Posts Tagged ‘cukroví’
Vážení, tak upéci cukroví není vůbec nic proti tomu, když se má přejít k logistice a nějak ho „vyexpedovat“. Ono upřímně i to pečení, když to člověk nedělá jen pro sebe je celkem zodpovědné. Například na poslední další linecké dělala těsto Eliška – dostala důvěru:-) a pan domácí se pak už jen z povzdálí usmíval – smál a neodpustil si nějakou obligátní hlášku. V tomto případě – „mě tady prostě nikdo neposlouchá, já jsem říkal, že Eliška těsta dělat nebude !“ Trochu jsme ho utřeli tím, že to nevadí, že to bude pro nás !:-). Těsto prostě bylo výborné, ovšem po upečení hořké a tak jsme pátrali a dopátrali se příliš vehementního strouhání citrónu, až na krev. Bio nebio, když je toho moc, tak je to prostě hořký. Tak jsme z druhé poloviny udělali linecký koláč s jablky a Eliška si posteskla, že zrovna, když to dělala, tak si říkala, „juchů, už umím úplně sama linecký.“:-)
Linecký je vůbec prevít. V troubě není termostat – jeho absenci nepochopí nikdo, kdo ho má. Nízká teplota – linecké bílé, přiložit, a než člověk otevře troubu a přejde 2x místnost,tak už zdaleka není bílé, spíše budeme mluvit o antonymech. Vzadu to peče víc, vepředu méně, pak foukne do komína a všechno je jinak. Zase se ale dobře skladuje a hezky balí. A včera při tom největším slejváku se Eliška odebrala do Prahy, že pojede stopem a že vezme ssebou první kilo cukroví. Pan domácí měl strach, že bude nabízet řidiči, já zase, že by mohlo skončit u pražských bezdomovců, které Eliška minule podarovala Rachadovými sušenkami. Cukroví bylo baleno s nábožnou úctou, papír, okrasný vystřižený ubrousek z ukradeného zeleného papíru dětem, děti pobíhající kolem – to už ne, to už stačí !! :-).Pak to nějak vymezit opět jemným papírem, zabalit, napsat složení – to už se Eliška i pan domácí chytali za hlavu, když jsem šla pro papír a pero, zda budu psát ještě „Liebesbriefy“ a všem rukou a na 12 stránek :-), ale cítila jsem prostě nutkání napsat z čeho to je a tak mě vytočili, že jsem tam zapomněla vanilku. Pak jsem začala balit měsíček, že jsem ho k tomu slíbila a to už začali pomalu odcházet z místnosti. O udělání hezkého razítka s obrázkem z pěnové hmoty jsem si bratru raděj zakázala říci :-)
Minulý týden jsem využila auto známých co jelo pod kopec a po hodině zpět, že přivezu krabice – jaká naivita! Nakonec jsem sehnala spoustu tatrankových a nesla je ty dva km od silnice v batohu, v tašce, v pravé i levé ruce. Zkoušela jsem i pod kopcem koupit papírovou tašku, že bych do ní dala cukroví pečlivě zabalené v krabici od tatranek, ovšem ve všech třech papírnictví na mě koukali s nelíčeným údivem – papírové tašky??? U nás? V papírnictví? No tak to jsme nikdy neměli ! :-) Read the rest of this entry »
Pokud máte čtyři děti, učíte je doma, musíte mít doporučení o domácím vzdělávání od ppp – pedagogicko- psychologické -poradny. A na dnes na osmou hodinu jsme byli objednáni my. Už dlouho. Tedy lépeřečeno, to jsem si myslela až do chvíle, kdy jsme poté, co jsme v 4:50 vstali, v 5:15 vstávají děti, obléknout, vyčůrat, učesat, batoh, ne, jiný batoh, jsou ti ty rukavice? ano jsou, ale nejsou moje :-), došli 3/4 hodiny na vlak, ujeli 3/4 hodiny vlakem, došli 20 minut od vlaku a stanuli v ppp – aby bylo jasno, ppp je přesně 30 km od naší chalupy.Což jsou naše kupecké počty – od momentu probuzení, vyčůrání, obléknutí, nadojení, nakrmení-zvířat, naše snídaně až ve vlaku, až po zdolání oněch 30 km to na práh ppp trvá přesně 3 hodiny 10 minut – kdo by se ještě maloval, že?
V poradně postávalo různě asi sto maturantů, což mi není vůbec jasné, co tam dělali -až pak na zastávce autobusu jsem se to dozvěděla, když se jedna slečna ptala spolužáka, zda mu matka do dotazníku potvrdila, že s ním nejsou výchovné problémy – vypadá to, že rodiče této stovky studentů dotazník hrubě podcenili :-) a milá paní poradkyně se mě zeptala, „co že tam děláme a ke komu jdeme?“ a pak mi mile sdělila – „ale já vás tu nemám, já vás tu mám až zítra ráno!“ —Bože, bože – po kolikáté už? .-)
Tak jsme se vydali pro tenisky, ale neměli – což nechápu absolutně, že v prosinci nemají výběr tenisek :-) a tak tedy živnostenský úřad, zdravotní pojišťovna,do papírnictví, kde jedno z dětí vytáhlo odkudsi z horního regálu obrovskou šaškovskou čepici a já ho zahlédla zrovna ve chvíli, kdy se rozmachovalo s nezaměnitelným úmyslem a naučeným grifem z domova „hodit“ čepici zpět do horní police, pak osvč a nakonec autobusem jinou stranou domů, ale to byla tak trochu chyba, protože ten autobus je u rybníka a je tam hospoda. A děti jí viděly! A tak na malinovku a hranolky! A Hugo sedí u stolu a ptá se “ Kláro, to je ubrousek?“ “ A na co je“ „Aby ses mohl utřít“…… „Zadek?“ a potom už jen do kopce a zjišťovat, proč nejde už od večera internet, protože kdyby to nebylo u nás, ale „u nich“, tak už to dávno jede, tak zjišťujete, kde je chyba a po dlouhém pátrání se to vyjeví – chápete, jak může být propálený kabel od wi-fi od kouřovodu? My ano – bohužel! :-) A tak zcela vyčerpaná uklidňuji se dalším příjemným vánočním receptem a totiž – k loňským celozrnným perníčkům přidávám mé další oblíbené. Rozdíl – jsou tmavší, jsou náročnější na suroviny, jsou sladší. Read the rest of this entry »
