doktorce – s úsměvem dodnes vzpomínám :-)). Read the rest of this entry »
Stejný salát na mnoho způsobů díky ochucenému oleji – to je ohromná výhoda domácí bylinné sklizně. A nejen saláty, ale i obyčejné těstoviny s ochuceným olejem a není třeba už ničeho. Na brambory, zeleninu, do majonézy, prostě a jasně všude. Udělat ochucený olej není žádné umění, v nejjednodušším případě lze sehnat nějaké byliny, s dostatečným předstihem koupit kečup ve skleněné láhvi, voskovaný papír, nůžky a gumičku a samozřejmě nějaký olej. V mém případě to je olivový a slunečnicový. Nikoli kombinace, nýbrž každý zvlášť.
Ve složitějším případě, který jsem již dávno vzdala a už ho nepraktikuji :-) je i dárková verze, kdy si člověk navíc ještě sežene láhev okrasnou, klidně i s úzkým hrdlem, která vypadá mnohem efektněji, protože díky tomu, že olej darujeme, vykonáme jeho zásadní poslání.
To, že už z něj byliny nepůjdou vyndat, že tam po odebrání části oleje a vykouknutí bylin ven začnou plestivnět, to už není zase až tak náš problém :-)) Pro sebe jednoznačně hrdlo velké, takové, aby šel olej pěkně přelít a nemusel se do nové láhve po 14 dnech překapávat po kapkách a připadat si při držení ruky nahoře a čekání a čekání a čekání až to překape a nemoci se hnout, protože pak by byl olej všude – trochu jako blbec :-) Read the rest of this entry »
Sbíráme měsíček a začíná nám trochu přerůstat přes hlavu. Myšlenky typu – chtělo by to sušárnu – ale ničíme hned v zárodku. Na příští rok to má měsíček spočítaný. Letos byl zasetý tolik jen proto, že jsme si mysleli, že to horní políčko nezvládneme a zaořeme ho jako zelené hnojení. Ale přijela potvora Eliška, my to zvládli a teď nevíme co s tím. :-)) Příští rok ho bude jen čtvrtina a místo zbytku bude špenát :-))). Nicméně je to krása, ta barva je neuvěřitelná a i po usušení, sytě oranžový, když ho dávám do papírové tašky, do pytle, do ještě většího pytle…. Sběrna ho vybírá, ale všechny sběrny jsou bůhvíkde a jeden pytel je sice objemný jako malá kráva, ale váží sotva 3kg a už vidím, jak to nesu na poštu a poštovné vezme 75% částky, kterou dostaneme od sběrny, takže vlastně děláme letos takovou milou charitu pro Českou Poštu :-) A tak jsme raděj našlapali včera sklenici na olej a budu to pít ! Pořád, denně, s meduňkou a mátou- to je na nervy, aby mě přešly roupy na lány měsíčku.
Máme po eko-kontrole, předevčírem byly tři návštěvy pro zeleninu a včera dvě. Navíc všichni dost milí. S jednou návštěvou jsme se shodli, že kadeřávkové chipsy jsou fakt výborný, ale že si člověk musí dát bacha, aby ho nesnědl už namočený v olivovém oleji, ještě před upečením :-)). Další návštěva přijela na kole, dost nás s Eliškou naštvala, protože s tím vozíkem na malé děti za kolem vyjela až k chalupě a u nás to vyjede až domů jen Kvído (musím tedy dodat, že jednoznačně proto, že pan domácí má vždy na kole minimálně jedno dítě a 50 kg nákladu :-)), já končím kus za silnicí a volám – “ počkejte na mě!“ a jsem ráda, že za mnou většinou táhne kolo ještě Jentl :-) a vyměnili jsme zeleninu za moravské meruňky. Read the rest of this entry »
Tento chleba se liší pouze jedinou věcí a to zaděláním nikoli vodou, nýbrž černým Primátorem. Byl natolik dobrý, že jsem neodolala a dávám sem foto. Je to tento chléb, kvásek je zadělávaný večer vodou s žitnou moukou celozrnnou a ráno již pšeničná hladká zadělávaná pouze pivem. Změna je také v sázení z ošatky, tentokrát jsem sázela rovnou z ošatky na plech do velmi horké trouby, nikoli překlopit a pak ještě čekat, než se sází. Poslední dobou se mi skutečně pokaždé potvrdilo, že díky tomu, že naše trouba je schopná hřát až do 500* C- smí se ovšem jen do 350 :-) a že tedy mohu sázet bochník na 300, tak že vždy dosáhnu nikoli tvrdé, ale vynikající křupavé vláčné kůrky. Je to ohromný rozdíl- nesázet tedy už chleba do chladné trouby, bude z toho šutr!
