Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Tento týden je u nás celkem klid. Odjela štěńata, odjela Eliška – jedno štěně odjelo na základě komentářů pod článkem „Špulky“ do nedaleké vesnice k paní, která je moc milá, a která už po tom, co vloni pošel pes jako dlouholetý člen rodiny psa nechtěla. Ale pak si přečetla komentáře a pro jednu Špulku, které dali jméno Čert si přijela. Nepochybuji o tom, že se bude mít dobře.
Pro Elišku si přijela maminka s přítelkyní a to bylo báječné setkání. Paní Elišková nás ten den zapojila do osobního systému, který asi zatím nemá jméno, ale říkejme mu – každý z toho vyjde dobře -. Vzala to přes známého, který má extrémní nadmíru jablek a začali nakládat. Známý ovšem není troškař a přinášel bednu za bednou, takže k nám dorazil kombík absolutně narvaný jablky. Navíc ještě rysy syna z průmyslovky pro Kvída, sešity pro děti na psaní, sušené houby a cukrovou řepu!!! Pán byl velmi rád, že se zbavil jablek a my po jarním mrazu zase moc rádi, že máme jablka. Za tu výslužku jsme ovšem nemohli zůstat dlužní, tak jsme nanosili dýně, mrkev a na večer správně rozleželý sýr a víno, tvaroh a mléko pro Špulky a Elišku. Za to jsme však navíc dostali rebarborový koláč, což se trochu nelíbilo Elišce, neboť odjíždí, ale dozvěděla se, že nemá smutit, protože od pána s jablky nafasovali koláč švestkový. Není nad to, když někomu něco přebývá a jinému schází a všichni jsou rádi, že si povymění trochu svých jistot :-).
Navíc přijeli naštěstí večer, takže stačilo, abysme zhasli a mohli jsme je tudíž pozvat dál, protože za světla by bylo vidět, že přetože jsme s Eliškou od rána říkali, že by se mělo uklidit — se neuklidilo ! :-))
No ale ještě než Eliška odjela, měli jsme takto připravenou dýni Hokaido a přetože je Hokaido moučná, takto je výborná a vůbec to nevadí! Read the rest of this entry »
Letošní rok jsme papriky jak se patří zanedbávali. Rostly si tam tak hezky ve svém fóliáčku, občas je někdo zalil, občas ne, což je pro papriky asi nejhorší. Občas tam vletěl pes a udělal pěkný cajmrsk, vykopal si díru a do té ulehl, papriky, nepapriky. Sklizeň nakonec nedopadla nejhůře. Máme jeden unikátní kus, který dosahuje téměř 400 g a vypadá to, jako by se na něj ty ostatní všechny tak nějak složily.
Ale feferonky se vydařily a mně hned v hlavě začalo blikat – „Tabasco, Tabasco“. Tak jsem začala zjišťovat, jak se takové Tabasco, zcela nepostradatelná věc pro mě, vlastně dělá. A přišla jsem na to, že rozdrcené papričky zrají v dubových sudech za pomoci soli – první problém ty dubové sudy a hlavně, že zrají tři roky !!! Pak se přidá balsamikový ocet , chvíli nechá a stáčí do sklenic. I kdybych náhodou sehnala nějakou dubovou nádobu, rozhodně ne sud, přesně na mě sedí jeden citát, který jsem kdysi někde četla “ Bože, dej mi prosím alespoň trochu trpělivosti, ale Bože, prosím tě, hned!!“ a tak je jasné, že domácí Tabasco je fakt na dlouhé lokte.
Ale, třeba se najde někdo, kdo pálivé papričky doma konzervuje jinak 
než sušením nad kamny na platech nebo na šňůrce, aby pak mohly celou zimu viset a dělat parádu, jako já – tedy ne, jako já dělám parádu, ale jako je konzervuju já :-) A třeba má někdo nějaký zasutý rodinný recept na domácí „jakotabasco“, tak to bych pak byla moc ráda, kdyby ho odtajnil :-)
Dýně se zadařily ! Je jich trochu – o dost – více, než spotřebujeme do jara a tak dávám na vědomí informaci, že máme dýně na prodej. Máme Hokaida, Kabochu, VEltruskou obří, Paprikovou menší, nějaké patizony. Kromě obří dýně, ze které je výborné kandované ovoce, jsou to především zimní druhy, které velmi dlouho vydrží a jsou proto vhodné na přezimování do sklepa.
Jejich působnost je hlavně v oblasti polévek, zapékání, ale i na zavaření, pyré, restování a grilování. 
Cena je dlouhodobý problém. Už jsem si udělala i seznam, co co stojí, podle cen dole v zelenině. Měsíc na to jsem začala dokonce používat váhu. Ale pak ten květák na váhu položím, vidím kolik váží a stejně se mi to v hlavě překalkuluje nějak zcela jinak. Prostě mi to všechna ta zelenina přijde zbytečně moc těžká. Read the rest of this entry »
Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů. 
Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Read the rest of this entry »
Dýně jsou moje oblíbené rostliny. Rostou jen s nepatrnou pomocí, stačí nahrabat na jaře na hromadu z patviny všechno, co se nahrabat po zimě dá, zasadit dýně a čekat. Sem tam je trochu protrhat, vyplít a zase čekat. A pak přijde podzim a s ním podzimní favorit – dýně. Je veliká, což je u nás doma jednoznačné plus.
Je hezká na pohled a navíc je velmi rozmanitá. Letos mám mnohem více druhů dýní než obvykle a to díky americké tetičce. Ale jsou i jídla, která nám vůbec nechutnají, nebo chutnají jen zpočátku, jako například dýňová šťáva nebo čistý dýňový krém. U šťávy u nás nepomůže sebevíc ananasu – který tedy upřímně řečeno většinou ani moc nemáme – po přečtení Harryho Pottera, kde se to dýňovou šťávou jen hemží jme neodolali a šťávu zkusili, ale bylo to pravděpodobně naposledy a pyré zase zpočátku jde, ale ty konce…. Read the rest of this entry »
Prošly poslední narozeniny- čtvrtého dítěte a Hugo si musel vybrat, co bude jako hlava rodiny dělat. Při snídani dva dny před na to přišel “ Pojedem hledat poklad a až ho najdem, pojedeme do „penimarketu“ a tam si koupim tikťaky.
A pak pojedem domu. “ Žádná zabijácká voda, žádné cyklovýlety, jen poklad a „penimarket“ :-) Přízemně uklidňující. Poslední dny byly více než hektické. Jeli jsme na zimní nákup s koňma. Tedy hlavně jsme jeli koupit další zelňák, ale na ten jsme zapomněli. Na náměstí jsme udělali kolečko- toaletní papír, knihovna, kokosový suk a také nás obestoupili místní přátelé Cikáni a vyprosili si žíně. Máme s nimi vůbec dobrou družbu. Jednou jsme koupili pěkný housle a kukačky bez přední desky. Vzali nás pro kukačky až do kuchyně, pak nám je hodinář vyspravil a od té doby máme svobodné hodiny, kukačka má permanentní výhled ven. Přední deska na hodiny je na pořadu dne už několik let. Read the rest of this entry »
Tak jsem se zase malinko přepočítala. Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.
Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony. Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu. Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen. :-) Read the rest of this entry »
Vegeta je přísada do jídla, je to směs sušené zeleniny, různého koření a soli. Pokud ale má člověk zeleniny, že zrovna neví co s ní, nechce se mu s ní nijak zásadně připravovat, zavařovat a přesto by jí měl rád celou zimu pěkně po ruce, není nad to, udělat si vlastní vegetu doma sám. Navíc lze docela slušně experimentovat. Nechat usušenou zeleninu samotnou, smíchat jí s paprikou a získat tak vegetu paprikovou, s česnekem, se solí, majoránkou, tymiánem, prostě ráj pro fantazii.
Já osobně, protože už mám plnou polici třílitrovek plných sušených čajů, sušených rajčat, fazolí, máku, hub, není málo místa a pan domácí má dost jiné práce, než dělat další polici, tak si dělám vegetu čistě zeleninovou a zbytek si podle vlastní chuti přidávám až těsně před vařením. K nějakému mixu ale určitě taky dojde. Read the rest of this entry »
Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit. Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to 
více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní výběrové řízení na název !
Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná – ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.
Jedná se tedy o původní, vlastní recept na muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje, lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.
Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.
Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.
Konec srpna se nám pomalu blíží, ale zatím se snažím zapomenout na blížící se školu a pilně se snažím, aby až se zima zeptá, byly plné police. Navíc i domácí prostředí je celkem nakloněno tomu, aby člověk příliš nepřemýšlel a jednal. 
Kluci francouzský dostali dnes za úkol pokosit brambory, protože prý kosí často a rádi. Za chvilku však přiběhli s rukou obejmutou kolem prstu, a že je to prý moc zlé. Podíval se na to pan domácí. Já jsem srab a klidně to nechám na něm. A tak že prý mám volat dolů, jestli pro nás přijedou autem. A tak prý že jo. Ještě, že tady máme fajn lidi, kteří jsou připraveni, když k nám dorazí návštěva z Francie. Po hysterickém záchvatu je to rozřízlý palec, ale tentokrát skutečně řádně. Na x stehů. V autě cestou jsme si pak povídali, že tohle je ještě výborný, že to když u u nich- rozuměj u známých, kteří nás vezli dolů, byla jednou návštěva a brousila kosu, kosa spadla a uřízla kus břicha ! Náš Francouz z toho broušení kosy vyšel jednoznačně lépe. Read the rest of this entry »